ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.151.2020:38
sp. zn. 5 As 151/2020 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: L. W. Š., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha, proti žalovanému: Krajský
úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. Mgr.
Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 195/2, Děčín, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2020, č. j. 78 A 16/2018 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného
rozsudku, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2018, č. j. 1318/DS/2018, JID:
84933/2018/KUUK/Chyt.
[2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí
Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 2. 2018,
č. j. MM/OPA/ODN/83164/2017/FelV, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání
přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke
dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu“), a byla mu uložena pokuta ve výši
1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Tohoto přestupku se stěžovatel dopustil tím, že dne 2. 11. 2017 v 19:29 hodin v Ústí nad
Labem v ulici Pražská u zastávky městské hromadné dopravy U Vodopádu ve směru jízdy na
Prahu při řízení motorového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci v úseku, kde je
nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. Hlídka Policie ČR stěžovateli naměřila policejním
rychloměrem RAMER 10 C rychlost jízdy 67 km/h, po odečtení možné odchylky radaru ±3
km/h činí nejnižší skutečná rychlost stěžovatelova vozidla 64 km/h, a nejvyšší povolenou
rychlost tak překročil nejméně o 14 km/h.
[4] Výše uvedeným rozhodnutím správních orgánů předcházelo vydání příkazu ze dne
24. 11. 2017, kterým správní orgán I. stupně stěžovatele uznal vinným ze spáchání popsaného
přestupku a kterým stěžovateli uložil pokutu ve výši 1 500 Kč. Proti tomuto příkazu brojil
stěžovatel zastoupený společnosti ODVOZ VOZU s. r. o. odporem dne 15. 12. 2017, k němuž
jmenovaná společnost přiložila nepodepsanou plnou moc ze dne 14. 12. 2017. Výzvou ze dne
10. 1. 2018 adresovanou jak přímo stěžovateli, tak společnosti ODVOZ VOZU s. r. o. správní
orgán I. stupně stěžovatele vyzval, aby odstranil vadu plné moci spočívající v absenci podpisu.
Plnou moc ze dne 14. 12. 2017 i se stěžovatelovým podpisem zaslala společnost ODVOZ
VOZU s. r. o. dne 15. 1. 2018. V následném správním řízení byla vydána výše citovaná
rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalovaného.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[5] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. Namítal, že správní
orgán I. stupně i žalovaný postupovali v řízení o přestupku v rozporu se zákonem. Považovali
totiž za stěžovatelova zástupce společnost ODVOZ VOZU s. r. o. Tato společnost přitom
disponovala plnou mocí pouze pro řízení o správním deliktu provozovatele vozidla podle §125f
zákona o silničním provozu, přičemž stěžovatel byl stíhán za přestupek podle §125c odst. 1
písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Společnost ODVOZ VOZU s. r. o. tedy nebyla
oprávněna za stěžovatele jednat, a tím pádem měl nabýt právní moci příkaz správního orgánu
I. stupně ze dne 24. 11. 2017, neboť proti němu stěžovatel nepodal odpor (učinila tak pouze
společnost ODVOZ VOZU s. r. o. bez potřebného zmocnění).
[6] Krajský soud označil stěžovatelovu námitku za nedůvodnou a obstrukční. Upozornil, že
společnost ODVOZ VOZU s. r. o. předložila plnou moc prvně bez stěžovatelova podpisu
a teprve na výzvu správního orgánu I. stupně předložila plnou moc podepsanou; výzvu
k předložení podepsané plné moci však obdržel i přímo stěžovatel, který na ni sice nijak
nereagoval, nicméně v průběhu správního řízení zastoupení společností ODVOZ VOZU s. r. o.
nikterak nerozporoval, přestože přímo jemu bylo zasláno předvolání k ústnímu jednání, z nějž
bylo jasně patrno, že správní orgán I. stupně stále považuje za stěžovatelova zástupce společnost
ODVOZ VOZU s. r. o. Z předložené plné moci navíc vyplývalo, že je udělena pro zastupování
v řízení vedeném správním orgánem I. stupně pod sp. zn. MM/OPA/ODN/83164/2017/FelV
a k souvisejícím úkonům. Správní orgán I. stupně tedy nepochybil, pokud odpor podaný
společností ODVOZ VOZU s. r. o. přičetl stěžovateli.
[7] Krajský soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná,
a proto ji podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“), zamítl.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu brojí kasační stížností. Namítá, že byla plná
moc společnosti ODVOZ VOZU s. r. o. udělena pouze k řízení o správním deliktu
provozovatele vozidla podle §125f zákona o silničním provozu, a na projednávanou věc se tak
nevztahovala. Skutečnost, že stěžovatel nereagoval na výzvu správního orgánu I. stupně
k předložení plné moci s podpisem, nezakládá vznik zmocnění. Naopak stěžovatel jasně vyjádřil
svou vůli nebýt zastoupen tím, že plnou moc nepředložil. Odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 9/2015 - 27, v němž zdejší soud řešil dle
stěžovatelova názoru obdobnou situaci, přičemž dospěl k závěru o neexistenci oprávnění k
zastupování. Závěrem stěžovatel a jeho zástupce vyjádřili nesouhlas s „vyvěšením jejich osobních údajů
na celosvětovou komunikační síť internet “ a stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost uhradit
náklady řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel pouze opakuje námitky
z předchozího řízení. Krajský soud však své rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnil,
přičemž žalovaný se s jeho názorem ztotožňuje. Navrhl tedy, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl a aby určil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Stěžovatelem podaná kasační stížnost přednáší jedinou otázku, a to zda byl stěžovatel
v řízení před správními orgány zastoupen na základě plné moci společností ODVOZ VOZU
s. r. o., či nikoliv – tato otázka je rozhodná pro posouzení, zda nabyl právní moci příkaz ze dne
24. 11. 2017.
[13] Zastoupení na základě plné moci ve správním řízení je upraveno §33 a násl. zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „správní
řád“). Podle odst. §33 odst. 2 správního řádu může být zmocnění uděleno a) k určitému úkonu či
skupině úkonů, b) pro celé řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem (v takovém
případě však musí být podpis na plné moci úředně ověřen), d) v jiném rozsahu na základě
zvláštního zákona. Podle §34 odst. 3 „[v] pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je
oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení “.
[14] K samotné plné moci je nutno předeslat, že se jejím prostřednictvím dává třetím osobám
na vědomí, že zástupce je oprávněn zastoupeného zastupovat, je tedy osvědčením existence práva
určité osoby zastupovat osobu jinou. Plná moc je pouhým průkazem zastoupení, nikoliv aktem
zastoupení konstituujícím. Smluvní zastoupení vzniká ujednáním stran, tj. uzavřením smlouvy
o zastoupení. Z hlediska určení rozsahu zastoupení je pak potřeba vycházet z toho, jaký byl úmysl
smluvních stran, na který lze usuzovat především z textu plné moci, jakožto vnějšího průkazu, že
zmocnitel udělil zmocněnci zmocnění.
[15] V posuzovaném případě udělil stěžovatel plnou moc společnosti ODVOZ VOZU s. r. o.
takto:„Lukáš Šmíd, 25. 8. 1993, Vodní 1003/4, 410/01 Lovosice tímto dle §33 odst. 2 písm. b) zák.
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zmocňuje společnost ODVOZ VOZU, s. r. o.,
IČ 03724026, se sídlem Americká 362/11, Praha 2 – Vinohrady, ke svému zastupování ve správním řízení,
které vede Magistrát města Ústí nad Labem jako věcně a místně příslušný správní orgán, ve věci správního deliktu
provozovatele vozidla dle §125f a násl. zák. č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích
(silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů, označeném spisovou značkou
MM/OPA/ODN/83164/2017/FelV. Plná moc je udělena též k úkonům souvisejícím. Zmocnitel nedává
zmocněnci souhlas k dalšímu postoupení zmocnění třetí osobě.“
[16] Stěžovatel tvrdí, že dal jasně najevo svůj záměr být zastoupen pouze v případě, že bude
stíhán za přestupek provozovatele vozidla podle §125f zákona o silničním provozu (v plné moci
je nesprávně uveden „správní delikt “ – kategorii tzv. jiných správních deliktů však již právní řád
v době spáchání přestupku neznal; toto dílčí terminologické pochybení však nemá vliv na
platnost plné moci). Vzhledem k tomu, že byl stíhán za jiný přestupek, plná moc se na řízení
nevztahovala. K posouzení relevance tohoto tvrzení je třeba předně shrnout časovou souslednost
počátku správního řízení.
[17] Ze správního spisu vyplývá, že dne 2. 11. 2017 stěžovatele zastavila hlídka Policie ČR,
neboť pomocí radaru zjistila, že překročil nejvyšší povolenou rychlost minimálně o 14 km/h,
a sdělila stěžovateli, jakého přestupku se dopustil; stěžovatel však spáchání přestupku popřel. Dne
28. 11. 2017 byl stěžovateli neúspěšně doručován příkaz ze dne 24. 11. 2017, který byl téhož dne
uložen u poskytovatele poštovních služeb. Do poštovní schránky stěžovatele pak byl příkaz
vložen dne 11. 12. 2017. Dne 14. 12. 2017 stěžovatel pověřil zastupováním ve správním řízení
společnost ODVOZ VOZU s. r. o., která dne 15. 12. 2017 podala odpor proti uvedenému
příkazu.
[18] Z uvedené souslednosti vyplývá, že stěžovatel udělil plnou moc v reakci na doručení
příkazu, ve kterém však bylo výslovně uvedeno, že je mu kladeno za vinu spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. V samotné plné moci je
uvedeno, že je poskytnuta podle §33 odst. 2 písm. b) správního řádu, a je tedy udělena pro celé
konkrétní řízení. Stěžovatel tedy věděl, že správní orgán vede pod spisovou značkou
MM/OPA/ODN/83164/2017/FelV řízení o přestupku spočívajícím v překročení nejvyšší
povolené rychlosti, a přesto do plné moci udělené k zastupování v tomto řízení uvedl správní
delikt (správně přestupek) provozovatele motorového vozidla spočívající v nezajištění dodržování
povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích při provozu jeho vozidla.
Přitom bylo vyloučeno, aby správní orgán I. stupně postupoval podle §125f zákona o silničním
provozu, neboť takový postup připadá v úvahu pouze v případě, že není známa osoba, která
se dopustila jednání vykazující znaky přestupku, za který má provozovatel motorového vozidla
odpovídat – v nyní posuzované věci však byla identita stěžovatele jakožto řidiče zjištěna policejní
hlídkou.
[19] Nejvyššímu správnímu soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že společnost
ODVOZ VOZU s. r. o. ve spojení se společností Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo
pravidelně poskytuje řidičům právní pomoc, přičemž se nezřídka dopouští nejrůznějších
procesních obstrukcí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10 As 241/2019 -
36, a ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8 As 82/2020 - 54). V nyní posuzované věci je třeba přisvědčit
krajskému soudu, že je stěžovatelova argumentace účelová a ve správním řízení byl jeho postup
obstrukční. Nejvyšší správní soud nemá pochyb, že text plné moci připravovala společnost
ODVOZ VOZU s. r. o., neboť je zachycena graficky i stylisticky zcela totožným způsobem jako
v jiných věcech, kde stejná osoba zastupovala řidiče či provozovatele vozidel ve správním řízení.
Tím pádem tedy může být uvedení nesprávného zákonného ustanovení buďto pouhým omylem,
nebo kalkulem, na jehož základě mělo nakonec dojít ke zrušení rozhodnutí správních orgánů
soudem za současného přiznání náhrady nákladů řízení násobně převyšujících uloženou pokutu.
Ať už se jednalo o kteroukoliv z těchto možností, Nejvyšší správní soud nemá pochyb, že bylo
skutečnou vůlí stěžovatele nechat se v řízení o přestupku zastupovat společností ODVOZ
VOZU s. r. o. Naopak nelze uvěřit tomu, že by stěžovatelovou skutečnou vůlí bylo nechat
se zastoupit pouze v případě, že bude vedeno řízení o přestupku podle §125f zákona o silničním
provozu, jehož vedení ani nepřicházelo v úvahu.
[20] Výše uvedený závěr již jen potvrzuje skutečnost, že společnost ODVOZ VOZU s. r. o.
poprvé zaslala plnou moc bez stěžovatelova podpisu a správní orgán I. stupně vyzval jak tuto
společnost, tak přímo stěžovatele, aby tuto vadu plné moci odstranili, přičemž stěžovatel sám na
danou výzvu nijak nereagoval a podepsanou plnou moc předložila společnost ODVOZ VOZU
s. r. o. Nelze přijmout stěžovatelův argument, že nepředložením plné moci dal najevo nesouhlas
se zastoupením. V danou chvíli totiž musel vědět, že společnosti ODVOZ VOZU s. r. o. poskytl
podepsanou plnou moc k zastupování v předmětném řízení, přičemž již z této výzvy bylo zřejmé,
že jak tato společnost, tak správní orgán I. stupně považují předloženou plnou moc za
dostatečnou, bude-li odstraněna vada spočívající v nedostatku podpisu. Stěžovatel tedy musel
vědět, že se jej společnost ODVOZ VOZU s. r. o. disponující jím podepsanou plnou mocí chystá
zastupovat v řízení o přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu
a že správní orgán I. stupně bude tuto společnost za zástupce považovat, pokud společnost plnou
moc s podpisem předloží. Bylo-li skutečnou vůlí stěžovatele nechat se zastupovat pouze
v případě řízení o přestupku podle §125f zákona o silničním provozu, je zcela nepochopitelné,
proč by za takové situace aktivním způsobem nevyjádřil svůj nesouhlas se zastupováním. Přímo
stěžovateli navíc bylo v dalším řízení zasláno předvolání k ústnímu projednání, z něhož bylo
patrno, že správní orgán I. stupně považuje za jeho zástupce společnost ODVOZ VOZU s. r. o.;
taktéž v tomto případě však stěžovatel zůstal zcela pasivní.
[21] Jako podpůrný argument je též třeba připomenout, že podle judikatury zdejšího soudu je
třeba při pochybnostech hodnotit plnou moc „ve prospěch zastoupení “ (srov. např. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007 - 158, č. 1811/2009 Sb. NSS).
V nynějším případě zavdala vzniku pochybností o skutečném rozsahu oprávnění k zastupování
skutečnost, že je plná moc udělena na jednu stranu výslovně pro celé řízení podle §33 odst. 2
písm. b) správního řádu pod výše uvedenou spisovou značkou [nikoliv pouze pro jeho část podle
§33 odst. 2 písm. a) správního řádu], na druhou stranu je však její rozsah omezen pouze na řízení
o přestupku podle §125f zákona o silničním provozu, které v daném případě vůbec nepřicházelo
v úvahu. Rovněž, jak již bylo zmíněno, (absence) jednání stěžovatele a společnosti ODVOZ
VOZU s. r. o. platnosti zastoupení neodporovalo. Je tedy zřejmé, že je třeba se přidržet zásady
výkladu „ve prospěch zastoupení “. Takový závěr ostatně podporuje také §34 odst. 3 správního řádu.
[22] Nejvyšší správní soud též podotýká, že nedospěl ke stejnému závěru jako ve stěžovatelem
odkazovaném rozsudku zdejšího soudu č. j. 1 As 9/2015 - 27, neboť ve skutkovém stavu obou
případů shledal podstatné rozdíly. V uvedeném rozsudku se zabýval případem, kdy stěžovateli
bylo kladeno za vinu, že nezajistil, aby při provozu jeho vozidla byly dodržovány povinnosti
řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť jeho osobní automobil „byl
zaparkován tam, kde být neměl “. Následně byla vydána výzva podle §125h odst. 1 zákona
o silničním provozu, a bylo tak zřejmé, že se buďto povede řízení o přestupku, bude-li zjištěna
osoba, která se přestupku dopustila, nebo řízení o správním deliktu provozovatele vozidla (dle
tehdy účinné právní úpravy), pokud řidič zjištěn nebude. Plná moc byla udělena k zastupování
v řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku a Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že
se nevztahovala na řízení o správním deliktu podle §125f zákona o silničním provozu ve znění
účinném do 30. 6. 2017. Nadto zdejší soud zdůraznil, že stěžovatel v dané věci ani nemusel vědět,
že se správní řízení o správním deliktu vede.
[23] Již z výše uvedeného jsou patrny dva zcela zásadní rozdíly oproti nyní posuzované věci.
Zaprvé, ve zmíněném případě přicházelo v úvahu vedení jak řízení o přestupku, tak o správním
deliktu dle §125f zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30. 6. 2017, a bylo tak možno
předpokládat, že mohl stěžovatel legitimně požadovat zastoupení pouze v jednom z možných
řízení; naproti tomu v nyní posuzovaném případě bylo vedení řízení o přestupku podle §125f
zákona o silničním provozu vyloučeno, a udělení plné moci k zastupování pouze v případě řízení
o přestupku podle tohoto ustanovení tak zcela postrádalo smyslu. Zadruhé, zatímco stěžovatel ve
zmíněném případě nemusel mít o vedeném řízení žádné povědomí, v nynější věci o něm
prokazatelně musel vědět (přímo stěžovateli totiž byla doručena výzva k odstranění vad plné
moci a následně byl také řádně předvolání k ústnímu jednání).
[24] Lze tedy uzavřít, že je stěžovatelova námitka nedůvodná. Správní orgán I. stupně
nepochybil, pokud stěžovateli připsal podání odporu proti příkazu ze dne 24. 11. 2017; ten proto
nenabyl právní moci, a následné správní řízení tedy nebylo vedeno v rozporu se zákonem. Z toho
správně vyšel i krajský soud, který podanou žalobu zamítl.
[25] K nesouhlasu stěžovatele a jeho zástupce s vyvěšením jejich osobních údajů na internet
Nejvyšší správní soud uvádí, že se k němu v případě téhož zástupce již opakovaně vyjadřoval,
např. přípisem předsedy Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2019, č. j. S 139/2019 - 7. Jak
uvádí sám stěžovatel, nejedná se o kasační námitku. Způsob, jakým Nejvyšší správní soud
standardně zveřejňuje anonymizované verze rozhodnutí na svých webových stránkách,
neporušuje právo na ochranu osobních údajů či soukromí stěžovatele ani jeho zástupce. Jak již
zdejší soud mnohokráte uvedl, pokud „se Mgr. Václav Voříšek cítí být ‚sekundárně viktimizován‘, je-li
spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností,
že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li
v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení “ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017 - 161, či obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 3. 2019, č. j. 2 As 383/2017 - 46, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 As 321/2017 - 38, atp.). Za této
situace již není nutné danou skutečnost podrobněji rozebírat a zdejší soud odkazuje na výše
uvedené písemnosti.
V. Závěr a náklady řízení
[26] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žalovanému, jemuž by jinak právo na
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Ostatně, ačkoliv byl žalovaný zastoupen advokátem,
ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil souhlas s tím, aby mu náhrada nákladů řízení nebyla
přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 16. dubna 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu