ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.418.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 418/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2014 o dovolání obviněného M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 55 To 567/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 239/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 T 239/2011, byl obviněný M. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.), zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu výroby a jiné nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
1.
v S., okres S., dne 15. 4. 2007 v nočních hodinách v chatce v autokempu během výletu osahával na přirození M. T.,
2.
v O., ulici P. v místě svého tehdejšího bydliště v době od července do srpna 2010 v době, kdy přes noc jako vedoucí indiánského oddílu hlídal V. V., ho svlečeného ležícího na břiše hladil po hýždích, nohách a přirození,
3.
v J., okres P., v době od 9. 8. 2010 do 15. 8. 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. J. H. stáhl tepláky a trenýrky pod kolena a rukou mu stimuloval jeho pohlavní úd a když se poškozený otočil na bok a oblékl se, tak mu opět stáhl tepláky a trenýrky a pokračoval ve stimulaci jeho pohlavního údu,
4.
v J., okres P., v době od května do září 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. nejméně dvakrát osahával při převlékání indiánského oblečení na hýždích a přirození V. V.,
5.
v O., ulici P. v místě svého tehdejšího bydliště v září 2010 během návštěvy D. N., kdy vyráběli věci pro indiánský oddíl, jej osahával pod oblečením a rukou stimuloval jeho pohlavní úd,
6.
v J., okres P., v době od 7. 5. 2010 do 10. 5. 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. stáhl D. N., kalhoty a trenýrky a rukou mu stimuloval jeho pohlavní úd,
7.
v J., okres P., v době od 9. 8. 2010 do 15. 8. 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. stáhl D. N., kalhoty a trenýrky a rukou stimuloval jeho pohlavní úd,
8.
v J., okres P., v době v době od 4. 9. 2010 do 6. 9. 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. D. N., stáhl kalhoty a trenýrky a rukou stimuloval jeho pohlavní úd,
9.
v O., ulici P. v místě svého tehdejšího bydliště v říjnu 2010 během návštěvy D. N., jej osahával pod oblečením a rukou stimuloval jeho pohlavní úd,
10.
v J., okres P., v době od 15. 10. 2010 do 17. 10. 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. v posteli ležícího D. N., nejprve hladil, poškozený ale uhnul lehl si jinam, tak si k němu znovu lehnul a poté mu sundal kalhoty a spodní prádlo, osahával na hýždích a rukou mu stimuloval jeho pohlavní úd,
11.
v O. v klubovém srubu indiánského oddílu, kde byl vedoucí, v době od 30. 10. 2010 do 31. 10. 2010 nejprve hladil pírkem na břiše D. N., kterému pak stáhl kalhoty ke kolenům a rukou stimuloval jeho pohlavní úd,
12.
v O. v klubovém srubu indiánského oddílu, kde byl vedoucí, v době od března do listopadu 2010 osahával na hýždích V. V.,
13.
v O. v klubovém srubu indiánského oddílu, kde byl vedoucí, v době od 27. 11. 2010 do 24. 12. 2010 J. Ch. osahával přes spací pytel směrem k přirození a svého jednání zanechal, když se poškozený otočil,
14.
v O., ulici P., v místě svého tehdejšího bydliště od roku 2000 do 14. 1. 2011 přechovával v osobním počítači, který užíval, nejméně deset pornografických fotografií zobrazující děti.
Za uvedené jednání byl obviněný M. T. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §82 odst.1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 5 let.
Podle §99 odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému M. T. uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.
Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že měl v O. v P. ulici, v místě svého tehdejšího bydliště v době od července do srpna 2010 V. V., kterého přes noc hlídal, hladit přes oblečení na zádech,
čímž měl spáchat zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Podle §226 písm. a) tr.ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že měl v J., okres P., v době od 4. 9. 2010 do 6. 9. 2010 jako vedoucí indiánského oddílu v osadě zvané F. H. D. N., měl stáhnout kalhoty a trenýrky a rukou stimulovat jeho pohlavní úd,
čímž měl spáchat zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 T 239/2011, podal obviněný M. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 55 To 567/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 55 To 567/2012, podal následně obviněný M. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že skutek nebyl dostatečně prokázán a nastal stav důkazní nouze, přičemž uvedl, že určitá důkazní nouze není a nemůže být důvodem k nepřípustnému dotváření skutkového stavu soudem. Dále uvedl, že došlo k porušení §2 odst. 6 tr. ř. Následně odkázal na podané odvolání v tom ohledu, že odvolací soud se jím tvrzenými námitkami, jimiž napadl skutkové vady rozsudku soudu prvního stupně, nezaobíral a naopak skutkový stav nepřípustně dotvářel. Obviněný rovněž vytknul, že ve věci nemohlo být konstatováno naplnění znaku jiného způsobu pohlavního zneužití ve smyslu příslušného ustanovení trestního zákoníku. Dovolatel namítl, že pro závěr o spáchání výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku nebyly relevantní důkazy, dále vytknul nesprávné hodnocení provedených důkazů, konkrétně znaleckého posudku.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a sám rozhodl o zproštění obžaloby M. T. podle §226 písm. b) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však podle jeho názoru v dané věci nenastala, neboť soudy dříve činné ve věci totiž provedly dostatečné dokazování a dovodily skutkové závěry, které mají v provedených důkazech svoji zjevnou oporu. Pokud tudíž obviněný v majoritní části svého podání napadal hodnocení důkazů a správnost skutkových zjištění, nelze v daném rozsahu shledávat jeho námitky relevantními.
Pouze stručně obviněný zmínil i námitku, podle níž údajně nelze ve zjištěném skutkovém stavu dovodit naplnění znaku jiného způsobu pohlavního zneužití
ve smyslu trestního zákoníku. Obviněný podle vyslovených závěrů v rámci svých útoků popsaných v bodech 1. až 13. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (kvalifikovaných sice podle různých trestních norem, ovšem při aplikaci týchž hmotně právních úvah a shledání týchž znaků) využívaje svého postavení vedoucího hladil po hýždích, nohách a přirozeních poškozené ve věku cca 10 až 11 let, popřípadě rukou stimuloval jejich pohlavní údy. Jak přitom vyplývá z §242 odst. 1, 2 tr. zák., resp. z §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, trestného činu pohlavního zneužití se (mimo jiné) dopustí, kdo pohlavně zneužije jinou osobu (dítě) mladší 15 let jiným způsobem než vykonáním soulože a spáchá svůj skutek na osobě svěřené jeho dozoru zneužívaje její závislosti, popř. zneužívaje svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu. Za pohlavní zneužití jiným způsobem než vykonáním soulože se přitom typicky považuje ohmatávání pohlavních orgánů. Vyloučena jsou pouze jednání vyznačující se nízkou intenzitou (např. letmé dotyky přes oděv). Je tudíž zřejmé, že obviněný, jenž v postavení vedoucího oddílu opakovaně cíleně osahával poškozené, resp. stimuloval jejich pohlavní údy, jednal ve smyslu citovaného ustanovení a vyslovených výkladů, a to způsobem zjevně dostatečně intenzivním a nikoli toliko náhodným. Právnímu posouzení, které učinily soudy činné dříve ve věci, tak nelze ničeho vytknout.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný M. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí poškozených, znaleckého posudku znalkyně MUDr. Růženy Hajnové) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu výroby a jiné nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný rovněž v této souvislosti soudům vytýkal, že porušily zásadu volného hodnocení důkazů (která vyplývá z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.). Z toho je zřejmé, že obviněný v této části dovolání ve skutečnosti poukazoval nikoli na porušení hmotného práva, které je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na porušení procesního ustanovení, které pod tento dovolací důvod nespadá.
Právně relevantně byla uplatněna námitka, že nelze ve zjištěném skutkovém stavu dovodit naplnění znaku jiného způsobu pohlavního zneužití ve smyslu trestního zákoníku.
Zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo dítě mladší patnácti let jiným způsobem než souloží pohlavně zneužije, spáchá-li uvedený čin na dítěti mladším než patnáct let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti.
Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije je třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě než vykonáním soulože, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Vyloučena jsou pouze jednání vyznačující se nízkou intenzitou (např. letmé dotyky přes oděv).
Skutková zjištění Okresního soudu v Liberci, tak jak jsou obsažena ve výroku o vině, jak jsou podrobně rozvedena v odůvodnění rozsudku a jak se s nimi v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, evidentně odpovídají uvedeným znakům zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (resp. §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák.).
Jednání obviněného představovalo ve všech případech citelný zásah do sexuální sféry každého z poškozených, přičemž z charakteru tohoto jednání a jeho intenzity je jasné, že takto bylo také motivováno. Obviněný narušil sexuální sféru všech poškozených v takové intenzitě, kterou předpokládalo ustanovení §187 odst. 1 tr. zákoníku (resp. §242 odst. 1 tr. zák.), neboť využívaje svého postavení vedoucího indiánského oddílu opakovaně cíleně osahával poškozené ve věku cca 10 až 11 let, resp. stimuloval jejich pohlavní údy. Poškození byli svěřeni dozoru obviněného a obviněný zneužil jejich závislosti, jak je uvedeno v §187 odst. 2 tr. zákoníku (resp. §242 odst. 2 tr. zák.). Právní posouzení skutků uvedených pod body 1. až 13. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (resp. §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák.) tedy odpovídá zákonu. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad především ve svědeckých výpovědích poškozených , dále ve znaleckém posudku z oboru psychiatrie týkajícím se obviněného a listinných důkazech. K náležitému hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozených si soudy opatřily potřebný podklad v dalších důkazech, mezi nimiž pak měly základní význam znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, jimiž byly objasněny osobní vlastnosti poškozených z toho hlediska, že zaručují pravdivost jejich tvrzení. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal