ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1164.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1164/2011-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2011 o dovolání obviněného J. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 4 To 114/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 174/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. 91 T 174/2010, byl obviněný J. U. (vedle obviněného D. F., o jehož vině a trestu bylo tímto rozsudkem také rozhodováno) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
- nejméně ve třech případech v období od května 2010 do dne 3. 6. 2010 úmyslně poskytnul prostory jím užívané rekreační chaty umístněné na parcele v k. ú. B.-Š. v B. obžalovanému D. F. za účelem provedení výroby psychotropní látky metamfetaminu-pervitinu, a to s plným vědomím tohoto účelu, což také jmenovaný opakovaně na tomto místě učinil způsobem popsaným v bodě 1 skutkové věty výroku daného rozsudku, přičemž naposledy dne 3. 6. 2010 navíc F. v závěru výroby uvedené drogy, kdy vyrobil cekem více než 60 gramů metamfetaminu-pervitinu, pomáhal držet PET lahve při přelévání tekutin a následně je také vymýval /zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku/,
- v přesně nezjištěné době nejméně od 19. 4. 2010 do 21. 5. 2010 včetně na různých místech ve městě B., mimo jiné na S. n. a v místě svého faktického bydliště na ul. H. v B. a jeho okolí, vědomě a úmyslně, bez patřičného oprávnění, opakovaně poskytoval zdarma či za úplatu psychotropní látku metamfetamin-pervitin osobám z řad uživatelů návykových látek, a to v přesně nezjištěném množství M. K. a K. H. a dále pak distribuoval pervitin v blíže nezjištěném množství také dalším osobám z řad uživatelů této látky pod jmény a přezdívkami D., Č., G., Č., P., J., N. a další /zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku/,
přičemž si byl vědom toho, že jde o metamfetamin-pervitin, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 9 T 19/2004, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2004, odsouzen mimo jiné za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, který vykonal dne 31. 3. 2008.
Za uvedené jednání byl obviněný J. U. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. 91 T 174/2010, podal obviněný J. U. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 4 To 114/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se obviněného J. U. zrušil ve výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ve výroku o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněného J. U. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 19. 4. 2010 do 21. 5. 2010 včetně na různých místech ve městě B., mimo jiné na S. n. a v místě svého faktického bydliště na ul. H. v B. a jeho okolí, vědomě a úmyslně, bez patřičného oprávnění, opakovaně poskytoval zdarma psychotropní látku metamfetamin-pervitin osobám z řad uživatelů návykových látek, a to v přesně nezjištěném množství M. K. a K. H. a dále pak distribuoval pervitin v blíže nezjištěném množství také dalším osobám z řad uživatelů této látky pod jmény a přezdívkami D., Č., G., Č., P., J., N. a další, přičemž si byl vědom toho, že jde o metamfetamin-pervitin, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 9 T 19/2004, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2004, odsouzen mimo jiné za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, který vykonal dne 31. 3. 2008. Za uvedené jednání a za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě účastenství - pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, byl obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 4 To 114/2011, podal následně obviněný J. U. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že rozsudkem odvolacího soudu byla nepřípustným způsobem změněna skutková věta s tím, že tímto postupem odvolací soud jednak nezachoval totožnost skutku, neboť jednání, pro které byl obžalován, zahrnovalo zejména poskytování psychotropní látky za úplatu, jednak se odvolací soud dopustil závažného pochybení vzhledem k úplnosti výroku o vině, neboť nebylo prokázáno poskytování psychotropní látky za úplatu, proto byl rozhodující soud povinen v rozsahu daného jednání zprostit obviněného předmětné obžaloby. Dle názoru obviněného je charakter jednání spočívajícího v poskytování jakékoliv psychotropní látky zdarma a jejího poskytování za úplatu odlišný a musí se projevit přinejmenším ve výroku o trestu, neboť minimálně jejich společenská škodlivost je diametrálně odlišná. Při neprokázání nepříznivější právní kvalifikace automaticky nelze „přeskočit“ na kvalifikaci mírnější, jak učinil odvolací soud, bez nutnosti jejího prokázání. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení neprokázaly poskytování psychotropní látky metamfetaminu-pervitinu obviněným za úplatu, je v žádném případě neopravňuje k tomu, aby pouze z tohoto titulu bez jakýchkoliv důkazů konstatovaly, že k tvrzenému poskytování mělo docházet zdarma. Obviněný se proto domnívá, že ho příslušný soud měl zprostit předmětné obžaloby v rozsahu tohoto jednání z důvodu neprokázání poskytování metamfetaminu-pervitinu zdarma ani za úplatu. Odvolací soud však takto neučinil, čímž dle obviněného porušil ustanovení týkající se náležitostí rozsudku a naplnil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dále obviněný v dovolání uvedl, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je vzájemně provázán s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soud prvního stupně rozhodl o vině obviněného na základě skutkového stavu, který nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Trestní spis údajně nikde neobsahuje jedinou formulaci prokazující, že by obviněný skutečně dokonal jakékoliv „jiné opatření omamné nebo psychotropní látky jinému“ ani jakou látku měl opatřit, jaké množství, kde a kdy ji měl opatřit a zda někomu látku skutečně předal.
Závěrem svého dovolání obviněný poukázal na skutečnost, že vzhledem k jeho oznámení o protiprávní činnosti obviněného F. mělo být jeho jednání /ohledně zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku/ přehodnoceno ve smyslu formálně naplněné podmínky pro zánik trestní odpovědnosti účastníka trestného činu podle §24 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl odmítnout dovolání obviněného J. U. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Podle ustanovení §283 odst. 1 se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Z hlediska projednávané věci je nutné zdůraznit, že nabídnutím se rozumí i jednorázová nabídka, kterou pachatel projeví ochotu některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v jakémkoli množství poskytnout jinému. Nabídka bude nejčastěji směřovat k prodeji, ale může to být i nabídka obdarování, půjčení, apod. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 2620).
Nejvyšší soud České republiky z předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněný J. U. je z distribuce psychotropní látky metamfetaminu-pervitinu usvědčován zejména zaznamenanými telefonními hovory a SMS zprávami, které byly provedeny v rámci odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (č. l. 100 – 108 spisu). Z těchto je zřejmé, že obviněný v inkriminované době komunikoval z jím užívaného telefonního čísla s odběrateli drog o záležitostech souvisejících jak s výrobou drog, tak i s jejich distribucí (komunikovali o místu schůzek i způsobu předání), nebylo však spolehlivě prokázáno, zda obviněný poskytoval zmíněnou drogu zdarma či za úplatu. Předmětnou obžalobou bylo obviněnému mimo jiné kladeno za vinu, že opakovaně prodával pervitin svědkyni L. B. Soudu prvního stupně se však nepodařilo zajistit přítomnost jmenované svědkyně u hlavního líčení a s ohledem na datum zahájení trestního stíhání (dne 20. 9. 2010) nebylo možno použít její výpověď z přípravného řízení ze dne 22. 7. 2010. V průběhu řízení před soudem prvního stupně tak nebyl prokázán prodej pervitinu dalším osobám z řad jeho uživatelů (uvedených ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně), avšak na základě provedeného dokazování není pochyb o tom, že obviněný těmto osobám pervitin poskytoval. Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu v dané věci v tom, že ohledně obviněného J. U. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a znovu rozhodl o jeho vině tímto zvlášť závažným zločinem (viz. výše zmíněný výrok rozsudku odvolacího soudu).
Obviněný v podaném dovolání zejména namítá, že rozsudkem odvolacího soudu byla nepřípustným způsobem změněna skutková věta s tím, že jednak nebyla zachována totožnost skutku, neboť jednání, pro které byl obžalován, zahrnovalo zejména poskytování psychotropní látky za úplatu a jednak se odvolací soud dopustil závažného pochybení vzhledem k úplnosti výroku o vině, neboť nebylo prokázáno poskytování psychotropní látky za úplatu, proto byl rozhodující soud povinen v rozsahu daného jednání zprostit obviněného předmětné obžaloby.
Co se týká námitky dovolatele, jejímž prostřednictvím namítl, že nebyla zachována totožnost skutku, k té je třeba uvést, že se nejedná o námitku hmotně právního charakteru, ale o námitku procesní, neboť předmětný institut je upraven v §220 tr. ř. a takovouto námitku nelze v rámci dovolání úspěšně uplatnit nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. Pro úplnost však považuje Nejvyšší soud České republiky za nutné uvést, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Z hlediska zachování totožnosti jednání i následku nejsou podstatné ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Následkem se přitom rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu - zájmu), nikoli určitý typ následku. Totožnost skutku neznamená, že mezi skutkem uvedeným ve sdělení obvinění a skutkem popsaným v obžalobě musí být plná shoda. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek. Rovněž je třeba zdůraznit, že z ustanovení §220 odst. 1, 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 7 Tz 179/1999).
V případě projednávané věci odvolací soud ve svém rozsudku změnil skutkovou větu tím, že v popisu skutku obviněného /ohledně zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku/ vypustil pojem „za úplatu“, neboť v průběhu trestního řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný poskytoval jiným osobám z řad uživatelů psychotropní látku metamfetamin-pervitin, nepodařilo se však prokázat, že se jednalo o poskytování za úplatu. Z výše citovaného znění ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku je zřejmé, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je irelevantní, zda pachatel poskytl jinému danou látku za úplatu či bezúplatně. Není tedy pochyb o tom, že totožnost skutku zůstala v posuzovaném případě zachována.
Pokud se týká výhrad obviněného ohledně údajně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a tvrzení, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by jinému poskytoval metamfetamin-pervitin, a to ani zdarma ani za úplatu, uvedené námitky je třeba považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Obviněný uplatněnými námitkami ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se tak svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Nejvyšší soud České republiky dospěl ve shodě s názorem odvolacího soudu k závěru, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný J. U. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a právně kvalifikován. Odvolací soud k odvolání obviněného nově rozhodl o jeho vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, o trestu za tento zvlášť závažný zločin a za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn. Uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v tom, že skutková věta obžaloby obsahovala i skutek poskytování psychotropní látky metamfetaminu-pervitinu za úplatu, avšak tento skutek nebyl v trestním řízení prokázán, proto byl odvolací soud dle obviněného povinen vyslovit výrok o zproštění obviněného předmětné obžaloby v rozsahu daného jednání, což neučinil, čímž údajně porušil zákonná ustanovení týkající se náležitostí rozsudku.
S otázkou naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ze strany obviněného se Nejvyšší soud České republiky vypořádal již v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje. Je zřejmé, že s ohledem na závěr o vině obviněného nemohl odvolací soud rozhodnout o jeho zproštění předmětné obžaloby v rozsahu daného jednání.
Pro úplnost je třeba dodat, že podle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis skutku (způsob jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Které skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést záleží ovšem na povaze konkrétního skutku.
Dle závěru Nejvyššího soudu České republiky a vzhledem k výše citovanému zákonnému ustanovení je ve skutkové větě příslušného rozsudku soudu druhého stupně skutek (vzhledem k povaze) upřesněn dostatečně, tj. včetně konkretizace místa, doby i způsobu spáchání trestného činu, proto ani tento dovolací důvod nebyl námitkami uplatněnými obviněným v dovolání naplněn.
Poslední námitkou, kterou obviněný uplatnil ve svém dovolání, je námitka, že vzhledem k oznámení obviněného o protiprávní činnosti D. F. mělo být jeho jednání /ohledně zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku/ přehodnoceno ve smyslu formálně naplněné podmínky pro zánik trestní odpovědnosti účastníka trestného činu podle §24 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. S touto námitkou se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal již odvolací soud s tím, že neuvěřil tvrzení obviněného o informování orgánů činných v trestním řízení o činnosti obžalovaného D. F., neboť toto tvrzení bylo vyvráceno provedenými důkazy. V této části Nejvyšší soud České republiky na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. U. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal