ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.153.2017:22
sp. zn. 6 As 153/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: T. R proti
žalovanému: předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, se sídlem Ovocný trh 14, Praha 1, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. 46 A 48/2017 – 3,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 1. 1. 2017, kterou u soudu podal až 6. 3. 2017, se žalobce u Krajského
soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v rozvrhu práce
Obvodního soudu pro Prahu 1 na rok 2015.
Usnesením ze dne 27. 4. 2017, č. j. 46 A 48/2017 – 3, Krajský soud v Praze věc postoupil
Městskému soudu v Praze.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítal
nezákonnost, podjatost, zmatečnost, trestnou činnost úředních osob, nulitu všech úkonů
a nicotnost všech úkonů. Dále žádal o ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků
a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí
se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2012,
č. j. 2 As 82/2012 – 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni rozhodování v této věci
přes 250 spisů, kde stěžovatel vystupuje v pozici účastníka. Z evidence zdejšího soudu je dále
patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně samo o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů, či spíše
bezobsažných tvrzení ve výše popsané „formulářové“ podobě, kdy stěžovatel fakticky
ve svých „kasačních stížnostech“ obměňuje pouze čísla jednací napadených rozhodnutí správních
soudů.
Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti
ani k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném
posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor
pro spor“. Takové výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě
řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel vždy žádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak bude jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku
nebo odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad.
Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se odehrál i v posuzované věci. Nesouhlas s postoupením věci stěžovatel uplatňuje v situaci,
kdy žaloba nemá naději na úspěch, neboť brojí proti rozvrhu práce soudu, který není soudně
samostatně přezkoumatelný, a to ani prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným
zásahem. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 As 48/2012 - 28,
„Rozvrh práce soudu (§41 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů) není
rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s.“ Jestliže Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dospěl
k závěru, že proti rozvrhu práce soudu se nelze bránit žalobou proti rozhodnutí správního
orgánu dle ustanovení §65 a násl. s. ř. s., nelze jeho závěry obejít tím, že se účastníku soudního
řízení připustí možnost podat proti takovému aktu žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem. Práva účastníka řízení na zákonného soudce jsou totiž dostatečně chráněna zákonnými
prostředky v rámci příslušného řízení, které takový účastník vede – srov. nález Ústavního soudu
ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2769/15. O této skutečnosti, resp. právní úpravě a judikatuře byl
stěžovatel ostatně již poučen, naposledy např. v usnesení šestého senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. Nad 184/2017 – 10.
Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost a limine odmítá pro vady
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), za použití ustanovení §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu