ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.195.2014:28
sp. zn. 6 As 195/2014 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
Barrandov Studio a. s., IČ 28172469, se sídlem Kříženeckého nám. 322/5, 152 00 Praha 5 –
Hlubočepy, zastoupené JUDr. Robertem Falbrem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 859/22,
110 00 Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem
Antonína Čermáka 1057/2a, 160 68 Praha 6, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy
Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-460431/E27647/2009/ÚPV ze dne 27. září 2010,
sp. zn. O-460431, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Dermacol, a.s., IČ 24766208, se sídlem
Výtvarná 1023/4, 160 00 Praha 6, zastoupené JUDr. Robertem Jehnem, advokátem, se sídlem
Washingtonova 1567/25, 110 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze č. j. 9 A 255/2010 - 69 ze dne 28. května 2014,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Dne 1. 7. 2008 podala společnost Alphaduct, a.s. (dále jen „přihlašovatel“) u Úřadu
průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) přihlášku slovní ochranné známky „Dermacol Filmstudio
Barrandov Prague - rafinovaná kolekce barev“ a navrhla její zápis do rejstříku ochranných známek.
Přihláška byla zapsána pod sp. zn. O - 460431 a přihlašované označení zveřejněno dne 20. 8. 2008
pro seznam výrobků zařazených podle mezinárodního třídění výrobků a služeb do třídy č. 3 -
kosmetika. Souhlas k zápisu přihlašovaného označení přihlašovateli udělila dne 8. 7. 2008. společnost
Dermacol a.s., která se následně ke dni 25. 1. 2011 stala vlastníkem ochranné známky v uvedeném
znění.
[2] Proti zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek podala dne 4. 11. 2008
společnost Barrandov Studio a.s. (dále též „žalobkyně“ nebo „namítající“) podle ustanovení §7
odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon
o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“)
námitky. Namítající tvrdil, že je vlastníkem postupně rozvíjené známkové řady 14 prioritně starších
ochranných známek, jejichž seznam přiložil a jejichž goodwil je založen na slovním prvku
„Barrandov“ (který je u 5 známek doplněn slovním prvkem „studio“); tyto slovní prvky, které jsou
i kmenem obchodní firmy namítajícího, většina průměrných spotřebitelů odjakživa automaticky
spojuje s jeho filmovou tvorbou a službami, respektive jeho právních předchůdců a jsou příznačné
pro něj a jeho produkci, nikoliv pro jakýkoliv jiný podnikatelský subjekt. Objeví-li se v označení
výrobků či služeb jiného subjektu, budou takové výrobky či služby většinou spotřebitelské veřejnosti
vnímány jako produkt namítajícího, a to bez ohledu na komoditu přihlašovatele, který není
ani filmovým studiem ani nesídlí v Praze, natož na Barrandově. Pro označování svých výrobků
si tak zvolil ochrannou známku obsahující klamavé prvky, nepochybně proto, aby využil prioritně
starších registrovaných ochranných známek namítajícího, byť jsou zapsány pro jiné výrobky a služby,
a to k vlastnímu prospěchu s cílem oklamat zákazníky a dosáhnout výhody a zisku ze spekulativní
známkoprávní transakce. Takové jednání podle namítajícího je porušením práv z ochranných
známek ve smyslu uvedeného ustanovení, jemuž se brání podáním námitek [a v jiném řízení i podáním
připomínek podle §24 v souběhu s §4 písm. g) a m) zákona o ochranných známkách], ale i nekalosoutěžním
jednáním. S odkazem na konstantní judikaturu k §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách
namítající tvrdil, že jsou splněny obě podmínky proti nezapsání přihlašovaného označení do rejstříku
ochranných známek, neboť doložil, že přihláška nebyla podána v dobré víře a že byl v důsledku
toho dotčen ve svých právech. Absenci dobré víry spatřuje v nepoctivém úmyslu na straně
přihlašovatele, který si musel být vědom, že přihlašované označení je z hlediska uvedených slovních
prvků významově klamavé, i toho, že existuje společnost namítajícího, jejíž obchodní firma
a po desetiletí budovaná a notoricky známá známková řada je založena na stejných slovních prvcích.
Zápisem takového označení a jeho užíváním by mohl těžit ze skutečnosti, že spotřebitelé se budou
domnívat, že jde o výrobky a služby poskytované namítajícím či s jeho souhlasem a je tedy naplněna
i druhá podmínka uvedeného ustanovení. Na tom nic nemění skutečnost, že na přihlašovatele byla
převedena ochranná známka č. 164702 a na jejím základě potom registrována i známka č. 262708,
kdy návrh na zrušení těchto známek již Úřad řeší [Návrh na prohlášení grafické ochranné známky č. 262708
za neplatnou podaný 4. 11. 2008 byl zamítnut, řízení u Nejvyššího správního soudu v této věci je vedeno
pod sp. zn. 6 As 196/2014; návrh na zrušení slovní ochranné známky č. 164702 byl zamítnut, řízení u Nejvyššího
správního soudu v této věci je vedeno pod sp. zn. 5 As 125/2014; pozn. soudu].
[3] Přihlašovatel oponoval námitce nedostatku dobré víry poukazem na obchodní značku
Dermacol, která byla z historického hlediska nepochybně dlouhodobě spjata s filmovými studii
na Barrandově, respektive dříve Československým filmem, Ústředním ředitelstvím
Československého filmu a podrobně popsal vývoj kosmetiky Dermacol až do současné doby,
proto nedostatek dobré víry nepokládal za prokázaný. Svá tvrzení doložil důkazy pod body 1-15,
mj. CD nosičem s filmovým dokumentem a řadou tištěných materiálů. Označení rovněž není
klamavé, neboť na jeho prvním místě je slovo „Dermacol“ jako výrazný a nezaměnitelný prvek
s ochrannými známkami namítajícího, tento prvek považuje za dominantní. Tento slovní prvek
je dále součástí rozsáhlé známkové řady (celkem 29 registrovaných ochranných známek,
jejichž je majitelem) založené na prvku „Dermacol“, označení je rovněž součástí tzv. „retro řady“,
vycházející z vlastní originální tradice značky Dermacol, což nelze chápat jako použití klamavého
označení či jednání naplňující některou ze skutkových podstat nekalé soutěže. Průměrný spotřebitel
nebude výrobky kupovat pod označením „Filmstudio Barrandov“, ale s pouze označenými
„Dermacol Filmstudio Barrandov“, označení z hlediska zaměnitelnosti je nutno posuzovat jako celek
ve vztahu k ochranným známkám namítajícího. Prvek Barrandov je sice místopisným označením,
ale nelze ho bezvýhradně chápat jako klamavý s ohledem na známkoprávní praxi Úřadu, jak plyne
z databáze národních ochranných známek; ochranná známka „BARRANDOV“, anglického majitele,
je registrována i jako ochranná známka Společenství (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze
č. j. 2 A 5/98). K újmě namítajícího přihlašovatel uvedl, že zaměnitelnost napadeného označení
s ochrannými známkami namítajícího není podle jeho názoru z důvodu použití prvku Dermacol
takové intenzity, že by průměrný zákazník mohl pokládat kosmetické produkty za produkty
namítajícího; namítající neprokázal, že je podanou přihláškou skutečně ve svých právech dotčen,
k tomu nepředložil žádné důkazy. Tvrzení namítajícího o parazitování na pověsti a vyvolávání
nebezpečí záměny mající povahu nekalé soutěže se jeví jako irelevantní, neboť žádný kosmetický
produkt na trh namítající neuvedl a je tedy spotřebitelům v této oblasti výrobků a služeb zcela
neznámý.
[4] Úřad rozhodnutím ze dne 3. 8. 2009 zn. sp. O-460431, č.j. O-460431/E7316/2008/ÚPV
námitky proti zápisu zveřejněného označení zamítl. Uvedl, že namítající na podporu svých tvrzení
předložil jediný doklad, přehled 14 svých ochranných známek a 2 ochranné známky společnosti
Barrandov Televizní Studio, a.s. se starší prioritou. Oproti tomu přihlašovatel na podporu
svých tvrzení předložil doklady, jejichž výčet Úřad uvedl na str. 8 rozhodnutí (body 1 až 15).
Po vyhodnocení dospěl k závěru, že námitkám nelze vyhovět. Ve smyslu §7 odst. 1 písm. k) zákona
o ochranných známkách posuzoval naplnění podmínek, a to: - za prvé, zda přihlašovatel věděl
nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranných známek či jiných práv namítajícího; -
za druhé zda přihlášením ochranné známky došlo k poškození namítajícího a za třetí zda neexistuje
důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. Námitky pak musí být podle §25 odst. 2 zákona
o ochranných známkách doloženy důkazy, přitom odůvodněnost svého podání je povinen prokázat
namítající, je-li na sporu dobrá víra přihlašovatele, má povinnost svou dobrou víru prokázat,
a to k okamžiku podání přihlášky. K první podmínce uzavřel, že přihlašovatel přinejmenším
o filmové tvorbě namítajícího, respektive jeho právního předchůdce, v souvislosti s níž byla vyvinuta
kosmetika s označením Dermacol, musel vědět. Druhou podmínku, že přihlašovatel zvolil
právě napadené označení s cílem oklamat zákazníky, Úřad neshledal namítajícím doloženou
a ani za splněnou. Naopak z důkazů předložených přihlašovatelem (které vypovídají o tom, že byl v době
podání napadené přihlášky ochranné známky vlastníkem dvou zapsaných ochranných známek č. 164702
a č. 262708, obsahujících slovní prvky „Filmstudio Barrandov“ a rovněž slovní prvek „Dermacol“; že v době podání
napadené přihlášky ochranné známky spolupracoval se společností Dermacol a.s. Praha, toho času vlastníkem řady
ochranných známek obsahujících slovní prvek „Dermacol“, jenž se zápisem přihlášeného označení do rejstříku vyslovil
souhlas; že společnost Dermacol a.s. Praha byla předchozím vlastníkem ochranné známky č. 164702, ve znění
„FILMSTUDIO BARRANDOV DERMACOL“, jejímž přihlašovatelem a původním vlastníkem bylo
Filmové studio Barrandov Praha a tato ochranná známka byla s účinností k 1. 1. 1991 převedena
na DERMACOL- státní podnik, Praha, a to na podkladě Zakládací listiny státního podniku DERMACOL,
jehož zakladatelem bylo Ústřední ředitelství Československého filmu, tj. nadpodniková hospodářská organizace,
jíž bylo toho času podřízeno Filmové studio Barrandov, Praha, původní vlastník ochranné známky č. 164702,
s účinností od 1. 5. 1991 byla tato ochranná známka převedena na společnost Dermacol a.s., Praha, neboť dle výpisu
z obchodního rejstříku a obsahu spisu zn. O - 52109 přešel na společnost Dermacol a.s. Praha, jejímž jediným
zakladatelem byl Fond národního majetku České republiky, v rámci privatizace majetek s. p. DERMACOL,
včetně ochranné známky č. 164702. S účinností k 29. 1. 2008 pak byla ochranná známka č. 164702 smlouvou
převedena na současného vlastníka (přihlašovatele), jenž je se společností DERMACOL, a.s., personálně propojen,
přičemž z vyjádření přihlašovatele a obsahu spisu zn. O - 460431 a zn. O-176522 je zřejmé, že obě společnosti
dlouhodobě spolupracují…atd.; str. 10 rozhodnutí), Úřad uzavřel, že s ohledem na popsanou tradici
kosmetiky Dermacol a skutečnost, že přihlašovatel byl v době podání napadené přihlášky ochranné
známky vlastníkem již uvedených dvou ochranných známek obsahujících slovní prvky Dermacol
a Filmstudio Barrandov je pravděpodobné, že přihlašovatel podal přihlášku v dobré víře s úmyslem
poukázat na tuto tradici a pracovat na rozvinutí známkové řady zahrnující zmíněné slovní prvky.
Námitky byly zamítnuty jako neopodstatněné.
[5] Rozklad, v němž namítající zopakoval námitky a rozporoval závěr Úřadu, že přihláška byla
podána v dobré víře, předseda Úřadu po vyjádření přihlašovatele zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil. Na rozdíl od Úřadu přisvědčil namítajícímu, že i druhá podmínka, tj. zda přihlašovaným
označením mohl být dotčen ve svých právech, je splněna, neboť ač nebylo její splnění namítajícím
přímo prokázáno, lze k takovému závěru dospět na základě logické úvahy, je totiž reálné,
že by se spotřebitelé mohli domnívat, že v případě výrobků přihlašovatele jde o výrobky
produkované namítajícím. Předseda Úřadu tak zohlednil rozhodnutí ve věci zn. sp. O-423276,
na nějž namítající v rozkladu v souvislosti s otázkou dotčení svých práv odkázal a v němž byla
tato otázka posouzena obdobně, a jediný doklad namítajícím předložený, prokazující vlastnictví
velkého množství ochranných známek namítajícího tvořících známkovou řadu, založených
na slovním prvku „Barrandov“. V intencích rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 1 As 3/2008, ohledně třetí podmínky však na základě historie zápisu ochranné známky
č. 164702 uzavřel, že se přihlašovateli podařilo prokázat, že podal napadenou přihlášku ochranné
známky v dobré víře a že jeho cílem nebylo přihlásit si napadené označení k ochraně s nepoctivými
či spekulativními úmysly za účelem dosažení zisku z očekávané známkové transakce, jak se namítající
domnívá, ale odkázat na tradici a historické kořeny značky „DERMACOL“ a přidat k dosud
vlastněným ochranným známkám další označení obsahující již v nich zmíněné slovní prvky a obecně
odkázat na souvislost značky „DERMACOL“ s filmovou tvorbou uskutečňovanou na Barrandově,
nikoliv na osobu namítajícího, který tyto prvky ve svých označeních také užívá. Námitky podané
dle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách proto neshledal opodstatněné. Následně
(str. 13 - 14) k tvrzením namítajícího o klamavosti označení, předseda Úřadu uvedl, že tato otázka
(odpovídající §4 písm. g) zákona o ochranných známkách) byla řešena v rámci podaných
připomínek, proti výsledku jejich posouzení nelze podat rozklad, a není tak předmětem tohoto řízení
o námitkách. Tvrzení o nekalosoutěžním jednání není pak oprávněn posuzovat. Tvrzení, že užívání
slovních prvků „ Filmstudio/studio“ a „Barrandov“ společně v jednom označení je pro namítajícího
příznačné, vzhledem k jeho známkové řadě, posoudil jako nedůvodné, protože namítající
je filmovým studiem, takto je znám veřejnosti a ochranné známky nemá zapsány pro kosmetiku,
tuto ani neprodukuje, proto není důvod se domnívat, že kosmetický výrobek takto označený bude
spotřebitel spojovat s namítajícím. Odkázal na jiné dříve zapsané ochranné známky
pro jiného vlastníka, které rovněž užívaly prvky „Barrandov“ a „Film“, a nelze je tak spojovat
pouze s namítajícím.
[6] Žalobkyně v žalobě podané proti rozhodnutí předsedy Úřadu u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) namítla za 1. nezákonnost závěru obou správních orgánů o podání
přihlášky v dobré víře ve smyslu §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, neboť vychází
z nesprávně zjištěného skutkového stavu. K tomu zopakovala argumenty uvedené v námitkách
a rozporovala závěr předsedy Úřadu, který na rozdíl od Úřadu shledal, že namítající mohl být dotčen
ve svých právech podáním přihlášky, přesto uzavřel, že přihláška byla podána v dobré víře a opřel
se toliko o vlastnictví dvou zapsaných ochranných známek přihlašovatele a jeho spolupráci
se společností Dermacol, a.s., historické souvislosti jsou podle žalobkyně irelevantní. Za 2. namítla,
že žalovaný, resp. předseda Úřadu měl přihlédnout k tvrzení, že přihlašovaná ochranná známka je
klamavá a že se jedná o nekalosoutěžní jednání.
[7] Městský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem
a žalobu zamítl jako nedůvodnou. K námitce nedostatku dobré víry při podání přihlášky, odkázal
městský soud na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu,
podle níž vědomost o existenci podobného označení sama o sobě nepostačuje k prohlášení
neexistence dobré víry přihlašovatele. Městský soud vyšel rovněž z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. dubna 2008, č. j. 1 As 3/2008 - 195, podle něhož je při posuzování absence dobré
víry při přihlašování ochranné známky třeba zhodnotit tři otázky: (1) zda přihlašovatel věděl
nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky namítatele; (2) zda přihlášením
ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítatele a (3) zda neexistuje důvod,
jež by jednání přihlašovatele ospravedlnil. První dvě podmínky byly podle městského soudu
naplněny, současně však existoval důvod ospravedlňující jednání přihlašovatele. Pro zhodnocení třetí
otázky je totiž zásadní (nikoli irelevantní, jak bez dalšího tvrdí žalobkyně) historie zápisu
jiné ochranné známky, a to slovní ochranné známky č. 164702 ve znění „FILMSTUDIO
BARRANDOV DERMACOL“ a historie kosmetiky Dermacol jako taková. Původním vlastníkem
posledně jmenované ochranné známky bylo Filmové studio Barrandov Praha, které ve spolupráci
s Ústavem lékařské kosmetiky v Praze vyvinulo v 60. letech silně krycí make-up Dermacol za účelem
líčení herců během natáčení filmů. Produkt, který byl původně určen pro potřeby filmového
průmyslu, se záhy začal vyrábět i pro potřeby běžných spotřebitelů. Následně došlo k převodu
předmětné slovní ochranné známky, a to na státní podnik DERMACOL, poté na společnost
Dermacol, a.s. a konečně na společnost Alphaduct, a.s. (současným vlastníkem je znovu
Dermacol, a.s.). Historie kosmetiky Dermacol je proto významně spjata s filmovými studii
Barrandov, což nemůže být popřeno ani současnou absencí spolupráce společnosti Alphaduct, a.s.,
resp. Dermacol, a.s., s žalobkyní či skutečností, že společnost sídlí v Brně. Podle městského soudu
bude průměrný spotřebitel napadené slovní spojení vnímat buď jako odkaz na historii vzniku
kosmetiky „DERMACOL“ nebo jako informaci o tom, že jde o kosmetiku, kterou používají maskéři
filmových hvězd, tj. umožňující dokonalé filmové líčení. Sídlo přihlašovatele je v této souvislosti
podružné.
[8] Opakované tvrzení žalobkyně v prvním žalobním bodu, že ochranná známka obsahující
prvky „FILMSTUDIO BARRANDOV PRAGUE“ je klamavá vůči veřejnosti, neshledal městský
soud relevantní, protože při posouzení námitek dle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách jsou předmětem posouzení pouze shora uvedené tři otázky, neposuzuje se klamavost
označení vůči veřejnosti (viz dále níže).
[9] Relevantními neshledal městský soud ani námitky označující prvky „Barrandov“, „film“
a „studio“ za příznačné pro žalobkyni a její produkci. Nahlédnutím do rejstříku ochranných známek
zjistil, že jsou zapsány ochranné známky obsahující slovní prvek „Barrandov“ a „Film“, které nejsou
vázány na žalobkyni, z přehledu jejích ochranných známek tak nelze dovodit, že by byly tyto prvky
příznačné výlučně pro žalobkyni. Žalobkyně je filmovým studiem, nevyrábí ani nedistribuuje
kosmetiku, průměrný spotřebitel se tak nesetká s kosmetickými výrobky a službami v souvislosti
se žalobkyní, která je jako tradiční filmové studio i v povědomí širší veřejnosti, není tak ani možné
aby si průměrný spotřebitel u kosmetických výrobků vybavil právě žalobkyni.
[10] Nedůvodným městský soud shledal i druhý žalobní bod. Odkázal na argumentaci žalobkyně
v rozkladu o klamavosti prvků v přihlašovaném označení (která směřovala k vyvrácení dobré víry
přihlašovatele, protože podle žalobkyně užil spojení „Filmstudio Barrandov Prague“ s cílem oklamat
zákazníky, dosáhnout jednostranné výhody a zisku ze spekulativní známkoprávní transakce,
a kde postup přihlašovatele byl napadán jako nekalosoutěžní jednání) a na závěr v rozhodnutí
předsedy Úřadu, že otázka klamavosti byla řešena v rámci posouzení podaných připomínek, a nejde
o otázku, která by byla předmětem tohoto řízení o námitkách. Městský soud shledal postup
předsedy Úřadu, kdy odmítl se zabývat klamavostí označení, správným, neboť „v řízení o námitkách
jsou Úřadem posuzovány výhradně důvody uvedené v ust. §7 zákona č. 441/2003 Sb. Naproti tomu tzv. důvody
absolutní zápisné nezpůsobilosti, jež podrobně vymezuje ust. §4 zákona č. 441/2003 Sb., a to včetně klamavosti
označení (ust. §4 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb.), Úřad zkoumá na základě podaných připomínek. Řízení
o námitkách je však samostatné řízení, jehož výsledkem je formalizované rozhodnutí o námitkách. Zákon
č. 441/2003 Sb. neumožňuje Úřadu, aby v rámci rozhodnutí o námitkách byly posuzovány důvody připomínek
podaných podle ust. §4 zákona č. 441/2003 Sb. (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 10. 2010, č. j.: 9 As 21/2010 – 70). S ohledem na výše uvedené žalovaný nepochybil, jestliže se v napadeném
rozhodnutí nezabýval důvody absolutní zápisné nezpůsobilosti, konkrétně klamavostí napadeného označení.“.
[11] K námitce, že měl žalovaný (resp. předseda Úřadu) přihlížet k tomu, že jde o nekalosoutěžní
jednání, městský soud uzavřel, že postupoval v souladu se zákonem č. 441/2003 Sb., když se odmítl
zabývat posouzením jednání přihlašovatele z hlediska generální klauzule a jednotlivých skutkových
podstat nekalosoutěžního jednání, neboť žalobkyně podala námitky podle ust. §7 odst. 1 písm. k)
zákona č. 441/2003 Sb. a ty byly předmětem řízení. Zda jednání přihlašovatele naplňuje rovněž
znaky skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání (ať už generální klauzule, či jednotlivých
skutkových podstat) není žalovaný podle zákona č. 441/2003 Sb. oprávněn posoudit, k tomu je
příslušný výlučně soud. K rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2012 městský soud
uvedl, že na projednávaný případ nedopadá, neboť v tomto případu vrchní soud přezkoumával
rozhodnutí, které bylo vydáno ve věci návrhu na výmaz ochranné známky, v projednávaném případu
bylo předmětem posouzení soudu rozhodnutí, vydané ve věci námitek proti zápisu přihlašovaného
označení do rejstříku ochranných známek. Ze všech uvedených důvodů městský soud žalobu zamítl
jako nedůvodnou.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[12] Proti označenému rozsudku městského soudu žalobkyně (nyní stěžovatelka) brojila včas
podanou kasační stížností z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[13] Stěžovatelka nesouhlasí s předně se závěrem městského soudu, že přihláška ochranné
známky byla přihlašovatelem podána v dobré víře, který je opřen o historii, kdy Filmové studio
Barrandov Praha vyvinulo ve spolupráci s Ústavem lékařské kosmetiky v Praze v šedesátých letech
krycí make-up. Uvedený závěr soudu označuje za nesprávný, nedostatečný a nezákonný. Skutečnost,
že kosmetika Dermacol, se kterou byl přihlašovatel ochranné známky v době zápisu pracovně
propojen, je historicky spjata s filmovým studiem, znamená podle stěžovatelky toliko,
že přinejmenším část veřejnosti si tuto skutečnost bude historicky spojovat s filmovým studiem
na Barrandově, nemá a neměla v době podání přihlášky jakoukoli spojitost s kosmetickými výrobky
z Brna a společností, jejichž předmětem podnikání jsou kosmetické služby. Stěžovatelka proto nemá
zájem na tom, aby si spotřebitel výrobky přihlašovatele jakkoliv spojil s ní. Stěžovatelka je filmovým
studiem, je historicky dlouhodobě veřejnosti známa, a proto jakékoliv spojování jejího typického
označení „Filmstudio Barrandov Prague“ s výrobkem či službou, nemající s tímto studiem cokoliv
společného, považuje za klamavé a parazitující na její pověsti se záměrem využít goodwillu prioritně
starších registrovaných známek. Stěžovatelka zopakovala, že se společnostmi Alphaduct, a.s.
ani Dermacol, a.s. žádným způsobem nespolupracuje. Vlastníkovi předmětné ochranné známky
muselo být jasné, že pokud si průměrný spotřebitel koupí kosmetiku s označením „Filmstudio
Barrandov“, bude očekávat výrobek z produkce stěžovatelky. S ohledem na to nemohl být
přihlašovatel ochranné známky v dobré víře. Argumentace městského soudu je zcela nelogická,
neboť prokazuje historickou spojitost předchůdce stěžovatelky s kosmetickým výrobkem, což hovoří
v její prospěch.
[14] Městský soud podle stěžovatelky vůbec nevzal v potaz závěry předsedy žalovaného,
že společnost Alphaduct, a.s. věděla či měla vědět o existenci ochranných známek stěžovatelky
a že stěžovatelka byla přihlášením předmětné ochranné známky dotčena na svých právech.
[15] Stěžovatelka dále namítá klamavost přihlašovaného označení, neboť slovní prvky
„Barrandov“ a Filmtudio“ jsou prvky příznačnými pro ni a její produkci, nikoliv pro jakýkoliv jiný
podnikatelský subjekt. Většina spotřebitelské veřejnosti proto takto označený výrobek bude vnímat
jako produkt stěžovatelky. Posudek zpracovaný na zakázku přihlašovatele, dle kterého si pouze 9 %
spotřebitelů vybaví ve spojení se značkou „DERMACOL“ filmovou kosmetiku Barrandov, je zcela
nedostačující. Setrvává proto z důvodů uvedených již v námitkách (ale i v připomínkách podaných
dle §24) na tom, že jednání přihlašovatele je nejen porušením ustanovení §7 odst. 1 písm. k) zákona
o ochranných známkách, ale i nekalosoutěžním jednáním. Je přesvědčena, že žalovaný byl povinen
zohlednit zřejmé nekalosoutěžní aspekty jednání přihlašovatele, a to především proto, že jde
o označení zjevně klamavé (k tomu odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2002
a jeho závěr ve vztahu k čl. 10 bis Pařížské unijní úmluvy).
[16] Zatřetí stěžovatelka namítá, že nedošlo k posouzení přihlašovaného označení jako celku.
Městský soud učinil chybný závěr, že prvky „Barrandov“, „Film“, „Studio“, „ Praha“ nejsou
pro stěžovatelku prvky příznačnými. V žádném řízení nebylo celkové posouzení relevantně
provedeno; městský soud uzavřel, že samostatné prvky „Barrandov“ a „Film“ lze nalézt i u jiných
ochranných známek a nemají proto toliko vazbu na stěžovatelku; tyto prvky jsou sice obsaženy
u jiných ochranných známek, ale nikoliv v takovém spojení, proti kterému nyní brojí. Spojení
těchto prvků „Filmstudio Barrandov Prague“ je specifické pro ni, závěr soudu proto považuje
za nedostatečný a nesprávný.
[17] Z výše uvedených skutečností je podle názoru stěžovatelky zřejmé, že soud nedostatečně
zhodnotil skutkový stav vycházející ze spisu, ve svých závěrech se opřel o skutečnosti zcela
nedostačující a skutečnosti zhodnotil chybně a v rozporu se zákonem a judikaturou. Městský soud
zároveň zcela nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, což způsobuje jeho nezákonnost.
[18] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatovala, že rozsudek
městského soudu byl správný a zákonný a že kasační stížnost žalobkyně je nedůvodná. Městský soud
správně dovodil, že stěžejní jsou v dané věci historické souvislosti vzniku kosmetiky Dermacol,
tato skutečnost byla v řízení prokázána a stěžovatelka ji nezpochybňovala. Opakované tvrzení
stěžovatelky, že užití prvku „Filmstudio Barrandov Prague“ je klamavé nutno odmítnout. Vlastníkovi
ochranné známky nelze upírat právo upozornit v rámci ochranné známky na historický vznik
určitého označení. Pravdivý odkaz na samotný původ značky rozhodně nelze vnímat jako klamavou
strategii. Osoba zúčastněná na řízení v podrobnostech odkázala na svá předchozí vyjádření ve věci
a navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána osobou
oprávněnou ve smyslu ustanovení §102 s. ř. s. Důvody kasační stížnosti se opírají o §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích
z ustanovení §104 s. ř. s.
[20] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[21] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil stěžovatelkou namítanou nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku krajského soudu [část III. A)]. V části III. B) Nejvyšší správní soud posoudil
námitku nedostatku dobré víry přihlašovatele ochranné známky a v části III. C) se věnoval námitce
klamavosti ochranné známky, nedostatku posouzení nekalosoutěžního jednání a nedostatku
posouzení ochranné známky jako celku.
III. A) Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu
[22] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Rozhodnutí stižené touto vadou totiž Nejvyšší správní soud zpravidla nemůže meritorně
posoudit.
[23] Ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. rozlišuje nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud v tomto duchu
zhodnotil napadený rozsudek a dospěl k závěru, že přezkoumatelný je. Stěžovatelka spatřovala
nepřezkoumatelnost rozsudku v nedostatku důvodů. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu
jsou nepřezkoumatelnými pro nedostatek důvodů zejména taková soudní rozhodnutí,
z jejichž odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních
otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. července 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, veškerá citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo
nepřezkoumatelné, protože by nedávalo dostatečné záruky, že nebylo vydáno v důsledku libovůle
a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. října 2009, č. j. 7 Afs 107/2009 - 166). Žádnou takovou vadu
však Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku městského soudu neshledal. Odůvodnění
přezkoumávaného rozsudku je zcela srozumitelné, jsou z něj jasně seznatelné úvahy, jimiž se soud
řídil, a obsahuje vypořádání veškerých žalobních námitek. Městský soud nejprve s odkazem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu a, podpůrně, Soudního dvora EU obecně vymezil
podmínky nedostatku dobré víry přihlašovatele a následně je aplikoval na nyní projednávaný případ,
přičemž došel k závěru, že přihlašovatel v dobré víře byl zejména s ohledem na historii kosmetiky
Dermacol. Následně se městský soud vypořádal i s námitkou, že ochranná známka bude klamat
veřejnost. Soud se neopomněl vyjádřit ani k námitce, že podání přihlášky ochranné známky
do rejstříku bylo nekalosoutěžního charakteru, neboť aproboval závěr předsedy žalovaného,
že žalovaný není oprávněn posuzovat, zda jednání přihlašovatele naplňuje jednotlivé skutkové
podstaty nekalosoutěžního chování. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal
ani existenci vad způsobujících nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost, jak je vymezil
např. v rozsudku ze dne 4. prosince 2003 č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS. Lze
proto uzavřít, že rozsudek městského soudu je přezkoumatelný, a je proto na místě zabývat
se meritorními námitkami.
III. B) Námitka nedostatku dobré víry
[24] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že se městský soud dopustil nesprávného právního
posouzení otázky nedostatku dobré víry přihlašovatele předmětné ochranné známky.
[25] Zákon o ochranných známkách s kategorií dobré víry pracuje na několika místech.
Nedostatek dobré víry při podání přihlášky ochranné známky představuje jak absolutní důvod
zápisné nezpůsobilosti podle §4 písm. m) citovaného zákona, kdy žalovaný sám zjišťuje zlou víru
na straně přihlašovatele (zlá víra však musí být zjevná), tak důvod relativní na základě námitek
dotčené osoby podle §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 7. listopadu 2012 č. j. 9 As 123/2011-107). V nyní projednávaném případě stěžovatelka
podala námitky proti přihlášce slovní ochranné známky podle ustanovení §7 odst. 1 písm. k) zákona
o ochranných známkách, podle něhož se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě
námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu tím, kdo je dotčen
ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře.
[26] Městský soud (stejně tak jako předtím předseda Úřadu i žalovaný) při posouzení
podaných námitek vycházeli z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2008,
č. j. 1 As 3/2008 - 195, podle něhož v případech zmiňovaných zákonem o ochranných známkách
je nutno vycházet z psychologického pojetí dobré víry, tj. z nevědomosti přihlašovatele o určitých
okolnostech. Městský soud současně odkázal na shodné vyjádření Soudního dvora Evropské unie
v rozsudku ze 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli AG, C-529/07 (viz zejm. bod 40).
Nejvyšší správní soud s ohledem na zákonné znění, které předpokládá existenci určité újmy na straně
namítajícího, podrobněji vymezil kritéria pro posouzení naplnění hypotézy §7 odst. 1 písm. k)
zákona o ochranných známkách v citovaném rozsudku č. j. 1 As 3/2008-195: „Při zjišťování,
zda přihláška ochranné známky byla podána v dobré víře ve smyslu §7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb.,
o ochranných známkách, je nutno posoudit, zda přihlašovatel věděl nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci
ochranné známky namítatele, zda přihlášením ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítatele,
a konečně, zda neexistuje důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. Současně je třeba přihlédnout i ke všem
ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly zlou víru vyvrátit nebo naopak potvrdit.“ Důkazní
břemeno ohledně prokázání prvních dvou podmínek leží na namítajícím, zatímco v případě
podmínky třetí je na přihlašovateli ochranné známky, aby naopak prokázal svou dobrou víru.
Tato kritéria Nejvyšší správní soud aplikoval i v dalších rozhodnutích a lze je považovat za ustálená
(např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 7 As 59/2010 - 90,
ze dne 21. prosince 2011, č. j. 1 As 140/2011 - 66, ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 9 As 123/2011 - 107
či ze dne 19. března 2014, č. j. 1 As 11/2014 - 33).
[27] Městský soud tato kritéria vzal v úvahu a zabýval se jejich naplněním, přičemž dospěl
k závěru, že na straně přihlašovatele existuje ospravedlňující důvod ve smyslu třetí podmínky,
a tudíž nelze říci, že by byl ve zlé víře. Nejvyšší správní soud úvahy městského soudu přezkoumal
a shledal, že jsou zákonné i věcně správné.
[28] Městský soud se ztotožnil se závěrem předsedy Úřadu, že první dvě výše zmíněné podmínky
jsou naplněny. Tvrdí-li proto stěžovatelka, že se městský soud vůbec nezabýval závěrem předsedy
Úřadu, že přihlašovatel věděl či měl vědět o existenci ochranných známek stěžovatelky
a že stěžovatelka byla přihlášením dotčena na svých právech, nemá tato námitka oporu ve spisu.
Městský soud v napadeném rozsudku vzal v úvahu hodnocení týkající se splnění prvních dvou
podmínek (vědomost o ochranných známkách namítajícího a dotčení jeho práv) provedené
předsedou Úřadu a toto hodnocení aproboval, a právě proto se v rozsudku podrobně zabýval až třetí
podmínkou absence dobré víry přihlašovatele, tj. (ne)existencí ospravedlňujícího důvodu.
Oba stěžovatelkou označené závěry předsedy Úřadu ve vztahu k prvním dvěma podmínkám
(tj. že přihlašovatel věděl o existenci ochranných známek namítajícího a že namítající byl přihlášením
napadeného označení dotčen ve svých právech) městský soud přijal, potud proto není zcela jasné,
v čem stěžovatelka spatřuje nedostatečné skutkové zjištění a z něj plynoucí nesprávný právní závěr,
neboť tento závěr je v její prospěch a opírá se o jediný důkaz v řízení doložený samotnou
stěžovatelkou, a to přehled ochranných známek, které k datu podání přihlášky vlastnila.
[29] Stěžovatelka se mýlí, vytýká-li žalovanému (potažmo městskému soudu) porušení povinnosti
zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Řízení o námitkách proti přihlášce ochranné známky
(stejně jako o návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou) z důvodu uvedeného
v §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách není ovládáno zásadou materiální pravdy,
ani zásadou vyšetřovací. Důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda přihlašovatel věděl
nebo vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky (práva k označení)
namítajícího (resp. navrhovatele) a zda přihlášením ochranné známky došlo k poškození namítajícího
(navrhovatele), leží výlučně na namítajícím samotném a nikoliv na žalovaném. Jsou-li skutečnosti
prokazující tvrzení o zlé víře přihlašovatele namítajícím doloženy, musí případné důkazy prokazující
naopak dobrou víru přihlašovatele předložit přihlašovatel, popř. jeho právní nástupce. Z §82 odst. 4
věty prvé ve spojení s §152 odst. 4 správního řádu pak lze dovodit povinnost účastníků řízení uvést
všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé a navrhnout veškeré důkazy k prokázání
svých tvrzení již v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně. V dané věci namítající předložil
toliko jediný důkaz (viz shora), jeho argumentace o záměru přihlašovatele podáním přihlášky těžit
ze známosti jeho ochranných známek či parazitovat na jeho jménu pak vycházela toliko ze shody
či podobnosti prvků užitých v nově přihlašovaném označení s prvky užívanými v jeho ochranných
známkách, ačkoliv i přihlašovatel v době podání přihlášky byl vlastníkem ochranné známky
č. 164702 ve znění „FILMSTUDIO BARRANDOV DERMACOL“, využívající rovněž tytéž,
nyní rozporované prvky (stejné prvky „Filmstudio Barrandov“ byly součástí o ochranné známky
č. 176522).
[30] Předseda Úřadu i městský soud dospěli k závěru, že důvod ospravedlňující podání přihlášky
přihlašovatelem je dán, a to s ohledem na přihlašovatelem doloženou historii kosmetiky značky
Dermacol a na historii slovní ochranné známky č. 164702 ve znění „FILMSTUDIO BARRANDOV
DERMACOL“, jak byla podrobně popsána již v rozhodnutí Úřadu, kdy Filmové studio Barrandov
Praha ve spolupráci s Ústavem lékařské kosmetiky v Praze vyvinulo v 60. letech silně krycí make-up
Dermacol za účelem líčení filmových herců. Následně začala být zmíněná kosmetika vyráběna
i pro potřeby široké veřejnosti. Vlastníkem ochranné známky č. 164702 se po několikeré změně
vlastníků stala společnost Alphaduct, a.s., a nyní Dermacol, a.s. (viz shora bod [4]). Nejvyšší správní
soud souhlasí s hodnocením provedeným městským soudem, potažmo orgány obou stupňů;
stěžovatelka totiž kromě argumentace akcentující dotčení ve svých právech přihlašovaným
označením tím, že obsahuje shodné prvky s jejími ochrannými známkami, žádné důkazy,
z nichž by bylo lze dospět k závěru o záměrném užití (zneužití) jí užívaných označení v podané
přihlášce nepředložila, vůči důkazům předloženým přihlašovatelem na podporu dobré víry
toliko oponuje jejich hodnocení předsedou Úřadu, potažmo městským soudem.
[31] Prvky „Filmstudio“, „Barrandov“ a „Prague“ obsažené v napadené přihlášce jsou
ospravedlnitelné právě s ohledem na historický původ kosmetiky Dermacol, tím spíš, že současně
na prvním místě je uveden prvek „Dermacol“ a ani jeden ze zmíněných prvků netvoří
dominantní část ochranné známky. Na daném závěru nic nemění ani stěžovatelčino tvrzení,
že mezi ní a společnostmi Alphaduct, a.s., a Dermacol, a.s., v současnosti nedochází k žádné formě
spolupráce. Logikou použití prvků „Filmstudio“, „Barrandov“ a „Prague“ v ochranné známce
je totiž odkaz na historické souvislosti, které nepopírá ani stěžovatelka, nikoliv na současnou
spolupráci.
[32] Stěžovatelka dále namítala, že historická souvislost kosmetiky Dermacol s filmovými studii
na Barrandově nemá nic společného se současnou kosmetikou z Brna. Nejvyšší správní soud
zhodnotil tuto námitku jako nedůvodnou. Městský soud na straně 9 napadeného rozsudku
dostatečným způsobem popsal historii značky Dermacol, z níž vyplývá kontinuita, kterou lze
vysledovat až k současnému vlastníkovi předmětné ochranné známky, společnosti Dermacol, a.s.
Skutečnost, že se nynější produkty z řady kosmetiky Dermacol vyrábějí v Brně a nikoliv
na Barrandově, není z hlediska dobré víry přihlašovatele podstatná. Přesun místa výroby představuje
podnikatelské rozhodnutí, které může být motivováno celou řadou faktorů; nelze
z něj ovšem v daném případě vyvodit zlou víru přihlašovatele.
[33] Dovozuje-li stěžovatelka v kasační stížnosti, že historický vývoj prokazuje naopak spojitost
jejího předchůdce s kosmetickým výrobkem, nelze než tomuto přisvědčit potud, že v prvopočátcích
skutečně byl vývoj kosmetiky DERMACOL spojen s filmovými studii na Barrandově a že původním
vlastníkem ochranné známky č. 164702 bylo Filmové studio Barrandov, Praha, nicméně právě proto,
že následně se výroba kosmetiky oddělila do samostatně hospodářsky fungujícího subjektu, nelze
tomuto subjektu přičítat záměrné zneužití prvků ochranných známek stěžovatelky a „zlou víru“,
odpovídá-li jejich užití okolnostem počátku výroby a vzniku výrobku - kosmetiky Dermacol.
[34] V tomto směru je třeba hodnotit i stěžovatelčinu námitku ohledně údajně spekulativního
závěru městského soudu, že průměrný spotřebitel bude vnímat prvky „Filmstudio“ a „Barrandov“
jako odkaz na historii kosmetiky Dermacol (viz výše) nebo jako referenci na skutečnost,
že kosmetika této značky je používána k líčení filmových hvězd. Stěžovatelka pokládá
za přesvědčivější vlastní verzi, podle níž si spotřebitel na základě historické spojitosti vybaví právě
stěžovatelku. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že stojí-li proti sobě verze stěžovatelky a verze
městského soudu, je třeba dát jednoznačně přednost verzi městského soudu, která je na rozdíl
od tvrzení stěžovatelky podložena logickou argumentací vztahující se k celkovému slovnímu
i grafickému charakteru ochranné známky a zejména ke známosti společnosti Dermacol, a.s. na poli
kosmetických výrobků oproti absenci jakýchkoliv aktivit stěžovatelky na tomto poli.
III. C) Námitka klamavosti, neposouzení ochranné známky jako celku a neposouzení nekalosoutěžního
jednání
[35] Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil ani ohledně její námitky klamavosti
přihlášeného označení. Podle názoru stěžovatelky obsahuje přihláška ochranné známky klamavé
prvky „Filmstudio“ a „Barrandov“ (resp. i „Prague“), pro ni a její výrobky příznačné, a to za účelem
oklamání zákazníků a parazitování na pověsti a obchodní firmě stěžovatelky. Městský soud
nadto podle stěžovatelky neposoudil ochrannou známku jako celek. Slovní spojení „Filmstudio
Barrandov“ je pro stěžovatelku natolik typické, že si je spotřebitel vybaví bez ohledu na další prvky
ochranné známky stojící před nebo za těmi, jež jsou specifické pro stěžovatelku.
[36] Stěžovatelka přejímá v kasační stížnosti v této věci svoji argumentaci, uplatněnou v jiném
souvisejícím řízení (vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 6 As 196/2014), aniž by akceptovala rozdíl
mezi předmětem řízení o námitkách proti přihlášce ochranné známky dle §7 odst. 1 písm. k) zákona
o ochranných známkách a předmětem řízení o návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou
podle §32 odst. 1 téhož zákona z důvodů uvedených v §4 písm. g), popř. m) téhož zákona
nebo v řízení o návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou podle §32 odst. 3 z důvodu
uvedených v §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona.
[37] Již městský soud v odůvodnění svého rozsudku (str. 10, a dále 11) uvedl, že námitka
klamavosti přihlášeného označení (ochranné známky) vůči veřejnosti není v řízení vedeném
o námitkách podaných podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách relevantní.
Rovněž již předseda Úřadu ve svém rozhodnutí vysvětlil, že vzhledem k tomu, že „klamavost“
představuje dle §4 písm. g) zákona o ochranných známkách absolutní důvod zápisné nezpůsobilosti,
je předmětem přezkoumání v připomínkovém řízení, jak se také k stěžovatelkou podaným
připomínkám stalo. Městský soud tento postup aproboval s odkazem na rozsudek zdejšího soudu
ze dne 21. 10. 2010, č. j. 9 As 21/2010 - 70.
[38] Nejvyšší správní soud vzal v potaz uvedená východiska a stejně jako městský soud dospěl
k závěru, že námitka klamavosti (v intencích vymezení §4 písm. g) zákona o ochranných známkách)
uvedená v kasační stížnosti (stejně jako v žalobě) nemohla být předmětem posouzení Úřadem
v řízení o námitkách podaných dle §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona (tj. z důvodu relativní zápisné
nezpůsobilosti). Klamavost ochranné známky pak nelze zaměňovat s existencí pravděpodobnosti
záměny ochranných známek v důsledku jejich shodnosti či podobnosti (k tomu srov. rozsudek
uveřejněný pod č. 3111/2014 Sb. NSS).
[39] Nelze přisvědčit ani stěžovatelčině námitce, že městský soud postupoval nesprávně, jelikož
neposoudil předmětnou ochrannou známku jako celek. Podle Nejvyššího správního soudu tkví jádro
argumentu městského soudu právě v tom, že ochrannou známku posoudil komplexně (viz str. 10
napadeného rozsudku), aby se vypořádal s její žalobní argumentací v úplnosti, a to přesto,
že tato v zásadě akcentovala způsob dotčení jejích práv, tj. podmínky, jejíž splnění nebylo předsedou
Úřadu ani soudem zpochybněno. Městský soud zdůvodnil, že ani společně prvky „Barrandov“,
Film“, „Studio“ a „Prague“, užité pohromadě, jejichž příznačnost pro sebe stěžovatelka tvrdila, nelze
z jeho dokladu (přehledu ochranných známek) dovodit, neboť z rejstříku ochranných známek plyne,
že jsou zapsány ochranné známky další s prvky „Barrandov“ a „Film“, které nejsou na stěžovatelku
vázány. Navíc se průměrný spotřebitel nesetká s kosmetickými výrobky a službami v souvislosti
s žalobkyní. Opakuje-li stěžovatelka v kasační stížnosti, že právě spojení prvků „ Filmstudio
Barrandov Prague“ je pro ni příznačné a napadá-li uvedený závěr soudu, je nutno poukázat na to,
že byl vysloven nad rámec nosných důvodů pro posouzení námitek dle §7 odst. 1 písm. k) zákona
o ochranných známkách, jak také z odůvodnění rozsudku městského soudu vyplývá.
[40] Stěžovatelka rovněž brojila proti závěru předsedy žalovaného, potvrzeného městským
soudem, že není oprávněn posuzovat, zda jednání přihlašovatele ochranné známky lze rovněž
označit za nekalosoutěžní. Odkázala při tom na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
30. května 2002, č. j. 7 A 4/2000 - 33. Relevantní pasáž stěžovatelkou připomínaného rozsudku říká,
že „nelze pominout skutečnost, že i v řízení o ochranných známkách je třeba závazek plynoucí z tohoto článku
mezinárodní úmluvy [čl. 10bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, pozn. Nejvyššího
správního soudu] mít na zřeteli, a to především jako výkladové pravidlo při posuzování, zda zápisem označení
či ochranné známky […] není odnímána smlouvou zaručená ochrana.“ K dané otázce se později vyjádřil
také Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. února 2006, č. j. 10 Ca 17/2005 - 70, následovně:
„Pokud čl. 10bis Pařížské úmluvy zavazuje smluvní strany zajistit účinnou obranu proti nekalé soutěži a byl
promítnut do našeho právního řádu především právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku, neznamená to,
že v řízení o ochranných známkách není nutno mít tento článek na zřeteli, ale naopak, je nutno jej především
jako výkladové pravidlo užít při posuzování zápisné způsobilosti označení a vyloučit ze zápisu „zcizená označení"
či označení parazitující na známosti označení jiného výrobce, asociující jiné vžité a příznačné označení pro výrobky
známé standardní kvalitou jiného výrobce, a to v rámci posuzování klamavosti.“ Z obou citovaných rozhodnutí
plyne, že principy z oblasti práva nekalé soutěže zakotvené v čl. 10bis Pařížské Úmluvy na ochranu
průmyslového vlastnictví (dále jen „Pařížská úmluva“) je třeba v režimu zákona o ochranných
známkách mít na paměti jakožto výkladová pravidla v rámci posuzování klamavosti. Závazkům
plynoucím z Pařížské úmluvy ve spojení s citovanými rozsudky českých vnitrostátních soudů
rozhodně nelze rozumět tak, že přiznávají žalovanému pravomoc rozhodovat ve věcech nekalé
soutěže. K rozhodování sporů týkajících se práva nekalé soutěže jsou příslušné civilní soudy,
nikoliv žalovaný, jak správně městský soud uvedl. Závazky plynoucí z Pařížské úmluvy
tedy žalovanému nepřiznávají žádný nový okruh pravomocí, pouze požadují, aby i v rámci řízení
podle zákona o ochranných známkách byla vzata v potaz pravidla v Pařížské úmluvě obsažená.
[41] V nyní projednávaném případě předně, jak již soud uvedl, nešlo o posuzování klamavosti
jako absolutního důvodu zápisné nezpůsobilosti, stěžovatelka se pak dovolává čl. 10bis Pařížské
úmluvy, jehož třetí odstavec přikazuje smluvním státům zakázat vymezená nekalosoutěžní jednání:
„Zejména musí být zakázány: 1. jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky, nebo
s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele; 2. falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit
dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele; 3. údaje nebo tvrzení,
jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice,
způsobilosti k použití nebo o množství zboží.“ Nejvyšší správní soud proto musí toliko poukázat
na skutečnost, že v rámci posuzování splnění druhé podmínky (dotčení práv stěžovatelky zápisem
přihlašovaného označení) se předseda Úřadu i soud zabývali uvedenými otázkami, neshledali však,
že v daném konkrétním případě jednání přihlašovatele bylo vedeno záměrem, naplňujícím předně
uvedenou kvalifikaci jednání zakázaných.
IV. Závěr a náklady řízení
[42] Nejvyšší správní soud uzavírá, že z výše popsaných důvodů podanou kasační stížnost
proti rozsudku městského soudu v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. posoudil
jako nedůvodnou a zamítl ji.
[43] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle ustanovení §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému, který měl úspěch ve věci, podle obsahu spisu žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Pokud jde o osobu zúčastněnou na řízení,
Nejvyšší správní soud jí v řízení žádné povinnosti, z nichž by jí mohly vzniknout náklady, neukládal.
Neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat náhradu nákladů
právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu