ECLI:CZ:US:2008:3.US.1944.08.1
sp. zn. III. ÚS 1944/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Z. N., právně zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem AK se sídlem Antala Staška 38, 140 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2008 č. j. 1 Nc 434/2008-308, a proti rozhodnutí předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. února 2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. srpna 2008, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2008 č. j. 1 Nc 434/2008-308, jakož i rozhodnutí předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. února 2008, a to pro porušení článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. února 2008 byla JUDr. Miloslavu Sládkovi podle ust. §2a vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, přidělena věc sp. zn. 31 C 27/2006.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2008 č. j. 1 Nc 434/2008-308 bylo k námitce žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") rozhodnuto, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Miloslav Sládek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci [tj. věci vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM") a vydání movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 27/2006].
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že ve věci sp. zn. 31 C 27/2006 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, podala dne 8. dubna 2008 námitku podjatosti dle ust. §15a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). V předmětném řízení se jednalo o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, přičemž rozhodnutí této věci připadlo dle rozvrhu práce na rok 2006 soudkyni Mgr. Alžbětě Pasternakové, která uskutečnila ve věci přípravu řízení. Vzhledem k tomu, že tato soudkyně nastoupila mateřskou dovolenou, rozhodnutím předsedkyně soudu ze dne 20. února 2008 byl určen JUDr. Miloslav Sládek, aby provedl ve věci všechny potřebné úkony, včetně nařízení jednání a rozhodnutí věci. Stěžovatelka dovozovala podjatost JUDr. Miloslava Sládka z toho důvodu, že v roce 2001 bylo před obvodním soudem zahájeno opatrovnické řízení ve věci nezletilého J. B., syna stěžovatelky, a otce nezletilého - Z. B., které bylo vedeno soudcem JUDr. Miloslavem Sládkem. Mezi stěžovatelkou a JUDr. Sládkem byly neshody ohledně neuskutečněných styků Z. B. s dítětem, které vyústily podáním trestního oznámení JUDr. Sládka na stěžovatelku. Podle názoru stěžovatelky podání trestního oznámení nebylo povinností JUDr. Sládka, neboť ve smyslu ust. §8 odst. 1 tr. řádu jsou státní orgány povinny pouze neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Podle názoru stěžovatelky tak JUDr. Sládek neměl povinnost trestní oznámení podat, z čehož stěžovatelka dovozuje negativní postoj tohoto soudce k její osobě. Další důvod podjatosti spatřuje stěžovatelka ve způsobu, jakým byla JUDr. Sládkovi předmětná věc přidělena. Důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Sládka shledává stěžovatelka rovněž v tom, jakým způsobem byly obstarávány důkazy v průběhu vypořádání společného jmění manželů.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Městského soudu v Praze, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Miloslav Sládek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí předmětné věci a opakuje námitky, které uplatnila v řízení před městským soudem, ze kterých dovozuje podjatost soudce JUDr. Miloslava Sládka.
K námitkám stěžovatelky Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 2. června 2008 č. j. 1 Nc 434/2008-308 uvedl, že skutečnost, že JUDr. Sládek v jiném řízení podal podnět k přešetření státnímu zastupitelství podle ust. §8 odst. 1 trestního řádu v souvislosti s neplněním pravomocného rozhodnutí a opakovaným mařením výkonu rozhodnutí, nemůže mít vliv na řízení ve zcela jiné věci, byť se týká stejných účastníků. V návaznosti na to městský soud připomněl, že v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví, a okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, nejsou důvodem pro jeho vyloučení. Navíc podle názoru městského soudu z obsahu opatrovnického spisu, který si tento soud pro účely svého rozhodnutí připojil, ani ze spisu o vypořádávání SJM a vydání movitých věcí není zřejmý jiný než standardní postup soudce v obou těchto věcech. Pokud žalovaná (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") namítla, že JUDr. Sládek není zákonným soudcem podle rozvrhu práce platného k 31. březnu 2008, nelze podle městského soudu této námitce přisvědčit, neboť věc mu byla přidělena v souladu s ust. §2a vyhl. č. 37/1997 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutím předsedkyně soudu, které bylo zcela v její kompetenci.
Ústavní pořádek ČR (článek 81 a článek 82 Ústavy ČR) stanoví, že soudnictví vykonávají pouze nezávislé a nestranné soudy, respektive nezávislí a nestranní soudci, kteří se řídí základními pravidly spravedlivého procesu (hlava pátá Listiny). Nezávislostí se rozumí vyloučení možnosti účinně působit na svobodnou tvorbu vůle soudců, nestrannost (nezávislost na stranách) představuje absenci vztahu soudu k jedné ze stran řízení (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 11/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 37, str. 207). K vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má dojít nikoliv pouze na základě skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. č. 6, str. 429).
K otázce podjatosti soudce Ústavní soud opakovaně zaujal stanovisko (viz rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 105/01, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. č. 23, str. 11, nebo sp. zn. III. ÚS 230/96, publ. ve sv. 8 téže Sbírky na str. 141, sp. zn. IV. ÚS 238/06, sp. zn. I. ÚS 342/06, sp. zn. I. ÚS 371/04), z něhož vyplývá, že subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je sice podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudce k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž především z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.
Jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 167/94 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 6, č. 127), nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo o hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, jestliže je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, objektivně dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
V občanském soudním řízení existuje podrobná úprava institutu vyloučení soudce pro podjatost v ust. §14 odst. 1 o. s. ř., které za důvody pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci označuje poměr soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, svědkem nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. ust. §116 obč. zák.), přátelským nebo nepřátelským vztahem, případně vztahem ekonomické závislosti k účastníkům řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 82/2003, sp. zn. 29 Odo 29/2004, sp. zn. 29 Odo 115/2004, a další). Ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. pak doplňuje, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
O žádný z výše uvedených případů možné podjatosti soudce se však v posuzované věci zjevně nejedná, a proto Ústavní soud neshledal tuto námitku stěžovatelky důvodnou.
Stěžovatelka vznesla uvedenou námitku (se stejným odůvodněním) již v řízení před Městským soudem v Praze, který se touto námitkou řádně zabýval a své závěry o tom, že daný soudce není podjatý, odůvodnil zcela v souladu s platnou právní úpravou, tj. ust. §14 občanského soudního řádu. Městský soud v Praze provedl podrobný rozbor důvodů, které dle stěžovatelky svědčí o podjatosti soudce JUDr. Sládka, rozhodujícího její věc. Nezjistil přitom žádné okolnosti, vedoucí k jeho vyloučení. Městský soud v Praze dostatečně podrobně vysvětlil a ústavně konformně odůvodnil, proč nepřisvědčil tvrzení o údajné podjatosti soudce JUDr. Sládka. Ani Ústavní soud nenabyl přesvědčení, že by předložené či tvrzené skutečnosti zakládaly vztah tohoto soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům takové povahy a intenzity, že by i přes zákonem stanovené povinnosti nemohl nebo nebyl schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Výhrady stěžovatelky ohledně podjatosti soudce JUDr. Sládka v kontextu ústavněprávního přezkumu, jak byl výše vymezen, proto neobstojí. S ohledem na shora uvedené nelze než konstatovat, že stěžovatelkou předestřené důvody podjatosti jsou neopodstatněné jak z hlediska obecného práva, tak i z hlediska práva ústavního.
Pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti domáhala toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, je třeba uvést, že takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. ledna 1995, sp. zn. IV. ÚS 209/94, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, usn. č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud podaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu