ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.500.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 500/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 3 To 330/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 16/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 80 T 16/2016 , byl obviněný P. B. shledán vinným přečinem podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že v době od 20.00 hodin do 21.00 hodin dne 16. 2. 2016 ve S. v restauraci „Hospůdka u pošty“ položil na stůl, u něhož seděli hosté restaurace P. T. a K. Š. leták s písemným a obrazovým obsahem vlastní fotografie a jménem P. B. a hesly „Dost bylo zvýhodňováni cikánů“, „Konečně řešení cikánské otázky“, „Stop cikánskému teroru“, „Přizpůsobíme i nepřizpůsobivé“ a vyobrazením ovcí stojících na státní vlajce České republiky, kdy jedna ze tří bílých ovcí odkopává z prostoru vlajky ovci černou, a tak šířil ideu netolerance a nesnášenlivosti založenou na rasovém a xenofobním základu ve vztahu zejména k romské minoritě žijící na území České republiky .
Za to byl obviněný odsouzen podle §356 odst. 3 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1, §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 (sto padesáti) hodin.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 80 T 16/2016, podal obviněný odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 3 To 330/2017 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 330/2017, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 257–259), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, stejně jako nesprávném hmotněprávním posouzení věci.
Obviněný má za to, že soudy ustálily skutkový stav na základě nesprávných a tendenčních předpokladů o jeho pohnutce, a to v souvislosti i s jinými skutečnostmi, a obě instance tedy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení celé věci. Zpochybnil naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, zejména znaku veřejně, a také toho, že by se skutku dopustil tiskem. Postup soudů označil za ryze formalistický, nerespektující původní úmysly zákonodárce při zakotvení dané skutkové podstaty v trestním zákoníku. Pokud jde o kvalifikovanou skutkovou podstatu, dovodil, že položení jednoho výtisku letáku na stůl nelze označit za spáchání skutku tiskem, neboť uvedená skutková podstata předpokládá zpřístupnění tiskoviny širokému okruhu osob. To lze dovodit již z toho, že ve stejném zákonném ustanovení je naroveň tomu postaveno jednání založené na spáchání skutku uvedeného v §356 odst. 1 tr. zákoníku filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, tedy formami jednání, u kterých je předpoklad seznámení se s obsahem více osobami. Současně namítl, že jeho jednání nelze kvalifikovat ani podle základní skutkové podstaty, neboť skutek nebyl spáchán veřejně. Krom toho, že nebyl naplněn znak spáchání činu veřejně vymezený v §117 písm. a) tr. zákoníku, absentují také zjištění umožňující učinit závěr, že by se jednání dopustil před nejméně třemi osobami současně přítomnými. Spáchání činu před nejméně třemi osobami současně přítomnými zakládá situace, kdy činu jsou přítomny osoby, které jsou způsobilé vnímat jednání pachatele a chápat jeho význam či smysl, což svědek Š. nebyl, neboť byl pod vlivem alkoholu, události příliš nevnímal a nebyl schopen uvést, co slyšel a co následně zjistil zprostředkovaně od zbylých svědků. Skutku se tedy dopustil pouze před dvěma osobami. Obviněný má taktéž za to, že je třeba rozlišovat mezi tiskovinou a tiskem.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 3 To 330/2017, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. 80 T 162016, podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 6. 4. 2018, sp. zn. 1 NZO 283/2018.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že výhrady obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod v podstatě podřadit lze, za opodstatněné je však nepovažuje. Pokud jde o naplnění znaku veřejně, ve shodě s oběma soudy je toho názoru, že obviněný se zjištěného jednání dopustil před třemi osobami současně přítomnými, konkrétně před P. T., K. Š. a vedoucím Hospůdky u pošty J. Ch. Všichni tři svědci přitom byli schopni – a to na rozdíl od dalších dvou hostů restaurace – jednání obviněného vnímat. Skutečnost, že svědek K. Š. měl povědomost o obsahu letáku menší než u zbylých svědků, nehraje z hlediska posouzení jednání obviněného žádnou roli, stejně tak není podstatné, zda a případně do jaké míry jednotlivé svědky jednání obviněného pobouřilo. Stran naplnění znaku tiskem pak má za to, že ačkoli šlo o faktické předložení jen jednoho letáku se závadovým obsahem, i takové jednání bylo namístě posoudit jako spáchání skutku tiskem, přičemž obviněný měl v automobilu uloženo dalších 252 takových letáků. Tisk může mít různou podobu, podstatné je, že jde o tiskovinu, kterou se rozumí jakékoli vyhotovení textu, znaku nebo obrazu rozmnoženého tiskem, tedy za pomoci mechanické nebo chemické cesty. Pachatel musí vykonat něco navíc, resp. musí leták připravit, dát mu vizuální a obsahovou podobu, vytisknout ho či zajistit jeho vytištění. Je-li takový leták vyhotoven a předán jiné osobě, informace v něm prezentované se s ohledem na povahu této tiskoviny mohou rychle a snadno šířit, a to např. prostřednictvím běžně dostupného kopírovacího stroje. V posuzovaném případě byl leták svědkem J. Ch. předán i další osobě, konkrétně starostovi obce M. N. Obviněný přitom bezpochyby věděl, že vyobrazení letáku a text v něm uvedený jsou z hlediska trestního práva obsahem závadovým, neboť již v roce 2015 byl pravomocně uznán vinným pro v podstatě totožné jednání, jehož se dopustil prostřednictvím shodných letáků. Na správných závěrech nic nemění ani drobná formální nepřesnost, které se dopustil nalézací soud, pokud v právní větě odsuzujícího rozsudku uvedl, že obviněný čin spáchal tiskovinou, ačkoli správně mělo být uvedeno spáchání skutku tiskem.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 3 To 330/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného, v rámci nichž namítl, že nebyly v rámci skutkové podstaty přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku naplněny znaky „tiskem“ a „veřejně“.
Přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině , náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, a spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem , filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Objektem trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod je rovnost bez zřetele na národnost, etnickou skupinu, rasu, náboženství, třídní či jiné skupinové rozdíly. Podněcováním se rozumí projev, kterým pachatel zamýšlí vzbudit u jiných osob nenávist k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo vyvolat jednání dalších osob vedoucí k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Nezáleží na formě projevu . Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. ironizování na účet skupiny osob). Projev, jehož obsahem je podněcování, může být učiněn i prostřednictvím tisku nebo jiného sdělovacího prostředku. Trestný čin je dokonán již projevem, jehož obsahem je podněcování. K bezprostřednímu vyvolání nenávisti nebo k jednání směřujícímu k omezování práv a svobod příslušníků národa, rasy, etnické skupiny, náboženství atd., nemusí dojít. K podněcování musí docházet veřejně. Nenávistí se míní zvláště silný negativní emocionální vztah k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob. Omezováním práv a svobod příslušníků některého národa, etnické skupiny, rasy, náboženství, třídy nebo jiné skupiny osob se mají na mysli zásahy do lidských práv a svobod zakotvených zejména v čl. 5 až 25 Listiny základních práv a svobod, ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod včetně navazujících protokolů. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, a to popřípadě i úmysl nepřímý (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2778–2782).
V projednávané věci bylo jednání obviněného směřováno proti etnické skupině. Etnickou skupinou (etnikem) je historicky vzniklá skupina lidí, kterou spojuje společný původ, zvláštní kulturní znaky (jazyk), mentalita a tradice. Příslušníci určité etnické skupiny mají povědomí vzájemné sounáležitosti a zároveň odlišnosti od jiných společenství lidí a jsou spojováni názvem etnika nebo jménem, kterým je etnikum označováno (tzv. etnonymum). Etnická skupina žije zpravidla v početní menšině v rámci jiného společenství (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2757–2758).
V České republice je příkladem právě romské etnikum, proti němuž byly výroky, resp. hesla obsažená v předmětném letáku vyrobeném obviněným v drtivé většině směrována . Hesla „Dost bylo zvýhodňování cikánů“, „Konečné řešení cikánské otázky“, „Stop cikánskému teroru“ přímo romské etnikum zmiňují.
Okresní soud vázán právním názorem stížnostního soudu (v projednávané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci, kdy původní rozhodnutí okresního soudu o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř. bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí) věc znovu projednal, přičemž doplnil dokazování přečtením znaleckého posudku znalce JUDr. Ing. Josefa Zouhara, Dr., jakožto listinného důkazu, kterýžto byl obsažen ve spise Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 4 T 90/2014. V rámci řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 90/2014 byl obviněný shledán vinným přečinem podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku za šíření totožného letáku. Nalézací soud v projednávané věci jmenovaného znalce přibral k podání nového znaleckého posudku z oboru sociální vědy, odvětví politologie, specializace extremismus a z oboru kriminalistika, specializace společenská závadovost textů a zástupných symbolů, kdy současně znalce vyslechl v rámci hlavního líčení. Znalec jednoznačně označil obsah za rasistický, namířený proti cikánům, tedy romskému etniku.
Nalézací soud současně provedl i výslech obviněného. Dále vycházel i z výpovědí svědků (zejména J. Ch. a P. T.), a dále ze stanoviska Ministerstva vnitra ČR k obsahu předmětného letáku. Zejména svědecké výpovědi vyvrátily obhajobu obviněného v tom smyslu, že se nechtěl dopouštět šíření letáku, pouze ho předal hostinskému s tím, že za toto byl odsouzen (viz odůvodnění nalézacího soudu, zejména str. 6–7 rozsudku).
Podle §117 tr. zákoníku je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán
a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) před nejméně třemi osobami současně přítomnými.
Tiskovinou se rozumí každé vyhotovení textu, znaku nebo obrazu rozmnoženého mechanickou nebo chemickou cestou, např. za pomocí tiskařského lisu, cyklostylu, xeroxu, fotokopírky, telefaxu, fotoaparátu, rotaprintu apod. Podstatnou náležitostí tiskoviny je její vyhotovení tiskařským strojem. Rozšiřovaným spisem je každé vyhotovení textu, znaku nebo obrazu, byť i v jednom exempláři, zpřístupněné více osobám najednou či postupně. I když zde zákon hovoří o spisu, což by mohlo naznačovat, že musí jít o více stránek, může mít takový spis i jedinou stranu (např. tzv. leták) . Rozšiřováním se rozumí uvádění do oběhu tak, aby se s ním mohl seznámit větší počet osob, a to ať už individuálně určených, či neurčených (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1298–1301).
K naplnění znaků před nejméně třemi osobami současně přítomnými se vyžaduje, aby k spáchání trestného činu došlo před více než dvěma osobami odlišnými od pachatele, které jsou navíc způsobilé projev postřehnout a porozumět mu.
V projednávané věci došlo k naplnění hned obou podmínek. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu, který uvedl, že „ obsah letáku byl obžalovaným předložen v restauraci, kde se s ním seznámili svědci P. T., K. Š. a J. Ch., tedy tři osoby současně přítomné na místě činu, jenž obsah letáku vnímali a vyhodnotili tak, že je založen na rasovém a xenofobním základě. Nad to obžalovaným hesla prezentovaná ve výroku o vině napadeného rozsudku šířil prostřednictvím tiskoviny, kterým leták určený k propagačním účelům nesporně je “ (str. 7 napadeného usnesení).
Nad rámec lze uvést, že nalézací soud sám uvedl, že z výpovědi svědka K. Š. nelze vycházet, když tento byl podle vlastního prohlášení pod vlivem alkoholu a obviněného příliš nevnímal, resp. nebyl schopen uvést, co vnímal sám, a co mu bylo zprostředkováno dalšími přítomnými svědky. Obsah letáku však zaregistroval, byť se ho podle vlastních slov moc nedotkl. Povědomost o obsahu letáku tedy měl i tento svědek, přičemž pocity, které v něm obsah letáku vyvolal, jsou zcela irelevantní.
Spáchání předmětného přečinu tiskem se rozumí, jak uvedeno výše, vyhotovení textu tiskařským strojem nebo jeho rozmnožovací mechanickou či chemickou cestou, přičemž v souladu s definicí pojmu veřejně se sem zahrnuje i spáchání činu prostřednictvím rozšiřovaného spisu. Spisem je pak podle tohoto ustanovení i např. vyhotovení jednostránkového textu v jediném exempláři. Jednáním obviněného, který předložil jeden výtisk vyhotoveného letáku, je tak znak spáchání tiskem ve smyslu ustanovení §356 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku naplněn. Obviněný měl přitom v kufru automobilu uloženo dalších 252 kusů totožného letáku, a byť tyto nebyly nikomu předloženy, značí to, že obviněný předmětný leták vytiskl ve větším množství, přičemž i onen jeden výtisk předložený v restauraci se později dostal prostřednictvím svědka J. Ch. k rukám další osoby, konkrétně starosty obce M. N.
Přestože lze obsahu právní věty vytýkat určitou kvalitu, zejména pak, že bylo nesprávně uvedeno, že se obviněný předmětného jednání dopustil tiskovinou, nikoli tiskem ve smyslu odst. 3 písm. a), je tato drobná nepřesnost napravena v rámci odůvodnění, a tedy na závěru o naplnění předmětné skutkové podstaty přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ničeho nemění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. B. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2018
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata