ECLI:CZ:US:2010:3.US.459.09.1
sp. zn. III. ÚS 459/09
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické - ze dne 10. června 2010 sp. zn. III. ÚS 459/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele občanského sdružení Občané za ochranu kvality bydlení v Brně - Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, IČ 26653486, se sídlem U Luhu 23, 635 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. prosince 2008 č. j. 4 Ans 13/2008-44, jímž byla odmítnuta stěžovatelova kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zamítnutí stěžovatelovy správní žaloby, kterou se stěžovatel domáhal ochrany proti nečinnosti žalované Rady Jihomoravského kraje a uložení povinnosti žalované vydat rozhodnutí o poskytnutí informací, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a dále 1. Krajského soudu v Brně a 2. Rady Jihomoravského kraje jako vedlejších účastníků řízení.
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. prosince 2008 č. j. 4 Ans 13/2008-44 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. března 2009, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. prosince 2008 č. j. 4 Ans 13/2008-44 (v petitu ústavní stížnosti je nesprávně uvedeno č. j. 1 Ans 13/2008-44), a to pro porušení článku 36 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že řádně a v souladu s výzvou Krajského soudu v Brně doplnil konkrétní důvody kasační stížnosti, avšak Nejvyšší správní soud k těmto důvodům nepřihlédl a věc posoudil tak, jako kdyby stěžovatel konkrétní důvody kasační stížnosti neuvedl, čímž došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. K podané ústavní stížnosti stěžovatel přiložil e-mailové podání právního zástupce stěžovatele Mgr. M. Š. ze dne 17. října 2008 adresované podatelně Krajského soudu v Brně, ve kterém právní zástupce stěžovatele odkazuje na přílohu tohoto podání - doplnění kasační stížnosti stěžovatele datované 16. října 2008, a dále přiložil e-mailové sdělení paní M., pracovnice podatelny Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2008, adresované právnímu zástupci stěžovatele, ve kterém paní M. uvedla, že "podání bylo předáno".
III.
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 56/2008 a dále spis vedený u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Ans 13/2008. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Rady Jihomoravského kraje k podané ústavní stížnosti.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v souzené věci se stěžovatel jako žalobce žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany proti nečinnosti žalované Rady Jihomoravského kraje a uložení povinnosti žalované vydat rozhodnutí o poskytnutí informací. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. srpna 2008 č. j. 31 Ca 56/2008-27 rozhodl, že se žaloba zamítá, a dále rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž konstatoval, že ji podává z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "s. ř. s."). Současně dodal, že podrobnější důvody doplní do jednoho měsíce od doručení usnesení, jímž k tomu bude vyzván.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. září 2008 č. j. 31 Ca 56/2008-33 stěžovatele (jeho právního zástupce) vyzval, aby kasační stížnost do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil tak, že konkretizuje její důvod. Krajský soud zároveň stěžovatele poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 18. září 2008.
Z postoupeného spisového materiálu Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnil. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 22. prosince 2008 č. j. 4 Ans 13/2008-44 podle §37 odst. 5 s. ř. s. kasační stížnost stěžovatele odmítl.
Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel (jeho zástupce) byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování této výzvy. Vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě ani později neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje nebyly stěžovatelem doplněny, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti. Za této situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl, neboť kasační stížnost nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 25. února 2010 uvedl, že k tvrzenému porušení ústavních práv stěžovatele postupem Nejvyššího správního soudu ani Krajského soudu v Brně nedošlo a aplikace zákona provedená soudem neodporovala ústavním principům ani základním zásadám vyplývajícím z Listiny. Krajský soud v Brně uvedl, že má za to, že není důvodné tvrzení stěžovatele o porušení ústavních principů a Listiny při rozhodování soudu, a Ústavnímu soudu navrhl, aby ústavní stížnost odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Na základě žádosti Ústavního soudu o upřesnění vyjádření k podané ústavní stížnosti předložil Krajský soud v Brně dne 12. dubna 2010 Ústavnímu soudu spis vedený u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Ca 56/2008 včetně doplňujícího vyjádření, ve kterém krajský soud uvedl, že doplňující vyjádření je v úplnosti uvedeno formou vyjádření kanceláře a podatelny soudu, která jsou obsažena na č. l. 65, 66 a 71 spisu. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření uvedl, že jiné poznatky nemá a nelze je ani jiným způsobem dohledat.
Obě vyjádření Krajského soudu v Brně včetně výše označených listů spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 56/2008 zaslal Ústavní soud ostatním účastníkům řízení k vyjádření.
Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 24. května 2010 konstatoval, že o okolnostech případného doručení doplnění kasační stížnosti stěžovatele ze dne 16. října 2008 na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Brně dne 17. října 2008 se dozvěděl teprve v souvislosti s nynější žádostí Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti a poskytnutím spisové dokumentace za účelem jeho přípravy. Vzhledem k povaze těchto skutečností a nově předložených dokumentů, které se týkají výhradně úřední činnosti Krajského soudu v Brně, Nejvyšší správní soud konstatoval, že se k těmto nemůže blíže vyjádřit. V ostatním Nejvyšší správní soud zcela odkázal na odůvodnění svého ústavní stížností napadeného usnesení. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud navrhl zrušení napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, pokud se námitky stěžovatele týkající se včasného doručení doplnění kasační stížnosti na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Brně ukáží jako důvodné. V opačném případě Nejvyšší správní soud navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost, popř. její zamítnutí.
Vyjádření Nejvyššího správního soudu neobsahovalo žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti, a proto k němu Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti nepřihlédl. Ústavní soud je proto nezasílal ostatním účastníkům řízení k replice.
Vedlejší účastník - Rada Jihomoravského kraje se k podané ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
Podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Nejvyšší správní soud i Krajský soud v Brně ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasily s upuštěním od ústního jednání. Protože Rada Jihomoravského kraje ani stěžovatel se ve stanovené lhůtě k této otázce nevyjádřily, předpokládal Ústavní soud v souladu s poskytnutým poučením, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí. S ohledem na uvedené rozhodoval Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání.
IV.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že svou kasační stížnost v souladu s výzvou Krajského soudu v Brně řádně doplnil o konkrétní důvody kasační stížnosti, avšak Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítl, jako kdyby stěžovatel své podání řádně nedoplnil.
Na základě výzvy k upřesnění svého vyjádření k podané ústavní stížnosti adresované Krajskému soudu v Brně provedl Krajský soud v Brně šetření, na základě kterého doplnil spis vedený u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Ca 56/2008 o č. l. 65-71.
Z upřesňujícího podání Krajského soudu v Brně, resp. z doplněného spisového materiálu bylo zjištěno, že dne 16. března 2010 byl sepsán úřední záznam, ve kterém zástupkyně vedoucí podatelny Krajského soudu v Brně, pracoviště Masarykova 31, uvedla, že podání vedené pod sp. zn. 31 Ca 56/2008 bylo přijato elektronickou podatelnou dne 17. října 2008 v 15,03 hod. (pátek) se zaručeným elektronickým podpisem a dne 20. října 2008 v 7,30 hod. (pondělí) jej paní M. předala na podatelnu Krajského soudu v Brně, pracoviště Rooseveltova 16, k postoupení na Krajský soud v Brně, pracoviště Masarykova 31 (č. l. 66 spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 56/2008); jako příloha tohoto záznamu byla uvedena kopie podání ze dne 17. října 2008. Na č. l. 67 se nachází e-mailové podání právního zástupce stěžovatele Mgr. M. Š. ze dne 17. října 2008 adresované podatelně Krajského soudu v Brně, ve kterém právní zástupce stěžovatele odkazuje na přílohu tohoto podání, kterou tvoří kasační stížnost. Na č. l. 68-70 spisu se nachází doplnění kasační stížnosti ze dne 16. října 2008. Na č. l. 71 spisu se nachází úřední záznam sepsaný vedoucí kanceláře Krajského soudu v Brně, pracoviště Rooseveltova 16, ve kterém se uvádí, že podání vedené pod sp. zn. 31 Ca 56/2008, které bylo přijato elektronickou podatelnou Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, dne 17. října 2008, nebylo předáno pracovišti Masarykova 31, a nemohlo být tedy ani zažurnalizováno do spisu.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel svoji kasační stížnost v souladu s výzvou Krajského soudu v Brně doplnil a zaslal na podatelnu Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova, avšak Krajský soud v Brně předmětnou zásilku, kterou stěžovatel soudu zaslal a která byla soudu doručena, nezaložil do spisu. Nebylo by spravedlivé, aby tento nedostatek v činnosti soudu šel k tíži stěžovatele.
Článek 90 Ústavy České republiky stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V odstavci 2 citovaného ustanovení se uvádí, že kdo byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
V §2 s. ř. s. se uvádí, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
Ústavní soud ve své judikatuře již dříve konstatoval, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod a od soudu právem očekávají ochranu svých práv [nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 358/98 ze dne 10. 11. 1998 (N 140/12 SbNU 303), nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 674/04 ze dne 14. 4. 2005 (N 85/37 SbNU 173), nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 335/04 ze dne 23. 9. 2004 (N 137/34 SbNU 385), nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 252/04 ze dne 2. 12. 2004 (N 181/35 SbNU 415), dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz].
Ústavní soud poukazuje rovněž na nález tohoto soudu sp. zn. III. ÚS 329/2000 ze dne 23. 11. 2000 (N 176/20 SbNU 245), ve kterém Ústavní soud v analogické věci judikoval, že v případě, že v soudní evidenci nelze najít faxové podání (může ovšem jít i o jiné než o faxové podání), nemůže být stěžovateli (účastníku řízení) tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno včas.
Nesprávným postupem obecného soudu došlo k porušení článku 90 Ústavy České republiky a článku 36 Listiny [viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 127/96 ze dne 11. 7. 1996 (N 68/5 SbNU 519), nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/97 ze dne 4. 11. 1999 (N 154/16 SbNU 145)].
Při shrnutí výše uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že v souzené věci postupem Krajského soudu v Brně, který řádně nezaevidoval podání stěžovatele obsahující doplnění kasační stížnosti, v důsledku čehož byla kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšším správním soudem odmítnuta, došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu zakotveného v článku 36 Listiny.
V souzené věci se Krajský soud v Brně dopustil pochybení, které vedlo k tomu, že Nejvyšší správní soud na základě krajským soudem poskytnutého neúplného spisového materiálu kasační stížnost stěžovatele odmítl, neboť z předloženého spisového materiálu nezjistil, že kasační stížnost stěžovatele byla ve stanovené lhůtě doplněna. Proto byl Ústavní soud nucen napadené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušit, přestože tomuto soudu žádné pochybení nelze vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil.