ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1093.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 1093/2010-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2010 dovolání obviněného C. Č. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2009 sp. zn. 6 To 298/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 34/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného C. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný C. Č. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 6. 2009 sp. zn. 15 T 34/2009 uznán vinným pod bodem 1 – 6 rozsudku pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. č. 140/1961 Sb. u útoku pod bodem 1 rozsudku. Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 19. 8. 2009 sp. zn. 6 To 298/2009 rozhodl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl rozsudkem tak, že uznal obviněného vinným pod bodem 1 – 6 pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizích práv podle ustanovení §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. č. 140/1961 Sb. ( dále jen tr. zák. ) pod bodem 1 rozsudku.
Uvedených trestných činů se obviněný dopustil následovně:
1. v době od 20. 00 hod. dne 23. 12. 2007 do 5. 21 hod. dne 24. 12. 2007 v P., S. ulici z herny „V. R.“, kde pracoval jako obsluha baru od 20. 12. 2007, ze zásuvky za barem vzal 150 000,- Kč, k nimž jako obsluha měl přístup, a peníze užil pro svoji potřebu, čímž majiteli provozovny J. N., způsobil škodu 150 000,- Kč, přičemž obviněný předložil J. N. před sepsáním smlouvy občanský průkaz na jméno R. R., za něhož se vydával a pod jeho jménem se v provozovně nechal zaměstnat,
2. v přesněji nezjištěné době od 6. 30 hod. do 16. 35 hod. dne 5. 2. 2008 v P., K. ulici, v herně baru, kde pracoval jako barman, si pomocí čtyřmístného kódu, s nímž byl obeznámen, odemkl trezor za barovým pultem, z něhož odcizil svěřenou finanční částku ve výši 54 707,- Kč, ke škodě spol. AB GAMES s. r. o. se sídlem P., K.,
3. v době od 10. 00 hod. do 21.53 hod. dne 1. 4. 2008 v P. – J., v R. ulici, v areálu obchodního centra G. B., v provozovně firmy COMAX Bowling s. r. o., kde byl zaměstnán jako obsluha herny, odcizil částku 50 000,- Kč určenou na výplaty u výherních automatů a dále z americké rulety vybral 60 300,- Kč, z provozovny odešel a obě částky použil pro svoji potřebu, čímž způsobil spol. COMAX Bowling s. r. o. se sídlem Č., O., škodu v celkové výši 110 300,- Kč,
4. v době od 8. 00 hod. do 20. 00 hod. dne 2. 4. 2008 v P. – K. ve vestibulu stanice metra F. v herně N., kde byl od 1. 4. 2008 zaměstnán jako obsluha, odcizil 83 067,- Kč, které užil pro svoji potřebu, čímž poškozené společnosti Little Las Vegas s. r. o. se sídlem, P., B., způsobil škodu ve výši 83 067,- Kč,
5. dne 15. 6. 2008 kolem 6. 20 hod. v P., T. ulici, ve S. b. Z., kde pracoval jako obsluha, odcizil z trezoru, k němuž měl bezpečnostní kód a z kasírtašky 169 742,- Kč, které užil pro svoji potřebu, čímž společnosti S. B. Z. se sídlem tamtéž způsobil škodu ve výši 169 742,- Kč,
6. v době od 18. 30 hod. dne 10. 9. 2008 do 0.45 hod. dne 11. 9. 2008 v P. ve vestibulu stanice metra F., v herně K., kde se ucházel o zaměstnání a vydával se za neexistující osobu L. Č. a od 8. 9. 2008 zde pracoval tzv. na zkoušku s tím, že 11. 9. 2008 s ním bude sepsána pracovní smlouva, odcizil kasír tašku v hodnotě 300,- Kč s finanční hotovostí 31 500,- Kč a z trezoru pomocí kódu, který si nezjištěným způsobem obstaral, odcizil 120 000,- Kč, čímž poškozené společnosti HaH Plus s. r. o. se sídlem P., pplk. S. způsobil škodu ve výši 151 800,- Kč,
a tímto jednáním způsobil škodu v celkové částce 719 616,- Kč.
Za to byl obviněný C. Č. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009 sp. zn. 6 To 298/2009 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozsudek Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Konkrétně dovolatel směřoval své dovolání proti právnímu posouzení skutku u jednání pod body 1 – 6 rozsudku, jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kdy skutková zjištění odvolacího i nalézacího soudu jsou podle něho v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Obviněný je přesvědčen, že na základě provedených důkazů měl být uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože kvalifikace způsobené škody, jako škody značné ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., nemá oporu v provedených důkazech.
Ani v jednom případě popsaném ve výroku napadeného rozsudku totiž nebyly soudu předloženy řádné a úplné doklady k vyčíslení škody, ačkoliv provozovatelům heren a barů s výherními hracími automaty vyplývá povinnost k evidenci těchto dokladů jak ze zákona o loteriích a jiných podobných hrách č. 202/1990 Sb., tak ze zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. Pokud poškození nebyli schopni náležitou dokumentaci orgánům činným v trestním řízení předložit, soud měl k jejich vyjádření ohledně výše způsobené škody přistupovat maximálně obezřetně, kriticky a v případě pochybností rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo ve prospěch obviněného. Odvolací soud ovšem takto postupoval pouze v případě bodu 2 rozsudku, když snížil škodu o 20 000,- Kč, v ostatních bodech takto nepostupoval, a proto jsou jeho závěry o vině chybné.
Pokud jde o útok pod bodem 1 rozsudku, od počátku trestního stíhání obviněný popíral, že předmětnou hotovost odcizil a pouze přiznal, že se vydával za R. R. Soud tak rozhodl o vině obviněného na základě nedostatečných důkazů, kdy soudu nebyl předložen záznam z kamerového systému dokumentujícího počínání obviněného v herně, ale jen záznam dokumentující příchod provozní Š. do herny dne 24. 12. 2007 v 7. 52 hod. v doprovodu neznámého muže, jehož totožnost svědkyně u hlavního líčení odmítla upřesnit. V přípravném řízení svědkyně o tomto muži vůbec nevypovídala, což mělo vést soud k důvodným pochybnostem o věrohodnosti svědkyně, stejně jako o vyčíslení škody na částku 150 000,- Kč odpovídající hotovosti uložené v trezoru. Svědci Š. a N. přitom tvrdili, že byla odcizena hotovost ze zásuvky za barem včetně drobných mincí. Soudu tak nebyly předloženy řádné doklady k vyčíslení škody, přestože je svědek J. N. údajně předával ve fotokopii na policii. U hlavního líčení svědek N. uvedl, že již nemá k dispozici ani originál inventury ani sešitů se zápisy výplaty automatů ani tzv. zrcadla tržby. Škoda byla v tomto případě vyčíslena na základě tzv. čestného prohlášení J. N., což je důkaz absolutně nedostačující.
Obviněný je přesvědčen, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že při odchodu z herny dne 24. 12. 2007 jednal podle dohody se svědkyní Š. a nic neodcizil. Obviněný dále poukázal na to, že byl uznán vinným, že vzal částku 150 000,- Kč ze zásuvky za barem, kde ovšem hotovost v této výši nikdy nebyla a být nesměla. V zásuvce za barem byla totiž jen částka 20 000,- Kč a kasírka s denní tržbou, kterou obviněný na uvedeném místě zanechal, přičemž ostatní hotovost zůstala uložena v trezoru v zadní místnosti herny.
K bodu 3 rozsudku obviněný uvedl, že zpochybňuje vyčíslení škody společností COMAX Bowling s. r. o. s tím, že obviněný odcizil pouze částku max. do výše 50 000,- Kč. Z materiálů založených ve spise nevyplývá čas kontroly ani počáteční a konečný stav jednotlivých automatů, zejména tzv. „americké rulety a kostek“ v době jeho přítomnosti v herně. Dovolatel poukázal na výpověď svědka K., který při hlavním líčení připustil, že stavy na americké ruletě v materiálech založených ve spise nejsou reálné a nesouhlasí se skutečným stavem na ruletě ani s dobou přítomnosti obviněného v herně. Navíc svědek K. se ve vyúčtování, které podepsal, nevyzná. Obviněný je tak přesvědčen, že soudům ani u tohoto útoku nebyly předloženy řádné doklady k vyčíslení škody a za této důkazní situace měl soud výši škody upravit podle doznání obviněného.
Rovněž u bodu 4 rozsudku dovolatel namítl, že ani u tohoto útoku nebyla správně vyčíslena škoda společností Little Las Vegas s. r. o. s tím, že obviněný doznal přisvojení částky 77 000 – 78 000 Kč. Obviněný též poukázal na to, že svědek T. N. jako provozní herny N. u hlavního líčení dne 6. 5. 2009 přislíbil předložit soudu doklady, na jejich základě byla vyčíslena škoda, avšak svůj slib nedodržel, a tak soud odsoudil obviněného pouze na základě čestného prohlášení T. N. Soudu tedy nebyly předloženy řádné doklady k vyčíslení škody a za této důkazní situace měl soud výši škody upravit podle doznání obviněného.
Pokud se jedná o bod 5 rozsudku, i u tohoto útoku obviněný namítl nesprávné vyčíslení škody s tím, že doznal, že si ve S. b. Z. přisvojil z trezoru částku max. 130 000,- Kč, ale striktně odmítl, že by si přisvojil peníze z kasírtašky. Stejně tak obviněný odmítl, že by převzal od svědka H. částku 56 500,- Kč, kterou svědek údajně doplňoval. Obviněný je přesvědčen, že u soudu ani v tomto případě nebyly předloženy řádné doklady k vyčíslení škody. Za této důkazní situace měl soud výši škody upravit podle doznání obviněného.
Vyčíslení škody pak obviněný napadl také u útoku pod bodem 6 rozsudku s tím, že doznal pouze to, že si v herně K. přisvojil kasírku s hotovostí max. 31 000,- Kč. Obviněný ale odmítl, že by si přisvojil peníze z trezoru. Navíc nebyl zajištěn žádný důkaz, který by obviněného z odcizení peněz z trezoru usvědčoval, když obviněného neusvědčuje ani záznam kamerového systému ani žádná ze svědeckých výpovědí ani důkazy vyplývající z ohledání místa činu, které prováděli mj. policisté K. a K., kteří byli soudem slyšeni při hlavním líčení jako svědci. Obviněný zdůraznil, že do trezoru neměl přístup, neznal ani jeho číselný kód, což potvrdil i svědek H., který byl v baru po celou dobu s obviněným. Soudu nebyly ani v uvedeném případě předloženy řádné doklady k vyčíslení škody a za dané důkazní situace měl soud upravit výši škody i popis skutku podle doznání obviněného.
Pro úplnost obviněný zdůraznil, že došlo rovněž k porušení ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. odvolacím soudem, který uznal obviněného vinným ze zpronevěry celkové částky 719 616,- Kč, ačkoli nalézací soud uznal obviněného vinným ze zpronevěry celkové částky 639 616,- Kč, přičemž odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného podáno nebylo.
Vzhledem k extrémnímu nesouladu skutkových zjištění napadeného rozsudku s provedenými důkazy je dovolatel přesvědčen, že v řízení před odvolacím i nalézacím soudem došlo k porušení principů řádného a spravedlivého procesu, a proto se domáhá nápravy u Nejvyššího soudu.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009 sp. zn. 6 To 298/2009 v celém rozsahu zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a věc přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva a k věci se vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především poukázal na skutečnost, že dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože jde o otázky upravené normami procesního práva. Z obsahu dovolání obviněného je podle státního zástupce zřejmé, že v zásadě namítá neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů nalézacím i odvolacím soudem, a to výhradně ve vztahu ke stanovení škody způsobené zpronevěrou svěřených peněžních prostředků obviněným. Dovolatel tak prakticky zpochybnil skutková zjištění soudů obou stupňů, polemizoval s nimi a skutková zjištění sám interpretoval a dovodil z nich právní hodnocení pro něj výhodné, jenž se odlišuje od závěrů soudů obou stupňů.
Státní zástupce je však přesvědčen, že dokazování ve věci bylo provedeno v dostatečném rozsahu, skutkový stav byl náležitě zjištěn a odpovídá mu i soudy použitá právní kvalifikace. V podrobnostech státní zástupce poukázal na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ve kterém se odvolací soud podrobně zabývá námitkami obviněného, jenž jsou v zásadě obdobné s těmi, které obviněný uplatnil v podaném dovolání. Z předmětného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud se důkazy provedenými soudem nalézacím ve vztahu ke způsobené škodě podrobně zabýval, přičemž odlišně od nalézacího soudu vyhodnotil pouze škodu způsobenou obviněným útokem popsaným pod bodem 2 rozsudku. S úvahami odvolacího soudu se lze ztotožnit, a je třeba poukázat na to, že škoda byla zadokumentována zejména výpověďmi zástupců a zaměstnanců jednotlivých poškozených. Závěry odvolacího soudu se tak státnímu zástupci jeví jako přesvědčivé a argumentace dovolatele jako ryze účelová.
Otázky výše škody byly tudíž náležitě zjištěny a objasněny, a proto ve věci neexistuje nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Státní zástupce má zato, že skutkový stav přiměřeně vyjádřený ve skutkové větě odvolacího rozsudku byl řádně právně kvalifikován.
K dovolatelem namítnuté zásadě zákazu reformace in peius, jíž měl porušit odvolací soud, státní zástupce uvedl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí pouze opravil chybu v počtech, jíž se dopustil nalézací soud, když nesprávně sečetl výše škod způsobených jednotlivými útoky popsanými pod body 1 – 6 rozsudku. Správný součet škod činí celkem částku 739 616,- Kč oproti chybnému součtu nalézacího soudu ve výši 639 616,- Kč. Po věcné stránce je jedinou odlišností rozsudku odvolacího soudu oproti rozsudku soudu nalézacího vyčíslení škody u útoku obviněného pod bodem 2 rozsudku, kterou odvolací soud vyčíslil na částku 54 707,- Kč. Na základě tohoto zjištění týkajícího se uvedeného bodu 2 rozsudku, kdy z původní částky 74 707,- Kč dospěl odvolací soud k částce 54 707,- Kč, ponížil odvolací soud celkovou výši škody o 20 000,- Kč na konečných 719 616,- Kč. Z těchto důvodů nerozhodl odvolací soud v neprospěch obviněného, jak se dovolateli zdálo, a tudíž neporušil zásadu zákazu reformace in peius vyjádřenou v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř.
Podle státního zástupce lze uzavřít, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
Dále státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rovněž výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud se musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněného přípustné. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření. Odsuzujícím rozsudkem ve smyslu tohoto ustanovení je nepochybně též rozsudek odvolacího soudu učiněný podle ustanovení §259 odst. 3 tr. ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že dovolání obviněného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 3 jako soudu prvního stupně dne 9. 11. 2009, když bylo podáno k poštovní přepravě dne 8. 11. 2009 ( tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, když rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen do Vazební věznice Praha - Pankrác dne 11. 9. 2009 a jeho obhájci dne 9. 9. 2009 ). Nejvyššímu soudu bylo dovolání obviněného předloženo soudem prvního stupně až dne 2. 9. 2010. Důvodem této prodlevy byla zřejmě skutečnost, že vůči obviněnému C. Č. bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry, podvodu, poškozování cizích práv, krádeže a neoprávněného držení platební karty u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 62/2009. Předmětná věc byla předložena Nejvyššímu soudu v době, kdy ohledně této další trestné činnosti obviněného bylo již pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 51 T 62/2009 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 6 To 102/2010, přičemž obviněnému byl postupem podle §37a tr. zák. uložen společný trest ve vztahu k rozsudkům napadeným nyní projednávaným dovoláním obviněného, za současného zrušení výroků o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 6. 2009 sp. zn. 15 T 34/2009 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009 sp. zn. 6 To 298/2009.
Z uvedeného je tedy patrné, že vyhlášením rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 102/2010, tj. dnem 31. 3. 2010, přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a výroky mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad (tj. výroky o náhradě škody ) v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 298/2009 týkající se obviněného C. Č., které byly podaným dovoláním obviněného napadeny. Za této situace pak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009 sp. zn. 6 To 298/2009 nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., když již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).
V průběhu řízení u dovolacího soudu tudíž bylo zjištěno, že ve vztahu k rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 6. 2009 sp. zn. 15 T 34/2009 a Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 6 To 298/2009 došlo k jejich zrušení postupem podle §37a tr. zák. a obviněnému byl při vyslovení viny celou posuzovanou pokračující trestnou činností kvalifikovanou jako pokračující trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., dále jako pokračující trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dále jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. uložen společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou. Dovoláním obviněného napadené rozhodnutí tak v současné době již neexistuje.
Jestliže dovoláním napadené rozhodnutí neexistuje, tak nelze ani v intencích ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat takové „neexistující“ rozhodnutí. Proto je nutno v takovém případě pokládat dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí za nepřípustné. Dále je třeba zdůraznit, že se jedná o zcela odlišnou situaci oproti tomu, dojde-li toliko ve vtahu k odsouzení založeném pravomocným rozhodnutím pouze ke vzniku tzv. fikce neodsouzení (např. v důsledku vykonání trestu), neboť vznik takové fikce (tj. že se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen) nijak nebrání přezkoumání rozhodnutí, jež založilo odsouzení, neboť takové rozhodnutí stále právně existuje, na něj se žádná fikce nevztahuje.
Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda lze nápravy případných vad takového již „neexistujícího“ rozhodnutí dosáhnout nějakým jiným způsobem. Je třeba připomenout, že podle ustanovení §37a tr. zák. v souvislosti s ukládáním společného trestu za další dílčí útok u pokračování v trestném činu soud zruší v dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem včetně nového dílčího útoku, popř. o trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější, než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud rozhodující o společném trestu je vázán skutkovými zjištěními obsaženými v dřívějším rozsudku, tzn. tato skutková zjištění se bez dalšího stanou součástí jeho vlastních skutkových závěrů v novém rozsudku. Z toho však také vyplývá, že soud rozhodující o společném trestu není vázán právním posouzením převzatých skutkových zjištění, ale je oprávněn a povinen je sám posuzovat, a to předně už z toho pohledu, zda jsou vůbec splněny právní podmínky pro posouzení činu jako pokračování v trestném činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a zda se skutečně jedná o jediný pokračující trestný čin. Jinak řečeno, zda jsou splněny zákonné (hmotně právní) podmínky pro ukládání společného trestu, včetně důsledku tohoto postupu ve vztahu k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí. Z výčtu důvodů k podání dovolání (§265b tr. ř.) je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě taxativně vyjmenovaných vad procesně právních a hmotně právních (v tomto směru lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 7 Tdo 1029/2006, sp. zn. 8 Tdo 595/2006, sp. zn. 11 Tdo 1092/2006 a další). Dovoláním se tedy zásadně nelze domáhat jen přezkumu skutkových zjištění, a tudíž předmětem dovolacího přezkumu nemůže být ani správnost těch skutkových zjištění, kterými je pak vázán soud rozhodující o ukládání společného trestu.
Naproti tomu případné vady při ukládání společného trestu spočívající v tom, že byly nesprávně posouzeny hmotně právní podmínky pro jeho uložení, jakož i jiné vady právního posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu mohou zakládat důvod dovolání předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tyto vady lze uplatnit v dovolání podaném ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl ukládán společný trest (jsou-li samozřejmě splněny i další podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §265a tr. ř.). Dovoláním podaným proti tomuto rozhodnutí lze popřípadě uplatnit i jiné vady předpokládané jako důvod dovolání v ustanovení §265b tr. ř., byť se vztahují třeba jen k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu (např. dovolatel může uplatnit námitku, že v dřívější věci rozhodoval vyloučený soudce, může namítat porušení ustanovení o své přítomnosti v hlavním líčení v předchozí věci apod.). Tyto vady lze v uvažované situaci uplatnit toliko proti existujícímu pravomocnému rozhodnutí, tj. proti rozhodnutí, jímž byl pravomocně uložen společný trest a kterým došlo ke zrušení dřívějšího pravomocného rozhodnutí. Tímto způsobem lze tedy napravit případná pochybení, k nimž došlo v dříve pravomocně skončené věci, nikoliv však v rámci dovolacího řízení, jehož předmětem je rozhodnutí, které bylo později zrušeno (např. při ukládání společného trestu) a které už v době rozhodování o dovolání právně neexistuje. ( K tomu srov. též přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 3 Tdo 766/2006).
Nejvyšší soud též připomíná i judikaturu vztahující se k řízení o stížnosti pro porušení zákona. „Jestliže rozhodnutí, proti kterému stížnost pro porušení zákona směřovala, bylo zrušeno Ústavním soudem, Nejvyšší soud musí stížnost pro porušení zákona zamítnout analogicky podle ustanovení §268 odst. 1 tr. ř.“ (rozh. č. 51/2001 Sb. rozh. tr.). Lze jen doplnit, že v uváděné věci byla stížnost pro porušení zákona podána u Nejvyššího soudu v době, kdy jí napadené rozhodnutí stále existovalo a k jeho zrušení Ústavním soudem došlo až později, tj. v průběhu řízení o stížnosti pro porušení zákona u Nejvyššího soudu. Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na řízení o podaném dovolání.
Dále Nejvyšší soud poukazuje i na dříve již vyslovený právní názor, podle něhož „není překážkou přípustnosti dovolání skutečnost, že v době rozhodování dovolacího soudu napadené pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, oproti stavu v době podání dovolání, již neobsahuje výrok o trestu. Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení (srov. §265i odst. 3, 4 tr. ř.), na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu, či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro úplnost se připomíná, že naproti tomu okolnost, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen ( např. §24 odst. 2 tr. zák., §60 odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb.), není na překážku přípustnosti dovolání, neboť rozhodnutí, jež se stalo podkladem odsouzení i nadále právně existuje“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004 uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod. č. 683, sešit 4, Nakladatelství C. H. Beck 2004).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného C. Č. není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c