ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.274.2018:18
sp. zn. 4 As 274/2018 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky - Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací
detence Opava, se sídlem Krnovská 68, Opava, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2018,
č. j. VS-10182-10/ČJ-2018-803240-1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2018, č. j. 22 A 27/2018 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce se žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě domáhal zrušení shora
uvedeného rozhodnutí žalované. Krajský soud shora uvedeným usnesením žalobci přiznal
osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a zamítl návrh žalobce
na ustanovení zástupce (výrok II).
[2] Dospěl totiž k závěru, že žalobce sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, ale ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů; žaloba obsahuje
veškeré povinné náležitosti, vyplývá z ní projednatelný žalobní bod, ze kterého je zřejmé, z jakých
důvodů žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím a proč jej považuje za nezákonné, žalobce
má právnické vzdělání (jedná se o bývalého advokáta) a v žalobě neuvedl žádný konkrétní důvod,
kterým by způsobilost hájit se sám v tomto řízení zpochybnil.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) nyní napadá uvedené usnesení krajského soudu kasační
stížností. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud změnil výrok II. napadeného usnesení
tak, že se stěžovateli ustanovuje zástupce pro řízení před krajským soudem.
[4] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že krajský soud nevyhověl jeho žádosti o ustanovení zástupce.
Má za to, že mu zástupce měl být ustanoven, a to zejména s ohledem na to, že „je osoba
se zdravotním postižením a na rozdíl od žalované nemá k dispozici administrativní aparát, aktuální judikáty
ani elektroniku, takže není zajištěna rovnost stran před soudem.“
[5] V kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
II. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. S ohledem na usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, podle něhož v případech, kdy kasační stížnost
směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení
o postoupení věci příslušnému soudu, nemusí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek, netrval Nejvyšší správní soud
na podmínce zastoupení. Stěžovatel byl dále výrokem I. napadeného usnesením v plném rozsahu
osvobozen od soudních poplatků, přičemž osvobození přiznané v řízení před krajským soudem
se podle §36 odst. 3 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení o žalobě není zastoupení advokátem
povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce ustanoven,
a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §36 odst. 3 téhož
zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh (na zahájení řízení)
není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení řízení a 4) ustanovení
zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv (srov. rozsudek NSS ze dne
17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[11] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení před krajským
soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení zástupce nezbytně
třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[12] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46, ze dne 26. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34, ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14). Za hlavní kritérium
je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení považován návrh (žaloba)
a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka
řízení po odborné stránce největší nároky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2004,
č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[13] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil zejména
formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl přitom
k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje, a nemělo
by mu tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti na nich, aniž
by bylo nepřípustně omezeno jeho právo napadat rozhodnutí žalované.
[14] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatel nesplňoval k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podmínku
nezbytnosti k ochraně jeho práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatel je českým občanem
ovládajícím český jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné
náležitosti po formální i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu
(jakožto bývalý advokát) prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil
na Nejvyšší správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti shora
označenému usnesení.
[15] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody, což by za jiných okolností svědčilo ustanovení advokáta pro hájení jeho práv.
Kasační soud však, jak výše uvedeno, přihlédl k celkovému vyznění žaloby, na základě které
lze učinit závěr, že se stěžovatel v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva v soudním
řízení aktivně uplatňovat.
[16] Krajský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[17] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady
nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu