ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.836.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 836/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JUDr. I. L. , zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Beněšově, Masarykovo náměstí 102, proti žalované COMPRO spol. s r. o. se sídlem v Benešově, Malé náměstí 1700, zastoupené Mgr. Jaroslavem Lukešem, advokátem se sídlem v Benešově, Pražského povstání 2057, o zaplacení částky 27.643,-Kč s příslušenstvím oproti vydání počítače, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 35/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. 22 Co 245/2007-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Lukeše, advokáta se sídlem v Benešově, Pražského povstání 2057.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. 22 Co 245/2007-58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově
ze dne 24. října 2006, č. j. 11 C 35/2006-38, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (§241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejích dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Je přesvědčena, že soudy nesprávně vyhodnotily listinný důkaz (její dopis z 20. 12. 2005) jako další reklamaci zakoupené věci (počítače) a nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že akceptovala názor žalované, že její reklamace ze dne 14. 11. 2005 není důvodná, neboť nejde o vadu počítače, nýbrž o jeho zavirování. Oproti soudům obou stupňů prosazuje názor, že v jejím případě se jednalo o opětovný výskyt téže vady po opravě a že vadou, kterou reklamovala, nebylo zavirování počítače, nýbrž „vypadávání napájení“. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že měla právo od kupní smlouvy odstoupit. Jak již bylo výše vyloženo, dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výtka žalobkyně, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v absenci jejího řádného poučení o pochybnosti soudu „o průkazu a zejména důvodu vady (zakoupené věci)“. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází do úvahy toliko v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1769/2006, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). V souzené věci však uvedená námitka k výkladu procesního předpisu nesměřovala a nelze jí tudíž založit přípustnost dovolání.
Přípustné není ani dovolání proti výroku o nákladech řízení, neboť občanský soudní řád dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, nepřipouští (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč
(§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu