ECLI:CZ:US:2012:4.US.3492.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3492/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatele J. Z., právně zastoupeného advokátkou Mgr. Jitkou Kapsovou, Hodinářská 1523, Uherský Brod, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011 sp. zn. 6 Ads 87/2011 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011 sp. zn. 34 Ad 42/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") přiznání plného invalidního důchodu. Dle náhledu stěžovatele měly soudy při posuzování případu vycházet ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu s tím, že měly být zjištěny všechny potřebné skutečnosti a odpovídajícím způsobem vyhodnoceny podle platného práva. Krajský soud považoval ve věci za stěžejní důkaz posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen "PK MPSV"), která změnila hodnocení zdravotního stavu žalobce jak po 1. 1. 2010, tak i do 31. 12. 2009. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy navrhoval, aby pro nerespektování závěrů odborných lékařů bylo provedeno jeho komplexní vyšetření. Dále stěžovatel vytýká krajskému soudu, že nebyl poučen o tom, že má právo sám navrhovat a předkládat důkazy. Správní orgány v jeho věci vycházely při zamítání žádosti o plný invalidní důchod z posudku, který byl v několika podstatných závěrech změněn posudkem PK MPSV, čímž bylo mimo jiné potvrzeno, že zdravotní stav stěžovatele měl být hodnocen jinak a správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí ze skutkových zjištění, která neměla oporu ve spisech nebo s nimi byla v rozporu. Odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků nebylo dle náhledu stěžovatele provedeno řádně, neboť z nich nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Krajský soud ve svém rozsudku převzal závěry posudku PK MPSV, který považoval za objektivní, celistvý, přesvědčivý, a to i přesto, že tento posudek byl odlišný od předchozích závěrů posudkových lékařů, na nichž byla založena rozhodnutí správních orgánů. V části posudkového hodnocení je dále rozpor mezi popsaným zdravotním postižením stěžovatele a jeho slovním vyjádřením, které podává právní předpis.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy vyšly pouze z posudku PK MPSV nutno dodat, že obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy: posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že stěžovatel předložil při soudním jednání lékařský nález MUDr. L. ze dne 29. 12. 2010, přičemž však napadené správní rozhodnutí bylo ze dne 9. 6. 2010. Vzhledem k tomu, že pro posouzení zdravotního stavu je rozhodný den vydání napadeného správního rozhodnutí, nemohl soud k tomuto nálezu přihlížet. Namítá-li stěžovatel, že si nebyl vědom toho, že může v řízení před soudem činit důkazní návrhy, je již z tohoto počínání zjevné, že tomu tak nebylo, přičemž nelze odhlížet ani od toho, že obecné soudy mohou účastníka poučit toliko o právech procesních a nikoli hmotných.
Nejvyšší správní soud se dle náhledu Ústavního soudu řádně vypořádal i s výtkou nesprávného zařazení postižení stěžovatele do příslušné skupiny přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. Nejvyšší správní soud porovnal obsah sporných ustanovení, vyložil je v kontextu posudku PK MPSV a učinil logický závěr o chybě v psaní. Dle náhledu Ústavního soudu se pak nejedná o pochybení takové intenzity, jež by mohlo zásadním způsobem ovlivnit právní postavení stěžovatele či dokonce jeho základní práva a svobody. V případě, že by Ústavní soud přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí, v nastalém řízení by nepochybně sice došlo formálně k nápravě věci, ovšem nelze očekávat, že by se tímto postupem postavení stěžovatele jakkoli zlepšilo, neboť by došlo pouze k formální úpravě rozhodnutí bez toho, že by se změnila jejich materiální podstata. Stěžovatel by tak byl pouze vehnán do dalšího soudního řízení, jež by však jeho faktickou situaci nemohlo změnit.
Závěrem Ústavní soud konstatuje, že si v kontextu stěžovatelem popsaných zdravotních komplikací a pracovního života plně uvědomuje tíživost situace, jíž musí čelit, nicméně za nastalé skutkové a právní situace mu nezbývá, než ústavní stížnost odmítnout. Pokud došlo u stěžovatele v době po vydání správního rozhodnutí k faktické změně zdravotního stavu, nic mu nebrání v tom, aby se ze strany správních orgánů domáhal přehodnocení svého zdravotního stavu a následného přiznání plného invalidního důchodu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu