ECLI:CZ:NS:2022:4.PZO.8.2022.1
4 Pzo 8/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 návrh I. N. , nar. XY v XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, a rozhodl takto:
Podle §314n odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ohledně navrhovatele I. N., nebyl porušen zákon .
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl doručen dne 7. 3. 2022 podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh I. N. (dále jen navrhovatele) společně s podaným dovoláním proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 8 To 247/2021, podaný prostřednictvím obhájce na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které byly použity ve věci v řízení před soudy obou stupňů, čímž došlo podle navrhovatele k hrubému porušení procesních předpisů a práva na obhajobu a spravedlivý proces. Navrhovatel namítá, že soudy se nevypořádaly s otázkou legitimity pořízených záznamů odposlechů. Soud druhého stupně pouze okrajově poukázal na nedostatečnost řádného odůvodnění soudu prvého stupně. Navrhovatel má za to, že soudy porušily jeho základní právo podle čl. 8 Úmluvy ve spojení s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“) tím, že odmítly důkazní návrhy směřující k objasnění samotné legitimity zahájení úkonů v trestním řízení a nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Zdůrazňuje, že opakovaně požadovali, aby si soud vyžádal a předložil stranám spis sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015, v němž došlo k zahájení úkonů v trestním řízení a následně k nařízení odposlechů telefonů, e-mailových zpráv a sledování nejen jeho osoby, ale i D. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že státní zástupkyně na pokyn soudu zareagovala stroze, když konstatovala nemožnost předložení spisu, a soud se s tímto tvrzení spokojil, aniž by se zabýval tím, proč spis nelze předložit, takže si spis postupem podle §8 odst. 5 tr. ř. nevyžádal. Provedení tohoto důkazu ovšem navrhovatel považuje za nezbytné k posouzení legitimity zahájení úkonů trestního řízení a následně nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jakož i dalších operativně pátracích prostředků. Nemůže se zbavit dojmu, že přezkoumáním uvedeného spisu mohou být zveřejněny nezákonné praktiky Policie ČR. Odmítnutí předložení tohoto spisu považuje za porušení čl. 8 Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny s tím, že byly odmítnuty důkazní návrhy směřující k objasnění zákonnosti pořízení odposlechů s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08. Postupem státní zástupkyně a soudu byl zbaven možnosti se bránit nařízeným odposlechům. Rovněž po právní moci rozsudku mu nebyla dána možnost podat k Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu podle §88 odst. 8 tr. ř. Okresní soud v Karlových Varech jej pouze přípisem ze dne 14. 1. 2022 informoval o skutečnostech vyplývajících ze spisu sp. zn. 6 T 58/2018, nikoliv řízení OKFK sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015. Z tohoto spisu nelze přezkoumat zákonnost postupu policejního orgánu, nelze zjistit ani, jaké byly podklady k zahájení úkonů trestního řízení a podání návrhu na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Navrhovatel zdůrazňuje nepřípustnost odposlechu, jestliže teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání, když takový poznatek musí odposlechu vždy předcházet, musí být ze spolehlivého zdroje, dostatečně přesvědčivý a odůvodněný. V žádném případě se nesmí jednat o pouhou spekulaci policejní expozitury, byť vedenou „užitečným záměrem“, neboť odposlech představuje výrazný a citelný zásah do práva na ochranu soukromí. Je proto nezbytné, aby byly důsledně respektovány zákonné podmínky pro vydání příkazu a požadavky na jeho odůvodnění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016, ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Pzo 14/2018, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019).
2. Navrhovatel je přesvědčen, že zahájení úkonů trestního řízení bylo čistě spekulativní sledující jediný záměr, a to sledování a odposlech funkcionářů státního zastupitelství a soudu nebo osoby na tyto napojené, což je naprosto nepřípustné. Pozastavuje nad tím, že on ani K. nebyli ohledně jejich dlouhodobé trestné činnosti požádáni ani o vysvětlení, natož vyrozumění o tom, že jsou mnoho let odposloucháváni. Pro úplnost navrhovatel dodává, že neexistuje žádná faktická trestní věc, na základě které by mohlo dojít k postupu podle §88 odst. 2 tr. ř., neboť spis sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015 byl vytvořen na základě uměle vykonstruovaných lživých tvrzení, jedná se soubor nesmyslných a nedůvodných závěrů. Navrhovatel následně shrnuje závěry z návrhů ohledně dlouhodobého ovlivňování výsledků trestního řízení, odměn v podobě příslibů zakoupení nemovitostí. Navrhovatel uvádí, že nemá žádné informace o jednání K. s Magistrátem města XY. Toliko připouští, že on sám si na splátky koupil pouze dezolátní dům ve XY, prodal Škodu Octavii společnosti XY a koupil Škodu Superb. Není pravdou, že by jeho bratři P. N. a J. N. pracovali v dozorčí a správní radě společnosti XY a docházelo by mezi nimi k převodům peněz (jedná se pouze o shodu jmen). Připouští, že prodal v roce 2015 penzion, což bylo vyhodnoceno policií jako úplatek od A. N. a po jeho podmíněném propuštění se měl účastnit jeho oslavy. Na základě těchto lživých nesmyslů byly zahájeny úkony v trestním řízení a nařízeny odposlechy, sledování e-mailové schránky a sledování jeho osoby a D., přičemž nebylo vysvětleno, co má D. společného s trestnou činností N. a K. (stejné důvody v usnesení o nařízení odposlechů). Napadá tak rozhodnutí soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové o povolení odposlechů jako nedůvodné a nezákonné, založené na domnělé trestné činnosti, když rozhodnutí neobsahuje žádný důkaz, ani uvedené konkrétní skutečnosti o páchání trestné činnosti. Za důvod nařízení odposlechů nelze považovat skutečnost, že zná činnost Policie ČR. Zdůrazňuje, že odposlechy žádnou trestnou činnost nezachytily a nemělo k nim být přihlíženo. Takové odůvodnění místně nepříslušného soudu nelze akceptovat, rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové je tak nepřezkoumatelné a není odůvodněno. Snůška lží a nesmyslů ve spise sp. zn. OKFK-2422/TČ-2015 Expozitury PČR v Ústí nad Labem sloužila k jednomu účelu, a to získání odposlechů na soudce a státního zástupce. Současně akcentuje, že v předmětném spise nebyl nezaznamenán ani onen potřebný vyšší stupeň pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin a že s K. dlouhodobě páchali trestnou činnost a že za ni dostávali nemovitosti nebo přísliby k zakoupení nemovitostí. Z tohoto důvodu nebyl zřejmě spis předložen obhajobě.
3. V další části podaného dovolání, které bylo současně i návrhem k přezkumu odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (str. 19-20) poukazuje na předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 0 Nt 143/2015 (odposlech uživatelské stanice +XY) příkaz téhož soudu ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 165/2015, kterým soudkyně vydala příkaz podle §158d odst. 3 tr. ř. ke sledování osob a věcí a to e-mailové adresy XY a příkaz téhož soudu z téhož dne sp. zn. 0 Nt 164/2015, kterým byl vydán podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho e-mailové adresy XY. Navrhovatel shrnul odůvodnění příkazů, které spočívá v tom, že měl společně s K. od roku 2010 ovlivňovat řízení v trestní věci A. N., včetně jeho podmíněného propuštění v roce 2015 a že za to měl získat úplatek ve formě nemovitostí v okrese s Chomutov, popř. předkupní právo k nemovitostem, jakož i další výhody. Následně akcentuje, že v průběhu trestního řízení ani před zahájením trestního stíhání nebyl seznámen s tím, jaké nemovitosti či předkupní právo měl protiprávně získat. S K. nemá nad rámec běžných pracovních vztahů nic společného, nestýkali se a o jeho nákupu nemovitostí a jednání se zastupitelstvem města XY nic neví. Zdůrazňuje, že je vždy nutné ve vztahu k §88 odst. 1 tr. ř. zkoumat, zda porušení práva na soukromí a práva na tajemství dopravovaných zpráv nepřekračuje meze společenské nezbytnosti, zda získání skutečností důležitých pro trestní řízení není možné dosáhnout jinak. Současně odkazuje na povinnosti šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod (zásada zdrženlivosti). Na základě uvedeného tak napadá rozhodnutí jako neodůvodněné a nedůvodné. Opětovně namítá, že za důvod nařízení odposlechu nelze považovat jeho znalosti policejní činnosti. Příslušný specializovaný policejní útvar nepochybně mohl předejít tak razantnímu kroku proti osobě soudce a státního zástupce a postupem podle §158 tr. ř. a získat vysvětlení. Rozhodnutí soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015 je vydáno na základě lživých tvrzení bez řádného odůvodnění.
4. V závěru podaného návrhu navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314m odst. 1 tr. ř. rozhodl o porušení zákona ve vztahu k jeho osobě, a to příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 0 Nt 143/2015, a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové dne 20. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 164/2015, a současně povolení sledování osob a věcí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. 0 Nt 165/2015, ohledně navrhovatele I. N.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 3/2022, se k podanému návrhu vyjádřil. Nejprve předestřel zaslání informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 8 tr. ř. a argumentaci navrhovatele v podaném návrhu na přezkum. Státní zástupce předesílá, že návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu učinil navrhovatel součástí mimořádného opravného prostředku, který v postavení obviněného podal v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2018. Námitky, jimiž se domáhal přezkumu předmětných příkazů Okresního soudu v Hradci Králové postupem podle §314l a násl. tr. ř. nicméně tvořily relativně oddělený okruh podání, který následoval po dovolací argumentaci. Některé výhrady směřující vůči vydaným příkazům zaznívaly opakovaně také ve spojitosti s dovolací argumentací. Upozorňuje, že institut přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu o telekomunikačním provozu podle §314l a násl. tr. ř. dopadá výhradně na posouzení zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předvídaným postupem se nelze domáhat přezkoumání zákonnosti povolení soudce vydaného v režimu §158d odst. 3 tr. ř. Z naznačeného pohledu proto není podle názoru státního zástupce přípustné, aby navrhovatel hodlal popsaným postupem napadat i zákonnost povolení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 165/2015. Státní zástupce poté vymezuje §88 a §88a tr. ř.
6. Po přezkoumání spisového materiálu a s přihlédnutím k požadavkům vyplývajícím z §88 tr. ř. zastává státní zástupce názor, že příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, jakož i příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, byl vydán v souladu se zákonem. Avizované příkazy Okresního soudu v Hradci Králové obsahovaly skutkové okolnosti, které jejich vydání odůvodňovaly, včetně doby trvání, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a vysvětlení důvodů, proč nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jinak. Státní zástupce poté rozebírá obsahově příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015 (byl vydán na návrh státního zástupce, vztahoval se na účastnickou stanici N., pro jaké trestné činy bylo vedeno trestní řízení, na jakou dobu byl vydán). Z odůvodnění příkazu poukazuje na cíl využití operativně pátracího prostředku (zjištění všech osob podílejících se na trestné činnosti, ustanovení příslušné osoby a zadokumentování průběhu trestné činnosti, disponování bližšími znalostmi tzv. skrytého vyšetřování, s ohledem na počáteční stav prověřování nemožnost provádět výslechy fyzických osob a vyžadovat si písemné materiály).
7. Státní zástupce se vyjádřil i k podezření z ovlivňování trestního řízení ve prospěch A. N., za což měl pachatel získat úplatu v podobě nemovitosti v okrese Chomutov, případně předkupní právo k nemovitostem a další neoprávněné výhody. Dále konstatoval, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. návrh na vydání příkazu, odpovídal žádosti policejního orgánu, v němž byly rozvedeny skutkové okolnosti a současně poukazuje na prodloužení doby příkazem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. Nt 3024/2016, který obsahoval vyhodnocení dosud nasazených operativně pátracích prostředků, další skutečnosti ukazující na intervence při podmíněném propuštění odsouzeného T. M. z výkonu trestu odnětí svobody.
8. Stran příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, akcentuje návrh Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, který vztahoval se na e-mailovou schránku N. a odpovídal žádosti policejního orgánu, v němž byly rozvedeny skutkové okolnosti pokrývající zájmové vazby N. Co se týče odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, odkázal státní zástupce na bod 6 jeho vyjádření a doplnil, že v příkaze bylo zohledněno doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 19. 11. 2015, podle něhož se navrhovatel měl podílet na ovlivňování rozhodování o podmíněném propuštění osob z výkonu trestu odnětí svobody i v dalších případech.
9. Pokud jde o použití příkazů Okresního soudu v Hradci Králové k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2018, zdůrazňuje, že na odposlech a záznam telekomunikačního provozu se musí nahlížet jako na zajišťovací institut, jenž tvoří podklad pro další konání trestního řízení, v němž teprve jsou skutečnosti, které jsou v odposlechu zaznamenány, prověřovány a objasňovány. Předesílá skutečnost, že v kmenové věci byly postupně zjišťovány nové skutkové okolnosti týkající se podoby a zapojení dalších osob do nejprve prověřované a navazující trestné činnosti, ze které byl navrhovatel usvědčen v procesu před soudem.
10. Státní zástupce uzavírá, že předmětné příkazy Okresního soudu v Hradci Králové byly vydány v souladu se zákonem, jelikož předpoklady pro jejich vydání byly dodrženy. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon nebyl porušen.
11. Podle ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
12. Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
13. Nejvyšší soud se nejprve musel zabývat tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
14. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je jeho totožnost známá. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn podezřelý či obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž že návrh může podat jen oprávněný uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s podezřelým či obviněným, ale i osobou odlišnou.
15. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh k Nejvyššímu soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnické telefonní číslo a e-mail byly vydány příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě do 6 měsíců ode dne 19. 1. 2022, když tímto dnem byla navrhovateli doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž návrh byl podán dne 4. 3. 2022, tedy v zákonné lhůtě.
16. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele.
17. Z předloženého spisového materiálu Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (původně vedeno Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201), spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 58/2018 a dále spisů Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015, Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 164/2015, bylo zjištěno, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podplácení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, z jejichž spáchání byli podezřelí navrhovatel a D. a další osoby. Trestní řízení tedy bylo vedeno pro přečin podle §329 tr. zákoníku, který je explicitně uveden v §88 odst. 1 tr. ř. a dále pro trestné činy, u nichž je stanovena trestní sazba trestu odnětí svobod, jejichž horní hranice převyšuje 8 let. Navrhovatel vystupoval jako osoba podezřelá ze spáchání těchto trestných činů. Lze tedy uzavřít, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízeno o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. povolit.
18. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky uvedené v §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být dále stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání odůvodňují, zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
19. Obecně je nutno podotknout, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ podle §88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být také vždy pečlivě zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. sledování osob a věcí, výslech svědků, listinné důkazy apod., které jsou méně invazivní ve vztahu k základním právům a svobodám.
20. Příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, se vztahoval na odposlech a záznam telekomunikačního provozu mobilní telefonní stanice účastnického čísla XY navrhovatele a byl nařízen na dobu od 27. 10. 2015 do 27. 2. 2016. Příkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. 164/2015 se vztahoval k e-mailové schránce XY a byl povolen na dobu od 20. 11. 2015 do 20. 3. 2016.
21. Nejvyšší soud předně považuje za vhodné reagovat na námitku navrhovatele, byť velmi kusou, která se týkala toho, že ve věci o vydání příkazů rozhodoval místně nepříslušný soud, aniž by ovšem tuto argumentaci navrhovatel dále nějak blíže rozvedl. Bez ohledu na tuto velmi kusou námitku je nezbytné uvést, že z předloženého spisového materiálu je patrno, že k zahájení úkonu trestního řízení (dále jen „ZUTR“) v předmětné věci vedené Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (původně vedeno Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201) došlo dne 25. 9. 2015 ve věci podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů právě osobou navrhovatele a K., státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v XY. Tato skutečnost byla důvodem, že usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 1 KZN 70/2015 se vyloučil podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. JUDr. Jan Jakovec, krajský státní zástupce v Ústí nad Labem, z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci, neboť osobně znal oba podezřelé. Následně bylo Vrchním státním zastupitelstvím v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 1 VZN 1892/2015, podle §12a odst. 2, odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, rozhodnuto, že předmětná trestní věc se odnímá Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem a přikazuje se Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové, když důvodem takového postupu bylo vyloučení vedoucího Krajského státního zástupce JUDr. Jana Jakovce z vykonávání úkonů trestního řízení. Podle §26 odst. 1 tr. ř. je pak k provádění úkonů přípravného řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Lze tak uzavřít, že v dané věci není pochyb o tom, že o vydání napadených příkazů rozhodl místně příslušný soud.
22. Z předloženého spisu Okresního soudu Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015 je patrno, že návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podal dne 27. 10. 2015 státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Z vlastního návrhu státního zástupce sp. zn. 1 KZN 817/2015 (V 20-2/2015) pak bylo zjištěno, že bylo navrhováno podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na účastnickou stanici XY uživatele I. N. na dobu 4 měsíců. Státní zástupce poukázal na vedení trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podplácení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že vlastní trestní řízení bylo zahájeno dne 25. 9. 2015 pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-25220 podle §158 odst. 3 tr. ř., přičemž trestných činů se měl navrhovatel dopustit v přesně nezjištěné době, nejpozději od 27. 5. 2009 do doby podání návrhu v XY v souvislosti s trestní věcí A. N. (vedeno u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2005), kdy měli státní zástupce L. K. a soudce Okresního soudu v XY I. N. ovlivňovat průběh uvedeného trestního řízení ve prospěch A. N. v době rozhodování soudu prvního stupně a poté v řízení o předčasném podmíněném propuštění z výkonu trestu, za což od dosud neustanovených osob měli získat úplatek ve formě nemovitostí v okrese Chomutov, případně získat předkupní právo k nemovitostem, jako i další neoprávněné výhody. Dále státní zástupce zdůraznil, že v dané době bez využití odposlechu nelze jiným způsobem zjistit další skutečnosti významné pro trestní řízení, kdy cílem bylo zejména zjištění všech osob podílejících se na trestné činnosti, jejich ustanovení a zadokumentování celého průběhu páchání trestné činnosti. Současně uvedl, že s ohledem na uvedené skutečnosti lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny významné skutečnosti důležité pro další průběh prověřování. Akcentoval i skutečnost, že svým charakterem jde o věc, která se vymyká běžným trestním věcem, což bylo dáno zejména osobami obou podezřelých, kteří měli velmi dobré znalosti o způsobu práce Policie ČR, taktiku prověřování a vyšetřování, vč. taktiky tzv. skrytého vyšetřování. Příkazem měla být zadokumentována a případně také prokázána prověřovaná trestná činnost, neboť prověřování se nacházelo téměř na počátku, přičemž v této fázi nebylo možno provádět výslechy fyzických osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob konkrétní písemné materiály, neboť bylo možno důvodně předpokládat, že by ihned došlo k prozrazení vedeného vyšetřování, a tak k zmaření účelu trestního řízení na samém počátku.
23. Z žádosti o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. ze dne 21. 10. 2015, č. j. V5-1/2015-OKFK/2, kterou podal Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, která byla součásti návrhu státního zástupce, se podává, že žádost o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY a telefonní čísla XY, XY, XY byla spojena s žádostí o souhlas se sledováním osob a věcí podle §158d odst. 3 tr. ř. Policejní orgán požádal o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. na maximální zákonnou dobu 4 měsíců. Samotná žádost nejprve obsahuje podrobné informace o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. ze dne 25. 9. 2015 Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že mohly být spáchány trestné činy přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea, odst. 4 písm. b), podplácení podle §332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku. Ze spáchání trestné činnosti byli podezřelí okresní státní zástupce L. K. a soudce I. N., a to pro stejný skutek, jaký byl uveden v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Podle Policie ČR existovalo důvodné podezření, že I. N., jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě neoprávněný značný prospěch vykonával svou pravomoc odporující §79 odst. 1 a §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů. Bylo také poukazováno na skutečnost, že operativním prošetřením okolností podmíněného propuštění A. N. z výkonu trestu, na němž se podíleli oba uvedení, bylo zjištěno, že manželé K. s městem XY uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní na v žádosti specifikovaný pozemek s lhůtou uzavření 1 rok s prodlužováním prostřednictvím dodatků, ačkoliv investiční záměr manželů na vybudování obchodního centra přesahoval jejich finanční možnosti. Jelikož byla smlouva zastupitelstvem města prohlášena za neplatnou, ze strany K. se očekávala snaha a činnost za účelem získání pozemků pro manžele K., když došlo i k monitorování programu jednání rady a zastupitelstva města XY. Ze zájmového prostředí byl policejním orgánem získán poznatek, že má být K. nabídnuta jiná kompenzace za pomoc A. N. a na něho napojené osoby. Po propuštění A. N. z VTOS měl být viděn K. s A. N. v restauraci v Chomutově. Z operativního zdroje bylo zjištěno, že na jaře roku 2015 byla bezpečnostní složkou zachycena komunikace mezi Harangoozo a K., když K. tlačil na pozemky na severu, přičemž Harrangozo figuroval v kauze B.
24. Stran N. bylo v žádosti o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odkazováno na okamžik jeho jmenování do funkce soudce, na koupi chaty v roce 2008 ve XY, kam se v srpnu 2009 odstěhoval, přičemž trvale je hlášen v domě jeho bratra P. N. Bylo poukazováno rovněž na skutečnost, že v roce 2010 podal žádost o koupi bytu XY, kdy o prodeje bytů v daném domě projevili zájem ještě tři zájemci. Před vlastním prodejem byl dům částečně zrekonstruován a následně bez ohledu na původní návrh prodat dům po jednotlivých bytech, nakonec byl dům jako celek prodán N. za 1 900 000 Kč, včetně pozemku. Dne 14. 12. 2010 soudce N. odsoudil A. N. k podmíněnému trestu a peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti, přičemž úplatek ve výši 43 000 000 Kč (výnos z trestné činnosti) nebyl zajištěn. Po tomto rozhodnutí se měl podle informací Policie ČR N. účastnit oslavy pořádané A. N., který se odvolal pouze z důvodu krycího manévru (byl s rozsudkem N. spokojen). V dané době město XY vedla ODS provázaná s A. N., kdy obec prodala lukrativní pozemky společnosti A. N. R. E. (A. N. vlastní 7 z 21 akcií). Následně začal soudce N. byty postupně prodávat. Spoluprací s FAU (podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti) byly předběžně vyhodnoceny transakce na účtech N., přičemž bylo zjištěno, že na jeho účty několikrát poslal částky v řádech stovek tisíců Kč jeho bratr P. N., a to ze svého účtu i společnosti B., kde je v představenstvu, když velká část byla přeposlána na zahraničí bankovní účet. Současně policejní orgán zjistil, že dne 26. 5. 2015 bylo na bankovní účet N. vložena hotovost 2 500 000 Kč, kdy vkladatelem byl sám soudce, který pracovníkovi banky uvedl, že má v plánu koupit penzion. Vzhledem k tomu, že dne 7. 5. 2015 byl A. N. propuštěn ze VTOS a o propuštění rozhodoval N., existovalo podle policejního orgánu důvodné podezření, že nestandartní vklad může s propuštěním souviset a jednat se tak o úplatek. Policejní orgán v žádosti nastínil další zvažovaný postup ve věci – vyžádání účtů zájmových osob, důkladné zanalyzování transakcí a časových souvislostí s rozhodováním u A. N., vyžádání podkladů k prodeji nemovitostí K. a N., vyslechnout osoby s podstatnými informacemi. Před těmito úkony podle policejního orgánu bylo však nezbytné využít instituty podle §88 odst. 1 tr. ř. a §158d odst. 3 tr. ř., neboť byl dán důvodný předpoklad, že v případě otevřeně prováděných úkonech se budou podezřelé osoby domlouvat na výpovědích a budou se snažit likvidovat důkazy. Operativními úkony by pak mohly být získány informace o úplatku pro N. a K., který vyjednávané pozemky nezískal a za pomoc při propuštění A. N. má vyžadovat nějakou kompenzaci. Policejní orgán zdůraznil, že předmětné informace nelze získat jiným způsobem, který by méně zasahoval do práv a svobod podezřelých, neboť se jedná o osoby se znalostí metod a postupů policie, které spolupracují s A. N., který již byl pravomocně odsouzen za korupci a z dosavadních zkušeností policie je známo jeho konspirativní chování. Proto nebylo možno účelu sledovaného trestním řízením dosáhnout jinak (dodržení zásady subsidiarity), když policejní orgán akcentoval, že použitím operativně pátracích prostředků není sledován jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízení, práva a svobody dotčených osob budou omezeny pouze v nezbytné míře. Podle policejního orgánu se svoji povahou jednalo o neodkladné a neopakovatelné úkony. Policejní orgán dále doplnil, že telefonní čísla a e-mailová adresa prověřených byly získány z evidencí PČR a od spolupracujících osob.
25. Z příkazu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 143/2015/V, V 143/20015, bylo zjištěno, že podle §88 odst. 1 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na účastnické číslo podezřelého N. XY. Předmětný příkaz byl vydán ve věci podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea, odst. 4 písm. b), podplácení podle §332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měl dopustit státní zástupce v XY L. K. a soudce Okresního soudu v X I. N. tím, že měli ovlivňovat průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2005 ve prospěch A. N. v době rozhodování soudu prvního stupně a poté v řízení o předčasném podmíněném propuštění z výkonu trestu, za což od dosud neustanovených osob měli získat úplatek ve formě nemovitostí v Okrese Chomutov, případně získat předkupní právo k nemovitostem, jako i další neoprávněné výhody. Současně je v příkazu výslovně uvedeno, že v dané době bez využití odposlechu nelze jiným způsobem zjistit další skutečnosti významné pro trestní řízení, když cílem je zejména zjištění všech osob podílejících se na trestné činnosti, ustanovení dosud neznámých osob a zadokumentování celého průběhu páchání trestné činnosti. Soudkyně dále explicitně uvedla, že svým charakterem jde o trestní věc, která se vymyká běžným trestným věcem, což je dáno zejména osobami podezřelými, které jsou velmi dobře obeznámeny s činnosti Policie ČR. Podle soudkyně je zadokumentování trestné činnosti jinými prostředky velmi obtížné, neboť prověřování bylo na začátku, když jiné formy objasňování trestné činnosti nebyly možné (např. výslechy osob či vyžádání písemných podkladů), neboť lze důvodně předpokládat prozrazení vyšetřování a tím zmaření účelu trestního řízení na samém počátku. Soudkyně dále výslovně uvedla, že lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny významné skutečnosti důležité pro další průběh prověřování. Dále je v příkazu výslovně odkazováno na spisový materiál, který měla soudkyně k dispozici v době rozhodování o podaném návrhu (ZÚTR, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze pod č. j. 1 VZN 1892/2015 ze dne 5. 10. 2015, výsledky operativního šetření týkající se osob L. K. a N., výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z účtu u bank). V příkazu je dále výslovně konstatováno, že se jednalo o neodkladný úkon, neboť pokud by nebyl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak by nebyly zaznamenány informace vztahující se k trestné činnosti a tuto prokazující, došlo by tak k nenapravitelné ztrátě důkazu a významného pro usvědčení pachatelů, když zejména obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním čase je jedinečný a prakticky neopakovatelný. Doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla stanovena na 4 měsíce, neboť podle soudkyně během této doby lze zadokumentovat skutečnosti svědčící pro odposlech a záznam a později případně, po vyhodnocení, dobu odposlechu a záznam prodloužit. Po zvážení společenské škodlivosti možného jednání pachatele soudkyně dospěla k závěru o převaze zájmů společnosti nad zájmy a ochranou dotčené osoby.
26. Z předloženého spisu Okresního soudu Hradci Králové sp. zn. Nt 164//2015 je nepochybné, že návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podal dne 20. 11. 2015 státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Z vlastního návrhu státního zástupce sp. zn. 1 KZN 817/2015 (V 20-39/2015) pak bylo zjištěno, že bylo navrhováno podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY uživatele I. N. na dobu 4 měsíců. I v tomto návrhu státní zástupce akcentoval vedení trestního řízení pro podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, z jejichž spáchání byl opětovně podezřelý navrhovatel a K., když skutek byl popsán totožně jako v návrhu na vydání příkazu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu shora uvedeného telefonního čísla. V podobnostech státní zástupce odkázal na odůvodnění žádosti policejního orgánu SKPV ÚOKFK o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ze dne 16. 11. 2015, č. j. V5-53/2015-OKFK/2. Státní zástupce současně poukázal na skutečnost, že dne 19. 11. 2015 byl vydán dodatek k ZÚTR, neboť dosavadním prověřováním bylo zjištěno, že se strany podezřelých dochází k ovlivňování rozhodování o podmíněném propuštění osob z výkonu trestu odnětí svobody i v jiných věcech, než pro které byl vydán ZÚTR. Dále výslovně zdůraznil, že bez využití odposlechu nelze jiným způsobem zjistit další skutečnosti významné pro trestní řízení, když cílem je zejména zjištění všech osob podílejících se na trestné činnosti, ustanovení dosud neznámých osob a zadokumentování celého průběhu páchání trestné činnosti, přičemž akcentoval, že lze i důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny významné skutečnosti důležité pro další průběh prověřování. Opětovně akcentoval, že svým charakterem jde o věc, která se vymyká běžným trestním věcem, což je dáno zejména osobami obou podezřelých, kteří mají velmi dobré znalosti o způsobu práce policie, o taktice prověřování a vyšetřování, vč. taktiky tzv. skrytého vyšetřování. Příkazem by měly být zadokumentovány a případně také prokázána prověřovaná trestná činnost, neboť její prokázání je v projednávaném případě obtížné, prověřování se nachází téměř na počátku, přičemž v této fázi není možno provádět výslechy fyzických osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob konkrétní písemné materiály, neboť by došlo ke zmaření účelu trestního řízení na samém jeho počátku. Z hlediska kriminalistické taktiky je proto nezbytné opatřit důkazy utajeně, využít možnost důkazy získat na použití operativně pátracích prostředků a cestou odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Splnění podmínek §88 odst. 1 tr. ř. spatřuje státní zástupce ve vedení trestního řízení pro přečin podle §329 tr. zákoníku, který je výslovně uveden v §88 odst. 1 tr. ř. a ve vedení trestního řízení pro trestné činy podle §331 odst. 4 a podle §329 odst. 2 tr. zákoníku, ohledně kterých je stanovena trestní sazba převyšující 8 let. Současně uvedl, že se jedná o neodkladný úkon, neboť by jinak nebyly zaznamenány zájmové hovory a textové zprávy vztahující se k páchané trestné činnosti a tuto trestní činnost prokazující. Nezaznamenáním hovorů a textových zpráv by došlo k nenapravitelné a neodčinitelné ztrátě důkazů významného pro usvědčení pachatelů, neboť zejména obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním čase je jedinečný a prakticky neopakovatelný.
27. Z vlastní žádosti policejního orgánu o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. ze dne 16. 11. 2015, č. j. V5-53/2015-OKFK/2, se podává, že žádost se týká vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na e-mailovou schránku XY, na maximální zákonnou dobu 4 měsíců. Předmětná žádost obsahuje informace o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. dne 25. 9. 2015 Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že mohly být spáchány trestné činy přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea, odst. 4 písm. b), podplácení podle §332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, když skutek je popsán stejně jako v žádosti policejního orgánu o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní číslo XY. I v této žádosti je odkazováno na výsledky operativního šetření, které se týkají kontaktů a majetkových poměru podezřelého K. a navrhovatele a které jsou totožné s údaji uvedenými v předchozí žádosti policejního orgánu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Policejní orgán v žádosti nastiňuje opětovně následný postup – vyžádání účtu zájmových osob, důkladné zanalyzování transakcí a časových souvislostí s rozhodováním v případě A. N., vyžádání podkladů k prodeji nemovitostí K. a N., výslechy osob s podstatnými informacemi. Policejní orgán také vyhodnotil, že dosud provedeným odposlechem a záznamem mobilního telefonu uživatele N. byl zaznamenán telefonní hovor mezi N. a I. I., který následoval po osobní schůzce K. a N. V rámci tohoto telefonátu N. I. sděluje, že za 14 dní bude na kraji komise (výběrové řízení na předsedu Okresního soudu v XY, kam se N. přihlásil), přičemž hovoří o tom, že tam bude jeden okresák a jeden náměstek ministra, u kterého má dle N. pokynu sbírat body I., aby viděl, že jsou všichni příznivci ANO. Současně mu sděluje, že mu vše poslal v emailu, takže podle policejního orgánu N. e-mailovou schránku užívá mimo jiné k aktivitám, ve kterých se snaží ovlivnit nadcházející děj a tyto aktivity mohou mít trestněprávní formu. Podle policejního orgánu je nezbytné před výslechy osob a vyžádaním listinných podkladů ohledně finančních transakcí využít instituty podle §88 odst. 1 tr. ř. a §158d odst. 3 tr. ř., neboť lze důvodně předpokládat, že po otevřeně prováděných úkonech trestního řízení se budou podezřelé osoby domlouvat na výpovědích a budou se snažit likvidovat důkazy. Operativními úkony by mohly být získány informace o úplatku pro N. a K., když předmětné informace nelze získat jiným způsobem, který by méně zasahoval do práv a svobod podezřelých, neboť se jedná o osoby se znalostí metod a postupů policie, navíc spolupracujících s A. N., u kterého je známo z předchozích věcí konspirativní chování. Proto účelu sledovaného trestním řízením nelze dosáhnout jinak (dodržení zásady subsidiarity). Současně i v této žádosti policejní orgán sdělil, že použitím operativně pátracích prostředků není sledován jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízení, a že do práv a svobod osob bude zasahováno pouze v nezbytné míře a že se svojí povahou jedná o nedokladný a neopakovatelný úkon. Policejní orgán dále doplnil, že e-mailová adresa podezřelého byla získána z evidencí PČR a od spolupracujících osob. Zde se pro jistou přesnost sluší uvést, že žádost policejního orgánu byla podávána dne 16. 11. 2015, tedy ještě před rozšířením záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne 19. 11. 2015.
28. Z příkazu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015/V, V 164/2015, bylo zjištěno, že podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na e-mail N. XY na dobu od 20. 11. 2015 do 20. 3. 2016. Předmětný příkaz byl vydán ve věci podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea, odst. 4 písm. b), podplácení podle §332 odst. 1, alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, z jejichž spáchání byli podezřelí navrhovatel a K., když skutek byl popsán v příkazu jako v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Následně je v příkazu výslovně zmíněno, že je důvodný předpoklad, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou sděleny významné skutečnosti důležité pro další průběh prověřování, zejména zjištění všech osob podílejících se na páchání trestné činnosti a zadokumentování průběhu této trestné činnosti. Současně bylo zdůrazněno, že se charakterem jedná o věc, která se vymyká běžným trestním věcem, když bylo poukazováno na osoby podezřelé ze spáchání této trestné činnosti a jejich dobré znalosti způsobu práce Policie ČR, taktiky prověřování a vyšetřování, vč. taktiky tzv. skrytého vyšetřování. V příkazu je dále uvedeno, že by povoleným odposlechem měla být zadokumentována a případně také prokázána prověřovaná trestná činnost, když bylo akcentováno, že prověřování se nachází téměř na počátku, přičemž v této fázi není možno provádět výslechy fyzických osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob konkrétní písemné materiály, neboť lze důvodně předpokládat, že by tím ihned došlo k prozrazení vyšetřování a fakticky ke zmaření účelu trestního řízení na samém počátku. Soudkyně v příkazu dále odkázala na předložený spisový materiál, který se vztahoval k ZÚTR, určení místně a věcně příslušného státního zastupitelství, úřední záznamy o výsledcích operativního šetření týkající se osob L. K., N., výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z účtu u bank. Bylo také výslovně konstatováno, že se jedná o neodkladný úkon, neboť kdyby nebyl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak by nebyly zaznamenány informace vztahující se k trestné činnosti a tuto prokazující, a došlo by tak k nenapravitelné ztrátě důkazů významných pro usvědčení pachatele, když zejména obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním čase je jedinečný a prakticky neopakovatelný. Dobu povolení stanovila na 4 měsíce, neboť během této doby lze zadokumentovat skutečnosti svědčící pro odposlech a záznam a později případně, po vyhodnocení, dobu odposlechu a záznam prodloužit. I v tomto příkazu je výslovně zmíněno, že po zvážení společenské škodlivosti možného jednání pachatele dospěl soud k závěru o převaze zájmů společnosti nad zájmy a ochranou dotčené osoby.
29. Z předloženého spisu Okresního soudu v Karlových Varech vedeného pod sp. zn. 6 T 58/2018 vyplývá, že odposlechy pořízené na základě shora citovaných příkazů byly použity jako důkaz v rámci předmětné věci. Trestní věc, ve které byly povoleny předmětné odposlechy, tedy skočila pravomocně v řízení před soudem, takže k poskytnutí informace podle §88 odst. 8 tr. ř. byl příslušný soud prvního stupně, tedy Okresní soud v Karlových Varech. Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že věc byla v rámci přípravného řízení vedena a realizována Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (původně vedeno Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, Službou kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201, viz č. l. 1.). Podle §158 odst. 3 tr. ř. byly zahájeny dne 25. 9. 2015 úkony v trestním řízení (č. l. 6) pro přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b), podplácení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b), zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, z jejichž spáchání byl podezřelý mimo jiné I. N., soudce Okresního soudu v XY. Trestní věc byla odňata Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 1 VZN 1892/2015-3, a přidělena Krajskému zastupitelství v Hradci Králové (č. l. 9) z důvodu zajištění objektivity. Na č. l. 11 je zařazen dodatek k záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. ze dne 19. 11. 2015, č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201, kdy v průběhu šetření byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že ze strany navrhovatele a K. může docházet jednak k ovlivňování rozhodování o podmíněném propuštění, jednak k ovlivňování výběrového řízení na předsedu Okresního soudu v XY ve prospěch navrhovatele.
30. Usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 10. 3. 2016, č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201-TR, došlo k vyloučení některých skutků k samostatnému projednání [věc je dále vedena OKFK SKPV, expozitura Ústí nad Labem pod č. j. OKFK-1319/TČ-2016-252201 (č. l. 12)]. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. 1 KZN 817/2015, odejmulo věc Okresnímu státnímu zastupitelství v XY a přikázalo ji k provádění dalších úkonů v trestním řízení Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech. Ve spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 58/2018 se dále nachází trestní oznámení ve věcech, které byly vedené u Okresního soudu XY sp. zn. 2 PP 250/2015 a 2 PP 265/2015 (č. l. 22) a týkaly se ve věci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody i odsouzeného T. M., jenž podal místopředseda pro trestní úsek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Trestní oznámení se týkalo rozhodování navrhovatele o podmíněném propuštění T. M., když bylo poukazováno na jeho nestandardní postup, přičemž byl zmiňován i nestandardní postup navrhovatele v případě podmíněného propuštění A. N., včetně skutečnosti, že přítomný státní zástupce K. nic proti nesprávnému postupu navrhovatele nenamítal a sám v závěrečné řeči navrhoval vyhovění žádosti, nepodal ani po vyhlášení opravný prostředek, přičemž bylo výslovně zmíněno, že K. byl v souvislosti s kauzou podmíněného propuštění odsouzeného A. N. kárně stíhán.
31. Součástí spisového materiálu je pak i kompletní spisový materiál týkající se podmíněného propuštění odsouzeného M. a zpráva o prověření věcí agendy PP u Okresního soudu v XY Krajským soudem v Ústí nad Labem (sp. zn. SPR 459/2016, ze dne 3. 2. 2016, č. l. 42). Předložený spis obsahuje rovněž na č. l. 50 usnesení o zahájení trestního stíhání N. a D. pro zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ze dne 16. 3. 2016, č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201, stran případu podmíněného propuštění M.
32. Nejvyšší soud předně musí uvést, že předmětem řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2018 byla trestná činnost navrhovatele a D. související s podmíněným propuštění odsouzeného M. ve věci vedené pod sp. zn. 2 PP 250/2015 u Okresního soudu v XY. Lze připustit, že jednotlivé soudní spisy vztahující se k nařízeným odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu Okresního soudu v Hradci Králové (sp. zn. Nt 143/2015, sp. zn. Nt 164/2015), neobsahují překládací zprávy, takže není zřejmé, zda státní zástupce či policejní orgán kromě podkladů založených v těchto spisech (žádost policejního orgánu, návrh státního zástupce) předložili i jiné podklady. Za dané situace proto Nejvyšší soud vycházel ze spisového materiálů založeného ve spisech, kterými byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, z odůvodnění těchto příkazů a současně z podkladů založených ve spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 58/2018, zejména podkladů Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti předně poukazuje na povolení sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 2 tr. ř. vydané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2015, č. j. 1 KZN 817/2015 (V 20-16/2015) na osobu N. na dobu 4 měsíců od 29. 2. 2016 (č. l. 1201), jenž bylo následně prodlouženo podle §158d odst. 1, odst. 2 tr. ř. státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2016, č. j. 1 KZN 817/2015 (V 20-58/2015) na dobu 4 měsíců od 1. 3. 2016 do 1. 7. 2016 (č. l. 1206). Je tedy zřejmé, že paralelně vedle odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu probíhala i jiná činnost orgánů činných v trestní řízení, konkrétně nasazení operativně pátracích prostředků s relativně nižší intenzitou zásahu do práv a svobod sledovaného N., o čem nakonec svědčí i skutečnost, že státní zástupce nezvolil maximální dobu sledování (6 měsíců), nýbrž dobu kratší, odpovídající závažnosti podezření a tomu o jaké trestné činy se mělo jednat, když právě výsledky ze sledování navrhovatele mohly podpořit či vyvrátit podezření z páchání trestné činnosti navrhovatele, popř. jiných osob a následně vést k zvážení dalšího postupu ve věcí.
33. Současně je třeba zdůraznit, že uvedené příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které Nejvyšší soud na základě návrhu navrhovatele přezkoumával, předně odkazují na operativní šetření příslušného policejního orgánu, včetně skutečností uvedených v žádosti o sledování osob a věci (žádost policejního orgánu zároveň obsahovala podnět ke sledování osob a věci). Zde je třeba i uvést, že Okresní soud v Hradci Králové dne 20. 11. 2015 pod sp. zn. 0 Nt 165/2015/V (V 165/2015) (č. l. 1237) vydal povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 3 tr. ř. na e-mail XY , zpětně od data vydání příkazu, nejméně 1 měsíc. V tomto směru je také třeba poukázat na protokol podle §88 odst. 6 tr. ř. o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 5. 2016, č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201 (1248 a násl.), který obsahuje vyhodnocení odposlechu a tyká se mimo jiné e-mailu XY, a telefonního čísla XY uživatele N., a současně e-mailu a telefonního čísla D. Není pochyb o tom, že relevantní část přepisu odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu musela být známa i soudci rozhodujícího o prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 3024/2016 u Krajského soudu v Hradci Králové (přezkum tohoto příkazu ovšem navrhovatel nepožaduje - viz návrh navrhovatele na přezkum), ale rovněž ve věci odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci pod sp. zn. Nt 164/2015 vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, kde státní zástupce výslovně v návrhu poukázal na rozšíření ZÚTR právě pro podezření z ovlivňování řízení o podmíněném propuštění. Zde je třeba zdůraznit, že podezření z ovlivňování rozhodování i v jiných věcech než odsouzeného A. N. týkajících se rozhodování o podmíněném propuštění vyplynulo z povolených odposlechů ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nt 143/2015 (konkrétně hovor ze dne 16. 11. 2015) a bylo jedním z důvodů pro rozšíření ZÚTR dne 19. 11. 2015, o kterém se zmiňuje okresní státní zástupce v návrhu na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 11. 2015.
34. Není také pochyb o tom, že v odůvodnění předmětných příkazů bylo výslovně odkazováno na určité podezřelé finanční transakce navrhovatele, ale že především s těmito podklady byla soudkyně rozhodující o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu seznámena (viz žádosti policejního orgánu o vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, návrhy státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, dále blíže příloha č. 3 spisu Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403, nazvané jako finanční šetření). Zde je také třeba akcentovat, že podrobná zpráva o finančních transakcích ze dne 5. 1. 2018, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403 (č. l. 1402 a násl.) obsahuje výslovně uvedenou informaci, že podle §158 odst. 3 tr. ř. byly skutečně dne 25. 9. 2015 Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminalitu (později NCOZ), Služby kriminální policie a vyšetřování, na základě operativních poznatků z operativně pátrací činnosti zahájeny úkony trestního řízení pro shora popsané podezření z páchání trestné činnosti (bod 23 tohoto rozhodnutí) a že následně bylo započato finanční šetření osoby navrhovatele a D. Nejvyšší soud zároveň musí zdůraznit, že soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové již v příkaze k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, explicitně uvedla, z jakých podkladů při rozhodování o nasazení těchto invazivních prostředků trestního řízení vycházela (úřední záznamy o výsledcích operativního šetření týkající se osob L. K. a N., výpisy z katastru nemovitostí, výpisy z účtu u bank).
35. Je tedy zřejmé, že již v případě prvního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (sp. zn. Nt 143/2015), měla soudkyně nepochybně k dispozici dostatek relevantních podkladů, na základě nichž bylo možné vydat odůvodněné rozhodnutí sui genereis o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když tyto předložené podklady vzbuzovaly důvodné podezření z možného páchaní tvrzení trestné činnosti spočívající v přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podplácení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ze které byl podezřelý navrhovatel a K., popř. i další v té době neustanovené osoby. Pozdější příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, pak již reagoval na zjištěné skutečnosti a informace z odposlechu povoleného na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015, když současně probíhala i další operativní činnost policejního orgánu, mimo jiné sledování osob a věcí stran osoby navrhovatele – soudce N. (§158d odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. ř.), což jak již bylo naznačeno, vyplývalo z návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stran e-mail navrhovatele.
36. Jak již bylo naznačeno, Nejvyšší soud vycházel při rozhodování o návrhu navrhovatele, zejména ze spisového materiálu týkající se povolení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve věci vedených u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nt 143/2015 a Nt 164/2015, ve spojení s relevantními části spisu Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ústí nad Labem, 3. oddělení, č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403., Z předloženého relevantního spisového materiálu není pochyb o tom, že původně bylo podezření z páchání trestné činnosti zaměřeno na osobu navrhovatele a K., státního zástupce Okresního státního zastupitelství v XY, a souviselo s osobou A. N., ve vztahu k jehož osobě existovalo podezření z ovlivňování trestního řízení a řízení o podmíněném propuštění v jeho prospěch právě navrhovatelem a K. Proto si Nejvyšší soud při přezkumu napadených příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyžádal i trestní spis Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Ústí nad Labem pod č. j. OKFK-2422/TČ-2015-252201-TR. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného pouze podotýká, že ke dni 1. 8. 2016 teprve vznikla Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV (NCOZ SKPV), a to sloučením dvou útvarů s celorepublikovou působností, a to Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, takže věc byla následně vedena tímto útvarem NCOZ SKPV. Z pohledu ZÚTR je třeba akcentovat, že v předmětné věci není pochyb o tom, že navrhovatel podmíněně propustil odsouzeného A. N. z výkonu trestu odnětí svobody usnesením ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 2 PP 81/2015 (Okresní soud v XY) podle §88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když dozorující státní zástupce byl právě K., který se ihned po vyhlášení usnesení vzdal práva stížnosti. Navrhovatel rovněž rozhodoval o vině a trestu A. N. ve věci vedené u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2011 (z výkonu tohoto trestu byl jmenovaný podmíněně propuštěn právě navrhovatelem), když v předmětné věci byl dne 14. 12. 2010 vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byl A. N. odsouzen k podmíněnému trestu a peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti (výrok o trestu byl změněn na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch A. N.). Lze tedy uzavřít, že údaje tvrzené v návrhu na vydání prvního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu měly reálný podklad. Současně není také pochyb o tom (viz předběžné finanční šetření), že na účty navrhovatele měl několikrát poslat částky v řádech stovek tisíců Kč P. N., a to ze svého účtu i společnosti B., kde je v představenstvu (podklady týkající se financí, výpis z veřejného rejstříku - obchodního rejstříku), přičemž následně velká část byla poslána na zahraničí bankovní účet. Rozhodují a podstatné ovšem je, že dne 26. 5. 2015 byla na bankovní účet navrhovatele vložena hotovost 2 500 000 Kč, kdy vkladatelem byl sám navrhovatel (operativní činnost a přehled transakcí na účtu navrhovatele). Zde považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že již samotná tato skutečnost nepochybně musela působit velmi podezřele, když navrhovatel působil jako soudce, a byť sám v rámci návrhu tvrdí, že se jednalo o peníze, které získal prodejem penzionu (pracovníkovi banky ovšem měl sdělit, že chce penzion kupovat), tak skutečně nelze pominout, že podle zákona č. 254/2004 Sb., zákona o omezení plateb v hotovosti, konkrétně ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., zákona o omezení plateb v hotovosti, byl povinen poskytovatel platbu v případě částky nad 270 000 Kč provést bezhotovostně. Zde je třeba zdůraznit, že tato skutečnost musela být navrhovateli známa a musel si být vědom toho, že uložení částky 2 500 0000 Kč v hotovosti může právě v případě výkonu funkce soudce působit podezřele, když na soudce jsou obecně kladeny z hlediska jeho chování vyšší nároky než na tzv. běžného občana (viz §80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů) a toto samo o sobě mohlo vést k podezření z páchání trestné činnosti soudcem. Z pohledu argumentace navrhovatele, že se ho nikdy policejní orgán na zjištěné skutečnosti nezeptal, je třeba uvést, že takový postup by v dané fázi řízení (prověřování) vedl k zmaření účelu trestního řízení, kterým je především náležité objasňování spáchané trestné činnosti a spravedlivé potrestání pachatelů. Obecně je dále třeba uvést, že navrhovatel ani nezpochybňuje, že byl soudcem a že rozhodoval o vině a trestu v případě A. N. a jeho podmíněném propuštění, což nakonec bylo ověřeno i ze spisu vedeného u Okresního soudu v XY pod sp. zn. 6 T 177/2011 (hodnocení policejního orgánu, že odvolání A. N. bylo pouze krycím manévrem, je čistě subjektivní tvrzení a Nejvyšší soud k tomuto nepřihlíží, neboť toto nebylo na základě spisového materiálu potvrzeno). Lze proto uzavřít, že v dané věci není pochyb o tom, že v době povolování předmětných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu nepochybně existovalo důvodné podezření, že mohlo a může docházet k páchání trestné činnosti navrhovatelem související s jeho postavením ve funkci soudce.
37. Lze tedy uzavřít, že onen namítaný vyšší stupeň pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin navrhovatelem a K., a který podle navrhovatele v předmětné věci absentoval, byl naopak podle Nejvyššího soudu v době rozhodování o návrzích na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu doložen zejména listinnými podklady, na které bylo poukazováno v návrhu státního zástupce a v žádosti policejního orgánu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a na které odkazují předmětné příkazy soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové (ve věci sp. zn. Nt 143/2015, sp. zn. Nt 164/2015). Na základě jejich zhodnocení bylo možno dovodit zcela logické podezření, že navrhovatel, jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě neoprávněný značný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporující §79 odst. 1 a §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů. Jinak řečeno, pokud s přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové vydávající příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyhodnotila situaci tak, že vzhledem k tomu, že dne 7. 5. 2015 byl A. N. propuštěn ze VTOS a o propuštění rozhodoval N., existuje důvodné podezření, že nestandardní vklad může s propuštěním souviset a jednat se tak o úplatek, tak vyhodnocení takového závěru je zcela v gesci soudce a pokud si takový závěr odůvodní, nelze v přezkumném řízení takový závěr rozporovat. Zde je také třeba akcentovat, že Nejvyšší soud si nemohl nevšimnout stran usnesení o podmíněném propuštění se současným přijetím záruky občanského sdružení GRYPHONS, za dovršení nápravy odsouzeného A. N. se zkušební dobou 4 let podle §89 odst. 1 tr. zákoníku, že toto neobsahuje odůvodnění, neboť se odsouzený i státní zástupce podle §136 odst. 3 tr. ř. vzdali práva na podání stížnosti a prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění. Za takového stavu ani nebylo možno se seznámit s úvahami soudu stran zákonnosti rozhodnutí o podmíněném propuštění, což nepochybně nemohla ani soudkyně rozhodující o vydání příkazu. Jestliže se tedy krátce po rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody odsouzeného A. N. na účtu navrhovatele objevila částka 2 500 000 Kč, kterou na účet vložil sám navrhovatel, a policejní orgán nezjistil jejich původ, bylo možno se důvodně domnívat, že s ohledem na časovou souvislost mezi podmíněným propuštěním A. N. a neidentifikovatelným vkladem na účet navrhovatele, existuje důvodné podezření, že se může jednat o úplatek za toto podmíněné propuštění. Optikou širšího kontextu tak byly zcela na místě i úvahy, že s prověřovanou trestnou činností mohl souviset prodej domu navrhovateli, kdy byty se měly původně prodat jednotlivě a až následně bylo rozhodnuto o prodeji celého bytového domu včetně pozemku právě navrhovateli. Byť se jednalo o určité indicie, tak je třeba mít za to, že právě první nařízený odposlech a záznam telekomunikačního provozu měl tyto indicie buď postavit na jisto, nebo vyvrátit. Zde je také třeba uvést, že již v žádosti policejního orgánu bylo zcela přiléhavě poukázáno na jeho následný postup a řádně vysvětleno, proč odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. a sledování osob a věcí podle §158d odst. 3 tr. ř. musí přecházet tomuto dalšímu zvažovanému postupu (vyžádání účtu zájmových osob, důkladné zanalyzování transakcí a časových souvislostí s rozhodováním u A. N., vyžádání podkladů k prodeji nemovitostí K. a N., vyslechnout osoby s podstatnými informacemi).
38. Ve vztahu k příkazu soudkyně Okresního soudu Hradci Králové sp. zn. Nt 164//2015 je nutno poznamenat, že policejní orgán při podávání žádosti ze dne 16. 11. 2015 vyhodnotil do té doby realizované odposlechy a záznamy mobilního telefonu uživatele N. (povolené na základě příkazu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015), kde byl zaznamenán telefonní hovor mezi N. a I. I., který následoval po osobní schůzce K. a byl zjištěn poznatek, že e-mailovou schránku užívá navrhovatel mimo jiné k aktivitám, ve kterých se snažil ovlivnit nadcházející děj a že by tyto aktivity mohly mít trestněprávní formu. V tomto směru je také třeba poukázat na skutečnost, že dne 19. 11. 2015 byl vydán dodatek k ZÚTR, neboť dosavadním prověřováním bylo zjištěno, že navrhovatel a státní zástupce K. mají ovlivňovat rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí i u dalších osob a že spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami se pokouší ovlivnit výběrové řízení na předsedu Okresního soudu v XY, do něhož se navrhovatel přihlásil jako uchazeč, což právě vyplynulo z vyhodnocení odposlechů telekomunikačního provozu (viz např. telefonická komunikace mezi I. N. a advokátem D. dne 16. 11. 2015 týkající se žádosti o podmíněného propuštění z výkonu trestu odsouzeného T. M.).
39. Současně lze konstatovat, že v příkazech soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 143/2015 a sp. zn. Nt 164/2015 je specifikován účel nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, a to konkrétně zjištění významných okolností pro trestní řízení, zejména identifikaci všech osob podílejících se na trestné činnosti a zadokumentování celého průběhu páchání trestné činnosti, zjištění podrobností k případným úplatkům ve formě nemovitostí i finančních prostředků. Soudkyně zároveň výslovně konstatovala, že účelu trestního řízení nebylo možno dosáhnout jinak, neboť použitím jiných trestních institutu by mohlo dojít k odhalení aktivit orgánů činných v trestním řízení a ke zničení usvědčujících důkazů podezřelými. Podle příkazů zároveň takové informace nebylo možné získat jiným způsobem, který by méně zasahoval do práv a svobod podezřelých, tj. rovněž navrhovatele, neboť se jednalo o osoby se znalostí metod a postupů policie. Z pohledu tohoto závěru považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že není pochyb o tom, že právě osoby podezřelé z páchání předmětné trestné činnosti nepochybně významně ztěžovaly objasnění páchané trestné činnosti, když oba podezřelí měli s činností Policie ČR bezprostřední pracovní zkušenosti, když oba původně působili jako státní zástupci, takže jim bylo známo, jaké prostředky a způsoby volí při objasňování trestné činnosti, a to zejména způsoby, kterými tuto trestnou činnost objasňuje Policie ČR skrytě (např. sledování osob a věcí). Soudkyně výslovně uvedla, že účelu sledovaného trestním řízení nebylo možné dosáhnout jinak, tedy konstatovala dodržení tzv. zásady subsidiarity. Příkazy měla být zadokumentována a případně také prokázána prověřovaná trestná činnost, když bezpochyby s ohledem na osoby podezřelé (soudce, státní zástupce) bylo právě toto v projednávaném případě obtížné. Soudkyně také akcentovala, že prověřování se nacházelo téměř na počátku, přičemž v této fázi nebylo možné provádět výslechy fyzických osob, případně vyžadovat od orgánů a právnických osob konkrétní písemné materiály, neboť by došlo k zmaření účelu trestního řízení.
40. Vlastní dobu povolených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v trvání 4 měsíců soudkyně odůvodnila charakterem prověřované trestné činnosti, když během této doby měly být zadokumentovány skutečnosti svědčící pro odposlech a záznam telekomunikačního provozu a později případně, po vyhodnocení, dobu odposlechu a záznam prodloužit (jednak ve věci sp. zn. Nt 143/2015, jednak ve věci sp. zn. Nt 164/2015). Obecně lze připustit, že odůvodnění doby povolených odposlechu je poněkud strohé, ovšem zde je třeba zdůraznit, že doba odposlechu účastnické telefonní stanice a e-mail navrhovatele nepřekročila zákonnou lhůtu. Stanovenou dobu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vzhledem k druhu páchané trestné činnosti, ale zejména osobám podezřelých znalých činností a postupů policejního orgánu v trestných věcech, ale i k tomu, že vlastní ovlivnění trestního řízení není jednorázovou záležitostí, ale vyžaduje určité na sebe navazující kroky (ovlivnění přidělení rozhodnutí konkrétní věci, dobu na nařízení věci k rozhodnutí a vlastní rozhodnutí), lze skutečně považovat za zcela přiměřenou a odpovídající skutkové náročnosti věci. Jinak vyjádřeno, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že maximální možná zákonná doba odposlechu byla odůvodněná, jelikož se jednalo o rozsáhlou a zejména specifickou trestnou činnost, přičemž objasnění této trestné činnosti bylo ztíženo právě osobami podezřelými z páchání trestné činnosti související se zneužitím pravomoci úřední osoby a postavením jednotlivých podezřelých (soudce a státní zástupce či v jiných trestných věcech souvisejících s trestnou činností soudce nebo advokáta).
41. Současně bylo v odůvodnění shora citovaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu konstatováno, že se jednalo o úkon neodkladný a neopakovatelný. Neopakovatelnost podle soudkyně spočívala v samotném charakteru telekomunikačního provozu, neboť obsah hovorů a textových zpráv v aktuálním čase je jedinečný a prakticky neopakovatelný. Neodkladnost úkonu spatřovala soudkyně v tom, že jím může být prokázána trestná činnost, neboť bez povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by nebylo možno objasnit další skutečnosti významné pro objektivní objasnění páchané trestné činnosti. Zde je také třeba zdůraznit, že soudkyně se zabývala společenskou škodlivostí možného jednání pachatelů, přičemž dospěla k závěru o převaze zájmů společnosti nad zájmy a ochranou dotčených osob, neboť kdyby nebyl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, tak by nebyly zaznamenány informace vztahující se k trestné činnosti a tuto prokazující, takže by došlo k nenapravitelné ztrátě důkazů významných pro usvědčení pachatele.
42. Z pohledu závěru soudkyně stran neodkladnosti a neopakovatelnosti předmětných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je předně nutné konstatovat, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. Obecně je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon či nikoliv – jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupce a rozhodnutí soudkyně formálně obsahují pasáž, která se výslovně věnuje neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nemusí vždy postačovat. Z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08) totiž vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu, ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07). Podle ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu, nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Platí, že povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Pojem neodkladného úkonu je tedy vztahován k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco pojem neopakovatelného úkonu až k řízení před soudem. Orgán činný v trestním řízení, který provádí úkon před zahájením trestního stíhání, musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným, a tedy zda splňuje podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti vymezené v §160 odst. 4 tr. ř., a to vždy ve vztahu k určité osobě, vůči níž má být později zahájeno trestní stíhání.
43. Není pochyb o tom, že předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Hradci Králové byly vydány ve stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání navrhovatele. Aby bylo možno napadené příkazy – se zřetelem na to – považovat za ústavně konformní, musí, jak již bylo naznačeno, obsahovat i zdůvodnění toho, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 tr. ř.), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce, neboť ten má jako orgán vykonávající dozor nad přípravným řízením všechny potřebné informace ohledně případné neodkladnosti nebo neopakovatelnosti takového úkonu trestního řízení, resp. je povinen si je opatřit. Jestliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013). Uvedené povinnosti státní zástupce u všech podaných návrhů dostál, když v návrzích zdůvodnil neodkladnost daného příkazu, a že sledovaného účelu nelze dosáhnout v daném okamžiku jinak.
44. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že jak již bylo naznačeno, že v předmětných příkazech je zdůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost předmětných příkazů, tedy nejedná se o případ, kdy by se soudkyně vydávající předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu s otázkou neodkladnosti předmětného úkonu nezabývala. Nadto Nejvyšší soud dodává, že věcné důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost uvedených příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly splněny, tedy že z odůvodnění příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu ke skutečnostem zjištěným orgány činnými v trestním řízení v této věci, tak jak na ně bylo shora poukázáno, lze dovodit skutečnosti svědčící o neodkladnosti provedených odposlechů, neboť se jednalo o objasňování specifické trestné činnosti soudce a státního zástupce, na které se s důvodným podezřením podílel i navrhovatel, a bez využití prostředků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu již ve fázi prověřování by nebylo možné rozhodné skutečnosti získat, a tím by byl zmařen účel trestního řízení vymezený v §1 odst. 1 tr. ř. Navíc je třeba akcentovat, že policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci, přičemž státní zástupce v návrhu řádně zdůvodnil a rozvedl všechny rozhodné skutečnosti, přičemž všichni, tedy policejní orgán, státní zástupce a soudkyně, posuzovali příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako úkon, jejichž neodkladnost a neopakovatelnost je zachycena a prokazována ze spisového materiálu a je zřejmá z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, která si vyžadovala rychlé a detailní odkrytí páchané trestné činnosti zainteresovanými osobami znalými praktik a postupů policejního orgánu z fakticity jejich výkonů funkcí soudce a státního zástupce. Nejvyšší soud nad rámec tohoto závěru zdůrazňuje, že s přihlédnutím k povaze trestné činnosti seznatelné z odůvodnění příkazů si ani nelze reálně představit, že by v dané fází trestního řízení bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně zasahujících do základních práv navrhovatele, poněvadž informacemi o tomto druhu trestné činnosti disponují zpravidla jen její pachatelé, kteří navíc postupují sofistikovaně (a konspirativně) tak, aby protiprávnost jejich jednání nebyla ani ex post zjistitelná. Zde je třeba zdůraznit, že záznam telekomunikačního provozu nelze získat zpětně po zahájení trestního úkonu, takže jeho realizaci nebylo možno odložit po zahájení trestního stíhání.
45. Nad rámec uvedeného je také třeba zdůraznit, že vedle odposlechů paralelně probíhaly další úkony policejního orgánu spočívající ve využití operativně pátracího prostředku sledování osob a věcí, který probíhal rovněž utajovaným způsobem a který pomohl objasnit podstatu páchání trestné činnosti, včetně osob, které se dále na ní mohou podílet a tak určit okruh osob, ohledně kterým je nezbytné zvažovat postup podle §88 odst. 1 tr. ř.
46. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že vzhledem k obsahu předloženého spisového materiálu je nepochybné, že v dané věci se jednalo z hlediska materiálního skutečně o neodkladné a neopakovatelné úkony, tedy úkony, které nesnesly vzhledem k nebezpečí jejich zmaření z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní řízení a které nebylo možno v řízení před soudem provést. V tomto směru je třeba zdůraznit, že se jednalo o trestnou činnost, při které vzhledem k funkci navrhovatele a jeho postavení při páchání trestné činnosti by mohlo dojít ke ztrátě důkazů. Nadto se sluší dodat, že bez využití prostředků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu již v přípravném řízení by nebylo možné rozhodné skutečnosti získat, a tím by byl zmařen účel trestního řízení vymezený v §1 odst. 1 tr. ř.
47. V odůvodnění napadených příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo také výslovně uvedeno, že jejich účelem mělo být zajištění významných okolností pro trestní řízení. Mezi skutečnosti významné pro trestní řízení bezpochyby patřilo objasnění míry osobní angažovanosti navrhovatele a dalších osob v nelegálních aktivitách stran podmíněných propuštění, podplácení, braní úplatků apod., z jejichž spáchání byl podezřelý i navrhovatel. Po přezkoumání spisového materiálu tak Nejvyšší soud shledává zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, i z pohledu zásady přiměřenosti, neboť bylo možno důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou zjištěny informace vedoucí mimo jiné k zadokumentování schůzek mezi podezřelými a dalšími osobami (významné skutečnosti), a současně platí, že sledovaného účelu nebylo bez rizika zmaření účelu trestního řízení dosáhnout jinak, neboť jinými instrumenty trestního řízení by mohlo dojít k odhalení činnosti orgánů činných v trestním řízení a ke zničení důkazů ze strany podezřelých.
48. Nelze se ani ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že tak razantnímu kroku, jaké nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepochybně přestavuje, se dalo předejít postupem podle §158 tr. ř. Z pohledu této námitky je předně nutno uvést, že k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán před zahájením trestního řízení, ve fází prověřování, po vydání ZUTR potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu, v rámci čehož je mj. oprávněn způsobem uvedeným v hlavě čtvrté, kam spadá i odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle ustanovení §88 tr. ř., provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení [srov. §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Zde je třeba vzhledem k argumentaci navrhovatele uvést, že pokud by policejní orgán přistoupil k prověřování předmětné trestné činnosti např. vyžadováním podání vysvětlení od navrhovatele či K. nebo D., tak bylo možno zcela důvodně předpokládat, že se osoby podezřelé ze spáchání této trestné činnosti začnou domlouvat a aktivně zakrývat stopy po páchání trestné činnosti, čímž dojde ke zmaření účelu trestního řízení.
49. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkazy soudkyně Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. Nt 143/2015 a sp. zn. Nt 164/2015, byly vydány v mezích zákona a jejich odůvodnění je dostatečné, neboť z formálně-materiálního hlediska splňují všechny náležitosti vymezené v §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., byť lze připustit, že si Nejvyšší soud dokáže představit i podrobnější odůvodnění těchto příkazů. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu lze dospět o to výrazněji po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněné žádosti policejního orgánu a návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a spisového materiálu. Předně v žádosti policejního orgánu je také specifikováno, jakými úkony byly zjištěny jaké konkrétní skutkové okolnosti, přičemž nutno podotknout, že zákon ani judikatura nepožaduje, aby orgány činné v přípravném řízení ve svých podnětech / návrzích / rozhodnutích sui generis podrobně specifikovaly důkazní materiál, z něhož čerpaly uváděné skutečnosti (tj. kupř. odkazem na konkrétní strany ve spise, či dokonce na prameny jednotlivých informací zjištěných v rámci operativního šetření policejního orgánu; k tomu srov. především shora citované usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05), jelikož na tyto úkony nelze klást stejně formalizované nároky jako na rozsudky, popř. usnesení vydávaná v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017). Při vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ve vztahu navrhovateli N., tedy byly dodrženy zásady přiměřenosti, neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu.
50. Obecně ještě považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán jen v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost, což se nepochybně v dané věci stalo. Současně je třeba zdůraznit, že raná fáze trestního řízení, jakou nepochybně fáze prověřování je, slouží k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Podezření z trestné činnosti v tomto stadiu nemusí (a ani nemůže) být prokázáno v takové míře jako v dalších fázích trestního řízení. Na druhou stranu, pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, resp. příkaz musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání daného trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06). Takto bylo ve věci nepochybně postupováno, když je třeba opětovně poukázat na řádně odůvodněné žádosti policejního orgánu, státního zástupce a soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové, ze kterých je zřejmé, na základě jakých skutečností ve věci existovalo důvodné podezření z páchání předmětné trestné činnosti navrhovatelem a dalšími osobami.
51. Legitimita všech napadených příkazů k odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu - soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a též soudkyně ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ohledně navrhovatele I. N., byla s ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy zachována.
52. Stran posouzení legitimity dalších operativně pátracích prostředků musí Nejvyšší soud konstatovat, že není oprávněn v rámci přezkumného řízení podle §314l a násl. tr. ř. posuzovat legitimitu jiných operativně pátracích prostředků, kam spadá podle trestního řádu mimo jiné i sledování osob a věcí, tzv. prostorové odposlechy podle §158d odst. 2, odst. 3 tr. ř.
53. Navrhovatel mimo jiné dále konstatoval, že postupem státní zástupkyně byl zbaven možnosti bránit se proti nařízeným odposlechům. V prvé řadě je nutné konstatovat, že informace podle §88 odst. 8 tr. ř. byla navrhovateli zaslána k řízení vedenému pod sp. zn. 6 T 58/2018. Jedná se o spisovou značku soudu, pod kterou byla trestní věc navrhovatele vedena stran trestné činnosti související s podezřením na páchání trestné činnosti související s podmíněným propuštěním odsouzeného T. M. Spisová značka OKFK-2422/TČ-2015 představuje spisovou značku policejního spisu, pod níže byla trestní věc vedena u policejního orgánu v připraveném řízení stran trestné činnosti vztahující se k podmíněnému propuštění A. N., když následně došlo k vyloučení věci a věc byla poté vedena Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Ústí nad Labem, 3. oddělením, pod č. j. NCOZ-1480/TČ-2016-417403. Nelze tedy dát za pravdu navrhovateli, že byl na svých právech zkrácen, jestliže mu informace podle §88 odst. 8 tr. ř. byla zaslána (po právní moci rozhodnutí, kterým byla věc pravomocně skončena), a tudíž mu byla dána možnost se řádně bránit proti případné nezákonnosti nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu vztahující se k jeho osobě. Zde je třeba poukázat na to, že informaci o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možno poskytnout až po pravomocném skončení věci s tím, že pokud bylo řízení skončeno v řízení před soudem, poskytuje tuto informaci soud prvního stupně. Nejvyšší soud se v rámci přezkumného řízení podle §314l odst. 1 tr. ř. nemůže vyjadřovat k námitce navrhovatele, že odmítnutí předložení spisu Policie ČR došlo k porušení čl. 8 Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť uplatněné argumentaci je možno se věnovat až v rámci dovolacího řízení, neboť předmětem nyní projednávané věci není procesní postup soudů nižších stupňů při provádění dokazování ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 58/2019, nýbrž zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
54. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. Nt 143/2015, a příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, sp. zn. Nt 164/2015, ohledně navrhovatele I. N., zákon porušen nebyl , což ve svém rozhodnutí podle §314n odst. 1 tr. ř. vyslovil.
55. Na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné ještě uvést, že se nezabýval zákonností příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 0 Nt 3024/2016/V, neboť navrhovatel o přezkum tohoto příkazu výslovně nepožádal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu