ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1118.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1118/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 o dovolání obviněného D. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 7 To 178/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 67/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 7 To 178/2012 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 2 T 67/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 2 T 67/2011, byl obviněný D. H. uznán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) jako pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že na základě objednávky dosud neztotožněné osoby čínské národnosti jménem W. v době od 30. 7. 2009 do 13. 8. 2009 postupně odebral od různých dopravců v ulici M. ú., v P. – V., v areálu společnosti T., 16 tranzitních celních dokladů vydaných německými celními orgány ke zboží dováženému pro společnosti GUARDEX, s.r.o, a VIKO-Č, s.r.o., s příslibem, že jako celní deklarant zajistí řádné celní odbavení zboží, tranzitní celní doklady následně předal M. L., který nezjištěným způsobem zajistil jejich orazítkování falešným razítkem Celního úřadu B. a předal je vždy téhož dne obž. D. H., který následně uvedené celní doklady s falešnými razítky CÚ B. vracel přepravcům s tím, že tranzitní režim byl řádně ukončen a zboží je možno vyložit, kdy současně dal některým řidičům přepravujícím zboží pokyn k odstranění plomb, a tím umožnil, aby zboží bylo odňato celnímu dohledu, když si musel být vědom, že sám proclení zboží řádně nezajistil a celní doklady předával M. L., o jehož oprávnění zajišťovat proclení zboží se blíže nezajímal, tím umožnil, aby zboží nebylo řádně procleno, a vznikl dluh na povinných platbách celkem ve výši 792.660 Kč, z toho clo ve výši 303.185 Kč a DPH ve výši 489.475 Kč ke škodě České republiky, a to:
I. dne 30. 7. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117627612M3, opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 15.743 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 36.598 Kč,
II. dne 30. 7. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117635157M5, opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 25.155 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 44.606,60 Kč,
III. dne 5. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117685271M6 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 26.854 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 47.620,10 Kč,
IV. dne 5. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117682022M7 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 21.698 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 38.476,30 Kč,
V. dne 6. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117695423M8 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 14.943 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 19.638,60 Kč,
VI. dne 6. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117702859M9, opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 16.013 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 21.045 Kč,
VII. dne 11. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117731516M3, opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 16.256 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 21.453,60 Kč,
VIII. dne 12. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117741231M7 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 22.770 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 40.377,70 Kč,
IX. dne 12. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117740218M8 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 23.492 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 41.658,70 Kč,
X. dne 12. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117741853M8 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 21.213 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 37.616,60 Kč,
XI. dne 12. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117732558M3 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 21.808 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 38.671,50 Kč,
XII. dne 13. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117750876M2, opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 14.862 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 19.632 Kč,
XIII. dne 13. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117746781M4 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 15.298 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 20.207,30 Kč,
XIV. dne 13. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117746289M0 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 14.882 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 19.558,10 Kč,
XV. dne 13. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117747410M5 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 14.930 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 19.621,30 Kč,
XVI. dne 13. 8. 2009 v P., M. ú., areál T., převzal od řidiče celní doklady CMR a T1 s alternativem s tím, že zajistí proclení zboží, téhož dne vrátil řidiči dopravce doklad MRN T1 č. 09DE485117747314M4 opatřený falešným razítkem CÚ B. zajištěný M. L. s tím, že tranzitní režim je ukončen a zboží je možno vyložit, tímto způsobem umožnil zkrácení cla o částku ve výši 17.268 Kč a z tohoto zboží nebyla odvedena ani DPH ve výši 22.693,60 Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný podle §148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání 30 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování zasilatelství a zastupování v celním řízení na dobu 30 měsíců.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu pro Prahu 9 ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 2 T 67/2011, podal obviněný D. H. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 7 To 178/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný D. H. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 7 To 178/2012, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání namítl, že v soudních rozhodnutích popsaný skutek není trestným činem, neboť svým jednáním nenaplnil požadovanou subjektivní stránku účasti na trestném činu. Uvedl právní teorií zformulované zásady týkající se akcesority účastenství, přičemž zdůraznil, že subjektivní stránka účastenství vyžaduje úmysl jednající osoby směřující k účasti na konkrétním úmyslném trestném činu konkrétního hlavního pachatele. Do výroku o vině je pak třeba vždy zahrnout popis všech právně významných skutkových okolností jednak hlavního trestného činu spáchaného jinou osobou a následně i popis skutkových okolností jednání účastníka, které dávají podklad pro posouzení jeho jednání jako organizátora, návodce nebo pomocníka. V této souvislosti pak dovolatel citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 4 Tdo 371/2010 a odkázal na tu část, podle které vzhledem k principu akcesority uplatňovanému v institutu účastenství na trestném činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., je zřejmé, že nejsou-li bez pochybností vymezeny všechny znaky skutkové podstaty hlavního trestného činu, nemůže být posouzeno ani jejich pokrytí zaviněním účastníka a tedy naplnění subjektivní stránky jeho jednání.
Dle názoru dovolatele není v daném případě hlavní trestný čin náležitě vymezen. Poukázal na nedostatečné označení pachatelů hlavního trestného činu, vymezených jako „dosud neztotožněná osoba čínské národnosti jménem W. “, „osoby vystupující za společnost GUARDEX, s.r.o. a VIKO-Č, s.r.o.“ a M. L. Namítl, že další osoby mimo L. zůstaly neztotožněné a ani není znám jejich přesný počet, z čehož dovodil, že si lze stěží představit, že by se soud mohl relevantně zabývat subjektivní stránkou účasti obviněného na úmyslném trestném činu jiných osob, když tyto osoby (vyjma jedné) ani řádně neztotožnil. Dále dovolatel uvedl, že orgány činné v trestním řízení nerozkryly skutečný stav věci a soud označil bez dostatečného zdůvodnění za pachatele skupinu osob, které nevymezil ani početně ani pokud se týká jejich individuálního určení.
Dále dovolatel namítl, že nebyl dostatečně vymezen způsob spáchání hlavního trestného činu a že chybějící popis způsobu spáchání hlavního trestného činu zakládá nemožnost relevantně posoudit zavinění na straně obviněného jako účastníka na uvedeném trestném činu. Podle obviněného objektivní stránku nelze považovat za náležitě vymezenou, jestliže nebylo zjištěno, jak byly propojeny jednotlivé osoby zúčastněné na páchání trestného činu, nebyl objasněn původ falešného celního razítka, nebylo zjištěno, kdo tímto razítkem označil předmětné celní doklady a jak bylo naloženo s neprocleným zbožím.
Dále obviněný uvedl, že neměl v úmyslu jakkoli napomáhat v páchání trestné činnosti a že jeho úmysl nebyl v trestním řízení náležitě prokázán, ale soud tento úmysl pouze presumoval. Ze skutkové věty není podle něj zřejmé, z jakých okolností soud dovozuje, že obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem a že byl s tímto porušením nebo ohrožením srozuměn. Soud navíc v odůvodnění svého rozhodnutí prakticky uvedl, že obviněný si počínal nezodpovědně, nevyplývá z něho však, že by si obviněný musel být vědom, že dochází k páchání konkrétní trestné činnosti ani že s tím byl jakkoli srozuměn.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky dovolatele týkající se nerespektování zásady akcesority účastenství lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Nelze však přihlížet k té jejich části, ve které dovolatel jakkoli zpochybňuje kvalitu provedeného dokazování. Dle názoru zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze zásady akcesority účastenství nelze dovozovat, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o vině účastníka, by musely být vždy beze zbytku objasněny všechny skutkové okolnosti hlavního trestného činu nebo že by musely být ztotožněny všechny osoby, které se na spáchání hlavního trestného činu podílely. Takovýto požadavek nevyplývá ani z dovolatelem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 4 Tdo 371/2010. V předmětné věci si jistě lze představit podrobnější popis skutkových okolností hlavního trestného činu, než jak byl proveden v napadených soudních rozhodnutích, avšak z okolností uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že hlavní trestný čin skutkově spočíval v tom, že na území České republiky bylo v případech blíže specifikovaných pod body I.-XVI. výroku o vině dovezeno zboží z Č., ze kterého v důsledku jednání hlavních pachatelů nebylo vyměřeno clo a DPH, přičemž celní únik činil 303.185 Kč a únik na DPH celkem 489.475 Kč. Jako hlavní pachatel byl plně ztotožněn pouze M. L., ztotožnění alespoň jednoho z hlavních pachatelů však lze z hlediska akcesority účastenství považovat za dostačující. Námitky obviněného, podle kterých hlavní trestný čin nebyl v soudních rozhodnutích z hlediska zásady akcesority účastenství dostatečně vymezen, proto nepovažuje za důvodné.
Jiná je však situace, pokud se týká subjektivní stránky spolupachatelství. Účastenství předpokládá úmysl účastníka směřující k účasti na konkrétním trestném činu, který musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty. Postačuje přitom úmysl nepřímý, přičemž právě tuto formu zavinění soudy v předmětné trestní věci dovodily. Ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě ani v odůvodnění soudních rozhodnutí však tato forma zavinění jednoznačně nevyplývá. Ze skutkových zjištění formulovaných v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá pouze, že dovolatel umožnil páchání trestné činnosti dalšími osobami, učinil tak však z vědomé či spíše dokonce pouze nevědomé nedbalosti (nevěnoval věci patřičnou pozornost, ačkoli vzhledem ke svému postavení celního deklaranta, původu zboží a dalším okolnostem měl a mohl vědět o možnosti, že proclení zboží není řádně prováděno). Z žádného skutkového zjištění však nevyplývá, že dovolatel byl srozuměn s tím, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 7 To 178/2012, a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal uvedenému soudu k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Námitka obviněného týkající nesprávné právní kvalifikace předmětného jednání obviněného je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní, s výjimkou výtky dovolatele, že orgány činné v trestním řízení nerozkryly skutečný stav věci, kterou Nejvyšší soud posoudil jako námitku skutkového charakteru, jelikož v jejím rámci odvolatel poukázal na domnělá pochybení v oblasti závěrů vyplývajících z dokazování. Nejvyšší soud se dále zaměřil na posouzení námitky obviněného, v jejímž rámci namítal nerespektování zásady akcesority účastenství.
Účastenství ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák., tedy úmyslná forma účasti jednající osoby v podobě organizátorství, návodu nebo pomoci, je podle §89 odst. 1 tr. zák. postavena na roveň trestného činu, a proto se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka použije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti hlavního pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Účastenství přichází v úvahu jen ve vztahu k trestnému činu individuálně určenému, tzv. konkrétnímu trestnému činu hlavnímu a tento hlavní trestný čin musí být náležitě vymezen ve všech svých znacích (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka). Zásada akcesority podle trestního zákona č. 140/1961 Sb. pak spočívá v tom, že trestní zákon podmiňuje trestnost organizátorství, návodu či pomoci alespoň pokusem o hlavní trestný čin, k jehož trestnosti pak přibližuje trestnost samotného účastenství.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že aby čin byl činem trestným, musí být mimo jiné zřejmé, kdo je jeho pachatelem. V případě trestní odpovědnosti účastníka to pak znamená, že musí být vždy zřejmé, kdo je pachatelem hlavního trestného činu. Lze tedy shrnout, že účastenství je možné toliko v úmyslné formě a jen ve vztahu k úmyslným trestným činům hlavním, což znamená, že se vyžaduje úmysl jednající osoby směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu jiné konkrétní osoby, která musí být v rámci trestního stíhání účastníka ztotožněna minimálně v rámci předběžné otázky ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř., pokud již není pravomocně odsouzena či stíhána ve společném řízení s účastníkem. Uvedené závěry v návaznosti na pravidla obsažená v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. zakládají povinnost soudu rozhodujícího ve věci rozsudkem, aby do výroku o vině zahrnul popis všech právně významných skutkových okolností jednak hlavního trestného činu spáchaného jinou osobou (tj. zejména uvedením pachatele, místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným) a následně i popis skutkových okolností jednání účastníka, které dávají podklad pro posouzení jeho jednání jako organizátora, návodce nebo pomocníka.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ze zásady akcesority účastenství nelze dovodit, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o vině účastníka, by musely být vždy beze zbytku objasněny všechny skutkové okolnosti hlavního trestného činu nebo že by musely být ztotožněny všechny osoby, které se na spáchání hlavního trestného činu podílely. Z okolností uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že hlavní trestný čin skutkově spočíval v tom, že na území České republiky bylo v případech blíže specifikovaných pod body I.-XVI. výroku o vině dovezeno zboží z Č., ze kterého v důsledku jednání hlavních pachatelů (opatření celních dokladů falešnými razítky Celního úřadu B.) nebylo vyměřeno clo a DPH, přičemž celní únik činil 303.185,- Kč a únik na DPH celkem 489.475,- Kč. Jako hlavní pachatel byl dle výroku rozsudku soudu prvního stupně plně ztotožněn pouze M. L., který zajistil zfalšování dokladů a „proclení“ zboží, ztotožnění alespoň jednoho z hlavních pachatelů však lze z hlediska akcesority účastenství považovat za dostačující, neboť již lze dovodit, komu vlastně měl obviněný pomoci spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.
Mezi jednáním účastníka a hlavní trestnou činností se pak požaduje příčinný vztah. Ten je tu dán, jestliže by bez účastnického jednání nedošlo k dokonání nebo alespoň pokusu o hlavní trestný čin buď vůbec, nebo by k němu nedošlo tak, jak se konkrétně stalo v důsledku kauzálního působení účastníka. Jednání hlavního pachatele je relevantní příčinou následku coby znaku skutkové podstaty hlavního trestného činu, nebo k tomuto následku alespoň přímo směřuje. Naproti tomu jednání účastníka je jen relevantní podmínkou tohoto následku či přímého směřování k němu. To znamená, že účastník následek hlavního trestného činu zapříčiňuje nepřímo, kdežto pachatel vyvolává tento následek bezprostředně. Je třeba konstatovat, že bylo podle rozsudku soudu prvního i druhého stupně prokázáno, že obviněný předal doklady M. L. a ten mu je posléze vrátil opatřené falešnými razítky. Byl to tedy M. L., kdo zajistil opatření listin otisky padělků razítek Celního úřadu B., a toto jednání je nedílnou součástí trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Z listinných důkazů pak vyplývá, k jakému následku došlo a v jaké výši bylo zkráceno clo a DPH v případě předmětných dodávek zboží. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že námitce obviněného nelze přisvědčit.
Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předloženého spisového materiálu rovněž ztotožnil s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ohledně námitky obviněného, že svým jednáním nenaplnil požadovanou subjektivní stránku jednání - účasti na trestném činu. Jak již bylo uvedeno výše, je účastenství možné toliko v úmyslné formě a jen ve vztahu k úmyslným trestným činům hlavním, což znamená, že se vyžaduje úmysl jednající osoby směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, který musí být konkretizován individuálními rysy, v žádném případě nestačí určení jen podle znaků skutkové podstaty. Co se týká formy zavinění, stačí úmysl nepřímý dle §4 písm. b) tr. zák., přičemž právě tuto formu zavinění soudy v předmětné trestní věci dovodily. Není však jasné, na základě jakých skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil nepřímý úmysl obviněného D. H., když ve skutkové větě výroku rozsudku pouze uvedl, že „…si musel být vědom, že sám proclení zboží řádně nezajistil a celní doklady předával M. L., o jehož oprávnění zajišťovat proclení zboží se blíže nezajímal…“. Z uvedené formulace ovšem nic nevyplývá ve vztahu k jeho vědomosti o tom, že M. L. proclení zboží vůbec nezajistil a zboží nebylo vůbec procleno a že M. L. zajistil orazítkování celních dokladů falešnými razítky CÚ B., ani chtění či srozumění obviněného s tím, že poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dle odborného vyjádření znalce JUDr. Petra Slezáka patří některá falešná razítka na dokladech T1 k tzv. „povedenějším“, což znamená, že barva byla podobná té barvě, kterou byli řidiči, příp. celní deklarant zvyklí vídat, na některých dokladech však byla barva výrazně odlišná. Ohledně obviněného D. H. však pouze konstatoval, že „měl věnovat dostatečnou pozornost dokladům, které prošly údajně kontrolou celního úřadu, neboť v celé věci vystupoval jako celní deklarant, který sám zajišťuje proclení zboží“. Dále uvedl, že pokud obviněný jako profesionální celní deklarant předává celní doklady převzaté od řidičů osobě téměř neznámé s tím, že tato osoba nějakým způsobem zajistí proclení zboží, jedná se o pochybení, neboť pokud vystupoval jako celní deklarant, měl proclení zboží zajistit sám, a pokud tak sám nečinil, měl si alespoň prověřit s kým jedná a jakým způsobem je zboží ve skutečnosti proclíváno. Navíc obviněný věděl, že se jedná o dovoz tzv. horkého zboží z Č., které podléhá důkladnější celní kontrole, neboť v kontejnerech vždy není to, co je uvedeno v celních dokladech, a proto měl obviněný „pečlivěji kontrolovat doklady, které mu M. L. předával, když se sám svým jménem zaručoval za to, že zboží je procleno“. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí ohledně subjektivní stránky účasti na trestném činu pouze odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky nelze dovodit, jaká skutková zjištění vedla soud k závěru, že obviněný D. H. věděl a byl srozuměn s tím, že zboží nebude procleno vůbec a že celní doklady budou opatřeny falešnými razítky CÚ B., tzn. že byl srozuměn s tím, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem. Ze skutkových zjištění popsaných v rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá jen to, že obviněný svým jednáním umožnil páchání trestné činnosti dalšími osobami, učinil tak však z nedbalosti, a to nedbalosti nevědomé (dle ustanovení §5 písm. b) tr. zák.), neboť nevěnoval věci patřičnou pozornost, ačkoli vzhledem k postavení celního deklaranta, původu zboží, předání celních dokladů osobě, o níž neměl žádné informace, a k dalším okolnostem měl a mohl vědět o možnosti, že zboží nebude řádně procleno. Námitka obviněného uplatněná v dovolání, podle níž zjištěné skutkové okolnosti nesvědčí o jeho úmyslu pomoci hlavním pachatelům ve spáchání trestné činnosti, je proto důvodná. Zmíněné nedostatky v rozsudku soudu prvního stupně neodstranil z podnětu odvolání obviněného D. H. ani odvolací soud, který důvodně podané odvolání zamítl, přestože právní posouzení skutku je zatíženo uvedenou vadou.
Nejvyšší soud konstatuje, že na základě doposud ustáleného skutkového stavu věci není možné určit, zda se obviněný D. H. skutkem, pro který je stíhán, dopustil pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) a §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák., neboť z provedených důkazů a z napadeného rozhodnutí nelze u obviněného důvodně dovodit úmyslné zavinění. Proto jsou důvodné pochybnosti o tom, zda v posuzovaném případě byly skutečně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.
Po zjištění, že dovolání obviněného D. H. je v uvedeném směru opodstatněné, Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud České republiky přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se zaměří na důkazy týkající se subjektivní stránky jednání obviněného D. H.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud, případně i soud prvního stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu České republiky vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal