ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1127.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1127/2016-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. září 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. C., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 31 To 550/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 207/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 31 To 550/2015, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 4 T 207/2013, byl obviněný J. C. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit způsobem popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný J. C. byl za toto jednání odsouzen podle §205 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání dvou let. Obviněnému bylo dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit poškozené M. T. škodu ve výši 55 000 Kč.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci odvolání, z podnětu kterého Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. C. uznal vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit způsobem popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný J. C. byl za toto jednání odsouzen podle §205 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání tří let. Obviněnému byla dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené M. T. škodu ve výši 55 000 Kč.
3. Nejvyšší státní zástupce podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1, písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
4. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání shrnul dosavadní průběh řízení a podotkl, že v dané věci je klíčová otázka, k čemu směřoval úmysl obviněného, tedy jakou částku chtěl obviněný z účtu poškozené pomocí neoprávněně opatřené platební karty odčerpat. Zdůraznil dále, že neméně rozhodná je i otázka, zda a do jaké míry je možno obviněnému při stanovení výše zamýšlené škody přičítat i neúspěšné pokusy o výběr hotovosti. Ze způsobu spáchání trestné činnosti, kdy šlo o 50 transakcí provedených v průběhu 10 dnů, vyplývá, že šlo o pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku. V případě pokračující trestné činnosti platí, že škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají. Tím, že obviněný zadal při každé transakci určitou sumu, projevil svou vůli, že se chce dané částky zmocnit, přičemž jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Při stanovení výše způsobené a zamýšlené škody měl být proto proveden součet částek, které obviněný vybral nebo které se vybrat pokusil. Nejvyšší státní zástupce dále argumentuje tím, že z toho, jak obviněný s platební kartou poškozené nakládal, je zřejmé, že se po celou dobu pokoušel vybrat z účtu poškozené maximální množství finančních prostředků a žádná z doložených skutečností nesvědčí o tom, že by byl veden jen k výběru nějaké omezené sumy. Obviněný se navíc pokusil vybrat další finanční prostředky i po všech předchozích úspěšných výběrech. Poukázal rovněž na skutečnosti, že obviněný zadával různě vysoké částky v zájmu splnění limitu pro jednotlivé transakce, střídal bankomaty různých bank, transakce realizoval v různou denní i noční dobu. V souladu s výše uvedeným pak nemůže obstát argumentace odvolacího soudu, že úmysl obviněného směřoval vždy jen k výběru jím zadané nejvyšší částky. Z uvedeného zároveň plyne, že pokud by poškozená částku rovnající se součtu všech obviněným realizovaných autorizací s její platební kartou měla, a pokud by realizaci nebránil limit její platební karty, obviněný by takovou částku vybral. Na podporu své argumentace předložil aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, která se týká obdobných případů. Dle jeho názoru bylo prokázáno, že obviněný vybral z účtu poškozené 55 000 Kč a další sumu v celkové výši nejméně 567 000 Kč se vybrat pokusil. Odvolací soud skutek nesprávně právně posoudil, když dosažení hranice 500 000 Kč z hlediska způsobené škody je u daného trestného činu významným kvalifikačním momentem. Jednání obviněného rovněž mělo být posouzeno (vedle přečinu dle §234 odst. 1 tr. zákoníku) jako zločin krádeže dle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Na základě výše uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jakož i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konečně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
5. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
9. Po zhodnocení okolností případu a jejich podřazení námitkám vzneseným dovolatelem, se Nejvyšší soud nemůže než s těmito námitkami ztotožnit. Nalézací soud rozhodl rozsudkem tak, že obviněného uznal vinným skutkem téměř shodným, jak byl vymezen v obžalobě s tím, že obviněný svým jednáním popsaným ve výrokové části předmětného rozhodnutí odcizil ke škodě poškozené celkem 55 000 Kč a dále se pokusil vybrat k její škodě dalších nejméně 10 000 Kč. Skutek nalézací soud kvalifikoval jednak jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a jednak jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud následně rozsudek nalézacího soudu, z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci, zrušil a obviněného uznal vinným jednáním popsaným v obžalobě s tím rozdílem, že se obviněný svým jednáním pokusil ke škodě poškozené odcizit částku 325 000 Kč, když fakticky odcizil 55 000 Kč. Odvolací soud jednání kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí Krajský soud uvedl, že v jednotlivých dílčích jednáních obviněného bylo jeho úmyslem vyvolat škodu rovnající se nejvyšší zadané částce k výběru. Odvolací soud došel k závěru, že nelze uzavřít, že by obviněný znal výši zůstatku na účtu poškozené, ani že by obviněný chtěl při výběrech způsobit poškozené větší škodu, než která odpovídala nejvyšší částce, již se pokusil vybrat. Odvolací soud následně, po rozdělení jednotlivých dílčích útoků obviněného podle úspěšnosti výběrů či časového hlediska, uzavřel, že se obviněný pokusil odcizit 325 000 Kč, a z této částky fakticky odcizil 55 000 Kč. Odvolací soud nesouhlasil s argumentací státní zástupkyně, protože dle jeho názoru nelze výši způsobené (zamýšlené) škody určit součtem všech částek, při všech pokusech o výběr finanční hotovosti obviněným, neboť nejsou kryta zaviněním obviněného. S tímto závěrem se však nelze ztotožnit. Odvolací soud, v rámci výroku o vině, kladl obviněnému za vinu veškeré dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže, tedy všechny neoprávněně provedené autorizace, avšak při stanovení výše škody postupoval tak, že k určení její výše použil pouze některé z dílčích útoků, kladených mu za vinu. Při stanovení výše způsobené (zamýšlené) škody u trestného činu krádeže mělo dojít v daném případě k součtu všech částek, které obviněný vybral nebo se o to pokusil.
10. V předmětné trestní věci bylo prokázáno, že obviněný trestnou činnost spáchal 50 dílčími útoky, tedy 50 provedenými transakcemi neoprávněně opatřenou platební kartou v průběhu 10 dnů, za účelem výběru peněz z účtu poškozené. Každá obviněným zadaná transakce svědčí o jeho úmyslu zmocnit se právě takové (jím zadané) částky. Obviněný se cíleně snažil o vybrání co nejvyšší částky, na což lze usuzovat ze způsobu provedení trestné činnosti. Obviněný střídal bankomaty různých bank, transakce realizoval v různou denní a noční dobu, zadával různě vysoké částky k výběru. Tato systematika jasně dokládá úmysl obviněného, který se tímto jednáním pokoušel mj. také zjistit výši nastaveného limitu pro jednotlivé transakce. Na tomto místě je třeba upozornit, že obviněný se i po úspěšně provedených transakcích pokoušel o výběr dalších finančních částek. Nic tak nenasvědčuje tomu, jak dovozoval odvolací soud, že by obviněný směřoval k získání pouze omezeně vysoké sumy peněz. Zcela irelevantní je pak skutečnost, zda obviněný věděl, jaká je výše zůstatku na účtu poškozené, či nikoli. Je nepochybné, že obviněný zadával záměrně různě vysoké částky, které se pokoušel vybrat, aby zjistil výši nastaveného maximální limitu pro výběr. I poté se však nadále alespoň pokoušel vybrat další částky a trestné činnosti nezanechal, i když některou z transakcí provedl úspěšně. Dá se říct, že neexistovala žádná přesná částka, která by byla pro obviněného maximální. Pokud by poškozená disponovala na účtu takovou částkou, o jakou se obviněný pokoušel, zároveň by nebyl omezován limitem, zcela jistě by jí vybral, neboť trestná činnost obviněného spočívala právě ve snaze odčerpat finanční hotovost z účtu poškozené v maximálním možném rozsahu. Významné tedy je, že obviněný jednal v úmyslu trestný čin spáchat, tedy v úmyslu zahrnujícím i způsobení následku.
11. V posuzovaném případě bylo jednání, kvalifikované jako nedokonaná část trestného činu krádeže, vedeno záměrem obviněného vybrat prostřednictvím platební karty z bankomatů peněžní hotovost. Ze způsobu jednání obviněného je zřejmé, že předpokládal, že prostřednictvím platební karty poškozené může získat peníze z bankomatů, což se mu v několika případech také podařilo, a to dne 7. 4. 2012 v 22:05 hodin (10 000 Kč), 7. 4. 2012 v 22:32 hodin (5 000 Kč), 9. 4. 2012 v 21:35 hodin (10 000 Kč), hned následně opět 9. 4. 2012 v 21:37 hodin (10 000 Kč) a konečně 16. 4. 2012 v 21:45 hodin (10 000 Kč) a téhož dne v 21:46 hodin (10 000 Kč), (bod 6, 13, 31, 33, 48, 49 výroku o vině). Ostatní pokusy o výběr hotovosti byly bezvýsledné, ať už z důvodu nastavení karty či nedostatku prostředků na účtu poškozené. To ovšem byly z hlediska obviněného nahodilé okolnosti, přičemž výše částky na příslušném účtu byla vyloženě nezávislá na jeho vůli. Nejednalo se o to, že by se obviněný pokoušel získat určitý finanční obnos, a pokud se mu jeden pokus nepovedl, pouze se pokoušel znovu a znovu až do úspěšného výběru dané částky, jak dovozují soudy nižších stupňů. Ani poté totiž svého jednání nezanechal, naopak pokoušel se realizovat stále další transakce v jiných bankomatech či v jinou dobu. Obviněný si počínal způsobem, který obecně umožňoval dokonání činu, avšak za předpokladu souhry dalších okolností (dostatek prostředků na účtu poškozené, nastavení limitu). Tato souhra v konkrétních posuzovaných případech nenastala, byť o ni obviněný usiloval zadáním různých částek a také předpokladem, že na účtu je dostatek peněžních prostředků. Odvolací soud měl tedy zahrnout neúspěšné pokusy o neoprávněný výběr hotovosti do celkové výše hrozící škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 368/2015).
12. Podle názoru Nejvyššího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 205/2014) bylo v daném případě nutné, pro určení správné právní kvalifikace daného jednání, postupovat tak, že se do výše škody měly započíst i všechny neúspěšné pokusy obviněného o neoprávněný výběr finanční hotovosti pomocí odcizené platební karty. Pachateli totiž zásadně nemůže polehčovat skutečnost, jestliže jeho jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu, který chtěl spáchat, zůstalo ve stadiu pokusu výhradně z důvodů na jeho vůli nezávislých, přičemž sám pachatel učinil vše pro to, aby čin dokonal. V nyní posuzovaném případě se obviněný chtěl zmocnit za použití odcizené platební karty finanční hotovosti ve výši nejméně 567 000 Kč, jak o tom jasně vypovídají jím zadané pokyny evidované prostřednictvím bankovních automatů, a pouze z důvodů na jeho vůli nezávislých (např. stanovený denní limit), se obviněný reálně zmocnil jen peněžní částky ve výši 55 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tdo 180/2013).
13. Soudy nižších stupňů pochybily, když v případě neúspěšných pokusů o výběr peněžních prostředků z účtu poškozené do celkové výše škody nezapočetly i nižší peněžní částky, které se obviněný opakovaně pokoušel vybrat poté, co se mu nepovedlo vybrat částku vyšší. Nelze argumentovat tím, že tyto nižší částky jsou již konzumovány pokusem o výběr částky vyšší. Při stanovení celkové výše škody nebylo přihlíženo k částkám, které se svým dalším opakovaným jednáním pokoušel vybrat poté, kdy se mu nejen nepovedlo vybrat vyšší peněžní částky, ale i v případě, kdy se mu popsaným jednáním podařilo určitou finanční částku vybrat. Je přitom evidentní, že obviněný usiloval o převod co nejvyšších peněžních částek z účtu poškozené, o čemž svědčí množství opakovaně zadávaných příkazů k výběru financí (mnohdy v časovém intervalu pouhé minuty). Úmysl obviněného směřoval k přisvojení peněžních částek ke škodě poškozené, přičemž jejich celková výše představuje 567 000 Kč. Jeho záměr byl úspěšně realizován do výše 55 000 Kč a k výběru dalších peněžních prostředků ke škodě poškozené z důvodů na něm nezávislých nedošlo. Je nezbytné uvést, že soudy nezvažovaly, zda toto jednání obviněného, které kvalifikovaly jako pokračující trestný čin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neměly kvalifikovat jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 180/2013, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2645/13, rozh. 15/1996 Sb. rozh. tr.).
14. Nejvyšší soud proto na základě výše uvedeného rozhodl podle §265k odst. 1 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 31 To 550/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v souladu s platnou judikaturou.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu