ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.72.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 72/2021-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. T. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 130/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 160/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 11 T 160/2019, byl obviněný J. T. uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil dvěma dílčími útoky popsanými pod body 1) a 2) ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 26. 3. 2018 prostřednictvím své e-mailové adresy XY, jakožto údajný zástupce obchodní společnosti W. W. s., IČ: XY, přičemž však k jednání za tuto obchodní společnost nebyl oprávněn, objednal u obchodní společnosti Tiskárna Didot, spol. s r. o., IČ: 60723921, se sídlem Trnkova 2944/119, 628 00 Brno, výrobu 500 ks bloků ve velikosti A4 a 500 ks bloků ve velikosti A5, na jejichž obálce mělo být umístěno logo obchodní společnosti SAZKA, a. s., ke kterým byla dne 25. 4. 2018 vystavena faktura č. 231800812 na částku 71.390 Kč, splatná ke dni 25. 5. 2018, ačkoli si byl vědom své špatné finanční situace a exekučních řízení vedených proti jeho osobě, která nebyl schopen dlouhodobě splácet, stejně jako svých nesplacených závazků vůči obchodní společnosti KING STYLE, s. r. o., IČ: 25563181, se sídlem Čelakovského 1100, 615 00 Brno, v celkové výši 121.173 Kč, dodané zboží odebral a žádným způsobem neuhradil ani po opakovaných urgencích, čímž poškozené obchodní společnosti Tiskárna Didot, spol. s r. o., IČ: 60723921, se sídlem Trnkova 2944/119, 628 00 Brno, způsobil škodu v podobě neuhrazení faktur za dodané zboží v celkové výši 71.390 Kč, a toho jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 2 T 123/2017, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2018, mimo jiné odsouzen za trestný čin podvodu podle §209 odstavec 1, odstavec 3 trestního zákoníku .
2. Za prvně uvedený trestný čin a za sbíhající se v rozsudku podrobně uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 15 měsíců, jakož podle §68 odst. 1, odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku i peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb, přičemž výše denní sazby byla stanovena na částku 200 Kč, celkem tedy 10.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 2 T 117/2019, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto zrušením došlo, pozbyla podkladu.
3. Za druhý z uvedených trestných činů byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému rovněž uloženo nahradit poškozené společnosti škodu ve výši 448.000 Kč.
5. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 11 T 160/2019, podal obviněný odvolání .
6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 130/2020 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1) a 2) a v celém výroku o trestu k těmto bodům se vztahujícímu, včetně výroku podle §43 odst. 2 tr. zákoníku a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v rozsahu zrušení soudu prvního stupně. Jinak ponechal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 3) a ve výroku o trestu k tomuto bodu se vztahujícímu nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 7 To 130/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Ke skutku pod bodem 3), jímž byl pravomocně uznán vinným, obviněný uvádí, že z předložené listiny je zřejmé, že mohl za společnost W. W. s. (dále jen „W. W. s.“), jednat, a to po následném souhlasu jednatelky této společnosti. Bylo podle něj prokázáno, že jednatelka jeho jednání schválila. Uznává, že zboží odebral a zaplatil ve splátkách až po splatnosti, avšak zdůrazňuje, že v současné době je celá částka uhrazena, což podle něj u veřejného zasedání potvrdila svědkyně I. R., jednatelka společnosti. Nelze tedy jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin podvodu, nýbrž se jedná o civilní spor a podle principu ultima ratio nelze zneužívat ustanovení trestního zákoníku k řešení civilního sporu mezi stranami.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek (správně usnesení) odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Státní zástupkyně je toho názoru, že dovolání svojí skutkovou povahou vybočuje z mezí označeného dovolacího důvodu a je tedy uplatněno bez povinného respektu ke skutkovému stavu věci, tak jak byl v průběhu předmětného trestního řízení stabilizován na obou soudních úrovních. Poukazuje na to, že obviněný přitom nenamítá ani potřebu rozšířeného přezkumného záběru dovolacího soudu s odůvodněním extrémního rozporu skutkového podkladu výroku o vině s provedenými důkazy, nýbrž se omezuje pouze na prosazení své obhajoby o tom, že jeho jednání vůči poškozené společnosti Tiskárna Didot, s. r. o. (dále jen „Tiskárna Didor“), vycházelo ze standardního obchodněprávního vztahu, že byl za odběratelskou obchodní společnost W. W. s. oprávněn jednat, a pokud jejím jménem odebral zboží, pak došlo k sice opožděné, nicméně kompletní úhradě jeho kupní ceny, a tedy by bylo na místě, aby byl případný civilní spor v uvedených souvislostech řešen jinými než trestněprávními prostředky. Dovolatel tedy podle státní zástupkyně v uvedeném směru neučinil svoje dovolání způsobilým předmětem dovolacího přezkumu.
12. Pouze nad rámec uvedeného státní zástupkyně zdůrazňuje, že skutkový podklad výroku o dovolatelově vině jednáním pod bodem 3) nebyl založen pouze na způsobu, jakým měl v tomto směru překročit svoje zástupčí oprávnění. Byl totiž uznán vinným tím, že byl k uzavření takového obchodu na odlišný právní subjekt veden podvodným záměrem, vědom si své neutěšené finanční situace a z ní plynoucích exekučních řízení, jakož i svých předcházejících závazků, které nebyl schopen dlouhodobě splácet, přičemž tak neučinil ani vůči tomuto smluvnímu partnerovi k jeho škodě jak v době splatnosti závazku, tak ani po opakovaných urgencích, ačkoliv od něho jakožto tvrzený zástupce W. W. s. objednané zboží obdržel; další skutková zjištění, která v této souvislosti vyplývají z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, vypovídají podle státní zástupkyně o tom, že ze strany koncového odběratele, společnosti SAZKA, se do dovolatelovy dispozice dostala s velkým časovým předstihem – ve smyslu jeho fakturace z posledně uvedeného data – předplacená cena jemu zadaného díla; tato však byla z jeho strany použita na úhradu jeho stávajících dluhů, jakož i dílem mimořádných a rovněž i běžných životních nákladů, jak také sám doznal.
13. Jednal-li obviněný za těchto podstatných skutkových okolností vůči poškozené společnosti Tiskárna Didot, pak podle státní zástupkyně není pochyb, že ji především uvedl v omyl o tom, zda při uskutečnění předmětné objednávky jedná s legitimním zástupcem odběratelské strany, a současně jí v této souvislosti zamlčel takové finanční poměry na své straně, které mu bránily sjednanému závazku včas a řádně dostát. Pokud na podkladě takto klamně vyvolaného přesvědčení druhé smluvní strany o tom, že se jedná o korektní obchodní vztah, došlo k poškozující majetkové dispozici, založené na dodání objednaného zboží bez tomu odpovídající finanční protihodnoty ze strany odběratelské, pak výše namítaná dodatečná saturace způsobeného škodlivého následku nemůže být podle státní zástupkyně v posuzovaném směru nikterak určující.
14. Pokud jde o námitku týkající se zásady subsidiarity trestní represe, je státní zástupkyně toho názoru, že poukazuje-li dovolatel na standardní podmínky naplnění obchodního vztahu s poškozenou obchodní společností a odmítá-li zohlednit ty okolnosti jeho průběhu, které se staly skutkovým podkladem výroku o jeho vině, pak taková námitka není způsobilá ke svému věcnému projednání ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, týkajícího se aplikace principu ultima ratio.
15. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Dovolání obviněného J. T. směřuje proti výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 3) skutkové věty odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Namítá přitom, že byl zmocněn jednat za společnost W. W. s., neboť jednatelka této společnosti jeho jednání schválila, a že dlužné částky jsou v současnosti zaplaceny. Rovněž je toho názoru, že se jedná o civilní spor, který podle principu ultima ratio nelze řešit trestní represí.
26. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání (v uplatněném rozsahu) je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud však k této vadě nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv to obviněný výslovně nenamítl.
27. Současně je rovněž nutno upozornit, že dovolací argumentace obviněného, jakkoli uplatněná s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, nýbrž se týká oblasti zjišťování skutkového stavu. Ve zbytku se pak jedná o argumentaci postrádající potřebné odůvodnění.
28. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 20. až 22. tohoto usnesení) je však nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy. Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016).
29. Za ryze skutkovou námitku je nutno považovat tvrzení obviněného ohledně existence zmocnění ze strany společnosti W. W. s. k jednání se společností Tiskárna Didot. Tato obhajoba obviněného přitom byla jednoznačně vyvrácena výslechem jednatelky společnosti W. W. s. I. R., ke kterému přistoupil odvolací soud s ohledem na to, že obviněný totožnou obhajobu uplatnil již ve svém odvolání. Zjištění soudů o tom, že obviněný nebyl nikým zmocněn (a to ani dodatečně) k tomu, aby jménem společnosti W. W. s. jednal s jinými subjekty a tuto společnost zavazoval v rámci soukromoprávních vztahů, je tedy nepochybná a o žádném extrémním rozporu tohoto zjištění s provedenými důkazy, který ostatně obviněný ani netvrdí, tedy uvažovat nelze.
30. Toto zjištění, tedy že obviněný předmětné plnění neobjednával a ani objednávat nemohl jménem společnost W. W. s., neboť k jednání za uvedenou společnost ho nic neopravňovalo, tedy již samo o sobě znamená, že obviněný klamavě vystupoval jako zástupce odběratelské společnosti W. W. s. Pokud k tomuto zjištění přistoupí to, že si obviněný musel být vědom své neutěšené finanční situace vyplývající z celé řady exekučních řízení, jakož i z jeho předcházejících závazků, které nebyl schopen dlouhodobě splácet, a že vůči poškozenému svůj závazek nesplnil nejen v době splatnosti závazku, ale ani po opakovaných urgencích, a ačkoliv mu ze strany koncového odběratele SAZKA, a. s., byla cena jemu zadaného díla zaplacena dopředu, to vše svědčí pro jednoznačný závěr o podvodném úmyslu obviněného.
31. Pokud obviněný ve svém dovolání zmiňuje, že dlužná částka byla již uhrazena, nenabízí následně žádnou argumentaci k tomu, proč by tato skutečnost měla být z hlediska jeho viny právně relevantní. Vzhledem k tomu, že není povinností Nejvyššího soudu domýšlet za obviněného jeho dovolací argumentaci, nelze tuto námitku obviněného považovat ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za kvalifikovaně uplatněnou.
32. Nicméně lze k této námitce konstatovat, že přečin podvodu byl obviněným dokonán již tím, že se obohatil uvedením společnosti Tiskárna Didot v omyl, když této nepravdivě deklaroval, že za dodané zboží zaplatí, ačkoliv věděl, že se tak nestane, čímž způsobil této společnosti větší škodu. Odvolacímu soudu lze v této souvislosti toliko vytknout, že ke spáchání uvedeného trestného činu nedošlo již dne 26. 3. 2018, kdy obviněný, veden podvodným úmyslem, objednávku učinil (jak soud druhého stupně uvádí v bodě 8. odůvodnění svého usnesení), nýbrž až dnem, kdy obviněný objednané zboží skutečně převzal. K dokonání trestného činu podvodu totiž nedochází již uvedením poškozeného v omyl nebo využitím jeho omylu nebo zamlčením podstatné skutečnosti, ale až okamžikem obohacením pachatele nebo jiné osoby. I přes tuto zjištěnou drobnou nesprávnost v odůvodnění krajského soudu se však Nejvyšší soud s ostatními závěry soudů stran viny obviněného jednáním pod bodem 3) skutkové věty i právní kvalifikace tohoto jednání plně ztotožňuje.
33. Zcela nedostatečně odůvodněnou je rovněž námitka obviněného týkající se použití principu ultima ratio, resp. s tím související zásady subsidiarity trestní represe, v rámci které obviněný uvádí, že se v daném případě jedná o civilní spor, k jehož řešení nemá sloužit trestní represe. Ani tuto námitku nemohl Nejvyšší soud věcně přezkoumat, neboť obviněný svoje přesvědčení nikterak blíže nerozvedl a neuvedl, z jakých důvodů má za to, že za situace, kdy obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, není na místě uplatňovat trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené. Jak přitom již bylo uvedeno, že není úkolem Nejvyššího soudu za obviněného domýšlet jeho dovolací argumentaci, kterou má primárně zajistit jeho obhájce. V každém případě však lze konstatovat, že předmětné podvodné jednání obviněného je s ohledem na nezanedbatelnou výši způsobené škody a zejména na speciální recidivu obviněného natolik společensky škodlivé, že uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by nebylo možné považovat za dostačující.
34. Vzhledem k tomu, že dovolací argumentace obviněného je dílem čistě skutkové povahy, přičemž Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními soudů a ve věci provedenými důkazy nezjistil žádný, natož extrémní rozpor, který ostatně ani nebyl tvrzen, a dílem se jedná o námitky zcela nedostatečně odůvodněné, nemohlo se dovolání obviněného setkat s úspěchem.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
35. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
36. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 2. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář