ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1264.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1264/2014-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2014 o dovolání obviněného J. C. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 8 To 34/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 162/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 2 T 162/2013, byl obviněný J. C. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným výroky ad 1. přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku a ad 2. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
1. v době od 22. 5. 2013 do 31. 7. 2013 v obci S., okres D., v místě svého tehdejšího bydliště v domě čp., bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, pěstoval pro svoji potřebu nejméně 15 kusů rostlin Konopí - Cannabis o výšce mezi 18-50 cm, 209 kusů rostlin Konopí - Cannabis o výšce mezi 110-128 cm za použití umělého osvětlení, ventilace, vytápění a speciálních hnojiv, z čehož vzešlo nejméně 23,85 gramů v sušeném stavu s obsahem 2,8% D-9-THC v množství 0,67 gramu D-9- THC, 3.873,47 gramů v sušeném stavu s obsahem 14% D-9-THC v množství 542,29 gramu D-9-THC, celkem tedy 3.897,32 gramu sušiny s celkovým obsahem D-9-THC nejméně 542,96 gramů, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška 47/1965 Sb.) a D-9-tetrahydrokanabinol je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.),
2. v době od 22. 5. 2013 do 31. 7. 2013 v obci S., okres D., v místě svého tehdejšího bydliště v domě, bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, měl uschován suchý rostlinný materiál a to: 35,9 gramu s obsahem D-9 tetrahydrokanabinolu v množství 13,6%, což představuje 4,88g čistého D-9 tetrahydrokanabinolu 29,0 gramu s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 2,9%, což představuje 0,84g čistého D-9-tetrahydrokanabinolu; 0,71 gramu s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu v přesně nezjištěné výši 171,7 gramu s obsahem D-9 tetrahydrokanabinolu v množství 6,5%, což představuje 11,16 g čistého D-9-tetrahydrokanabinolu; 980 gramu s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu v přesně nezjištěné výši, celkem tedy 1217,31 gramů sušiny s obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu o celkové váze 16,88 gramu, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a D-9-tetrahydrokanabinol je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §284 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných na straně 3 a 4 výroku rozsudku.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 8 To 34/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného nově uznal vinným ve výroku ad 1) přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, částečně dokonaného a částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §285 odst. 3 tr. zákoníku a ve výroku ad 2) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
od 22. května 2013 do 31. července 2013 v domě v S. v okrese D.
1) pro sebe bez povolení záměrně pečoval o zasazených rostoucích 224 rostlin konopí ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c) Jednotné úmluvy o omamných látkách vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., z nichž nejméně v pěti bylo více než 0,3 % D-9-tetrahydrokanabinolu a ohledně zbylých musel předpokládat, že tomu bude také tak,
2) měl pro sebe bez povolení 1217, 31 gramu sušiny z konopí ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) Jednotné úmluvy o omamných látkách vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., v němž bylo 16, 88 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, který je uveden jako psychotropní látka v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
Za výše uvedené jednání byl obviněný podle §284 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře sedmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných na straně 2 a 3 výroku rozsudku.
Proti výroku o vině i trestu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 8 To 34/2014, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když podle jeho názoru napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci své dovolací argumentace obviněný předně namítl, že z žádné legislativní úpravy České republiky nevyplývá, co je možné pro účely aplikace §285 tr. zákoníku považovat za množství větší než malé a větší množství. Uvedl, že z ust. §289 odst. 3 tr. zákoníku sice vyplývá, že vláda nařízením (vl. nař. č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku) stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu §285 tr. zákoníku, ovšem předmětné nařízení v žádné své části nestanovuje počet rostlin, jejichž pěstování je nutné pro naplnění definice množství většího než malého, když Ústavní soud nálezem ÚS 13/2012 ze dne 23. 7. 2013 zrušil §2 a přílohu 2 nařízení vlády č. 455/2009, kterým byly výše uvedené pojmy popisovány. Obecné soudy se tak nevypořádaly s tím, zda byly naplněny znaky množství většího než malého, většího množství a spáchání činu ve větším rozsahu a na základě jakých právních předpisů. Pokud soud přes nález Ústavního soudu vycházel ze zrušeného ust. §2 nař. vlády 455/2009 Sb. a přílohy 2 tohoto nařízení, porušil ust. čl. 39 a čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod, neboť se nezabýval otázkou, zda právní úprava po zrušení uvedených ustanovení předmětného nařízení vlády není pro něj příznivější. Je totiž nesporné, že i po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů České republiky je pěstování rostliny konopí v množství větším než malém na území České republiky pořád trestné, ale již nelze konstatovat, že toto množství větší než malé je dosaženo tím, že pachatel pěstuje více než 5 kytek rostliny konopí mající obsah více než 0,3% THC. Protože legislativní úprava přesně nestanoví, co se považuje za množství větší než malé, je určení této veličiny otázkou posouzení soudu, který musí vycházet z provedeného dokazování a s právním závěrem, že se jedná o množství větší než malé, se náležitě vypořádat. Odvolací soud však v rámci svého hodnocení postupoval podle zrušeného nařízení vlády tak, jako by bylo i nadále platné.
Obviněný dále napadl závěr odvolacího soudu v tom směru, že přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl spáchán zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když u většiny jím pěstovaných rostlin není možno zaviněním policejního orgánu vůbec zjistit obsah THC, neboť tento selektivně vybral určitou malou část ze zajištěných kytek dle svého uvážení, z nichž učinil rozbor (navíc zcela nesprávně udělaný, když policejní orgán zajištěné rostliny konopí vysušil a pak bral vzorky jen z určité části rostliny, což i samotný odvolací soud označil za neadekvátní postup) a zbytek zajištěných rostlin konopí zničil, čímž znemožnil zjištění, jaké množství THC zbývající část rostlin skutečně obsahovala. Vzhledem k tomu, že legislativa již neurčuje, co se považuje za množství větší než malé, a že větší množství je násobkem množství většího než malého, soud nesprávně jednání obviněného posoudil ve smyslu §285 odst. 3 tr. zákoníku, jelikož toto množství není možné určit již na základě násobku pěti kytek obsahující více než 0,3% THC. Nevypořádal se tak s otázkou spáchání činu ve větším rozsahu, resp. vypořádal se s touto právní otázkou analogickým použitím neplatné legislativy.
V další části podaného dovolání týkající se přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněný zdůraznil, že zajištěná sušina nebyla samostatným artiklem, ale pouze vedlejším produktem pěstování rostliny konopí, kdy se jednalo o vysušené opadané listy, které sklidil a hodlal vyhodit. V návaznosti na to namítl, že pokud se jednalo o odpad z pěstování, nešlo o samostatný skutek, ale o skutek totožný se skutkem, za který byl odsouzen a potrestán podle §285 tr. zákoníku. Předmětná sušina totiž nebyla držena jako samostatná komodita, ale byla přímým důsledkem a produktem pěstování rostliny konopí (jedná se o fakticky balastní derivát těchto rostlin). Shledal tedy absurdním, aby toto jednání bylo považováno za samostatný skutek, jelikož byl fakticky dvakrát potrestán za stejnou činnost, což je v příkrém rozporu s Listinou základních práv a svobod (čl. 40 odst. 5 Listiny). Z tohoto důvodu je aplikace tohoto ustanovení tr. zákoníku zcela nesprávným právním posouzením a je namístě rozsudek v tomto rozsahu zrušit.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2014, sp. zn: 8 To 34/2014, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedl, že za zásadní právní pochybení obecných soudů obviněný považuje skutečnost, že byl uznán vinným přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku za situace, kdy neexistuje zákonná úprava toho, co je možno v případě pěstování rostliny konopí považovat za množství větší než malé.
Ve shodě s obviněným státní zástupce označil za pochybení zákonodárce, pokud trestní zákoník nebo jiný zákon neobsahuje jasné zákonné vymezení tak základních pojmů, jako je v případě drogových deliktů „množství větší než malé“. Námitku obviněného, že nemůže být odsouzen, pokud pojem „množství větší než malé“ neupravuje zákon, však podle jeho mínění přijmout nelze. Podotkl, že byť soudní judikatura není v českém právním řádu pojímána jako jeden z pramenů práva, je soudní praxí akceptovanou zvyklostí, že v celé řadě otázek jsou zákonné předpisy rozvíjeny a zpřesňovány právě soudní judikaturou. Zde se nejedná o to, že by se rozhodovalo mimo zákon, soudní judikatura je pouze výkladový prvek k dílčím otázkám, které jsou v základu upraveny zákonem.
Poté, co připomněl zákonné vymezení ust. §285 tr. zákoníku a §289 odst. 3 tr. zákoníku státní zástupce dále konstatoval, že pokud na základě rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12 došlo ke zrušení §2 a přílohy 2 předmětného nařízení vlády č. 455/2009 Sb., které problematiku množství většího než malého upravovalo, pak legálně posoudit otázku množství většího než malého lze ve smyslu aktuální soudní judikatury. To také obecné soudy ve svých rozhodnutích učinily, když za množství větší než malé považovaly nejméně pět rostlin, které ve své hmotnosti obsahovaly nejméně 0,3% THC a takovému postupu není co vytknout. Pokud obviněný bez ohledu na výše uvedené dále vytýká odvolacímu soudu, že jeho jednání právně kvalifikoval jako přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku zčásti dokonaného, zčásti spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku za situace, kdy byl zkoumán obsah THC pouze pěti náhodně vybraných rostlin a ohledně dalších zajištěných rostlin nebyl vůbec obsah THC zjištěn, pak takový postup shledal státní zástupce správný, neboť z ekonomických důvodů není v možnostech policejního orgánu, aby v případě drogových deliktů byly vždy zkoumány veškeré zajištěné rostliny. Je proto běžnou praxí, že jsou zkoumány reprezentativní, náhodně vybrané vzorky zajištěných rostlin. K námitce obviněného, že jím pěstované rostliny konopí pochází z různých druhů semen z různých zdrojů, státní zástupce uvedl, že právní kvalifikace jednání obviněného byla změněna z původní právní kvalifikace jako přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterou užil nalézací soud, na přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku zčásti dokonaného, zčásti spáchaného ve stadiu pokusu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku, když obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že jím pěstované rostliny mohou nadlimitní obsah THC obsahovat.
Ve vztahu ke spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněný namítl, že sušinu z konopí nalezenou při domovní prohlídce neskladoval, ale jednalo se o odpad z jím pěstovaných rostlin vzniklý samovolným odpadáváním listů rostliny, který pouze zametl do saků za účelem likvidace odpadu, z čehož dovozuje, že přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku nespáchal, když se jedná o totožný skutek, který je mu kladen za vinu v rámci přečinu pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V tomto směru státní zástupce konstatoval, že tato námitka obviněného je sice formálně námitkou právní, ve skutečnosti však směřuje do hodnocení skutkového stavu provedeného obecnými soudy. Námitky směřující do hodnocení důkazního stavu však není možno v rámci dovolacího řízení uplatnit, vždy je nutno vycházet ze skutkových závěrů a jejich hodnocení tak, jak je učinily soudy obou stupňů. Pokud tedy dospěly na základě provedeného dokazování k závěru, že nalezenou sušinu z konopí obviněný skladoval za účelem dalšího využití, je nutno takový závěr akceptovat. Tento závěr obou soudů přitom vychází jak z vyjádření samotného obviněného ve výpovědi z přípravného řízení, že nalezenou sušinu chtěl přidávat do jím vyráběných mastí, tak i z okolností nálezu sušiny z konopí, kdy zejména s ohledem na množství nalezené sušiny z konopí a rozdílného obsahu THC v jednotlivých vzorcích je možno obhajobu obviněného považovat za vyvrácenou.
Podle státního zástupce tedy jednáním obviněného došlo ke spáchání přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku částečně dokonaného, částečně spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž obecné soudy ve věci činné se nedopustily žádného z obviněným vytýkaných pochybení.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby případně i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění − skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
V dané věci se avšak o takovou situaci nejednalo.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Kromě toho, že obviněný ve svém dovolání uplatnil prakticky totožné námitky jako v podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, je třeba zdůraznit, že sice ve svém mimořádném opravném prostředku převážně deklaroval důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadal soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jeho výtky ohledně neúplného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů. Je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Je tomu tak tehdy, pokud ve vztahu ke spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku namítl, že sušinu z konopí nalezenou při domovní prohlídce neskladoval za účelem jejího dalšího využití, ale jednalo se o odpad z jím pěstovaných rostlin vzniklý samovolným odpadáváním listů rostliny, který pouze zametl do saků za účelem likvidace odpadu. Z toho dovozuje, že předmětný přečin nespáchal, když se jedná o totožný skutek, který je mu kladen za vinu v rámci přečinu pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedených v §265b tr. řádu. Pokud by obviněný uplatnil jen tyto dovolací námitky, nezbylo by než jeho dovolání odmítnout podle 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit pouze námitky, jimiž obviněný zpochybňoval naplnění znaků množství většího než malého a ve větším rozsahu u přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a rovněž že byl tento přečin spáchán zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC) a tento čin spáchá ve větším rozsahu.
Přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, a spáchá-li tento čin ve větším rozsahu.
Podle ust. §289 odst. 3 tr. zákoníku vláda nařízením stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §285 a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu §285.
Podle §21 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Nejvyšší soud konstatuje, že v otázce, zda v konkrétním případě byly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku a znaky kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 předmětného ustanovení, pokud se týká množství drogy, je možné vycházet z kritérií, která byla vymezena v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a Stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013. Těmito rozhodnutími Nejvyšší soud sjednotil jistou dřívější nejednotnost při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání „ v rozsahu větším než malém“, „ve větším rozsahu", „ve značném rozsahu" a „ve velkém rozsahu".
Nejvyšší soud uvedl, že rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu je množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku. Na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je možné usuzovat i z dalších okolností. Například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, ze způsobu, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností. Byť tyto další okolnosti mohou v konkrétním případě odůvodnit naplnění určitého rozsahu spáchání tohoto trestného činu i v případě, že hlavní kritérium spočívající v množství drogy, jež pachatel vyrobil či s jímž jiným způsobem nakládal, nedosahuje předpokládané hranice, je třeba tyto další okolnosti považovat za kritéria pomocná, která se uvedeným způsobem projeví pouze v případě, že množství drogy, jakožto hlavní kritérium pro naplnění určitého rozsahu spáchání, se v konkrétním případě skutečně dostatečně přibližuje oné stanovené množstevní hranici. Jednotlivé rozsahy (větší, značný, velký) spáchání tohoto trestného činu jsou určovány primárně násobkem určitého množství drogy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Současně není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko, které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto trestného činu, a to při současném poskytnutí potřebné míry určitosti při odlišování jednotlivých rozsahů spáchání tohoto trestného činu.
Z toho rozhodnutí vyplývá, že znaky přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku „v množství větším než malém“, ve „větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, tak lze dovodit z určitého násobku takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které lze označit jako „množství větší než malé“. Za „větší rozsah“ se považuje desetinásobek množství většího než malého. O „značný rozsah“ se jedná tehdy, jde-li o desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek popsaným způsobem stanoveného značného rozsahu. Základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy).
Přílohou zmiňovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které bylo publikováno pod č. 15/2014 Sb. rozh. trest., se za „množství větší než malé“ považuje více než 10 g sušiny konopí, které musí obsahovat 1 g účinné psychotropní látky. Z tohoto množství drogy je při určování jednotlivých rozsahů namístě vycházet, byť soudní judikatura není v naší republice pramenem práva. Jak je již shora uvedeno Ústavní soud nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, rozhodl, že dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů (23. 8. 2013) pozbývá platnosti §2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které problematiku množství většího než malého upravovalo. Je třeba podotknout, že účinky nálezu se odvíjí ex nunc – nosné důvody lze proto uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání zrušené právní úpravy. Shora uvedená judikatura Nejvyššího soudu pro stanovení množství nikoli malého atd. vychází z toho, že takto stanovené množství do jisté míry odráží rovněž poznatky současné lékařské vědy o vlivu omamných a psychotropních látek a jedů na lidský organismus, způsob zneužívání těchto látek i působení jejich zneužívání na lidskou společnost jako takovou, na což lze usuzovat z toho, že zrušená příloha nařízení vlády se při stanovení jednotlivých množství zakázaných látek opírala o výsledky činnosti široké meziresortní expertní skupiny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 3 Tdo 690/2013).
Soudy obou stupňů se v této trestní věci dopustily několika pochybení, které však s ohledem na to, že opravné prostředky podával jen obviněný, nešlo napravit, neboť by to bylo v jeho neprospěch. Jak správně konstatoval odvolací soud, soud prvního stupně nesprávně posoudil jednání obviněného jako přečiny nedovolené pěstování rostlin obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť přisvědčil obhajobě obviněného, že rostliny konopí pěstoval a přechovával pro svoji potřebu . V provedeném dokazování však bylo nepochybně zjištěno, že rostlinu konopí pěstoval obviněný „v profesionální pěstírně“, a to v množství, které rozhodně nebylo ani nemohlo být jen pro jeho potřebu, ale pro obchodní účely. Jelikož odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze obviněný, jak přiléhavě konstatoval odvolací soud, nemohl toto pochybení napravit, neboť tomu bránilo ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu. Jednání obviněného tedy mělo být kvalifikováno podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, případně některou z forem jeho vývojových stadií, se sazbou od dvou do deseti let.
Na druhé straně však odvolací soud nesprávně poukazoval, argumentoval a také vycházel z odkazu §289 odst. 2 tr. zákoníku na části Ústavním soudem zrušených ustanovení nařízení vlády č. 467/2009 Sb., publikovaným pod číslem 259/2013 Sb., které mimo jiné upravovalo, co je množství nikoli malé atd. Jak je již shora uvedeno v současné době upravuje tuto oblast soudní judikatura. Pokud se od ní chtěl odvolací soud odchýlit, měl svůj postup dostatečně zdůvodnit, což neučinil, ale rozhodně nemohl vycházet z Ústavním soudem zrušené části předpisu.
Nejzávažnějšího pochybení se odvolací soud dopustil tehdy, pokud jednání obviněného pod bodem 1) kvalifikoval jako přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku, částečně dokonaného a částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Takto postupoval proto, že za dokonaný přečin považoval pouze pět rostlin konopí, které bylo zkoumáno odborem kriminalistické techniky a expertiz Krajského ředitelství Policie České republiky, Plzeňského kraje a ve zbytku s odůvodněním, že obviněný musel předpokládat, že i tyto (nezkoumané) rostliny ve své hmotnosti musely obsahovat více než 0,3% THC, a že taková situace nastala, je jeho jednání pouze ve stadiu pokusu. S ohledem na to, kolik bylo zajištěno rostlin, jaké množství nepovolené látky zkoumané části rostlin obsahovaly, je beze vší pochybnosti, že i rostliny, které nebyly podrobeny znaleckému zkoumání, obsahují natolik účinné psychotropní látky, že se jedná o nepovolenou držbu či pěstování, jak to nakonec uvedl soud prvního stupně. Jiná situace by mohla nastat tehdy, pokud by byly v tomto směru nějaké pochybnosti, případně zkoumané rostliny by obsahovaly hraniční množství účinné psychotropní látky atd. Tak tomu však v daném případě nebylo.
Uvedená pochybení však nemohla být napravena dovolacím soudem, neboť tomu bránilo ustanovení §265p odst. 1 tr. řádu.
Z uvedených důvodů Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. října 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal