ECLI:CZ:NSS:2021:5.ADS.112.2019:39
sp. zn. 5 Ads 112/2019 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: L. K., zastoupená
Mgr. Martinem Bugajem, advokátem se sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2019,
č. j. 18 Ad 30/2018 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta Mgr. Martina Bugaje se ur č uj e
částkou 14 682 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
[1] Kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 14. 3. 2019, č. j. 18 Ad 30/2018 - 36, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
ze dne 28. 6. 2018, č. j. X, kterým žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své
rozhodnutí ze dne 21. 2. 2018, č. j. X, jímž dle §56 odst. 1 písm. e) a §41 odst. 3 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, snížila žalobkyni výši
invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.
[2] Žalobkyně byla v minulosti na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Ostravě ze dne 9. 12. 2016 uznána invalidní ve III. stupni ode dne 13. 1. 2016.
Posudková komise tehdy dospěla k závěru, že žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav nebyla schopna práce, a to ani fyzicky nenáročné, tento stav odpovídal invaliditě III. stupně,
přičemž k tomuto závěru dospěla ze zpětného pohledu při nově zjištěných skutečnostech,
tj. prodělání operace páteře v listopadu 2016. Zároveň komise konstatovala, že po úspěšné
operační léčbě lze předpokládat zlepšení a stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně, a proto
komise stanovila kontrolní lékařskou prohlídku žalobkyně na dobu po uplynutí roku od operace.
[3] Dne 10. 1. 2018 byl tedy zdravotní stav žalobkyně znovu posouzen, a to posudkovou
lékařkou OSSZ Bruntál se závěrem, že je žalobkyně nadále invalidní, avšak jedná se již pouze
o invaliditu I. stupně. V návaznosti na toto zjištění vydala žalovaná výše zmiňované rozhodnutí
ze dne 21. 2. 2018, č. j. X, proti němuž se žalobkyně bránila námitkami, které žalovaná zamítla
žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaná vyšla z posudku o invaliditě žalobkyně ze dne
25. 6. 2018, který pro účely námitkového řízení vypracovala její lékařská posudková služba.
Dle tohoto posudku se v případě žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož
rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní
postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou
se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě
a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)
(dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), konkrétně se jedná o chronický bolestivý syndrom
bederní páteře se stavem po náhradě ploténky mezi bederními obratli L4 a L5 a transpedikulární
fixaci provedené v listopadu 2016 s přetrvávající závažnou dysfunkcí bederního úseku, projevy
kořenového iritačního a lehkého zánikového syndromu obratlů L5/S1 vpravo, funkční postižení
středně těžké. Pro popsané zdravotní postižení stanoví zmiňovaná vyhláška míru poklesu
pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %. Posudková lékařka dospěla v daném případě k závěru,
že pracovní schopnost žalobkyně poklesla s ohledem na její základní vzdělání o 40 %, jedná
se tedy o invaliditu I. stupně. Datum změny invalidity bylo stanoveno na 10. 1. 2018. Daným
posudkem byl tedy potvrzen posudkový závěr OSSZ Bruntál, z něhož žalovaná vyšla
v námitkami napadeném rozhodnutí.
[4] Žalobkyně napadla rozhodnutí o námitkách žalobou, v níž namítala, že posudková
lékařka LPS ČSSZ dostatečně podrobně nezkoumala její zdravotní stav. Zdůraznila, že nebyla
na jednání přizvána, lékařka si tedy nemohla učinit odpovídající představu o jejím zdravotním
postižení. Dle žalobkyně nebyla zhodnocena její celková výkonnost, pohyblivost a schopnost
vykonávat denní aktivity, ani skutečnost, že se její zdravotní stav po prodělané operaci páteře
zhoršil.
[5] Krajský soud nechal u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě
pro účely řízení o žalobě vypracovat nový posudek o invaliditě žalobkyně. V tomto posudku
ze dne 6. 2. 2019 vzala posudková komise v úvahu kromě podkladů, na jejichž základě byly
zpracovány předešlé posudky, rovněž další zdravotní dokumentaci žalobkyně, která nebyla
v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. Žalobkyně byla u jednání posudkové
komise přítomna. Závěry nově zpracovaného posudku odpovídají závěrům posudku o invaliditě
ze dne 25. 6. 2018.
[6] Krajský soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že žaloba není
důvodná. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud nejprve stručně shrnul průběh daného
řízení a obsah posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 2. 2019.
Na základě zjištěných skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalobkyně byla ke dni vydání
napadeného rozhodnutí invalidní, přičemž se jednalo o invaliditu I. stupně. Soud zdůraznil,
že posudková komise vycházela z veškeré zdravotní dokumentace žalobkyně a v diagnostickém
souhrnu postihla veškerá zdravotní omezení, kterými žalobkyně trpí. Tyto skutečnosti učinila
žalobkyně při ústním jednání krajského soudu nespornými.
[7] S ohledem na uvedené tedy krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[8] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž
prostřednictvím zástupce, který jí byl ustanoven Nejvyšším správním soudem, namítá,
že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť se krajský soud nevypořádal s žalobní
námitkou, podle níž posudková lékařka přijala závěr o neexistenci invalidity III. stupně, aniž
by podrobněji zkoumala zdravotní stav stěžovatelky.
[9] Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle něhož je posudek
zpracovaný Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě úplný
a přesvědčivý. Stěžovatelka zejména uvádí, že nebyl zohledněn její „interně-kardiologický nález“,
resp. ostatní zdravotní obtíže vedle onemocnění páteře, ani postupné zhoršování jejího
zdravotního stavu po prodělané operaci, které považuje stěžovatelka na základě posuzované
zdravotní dokumentace za prokázané. Posudková komise tedy dle stěžovatelky nesprávně určila
tuto základní tendenci vývoje zdravotního stavu stěžovatelky (jeho zlepšování namísto
zhoršování) a dospěla k nesprávnému závěru o „rozhodujícím zdravotním postižení“.
[10] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že považuje uplatněné námitky
za liché. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě vzala očividně v potaz
rovněž i neurochirurgickou problematiku. Stěžovatelka to sama připouští, přičemž nenabízí
argumenty způsobilé zpochybnit výsledky odborného znaleckého zkoumání. Rovněž námitku
vůči postupu posudkového lékaře, který stanovil relevantní potenciál, aniž by došlo k vlastní
prohlídce, stěžovatelka nekonkretizovala, není tedy zřejmé, co nového by takový postup přinesl.
Žalovaná v této souvislosti zdůraznila, že úkolem posudkových lékařů není realizace primárních
klinických poznatků.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka
byla účastnicí řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v mezích rozsahu
kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[13] Pokud by byl napadený rozsudek skutečně nepřezkoumatelný, jak uvádí stěžovatelka,
musel by jej Nejvyšší správní soud zrušit i bez námitky z úřední povinnosti, soud však dospěl
k závěru, že tomu tak není.
[14] K požadavkům na přezkoumatelnost soudních i správních rozhodnutí se Nejvyšší správní
soud vyjádřil ve své judikatuře již mnohokrát. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí být
z odůvodnění dotčeného rozhodnutí zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán
za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval
při posuzování těchto skutečností. Povinností soudu je řádně se vypořádat se žalobní
argumentací (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62,
ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 76, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, všechna
zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz.).
Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů
musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí
pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74,
publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně
rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou
námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka
za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty
vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro
nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci
důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rovněž
je třeba zdůraznit, že povinností soudu není výslovně reagovat na každé žalobní tvrzení, postaví-li
soud své závěry na ucelené argumentaci, která věcně pokryje všechny argumentační pozice žaloby
(k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08,
či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2015, č. j. 2 As 44/2013 - 125).
[15] Stěžovatelce nelze dát zapravdu, tvrdí-li, že se krajský soud nevypořádal s námitkou,
podle níž posudková lékařka LPS ČSSZ přijala závěr o tom, že stěžovatelka není invalidní v III.
stupni, aniž by podrobněji zkoumala její zdravotní stav. Soud se sice k této zcela obecné námitce
výslovně nevyjádřil, nechal však pro účely řízení o žalobě vypracovat nový posudek. Posudková
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě tedy zdravotní stav stěžovatelky znovu
posoudila v celém rozsahu, přičemž stěžovatelka byla dle protokolu pořízeného dne 6. 2. 2019
u jednání posudkové komise přítomna. V napadeném rozsudku se krajský soud zdravotním
stavem stěžovatelky znovu zabýval, přičemž vyšel z nově vypracovaného posudku PK MPSV,
nikoliv z posudku LPS ČSSZ ze dne 25. 6. 2018, při jehož zpracování nebyl dle stěžovatelky
dostatečně zkoumán její zdravotní stav.
[16] Stěžovatelka však zpochybňuje rovněž úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV
v Ostravě zpracovaného pro účely řízení o žalobě.
[17] Nejvyšší správní soud předesílá, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího
zbytkového pracovního potenciálu je odbornou medicínskou otázkou, a rozhodnutí soudu
tak závisí především na odborném lékařském posouzení (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 2. 2020, č. j. 4 Ads 287/2019 – 54, nebo ze dne 22. 12. 2020,
č. j. 8 Ads 90/2020 – 44). Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám.
Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku.
[18] Požadavky na zpracování posudků se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval např.
v rozsudku ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016 - 57:
„Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a zákona o provádění sociálního
zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad uvedených v §77 odst. 2
s. ř. s., avšak s ohledem na svůj mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím
v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné
jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20, ze dne 24. 2. 2004,
č. j. 5 Ads 49/2003 – 136, nebo již zmiňovaný rozsudek ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54).
Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry
náležitě odůvodnila (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2008, č. j. 3 Ads 72/2008 – 50,
ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43, ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012 – 16,
nebo ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 70/2012 – 14).
Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti
a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěná zdravotní postižení zakládají
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více
zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), které zdravotní postižení bylo vzato za jeho
rozhodující příčinu. Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se přitom nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto
rozhodujícího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles
pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje
takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní
míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě
vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy téže vyhlášky a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní
schopnosti v rámci stanoveného rozpětí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2012,
č. j. 6 Ads 69/2012 - 16).“
[19] Nejvyšší správní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že posudek ze dne
6. 2. 2019 dostál uvedeným zákonným požadavkům na úplnost a přesvědčivost, a nevyvstala
tak ani pochybnost o jeho správnosti.
[20] Posudková komise dospěla ve shodě s posuzující lékařkou lékařské posudkové služby
žalované, která zpracovala posudek ze dne 25. 6. 2018, k závěru, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky s nejvýznamnějším dopadem na pokles
její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c
přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž se konkrétně jedná o „chronický bolestivý syndrom
bederní páteře se stp náhradě ploténky L4-5 a transpedikulární fixaci v 11/2016, s přetrvávající závažnou
dysfunkcí bederního úseku, s projevy kořenového iritačního a lehkého zánikového syndromu L5-S1 vpravo,
funkční postižení je středně těžké“. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 40 %,
tedy na horní hranici rozmezí stanoveného vyhláškou o posuzování invalidity pro zdravotní
postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
V daném posudku vyšla posudková komise ze zdravotní dokumentace praktické lékařky
stěžovatelky MUDr. Jany Š. a jejího nálezu ze dne 5. 10. 2017, neurochirurgických
nálezů Fakultní nemocnice v Motole ze dne 8. 11. 2016, 5. 1. 2017, 16. 3. 2017, 11. 5. 2017
a 19. 10. 2017, zprávy o vyšetření magnetickou rezonancí MUDr. P. Z. ze dne
26. 9. 2017, neurologického nálezu MUDr. S. N. ze dne 7. 11. 2017, kardiologických nálezů
MUDr. Z. Č. ze dne 21. 11. 2017, 28. 11. 2017 a 11. 12. 2017, profesního dotazníku ze dne
26. 9. 2017, propouštěcí zprávy z hospitalizace na neurologii ze dne 31. 1. 2018, neurologických
nálezů MUDr. S. ze dne 2. 5. 2018, 13. 7. 2018 a 12. 11. 2018, lékařské zprávy Fakultní
nemocnice v Motole ze dne 18. 10. 2018 a Fakultní nemocnice v Olomouci ze dne 18. 12. 2018
a zprávy o vyšetření magnetickou rezonancí ze dne 16. 8. 2018.
[21] Z uvedených pasáží posudku je zřejmé nejen to, jaké zdravotní postižení shledala
posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky, ale i na základě jakých podkladů tak učinila.
[22] Stěžovatelka závěry daného posudku zpochybňuje zejména obecným tvrzením, že „její
aktivity jsou těžce omezeny pro onemocnění páteře“, nepředkládá však žádné podklady, které
by zpochybňovaly posudkové závěry. V této souvislosti tedy lze pouze uvést, že se posudková
komise jejími zdravotními problémy souvisejícími s oblastí páteře zabývala, a to zejména na str. 2
posudku, přičemž vyšla ze všech dostupných podkladů. Ani stěžovatelka přitom nezmiňuje žádné
konkrétní podklady, které posudková komise nezohlednila, ač tak měla učinit, nebo konkrétní
nesprávná skutková zjištění. Obecný odkaz stěžovatelky na obtíže, které jí její onemocnění
působí v běžném životě, či skutečnost, že má za to, že se její zdravotní stav po operaci páteře
zhoršuje, a nikoliv zlepšuje, nemůže zpochybnit posudkové závěry podložené veškerou
dostupnou zdravotní dokumentací. Z posudku vyplývá, proč je funkční postižení páteře
k posuzovanému datu popsáno jako středně těžké a tedy odpovídající položce 1c přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity (pokles pracovní schopnosti 30-40 %), ačkoli bylo dříve touž
komisí (byť v jiném složení) toto postižení stěžovatelky hodnoceno jako těžké, tedy odpovídající
položce 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (pokles pracovní schopnosti 50-70 %).
[23] Rovněž nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že posudková komise nepřihlédla k „interně –
kardiologickému“ nálezu a neposoudila její zdravotní postižení „z hlediska interního“. Jak již bylo
uvedeno výše, posudková komise vyšla mimo jiné i z kardiologických nálezů MUDr. Z. Č. ze dne
21. 11. 2017, 28. 11. 2017 a 11. 12. 2017, přičemž na str. 3 posudku v této souvislosti
konstatovala, že stěžovatelka trpí hypertenzí I. stupně, která je kompenzována léčbou. Nebylo
zjištěno srdeční onemocnění, EKG je bez ischemických změn, zjištěna byla pouze lehká
diastolická dysfunkce levé srdeční komory. K uvedeným zjištěním pak posudková komise uvedla,
že „tato onemocnění nemají vliv na pokles pracovní schopnosti posuzované“. Z uvedeného je zřejmé,
že posudková komise měla dokumentaci týkající se kardiologických obtíží stěžovatelky k dispozici
a vyšla z ní, dospěla však k závěru, že zjištěná onemocnění nesnižují její pracovní schopnost, tím
spíše tedy nemohla představovat rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti, jak stěžovatelka
naznačuje v kasační stížnosti. Pro úplnost lze dodat, že ani v této souvislosti stěžovatelka
nezmiňuje žádné konkrétní podklady či zdravotní obtíže, které posudková komise nezohlednila,
ač je zohlednit měla, ani nepředložila žádné podklady zpochybňující dané závěry posudku.
[24] Pokud stěžovatelka uvádí, že posudková komise nezohlednila zhoršující se tendenci jejího
zdravotního stavu, nelze než uvést, že v řízení o přiznání nároku na invalidní důchod je rozhodný
zdravotní stav žadatele k posuzovanému datu, došlo-li případně později ke zhoršení zdravotního
stavu stěžovatelky, nic jí nebránilo do doby, než se rozhodla požádat namísto invalidního
důchodu o starobní důchod, aby si o přiznání invalidního důchodu ve vyšším stupni požádala
znovu, přičemž v novém správním řízení by byl posouzen její aktuální zdravotní stav (viz např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2020, č. j. 3 Ads 314/2019 - 32).
IV.
Závěr a náklady řízení
[25] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[26] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 a 2
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaná byla ve věci úspěšná, nicméně právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti vůči neúspěšné stěžovatelce jí dle §60 odst. 2 s. ř. s. nenáleží.
[27] Zástupcem stěžovatelky byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2019,
č. j. 5 Ads 112/2019 – 13, ustanoven Mgr. Martin Bugaj, advokát, jehož odměnu a hotové výdaje
podle §35 odst. 10 s. ř. s. hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatelky Nejvyšší správní soud
přiznal odměnu ve výši 3 x 1000 Kč za tři úkony právní služby, tj. první porada s klientem vč.
převzetí a přípravy zastoupení, doplnění kasační stížnosti a další porada s klientem přesahující
jednu hodinu [§7 bod 3, §9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. b), c) a d) advokátního tarifu].
Ustanovený zástupce uplatnil nárok na odměnu za dva úkony právní služby spočívající v další
poradě s klientem přesahující jednu hodinu, soud mu však přiznal odměnu pouze za jeden
z těchto úkonů, neboť doložil pouze dva protokoly z porad se stěžovatelkou, přičemž jedna
porada je již zahrnuta v úkonu ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Vzhledem
k nedoložení třetí porady se stěžovatelkou nebyl ustanovenému zástupci přiznán ani nárok
na cestovné a náhradu za promeškaný čas vykázané v souvislosti s touto cestou. Kromě
uvedeného nárokoval ustanovený zástupce rovněž odměnu za úkon spočívající v sepsání
„vyjádření k vyjádření žalované ke kasační stížnosti“, ani tu mu však soud nepřiznal, neboť žádné
takové podání neobdržel. Ustanovenému zástupci dále náleží za každý úkon 300 Kč jako paušální
náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměna ustanoveného zástupce
a paušální náhrada jeho hotových výdajů tedy činí celkem 3900 Kč.
[28] Ustanovený zástupce dále dle doložených podkladů vynaložil hotové výdaje zahrnující
zejména cestovní výdaje spojené s nahlížením do soudních spisů u Nejvyššího správního soudu
(272 km) a správního spisu, který se nacházel v té době u žalované (celkem 820 km), a s poradami
se stěžovatelkou (2 x 31 km), a to při průměrné spotřebě vozidla 6,6 l/100 km. Při stanovení výše
cestovních náhrad vyšel soud z §13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s §157 odst. 3 a 4
a §158 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2019, a téhož
zákona. Ustanovený zástupce sice doložil k vyčíslení svých nákladů mimo jiné rovněž doklady
o nákupu pohonných hmot, avšak vzhledem k tomu, že z nich nebyla patrná souvislost s danými
cestami, neboť doklady byly zcela jiného data, nemohl z nich Nejvyšší správní soud vyjít
a pro určení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty tedy vyšel z vyhlášky č. 333/2018 Sb.,
o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného
a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, účinné
pro rok 2019. Celková výše takto vypočtených cestovních náhrad činí 7252 Kč. Kromě toho
doložil zástupce rovněž náklady na místní přepravu MHD v Brně vynaložené v souvislosti
s nahlížením do spisů u Nejvyššího správního soudu ve výši 2 x 20 Kč a náklady na konverzi
usnesení o jeho ustanovení ve výši 90 Kč. Dále byl ustanovenému zástupci přiznán nárok
na náhradu za promeškaný čas strávený výše uvedenými cestami, a to za celkem 34 započatých
půlhodin, tedy 3400 Kč (§14 advokátního tarifu). Ustanovenému zástupci tak náleží náhrada
hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 10 782 Kč.
[29] Ustanovenému zástupci tedy náleží odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada
za promeškaný čas v souhrnné výši 14 682 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 22. října 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu