ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1357.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1357/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2012 o dovolání obviněného J. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 11 To 89/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 35 T 2/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 35 T 2/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 20. 1. 2010 v přesně nezjištěnou dobu kolem poledne na přesně nezjištěném místě v P. prodal poškozenému M. D. 16. 5. 1992, za částku 400,- Kč dvě dávky přesně nezjištěného letálního množství heroinu, který je omamnou látkou zařazenou v seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, přestože vzhledem k předanému množství měl a mohl vědět, že aplikací heroinu může dojít ke způsobení smrti a následně poškozený M. D. téhož dne v bytě na adrese P., P., kolem 13.50 hodin užil nitrožilně přesně nezjištěné množství zakoupeného heroinu a v důsledku toho po jeho užití při převozu do Fakultní nemocnice v Plzni zemřel ve 14.55 hodin následkem otravy heroinem.
Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků a podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 35 T 2/2011, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 11 To 89/2012. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu odnětí svobody znovu rozhodl tak, že obviněného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 11 To 89/2012, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci své dovolací argumentace obviněný namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Poukázal na svou výpověď učiněnou v hlavním líčení, že nikdy nikomu žádnou drogu neprodal, poškozeného nezná a heroin do zásoby si nekupoval. Poukázal na to, že s otcem měli stejnou přezdívku „C.“, pro rozlišení se obviněnému říkalo „C. s.“. Výpovědi svědků S., P. a S. považuje za nevěrohodné a poukazuje na negativní vztah těchto svědků k jeho osobě. Dle obviněného v průběhu řízení nebyl proveden žádný přímý důkaz svědčící o tom, že by poškozenému drogu prodal, soud vycházel pouze z důkazů nepřímých, které ovšem netvoří uzavřený logický řetězec. Zpochybňuje i důkaz provedený výpisem o uskutečněném telekomunikačním provozu. Pro posouzení věci považuje za podstatnou okolnost, kde si měl poškozený drogu aplikovat, neboť bylo-li to bez přítomnosti dalších osob, nelze vyloučit, že kromě drogy, kterou si ten den zakoupil, si mohl aplikovat i jinou další drogu. Za podstatnou považuje dovolatel i kvalitu prodané drogy. Poukázal rovněž na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle nichž při stavu dnešní vědy nelze jednoznačně určit vliv heroinu na lidský organismus ani to, proč na někoho působí více a na někoho méně, není propočitatelná rychlost nástupu účinku heroinu, znalci nejsou ani u živé osoby schopni rozpoznat účinky té které drogy na konkrétní organismus. Ze znaleckého posudku nevyplynula rovněž ani odpověď na otázku, zda a kdy si měla osoba před smrtelnou dávkou aplikovat poslední drogu, neboť u heroinu nelze zpětně vypočítávat dávky a čas, protože pokles přítomnosti metabolitů heroinu v lidském organismu je rychlý, ale ne úplně pravidelný. Z toho obviněný dovodil, že nebylo prokázáno, že by měl předmětnou drogu obviněnému předat právě on a ani pro ten případ by nebylo možno přičítat mu těžší následek. Podle mínění obviněného nelze přijmout ani závěr soudu o tom, že by prodejce měl při prodeji drogy důvodně předpokládat, že jde o heroin v množství a kvalitě, který je způsobilý přivodit této osobě smrt, neboť prodejce není schopen ovlivnit jakým způsobem a v jakém množství si bude taková osoba drogu aplikovat. Takový následek údajně u něj nelze dovodit s ohledem na absenci zavinění, byť ve formě nevědomé nedbalosti.
S ohledem na zmíněné skutečnosti obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný v dovolání zopakoval pouze námitky, které již byly součástí jeho obhajoby a poté i předmětem odvolání. Dle jejího názoru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, které ve svém rozhodnutí akceptoval i odvolací soud, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé se nejedná o extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu mají obsahové zakotvení v provedených důkazech a jejich hodnocení odpovídá hlediskům vyžadovaným §2 odst. 6 tr. řádu. Provedeným dokazováním bylo podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství prokázáno i zavinění ve vztahu ke smrti poškozeného, a to ve formě nedbalostní dle §17 písm. a) tr. zákoníku a v této souvislosti odkázala na odůvodnění existence znaků subjektivní stránky v rozhodnutích obou soudů.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a současně vyslovila souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby případně i jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu a v souladu s §265d odst. 2 tr. řádu, přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. řádu zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu zjišťování a hodnocení. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný J. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však převážnou většinou uplatněných námitek nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, tak i jeho výhrady ohledně údajné nevěrohodnosti svědeckých výpovědí, resp. výtky, že v řízení nebylo prokázáno, že by měl předmětnou drogu poškozenému předat právě on.
Obviněný J. K. se v tomto směru svým dovoláním domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Zmíněné námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, které obviněný uplatňoval již v předchozích stádiích trestního řízení i v podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, s nimiž se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že obviněný byl ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčen na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující jeho vinu. Na základě provedených důkazů (tj. zejména svědeckých výpovědí H. S., F. P., J. V., M. S., I. R., J. N. a M. H., lékařské zprávy Fakultní nemocnice Plzeň ze dne 21. 1. 2010 a závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie) není pochyb o tom, že poškozený přišel v kritické době do bytu F. P. a ostatním přítomným v bytě sdělil, že heroin, který si s sebou přinesl, koupil před tím od „malého C.“ (přezdívka, pod kterou byl mimo pochybnost ztotožněn obviněný) a vzápětí si jej po nezbytné přípravě nitrožilně aplikoval. Po aplikaci zmíněné drogy začal mít poškozený zdravotní potíže, které měly fatální důsledek v podobě jeho smrtí. O vině obviněného tak vzhledem k provedeným důkazům a výsledku jejich hodnocení pochybnosti nevznikly.
Jedinou námitkou obviněného, kterou je možno z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považovat za právně relevantní, je tvrzení, že i kdyby bylo prokázáno, že předmětnou drogu prodal poškozenému právě on, nebylo by mu možno přičítat těžší následek z důvodu absence zavinění ve formě nedbalosti.
Je třeba dodat, že i tato námitka již byla uplatněna v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání a odvolací soud se s ní přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Podle konstantní judikatury jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. K.
Jak správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, obviněný si jako dlouholetý uživatel drog znalý drogového prostředí musel být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná, což vyplynulo i z vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie. Není totiž pochyb o tom, že každý prodejce drogy zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Mínění obviněného, že nemohl vědět, jaké účinky může předmětná droga vyvolat na organismus poškozeného, je z hlediska naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu zcela bezpředmětné. Nalézací i odvolací soud proto správně dovodily příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného.
Na základě shora rozvedených skutečností není tedy pochyb o tom, že obviněný J. K. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl tak bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak nemá výhrady k závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém výsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. V daném případě proto nelze hovořit o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky proto shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a z tohoto důvodu dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná