ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1172.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1172/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Š. , zastoupené JUDr. Janou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Nové Město, Jiráskova 398, proti žalovanému Ľ. Š. , zastoupenému JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Střed, Josefa Knihy 177, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 112/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2013, č.j. 56 Co 196/2013-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, č.j. 6 C 112/2011-112, zamítl žalobu o určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Rozsudkem ze dne 17. 9. 2013, č.j. 56 Co 196/2013-152, Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, v nákladovém výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Splnění předpokladů jeho přípustnosti podle §237 zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), spatřuje v chybné aplikaci §630 zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud podle názoru žalobkyně nesprávně dovodil, že s ohledem na její „aktivní účast na incidentech nelze v řízení zjištěné jednání žalovaného kvalifikovat jako jednání svou intenzitou hrubě porušující dobré mravy“ ; tím se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozhodnutí ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 186/2012 a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009.
Žalobkyně se mylně domnívá, že právní otázka, kterou předložila k řešení, je s rozhodnutími uváděnými v dovolání v rozporu; situace, kdy dárce má aktivní (mnohdy přímo iniciační) účast na incidentech, v nichž následně spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným, tato rozhodnutí neřeší.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. K použitelnosti §630 obč. zák. obecně se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty §630 obč. zák., přičemž stupeň závažnosti konkrétního chování obdarovaného je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, na který odkázal soud prvního stupně, nelze ze zjištění, že chování účastníků bylo v době od podpisu darovací smlouvy do výzvy k vrácení daru charakterizováno vzájemnými útoky (mnohdy za aktivní účasti dárce), dovodit právní názor, že chování obdarovaného hrubě porušuje dobré mravy a že je tak naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu §630 obč. zák. (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2088/2007).
Námitky, jimiž dovolatelka neuplatnila dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o.s.ř. (zde především výtky proti skutkovým zjištěním), přípustnost dovolání založit nemohou.
Žalobkyně nevznesla žádnou argumentaci ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. července 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu