ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.259.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 259/2012 -13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. března 2012 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný V. A. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 10 To 447/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 89/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. A. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 5 T 89/2011 , byl obviněný V. A. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), který dle skutkových zjištění spáchal tím, že „ dne 22. 4. 2011 v 14.15 hod. v H. K., v ulici B., řídil osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, rz., přestože si byl vědom, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 5 T 59/2009, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2011, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, přičemž v průběhu jízdy jel rychlostí 73 km/h, čímž překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou v obci o 23 km/h “.
Za to byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §62 a §63 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, §64 a §65 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin. Podle §73 odst. 1, odst. 3 a §74 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 5 T 89/2011, podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o vině i trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 10 To 447/2011 , tak, že odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. A. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 88 - 90) opírající se o výslovně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Obviněný namítl, že si nebyl vědom toho, že mu byl pravomocně rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 5 T 59/2009, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, neboť tento rozsudek mu nebyl řádně doručen a proti rozsudku bylo podáno odvolání, přičemž o výsledku odvolacího řízení neměl žádnou informaci. V České republice žije ve společné domácnosti s otcem, který za něho vyřizuje podstatnou část jeho „úředních“ záležitostí a zcela výlučně vyřizoval i všechny potřebné úkony v obou jeho trestních věcech, vedených u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 59/2009 a 5 T 89/2011. Zásilku obsahující rozsudek prvého soudu převzal právě jeho otec V. A. st., přičemž jej o této skutečnosti neinformoval. Chybné doručení konstatoval i odvolacího soudu, který uvedl, že doručovatel zásilky (Č. p., a. s.) závažným způsobem porušil předpisy upravující doručování. Rozhodující právní závěr odvolacího soudu spočívá jen na předpokladu, že s důsledky plynoucími z probíhajícího soudního řízení mohl být srozuměn, ale takový právní závěr nemá oporu v provedených důkazech, jimiž je jinak skutkový stav zjištěn. Přečin, jímž byl uznán vinným, je úmyslným trestným činem. O probíhajícím trestním řízení sice věděl, ale bylo prokázáno, že nevěděl o jeho výsledku, neboť nebyl přítomen u odvolacího jednání a nebylo mu doručeno rozhodnutí. Jeho otec potvrdil, že mu výsledek podle rozhodnutí, které za něho převzal, nesdělil. Teprve právní mocí rozhodnutí je určen okamžik, s nímž lze spojovat právní důsledky odsuzujícího rozhodnutí. Pouhý předpoklad možného srozumění s protiprávním stavem, bez opory v provedených důkazech, nemůže odůvodnit právní závěr o existenci subjektivní stránky trestného činu.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 10 To 447/2011, zrušil a podle §265 l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 9. 2. 2012. K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. A. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Námitka obviněného spadá pod rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná se však o námitku neopodstatněnou.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 5 T 59/2009, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2011, byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Obviněný se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil dne 22. 4. 2011, tedy v době, kdy již byl rozsudek ze dne 2. 9. 2010 v právní moci a řízení motorového vozidla mu bylo zakázáno.
Obviněný namítl, že mu rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 11 To 445/2010, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 5 T 59/2009, jímž mu byl mimo trestu zákazu činnosti uložen i peněžitý trest, nebylo řádně doručeno, neboť zásilku převzal jeho otec V. A. st., přičemž jej o této skutečnosti neinformoval (kopie doručenky č. l. 22).
V projednávané trestní věci nalézací soud připustil, že předmětnou písemnost skutečně namísto obviněného převzal jeho otec (poslední odstavec na str. 5 rozsudku soudu prvního stupně). Uvedl dále, že ačkoli obviněnému nebylo rozhodnutí odvolacího soudu ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 59/2009, doručeno přímou cestou, tj. prostřednictvím poštovní doručovatelky, bylo prokázáno, že nejpozději ke dni 25. 3. 2011 si byl obviněný vědom, že předmětný rozsudek, jímž mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a peněžitý trest, nabyl právní moci. „ Pokud poté řídil motorové vozidlo dne 22. 4. 2011, činil tak s vědomím, že porušuje vyslovený zákaz činnosti. Alibisticky však spoléhal na to, že když zde ve vztahu k soudu není jím podepsaný doklad o převzetí usnesení, nelze mu nic dokázat. Zapomněl však, že orgány činné v tr. řízení mohou prokázat, že tuto vědomost mohl získat a on ji skutečně získal (jak o tom následné kroky směřující k výkonu peněžitého trestu a podání mimořádného opravného prostředku svědčí), od svého otce, který za něj předmětné usnesení převzal “ (str. 7 rozsudku nalézacího soudu).
Vědomost obviněného o tom, že mu byl rozsudkem uložen vedle peněžitého trestu i trest zákazu činnosti, lze dovodit i z dalších skutečností. Obviněný totiž totožnou námitku uplatnil i v rámci podaného odvolání. Odvolací soud však námitce nepřisvědčil a vyslovil domněnku, že se jedná toliko o výmluvu obviněného a jeho snahu zbavit se odpovědnosti za vlastní jednání. Uvedl, že obviněný „ byl osobně přítomen vyhlášení odsuzujícího rozsudku, tento mu byl doručen 5. 10. 2010, doplňující rozsudek 8. 12. 2010. O uložení trestu zákazu činnosti tedy věděl, byť rozsudek nebyl pravomocný. Pokud se v takové situaci, ať už zcela účelově či z jiných důvodů, nestaral a nezajímal o výsledek řízení a právní moc a vykonatelnost rozhodnutí a následně řídil motorové vozidlo, jednal v úmyslu nejméně eventuálním (§15/1b) tr. zákoníku), neboť věděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn . Vědomost o právní moci předmětného rozsudku a tudíž právoplatnosti vyslovení trestu zákazu činnosti tak považoval okresní soud důvodně za prokázanou “ (str. 2 napadeného usnesení).
Další skutečností je, že obviněný proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 11 To 445/2010, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 5 T 59/2009, jímž mu byl předmětný trest zákazu činnosti uložen, podal dne 11. 4. 2011 dovolání , v němž namítal toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že o odvolání bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti, resp. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Věc byla vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 635/2011. O dovolání bylo rozhodnuto usnesením ze dne 17. 5. 2011.
Sama skutečnost, že obviněný již dne 11. 4. 2011 podal dovolání, a jelikož nelze předpokládat, že by obhájce obviněného podal mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému usnesení soudu jménem klienta bez jeho vědomí, prokazuje, že obviněný byl nejpozději dne 11. 4. 2011 srozuměn s tím, že mu byl trest zákazu činnosti uložen. Předmětného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustil až dne 22. 4. 2011, tedy o 11 dní později . Nelze však přehlédnout ani skutečnost, že uvedený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byl obviněnému uložen společně s peněžitým trestem, který obviněný následně plnil, z čehož nelze vyvodit nic jiného, než že byl s výrokem rozsudku seznámen a srozuměn.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného V. A. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata