ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1124.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1124/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně Obce Břežany II, se sídlem Obecního úřadu Břežany II č.p. 32, zastoupeného Mgr. Evou Zhřívalovou, advokátkou se sídlem v Českém Brodě, nám. Arnošta z Pardubic 11, proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, vedené u Okresního soudu ve Kolíně pod sp. zn. 11 C 57/2007, o 2.546.054,- Kč, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2012, č.j. 28 Co 536/2012-253, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Žalobkyně se domáhala vůči státu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím referátu životního prostředí Okresního úřadu v Kolíně ze dne 23. října 2001, jímž byla povolena stavba kanalizace a čističky odpadních vod (dále jen „ČOV“). Uvedené rozhodnutí (mezitím nesprávně opatřené doložkou právní moci) bylo z důvodu procesních vad zrušeno rozhodnutím nadřízeného orgánu a žalobkyně byla vyzvána k zastavení prací. V zájmu dodržení termínu dokončení stavby a čerpání státních dotací tedy vybrala jinou lokalitu, původní stavbu odstranila a na základě vydaného stavebního povolení ji dokončila v roce 2005. Požadovala částku 1.325.590,- Kč na odstranění původní stavby ČOV a částku 1.220.464,- Kč za náklady vynaložené na původní stavbu.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 5. dubna 2012, č.j. 11 C 57/2007-224, žalobu v rozsahu celého nároku zamítl, když ve vztahu k částce 1.325.590,- Kč dospěl k závěru, že náklady vynaložené žalobkyní na odstranění původní stavby nejsou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (nesprávně vyznačenou doložkou právní moci na stavebním povolení), protože žalobkyně nevyčkala dokončení správního řízení a na základě svého rozhodnutí odstranila vybudovanou část stavby. Pokud jde o požadavek na náhradu škody za náklady vynaložené na původní stavbu ČOV, konstatoval soud, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že tvrzená škoda vznikla v příčinné souvislosti se shora uvedeným úředním postupem, protože nelze učinit závěr o výsledku správního řízení (které se neuskutečnilo) a předjímat tak rozhodnutí správního orgánu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 28 Co 536/2012-253 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že nesprávné vyznačení doložky právní moci na stavebním povolení bylo podstatnou a rozhodující příčinou toho, že žalobkyně prostavěla tvrzenou částku, když neprokázala, že by po dokončení stavebního řízení jí nebylo vydáno stavební povolení. Pokud jde o požadavek žalobkyně na náhradu škody za odstranění rozestavěné stavby ČOV, odvolací soud poukázal na skutečnost, že žalobkyně ji odstranila v rozporu s §88 a následujících stavebního zákona bez nařízení či povolení stavebního úřadu, i když bylo možné za podmínek §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavbu povolit po případné změně rozsahu ochranného pásma nebo posunutí stavby ČOV.
Rozsudek Krajského soudu v Praze byl doručen zástupkyni žalobkyně dne 27. listopadu 2012 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 25. ledna 2013 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když podle jejího názoru má napadený rozsudek zásadní význam po stránce právní. Polemizuje s názorem odvolacího soudu, že mohlo být vydáno stavební povolení pro ČOV, když podle jejího názoru bylo jasně prokázáno, že toto povolení by nemohlo být vydáno. Argumentuje zprávou PROFISTAV Litomyšl a.s., kterou jako důkaz provedl až odvolací soud, avšak považoval ho za nedostatečný k prokázání možnosti posunutí stavby ČOV, aniž by jí byl poskytl poučení podle §118a odst. 3 o.s.ř., které dle odůvodnění odvolacího soudu poskytl již soud prvního stupně, ačkoli již z důvodu časové posloupnosti toto nebylo možné. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Otázku zásadního právního spatřuje dovolatelka v tom, zda je soud povinen poučovat účastníka ve vztahu k opravdu konkrétní skutečnosti, ve vztahu ke konkrétní otázce či stránce uplatněnému nároku (zde otázce možnosti posunutí stavby) či zda je dostačující obecné poučení ve vztahu k prokázání nároku uplatněného žalobou jako takového. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu buď změnil tak, že žalobě vyhoví nebo ho, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, která se domnívá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní význam po právní stránce, dovolání tedy není přípustné, a proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá z hlediska uplatňovaných důvodů dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka fakticky (§41 odst. 2 o.s.ř.) uplatňuje především dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu lze z takto tvrzené vady řízení usuzovat jen tehdy, pokud je spojena s právní otázkou týkající se sporného výkladu procesního předpisu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 3339, CD 3/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 5780, CD 7/2008).
Poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o.s.ř. je poskytnutím informace, že ustanovení hmotného práva, které hodlá soud při posuzování věci užít, vyžaduje ke své aplikaci skutkové zjištění a odpovídající tvrzení účastníka a důkazní návrhy. Soud musí účastníkovi rámcově sdělit, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a prokazovat. Soud musí projevit a zaprotokolovat svůj dotaz i poskytnuté poučení o následku mezery v tvrzení - např. o tom, že se účastník vystavuje nebezpečí zamítnutí žaloby. Soud může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle §118a odst. 3 o.s.ř. (analogicky srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp.zn. 29 Odo 1069/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 30 Cdo 4240/2009). Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně (l.č. 160) je zřejmé, že odpovídající poučení bylo žalobkyni poskytnuto, což ostatně nepopírá ani dovolatelka.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp.zn. 30 Cdo 2129/2011). Proto Nejvyšší soud nemohl, z důvodů výše uvedených, přihlédnout při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ani k námitkám žalobkyně směřujícím proti závěrům odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a žalobkyní tvrzenou škodou, popř. nemajetkovou újmou.
Dovolání bylo proto z výše uvedených důvodů odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2013
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu