ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4167.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4167/2017-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, a Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o 180 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 236/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 69 Co 407/2016-147, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2016, č. j. 16 C 236/2012-136, jímž soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 69 Co 85/2016-118).
Odvolací soud vyšel z prohlášení žalobce o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, v němž uvedl, že žije sám, finančně je závislý na své matce, nemá žádné příjmy ze závislé činnosti, neboť neexistují pracovní pozice odpovídající jeho vzdělání, nemá žádné příjmy z podnikání ani z jiné samostatné výdělečné činnosti, žádné příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení ani z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nemá žádný majetek větší hodnoty, který by mohl podle zákona a judikatury použít k zaplacení soudního poplatku za dovolání a k úhradě nákladů spojených se zastoupením advokátem. Nemá žádné vyživovací povinnosti ani dluhy a jeho běžné výdaje činí 1 360 Kč měsíčně (z toho zdravotní pojištění činí 1 240 Kč a místní poplatky 120 Kč). Žalobce zmínil též spis Exekutorského úřadu Karlovy Vary, sp. zn. 181 EX 11445/16 s tím, že mu v rámci exekuce byl obstaven „veškerý majetek a příjmy“. Uvedl, že jeho zdravotní stav je nepříznivý a své výdaje hradí z důchodu svého jediného rodiče. Po právní stránce odvolací soud přihlédl k obdobným rozhodnutím Městského soudu v Praze, týkajícím se žalobce, kdy žalobce žádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, mimo jiné odkázal na usnesení ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Co 102/2016-40. V tomto rozhodnutí bylo odvolacím soudem konstatováno, že žalobce ve svém prohlášení neuvedl, že je vlastníkem nemovitosti (bytové jednotky v Praze), kde navíc evidentně neuspokojuje svou bytovou potřebu, neboť sám tvrdí, že bydlí v Nymburce. Taktéž soud v této věci přihlédl k tomu, že žalobce neobjasnil, jaké jsou jeho běžné výdaje, jakým způsobem jsou hrazeny a proč nemá žádný příjem z výdělečné činnosti, jde-li o vysokoškolsky vzdělanou osobu v produktivním věku a míra nezaměstnanosti v České republice je aktuálně jedna z nejnižších. Dospěl tedy k závěru, že poměry žalobce přiznání osvobození neodůvodňují, neboť navzdory poučení nejsou vylíčeny úplně ani věrohodně a nejsou ani dostatečným způsobem doloženy. K obdobným závěrům odvolací soud dospěl i v nyní projednávaném případě, kdy žalobce kromě výše zmiňovaných skutečností uvedených v prohlášení neobjasnil, jaké jsou jeho běžné výdaje, neuvedl, jakým způsobem jsou hrazeny, ani neobjasnil, co je důvodem toho, že jako vysokoškolsky vzdělaná osoba nemá žádný příjem. Kromě toho žalobce neuvedl žádnou podstatnou skutečnost týkající se jeho majetkových poměrů, zejména, že je vlastníkem výše uvedené nemovitosti, v níž zjevně nebydlí, takže skutečnosti, které v tomto prohlášení uvedl, nelze mít za zcela věrohodné. Samotné vedení exekuce ještě automaticky neznamená, že poměry žadatele jsou nepříznivé. Žalobce neuvedl pro jakou pohledávku (v jaké výši) byla exekuce nařízena ani, zda a případně jaké exekuční příkazy byly vydány (a tedy jaký jeho majetek či jeho práva byla postižena). Tvrzení žalobce o tom, že žádný majetek nevlastní, není v souladu s jeho tvrzením, že mu byl „veškerý majetek“ obstaven. Odvolací soud tak konstatoval, že poměry žalobce tak, jak je vylíčil, nezakládají opodstatněnost jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Dovolatel formuluje otázku, zda soudy nižších stupňů byly povinny při projednání a rozhodování o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pečlivě přihlédnout ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a objektivně zhodnotit možnost dovolatele v době rozhodování o jeho žádosti si zaplatit náklady právního zastoupení v dovolacím řízení z disponibilních příjmů dovolatele. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soudy nižších stupňů se nepřípustně omezily jen na uvádění irelevantních a lživých floskulí ve svých rozhodnutích (typu, že mají pochybnosti, že soud neuvěřil, že dovolatel dostatečně nerozkryl své majetkové poměry), aniž by řádně zhodnotily právně rozhodná tvrzení dovolatele ve všech souvislostech, která v řízení vyšla najevo. Odvolací soud ignoroval skutečnost, že bytová jednotka ve vlastnictví dovolatele je exekučně obstavena a nelze s ní volně nakládat. Dále dovolatel odkazoval na jiná řízení, v nichž byl osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce. Dále namítá, že aktivně hledá zaměstnání, avšak je pravidelně odmítán, a to i z důvodu diskriminace osob, proti nimž je vedena exekuce. Odkazuje na statistiku Českého statistického úřadu, z níž vyplývá, že mezi oficiálně vedené nezaměstnané s bydlištěm v Praze náleží rovněž vysokoškolsky vzdělaní lidé. Nízkou nezaměstnanost označuje za „provládní propagandu“. Dovolatel odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahujících se k problematice osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a k odůvodnění soudních rozhodnutí. Své dovolání dovolatel doplnil podáním ze dne 11. 9. 2017, v němž zopakoval námitky uvedené v dovolání, odkázal na e-mail z 10. 8. 2017, jímž potenciální zaměstnavatel odmítl jeho žádost o zaměstnání. Dále odkázal na exekuční řízení, která jsou proti jeho osobě vedena a která považuje za nezákonná. Namítl, že okolnost, že není veden v evidenci Úřadu práce či České správy sociálního zabezpečení mu měly soudy nižších stupňů přičíst k dobru, neboť „nežije na úkor státu“. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2017, č. j. 6 As 32/2017-25, jímž byl v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud dovolatele osvobodil od placení soudních poplatků, ustanovil dovolateli jako zástupce advokáta JUDr. Daniela Novotného, Ph.D., a věc přikázal k projednání jinému soudu prvního stupně a jinému odvolacímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl přitom k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení, neboť zjištěné majetkové poměry žalobce nesvědčí pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř.
Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků. Jen na úrovni Nejvyššího soudu dovolatel od roku 2010 do dnešního dne zahájil celkem 78 dovolacích řízení. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a ve vztahu k nynějšímu dovolateli v usnesení ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3592/2017. Dovolací soud se pozastavuje nad tím, že sám dovolatel žádá, aby mu bylo přičteno k dobru, že „nežije na úkor státu“, když není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž současně očekává, že v soudních řízeních žalobcem litigiózně iniciovaných, bude zastupován zástupcem hrazeným z veřejných zdrojů.
Pokud dovolatel s poukazem na §13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odkazuje na rozhodnutí, jimiž mu zástupce v jiných řízeních ustanoven byl, pak je rovněž nutné odkázat na řadu rozhodnutí, jimiž naopak jeho žádost o ustanovení zástupce nebyla shledána důvodnou. Jen u Nejvyššího soudu, krom výše uvedeného usnesení sp. zn. 30 Cdo 3592/2017, lze odkázat na usnesení ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 114/2016, ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1805/2017, nebo ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1219/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2210/16.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Jak bylo uvedeno výše, Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2017, č. j. 16 C 236/2012-184, které bylo žalobci řádně doručeno dne 14. 6. 2017.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 10. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu