ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2313.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2313/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 100 832,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 50/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015, č. j. 11 Co 411/2014-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 100 832,93 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod č. j. ČTÚ-114 467/2010 (požadované zadostiučinění 833,33 Kč), ČTÚ-114 498/2010, ČTÚ-114 491/2010, ČTÚ-113 574/2010, ČTÚ-113 571/2010, ČTÚ-114 497/2010, ČTÚ-113 577/2010, ČTÚ-114 479/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 1 666,66 Kč), ČTÚ-118 317/2010, ČTÚ-113 971/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 2 499,99 Kč), ČTÚ-113 638/2010, ČTÚ-113 969/2010, ČTÚ-113 579/2010, ČTÚ-116 468/2010, ČTÚ-114 459/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 3 333,32 Kč), ČTÚ-113 576/2010, ČTÚ-113 575/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 4 166,65 Kč), ČTÚ-133 623/2010, ČTÚ-133 614/2010, ČTÚ-113 641/2010, ČTÚ-113 313/2010, ČTÚ-113 312/2010, ČTÚ-113 298/2010, ČTÚ-113 333/2010, ČTÚ-113 642/2010, ČTÚ-116 475/2010, ČTÚ-118 444/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 4 999,98 Kč), ČTÚ-118 352/2010 a ČTÚ-118 413/2010 (za obě řízení proti S. A. požadované zadostiučinění celkem 8 333,30 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. června 2014, č. j. 38 C 50/2013-56, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod č. j. ČTÚ-133 623/2010, ČTÚ-133 614/2010, ČTÚ-113 641/2010, ČTÚ-113 638/2010, ČTÚ-113 313/2010, ČTÚ-114 498/2010, ČTÚ-113 969/2010, ČTÚ-113 579/2010, ČTÚ-116 468/2010, ČTÚ-113 312/2010, ČTÚ-113 298/2010, ČTÚ-114 491/2010, ČTÚ-118 317/2010, ČTÚ-113 333/2010, ČTÚ-114 459/2010, ČTÚ-113 576/2010, ČTÚ-113 574/2010, ČTÚ-113 971/2010, ČTÚ-113 642/2010, ČTÚ-113 571/2010, ČTÚ-113 575/2010, ČTÚ-116 475/2010 a ČTÚ-118 444/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 100 832,93 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I změnil ve vyhovujícím výroku I rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba, aby bylo konstatováno, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod č. j. ČTÚ-133 623/2010, ČTÚ-133 614/2010, ČTÚ-113 641/2010, ČTÚ-113 638/2010, ČTÚ-113 313/2010, ČTÚ-114 498/2010, ČTÚ-113 969/2010, ČTÚ-113 579/2010, ČTÚ-116 468/2010, ČTÚ-113 312/2010, ČTÚ-113 298/2010, ČTÚ-114 491/2010, ČTÚ-118 317/2010, ČTÚ-113 333/2010, ČTÚ-114 459/2010, ČTÚ-113 576/2010, ČTÚ-113 574/2010, ČTÚ-113 971/2010, ČTÚ-113 642/2010, ČTÚ-113 571/2010, ČTÚ-113 575/2010, ČTÚ-116 475/2010 a ČTÚ-118 444/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., bylo porušeno právo žalobkyně na rozhodnutí věci v zákonem stanovené lhůtě, ve výroku II potvrdil v zamítavém výroku II rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. července 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení č. j. ČTÚ-114 467/2010, ČTÚ-114 498/2010, ČTÚ-114 491/2010, ČTÚ-113 574/2010, ČTÚ-113 571/2010, ČTÚ-114 497/2010, ČTÚ-113 577/2010, ČTÚ-114 479/2010, ČTÚ-118 317/2010, ČTÚ-113 971/2010, ČTÚ-113 638/2010, ČTÚ-113 969/2010, ČTÚ-113 579/2010, ČTÚ-116 468/2010, ČTÚ-114 459/2010, ČTÚ-113 576/2010, ČTÚ-113 575/2010, ČTÚ-133 623/2010, ČTÚ-133 614/2010, ČTÚ-113 641/2010, ČTÚ-113 313/2010, ČTÚ-113 312/2010, ČTÚ-113 298/2010, ČTÚ-113 333/2010, ČTÚ-113 642/2010, ČTÚ-116 475/2010, ČTÚ-118 444/2010, ČTÚ-118 352/2010 a ČTÚ-118 413/2010 není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč (viz výše).
Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání v části týkající se námitky žalobkyně o nepřiznání náhrady nákladů řízení.
Námitka žalobkyně, že motiv není zákonným kritériem a pro posouzení formy a výše zadostiučinění je právně bezvýznamným, a že i z tohoto důvodu neměl odvolací soud odůvodňovat námitkami žalované nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. I. ÚS 1231/15, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. září 2012, sp. zn. II. ÚS 1888/12, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2012, sp. zn. II. ÚS 3698/11).
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 12. listopadu 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu