ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.245.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 245/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. května 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 452/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 49/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009 , byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že „ dne 21. 12. 2008 v době kolem 16.20 hodin na křižovatce ulic C. a S. v B., po předchozí slovní rozepři v podzemních garážích OD T. na ulici C. s řidičem vozidla Škoda Felicia J. K., přistoupil k tomuto vozidlu stojícímu na křižovatce před jeho vozidlem Škoda Octavia, vytáhl svoji legálně drženou zbraň značky CZ 75D COMPACT, a se zbraní mířil přes zavřené okénko u řidiče na J. K., kdy ve vozidle dále na sedadle spolujezdce seděla H. L., a se zbraní v ruce začal na J. K. křičet „Pojď ven, zabiju tě ty zmrde, pojď ven“, přičemž se pokoušel otevřít dveře u řidiče, které byly zevnitř zamčeny, kdy uvedené jednání vyvolalo v J. K. obavu o jeho život. “ Za to byl obviněný D. K. odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to pistole CZ 75D Compact, ráže 9 mm LUGER, a dále podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení a nošení zbraní a střeliva, ke kterému je třeba zbrojního průkazu, a to na dobu tří let.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 9 T 49/2009, podal obviněný odvolání (č. l. 85 – 86). O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 452/2009 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody a délce zkušební doby. Ve zbývající části zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 103 – 105) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný uvedl, že skutek, pro který byl uznán vinným, bylo časově velmi krátkodobé jednání, jemuž předcházel konflikt s poškozeným J. K., který obviněný nevyvolal, naopak zde byla jeho obava z fyzického napadení ze strany poškozeného. Tato obava byla umocněna skutečností, že obviněný byl v dlouhodobém stresu z trestné činnosti spáchané proti jeho osobě jinými, a to konkrétně před prosincem 2008, kdy ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 150/2008 mu bylo průběžně vyhrožováno, a to ještě v den vyhlášení rozsudku ve věci 22. 1. 2009, v němž byl J. P. odsouzen pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný se domníval, že se v dané věci může jednat o další útok na jeho osobu z podnětu odsouzeného P. a v této okolnosti je zjevný původ jeho neadekvátního jednání vůči poškozenému K. dne 21. 12. 2009. Obviněný namítl, že je třeba hodnotit dobu trvání útoku a materiální podmínky obou trestných činů, maje za to, že materiální stránky obou trestným činů nebyly jeho jednáním naplněny, resp. že nebyla správně posouzena míra společenské nebezpečnosti uvedených trestných činů, neboť jednání posouzené jako trestný čin výtržnictví se musí určitým výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku v rozsahu přesahujícím individuální zájmy a útok obviněného směřoval výlučně na poškozeného K., a jeho smyslem zjevně bylo poškozeného odradit od dalšího útoku na osobu obviněného. Obviněný argumentoval, že u trestného činu výtržnictví i trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci má pro zhodnocení stupně společenské nebezpečnosti zásadní význam osoba pachatele (zohlednění pachatelovy dosavadní bezúhonnosti), okolnosti za níž byl čin spáchán a pohnutka (jeho obavy z dalšího útoku), neboť stupeň společenské nebezpečnosti je pak hranicí odlišující přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., od uvedených trestných činů.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 452/2009 zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně připomněl rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu a zrekapituloval dovolací námitky obviněného, uvedl, že námitka obviněného spočívající v tvrzení o nedostatku společenské nebezpečnosti jeho jednání je sice podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, ale jedná se o námitku neopodstatněnou. Shledal, že v daném případě soudy všechny okolnosti určující stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného vyhodnotily správně, neboť správně přihlédly k tomu, že obviněný porušil chráněný zájem způsobem zvlášť nebezpečným – tedy za použití slovních výhružek usmrcením, jejichž význam podtrhoval i tím, že na poškozeného mířil střelnou zbraní, přičemž současně se pokoušel otevřít dveře automobilu, kde na místě řidiče seděl poškozený, a neváhal přitom narušit plynulost silničního provozu, jehož byli oba účastníky. Takové jednání bylo zcela neadekvátní a velmi agresivní reakcí na předchozí konflikt vyvolaný poškozeným. Z těchto důvodů státní zástupce došel k závěru, že v daném případě jednáním obviněného D. K. rozhodně nešlo o stav, který by odpovídal nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestných činů předmětných skutkových podstat, resp. že se v daném případě nejedná o jednání, jehož stupeň společenské nebezpečnosti je nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.).
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 3 To 452/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a současně směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným D. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud se tedy zaměřil na posouzení oprávněnosti tohoto dovolacího důvodu uplatněného obviněným D. K. a shledal, že námitka, v jejímž rámci obviněný tvrdí, že jednání, kterého se dopustil v B. dne 21. 12. 2008 vůči poškozenému J. K., nedosahuje úrovně společenské nebezpečnosti, která je požadována pro podřazení takového jednání pod skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., resp. že není naplněna materiální podmínka trestnosti těchto trestných činů, je tato podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného , hanobí historickou či kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů.
Trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením , těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu .
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný D. K. předmětného dne poté, co mezi ním a poškozeným J. K. došlo v podzemních garážích obchodního domu T. k incidentu, dojel se svým vozidlem na blízké křižovatce vozidlo poškozeného, které zastavilo na červenou, vystoupil z vozidla, přistoupil k vozidlu poškozeného, načež do interiéru vozidla namířil střelnou zbraň a vulgárně vyzýval poškozeného k vystoupení z auta, přičemž mu vyhrožoval zabitím.
Materiální podmínku trestnosti činu vymezuje trestní zákon tak, že trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně (§3 odst. l tr. zák.), a že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu (§3 odst. 2 tr. zák.). Materiální podmínkou trestnosti činu tedy je to, aby čin vykazoval takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je vyšší než nepatrný. Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě je splněna materiální podmínka trestnosti činu, je ovšem nutno vycházet z toho, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Závěr o nedostatku materiální podmínky trestnosti činu se proto může týkat jen případů, v nichž při naplnění formálních znaků určité skutkové podstaty nedosahuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost dolní hranice typové nebezpečnosti činu, tedy když neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty(k tomu viz č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Stupeň nebezpečnosti trestného činu je určován nejen významem chráněného zájmu, který byl spácháním činu porušen, ale též způsobem provedení činu, jeho následky, okolnostmi, za kterých byl spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění a pohnutkou pachatele (§3 odst. 4 tr. zák.).
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je jasné, že materiální podmínka trestnosti činu byla splněna. Jednalo se totiž o velmi neadekvátní a agresivní reakci na předešlý incident v podzemních garážích obchodního domu T. mezi obviněným a poškozeným. Obviněný na místě veřejném, tj. na křižovatce, ve chvíli, kdy se provoz zastavil, neboť se na semaforech objevilo červené signální světlo, vystoupil ze svého vozu a přistoupil k vozidlu poškozeného, a za použití slovních výhružek usmrcením, spočívajících mimo jiné ve zvolání „ pojď ven, zabiju tě ty zmrde, pojď ven “, namířil na poškozeného sedícího za volantem svého vozidla střelnou zbraň. Současně se snažil silou otevřít řidičovi dveře. Jednalo se o situaci, kdy obviněný porušil chráněný zájem zvlášť nebezpečným způsobem, neboť za použití zbraně, kterou mířil přímo na poškozeného, na místě veřejném, vyvolal v poškozeném oprávněnou obavu o život. I kdyby k takovému jednání použil maketu střelné zbraně, jak tvrdil před soudem prvního stupně, je v takovéto situaci obava poškozeného o svůj život naprosto uvěřitelná.
V souladu s námitkami obviněného lze připustit, že jeho neadekvátní jednání bylo zapříčiněno předchozí zkušeností, kdy se obviněný sám stal obětí trestné činnosti, konkr. vydírání, avšak to rozhodně nemůže být důvodem k závěru, že stupeň nebezpečnosti trestného činu, resp. trestných činů, kterých se dopustil byl jen nepatrný. Obviněný argumentoval, že se při předchozím incidentu s poškozeným obával útoku na svou osobu ze strany poškozeného, přesto jej dojel na křižovatce, využil situace, kdy se provoz zastavil, a následně jej konfrontoval, tentokrát však za pomoci legálně držené střelné zbraně, kterou si k tomuto účelu vzal s sebou ze svého vozidla. Námitku týkající se předchozího konfliktu mezi obviněným a poškozeným v podzemních garážích však vzaly soudy v úvahu. Odvolací soud k této námitce přihlédl při rozhodování o trestu. Lze však předpokládat, že osoba mající obavu z napadení, nebude daného agresora následně konfrontovat, resp. zastrašovat, jak se stalo v daném případě.
Lze uzavřít, že přítomnost zbraně, s jejímž použitím obviněný vyhrožoval poškozenému a nutil jej vystoupit z auta, což navíc doprovázel agresivním a vulgárním projevem, je okolností, která podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost. Je třeba zdůraznit, že o spáchání činu se zbraní šlo od momentu, kdy obviněný na poškozeného střelnou zbraň namířil.
Žádná z namítaných okolností nemůže odůvodnit úvahu, že by se v posuzovaném případě jednalo jen o nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a že by tedy nebyla splněna materiální podmínka trestnosti činu, resp. trestných činů. Napadené usnesení ani předcházející rozsudek v žádném případě nejsou rozhodnutími, která by spočívala na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného zjevně neopodstatněným.
IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného D. K. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a