ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4070.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4070/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. K. a 2) R. K., zastoupeným advokátkou, o zaplacení 631.544,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 164/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 13 Co 36/2007-132, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 13 Co 36/2007-132, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. března 2006, č. j. 47 C 164/2005-63, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006 a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
V posuzovaném případě žalobce sice vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, z obsahu jeho dovolacích námitek však plyne, že jeho výhrady jsou založeny výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil. Otázka, co bylo obsahem smluvních ujednání účastníků vyjádřených v kupní smlouvě a v jejích dodatcích, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy
o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva
a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Činil-li tudíž odvolací soud závěr, že kupní smlouva, jíž byl převáděn pozemek a na něm umístěný rozestavěný dům, ani její dodatky neobsahovaly ujednání, že prodávající (tj. žalovaní) jakkoli materiálně či finančně přispějí k dokončení převáděné stavby, dospíval ke skutkovému zjištění. Teprve dovozoval-li z tohoto zjištění, že dokončil-li žalobce stavbu domu včetně inženýrských sítí, neplnil to, co byli podle kupní smlouvy povinni plnit žalovaní, formuloval závěry právní. Žalobce polemiku s právním názorem odvolacího soudu opřel o svou verzi výkladu kupní smlouvy uzavřené účastníky.
Z ní činil vlastní skutkový závěr, že ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaní zajistí dokončení stavby a její kolaudaci, a na jeho základě teprve uplatnil námitku nesprávného právního posouzení věci z pohledu ustanoveních upravujících bezdůvodné obohacení. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkovém závěru, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy k tomu, že žalovaní se na jeho úkor bezdůvodně obohatili. Ve skutečnosti tudíž v dovolání napadl správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnil tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jak bylo výše vyloženo, založit nemůže.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani dovolací námitky žalobce, že řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívají v tom, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy, zejména nevyslechly svědkyni E. Š. Účastník zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky (§120 o. s. ř.) nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud totiž ve smyslu §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení uvedená v §120 odst. 2 o. s. ř. (tzv. nesporná), může podle §120 odst. 3 věty první o. s. ř. provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neúplně nebo nesprávně zjištěný skutkový stav věci může být dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jen výjimečně, a to tehdy, jestliže v rozporu s §120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny, a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy) nebo jestliže nebyl proveden navržený důkaz a soud, aniž by učinil skutková zjištění, dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno. V dané věci nelze odvolacímu soudu vytýkat, že okolnosti rozhodné pro posouzení, zda se žalovaní na úkor žalobce bezdůvodně obohatili, nezjišťoval, případně že by skutkové zjištění v tomto směru neučinil. Uzavřel, že kupní smlouva ani její dodatky neobsahují žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit závazek žalovaných zajistit dokončení převáděné stavby. Výpověď svědkyně Š., která měla ozřejmit, jaká byla vůle účastníků kupní smlouvy, nebyla způsobilá zvrátit zjištění učiněná z písemné kupní smlouvy a jejích dodatků, neboť podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Protože soudy v dané věci postupovaly v intencích §120 o. s. ř., nemůže aplikace tohoto ustanovení činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní v této fázi řízení nevynaložili žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu