ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1535.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1535/2014-60
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné B. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 5 To 70/2014, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 124/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 5 To 70/2014, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 25 T 124/2011, a dále se z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově zrušuje i tomu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 25 T 124/2011, ve výroku, kterým byla poškozená obchodní společnost HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., se sídlem Ctiborova 1194, Chomutov, IČ: 61329631, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím ustanovení §265 tr. ř. a podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněné B. H. u k l á d á , aby poškozené obchodní společnosti HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., se sídlem Ctiborova 1194, Chomutov, IČ: 61329631, uhradila způsobenou škodu ve výši 455.357 Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 25 T 124/2011, byla obviněná B. H. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) [bod 1) rozsudku], kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „jako jediná jednatelka společnosti GASTRO s. r. o. se sídlem v Chomutově, Lipská 2485/92, registrované pod identifikačním číslem: 44569092, v době od 28. 8. 2008 do 1. 9. 2008 nechala prostřednictvím svého manžela J. H. objednat gastronomické zboží od společnosti HOFMANN-CONSULTING, s. r. o. v hodnotě 455.357,- Kč, toto bylo dodáno do provozovny Slunce v K., okr. Ch., přičemž za zboží nebyla uhrazena kupní cena, přitom již v době, kdy bylo zboží objednáno, obžalovaná věděla, že svému závazku nebude moci dostát a kupní cenu uhradit, neboť činila kroky směřující k ukončení aktivit společnosti a zboží nevrátila a následně dne 8. 1. 2009 rozhodnutím jediného společníka odvolala sebe z funkce jednatelky a stejného dne smlouvou o převodu obchodního podílu prodala svůj 100% podíl ve společnosti GASTRO s. r. o., čímž společnosti HOFMANN-CONSULTING, s. r. o. způsobila škodu ve výši 455.357,- Kč“. Dále byla uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. [bod 2) rozsudku], jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „v době od 19. 2. 2009 do 4. 11. 2009 v Ch. užívala vozidlo zn. Toyota Landcruise r. z. …, patřící společnosti ŠkoFIN s. r. o. se sídlem v Praze 5, přestože leasingová smlouva č. … ze dne 10. 3. 2006, na jejímž základě toto vozidlo užívala, byla dne 29. 1. 2009 společností ŠkoFIN s. r. o. z důvodů neplacení leasingových splátek vypovězena a přes opakované výzvy předmětné vozidlo, jehož hodnota činila 191.000,- Kč, poškozené společnosti nevrátila a užívala je dále pro svoji potřebu“.
Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost HOFMANN – CONSULTING, s. r. o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podaly obviněná a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 5 To 70/2014, jímž podle §256 tr. ř. tato odvolání zamítl.
Odvolací soud se při posuzování odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově zaměřeného do výroku o náhradě škody plně ztotožnil s právním názorem soudu prvého stupně, že uplatněný nárok poškozené společnosti HOFMANN - CONSULTING, s. r. o. nelze v předmětném trestním řízení přiznat a že jsou tak dány důvody podle §229 odst. 1 tr. ř. k tomu, aby byl tento poškozený subjekt se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Konstatoval, že ačkoli byl nárok uplatněn řádně a včas, spočívá překážka jeho přisouzení v té okolnosti, že o takovém nároku již bylo rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení a že by v opačném případě ohledně plnění téhož nároku vedle sebe existovaly dva exekuční tituly zavazující dva různé subjekty. V této souvislosti poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 20 Cm 41/2009, jenž nabyl právní moci dne 2. 2. 2010.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněné, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) alinea druhá tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětným dovoláním napadá pouze tu část zamítavého výroku odvolacího soudu, kterým došlo k zamítnutí odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, zaměřenému výlučně proti výroku o náhradě škody. Vyjádřil přesvědčení, že presentovaný právní názor odvolacího soudu nelze obhájit, neboť se nachází v rozporu s ustálenou judikaturou. Zdůraznil, že obdobnou problematikou se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 72/2007 (publikovaném pod č. T 1088 v sešitě 45 Souboru tr. rozh. Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha 2008), ve kterém dovodil, že jednatel obchodní společnosti je zákonným ručitelem za závazky obchodní společnosti, které způsobil svou trestnou činností, tudíž mu přísluší uložení povinnosti k náhradě škody. Podle názoru dovolatele lze i v nyní posuzovaném případě postupovat stejně a dovodit, že přiznání nároku poškozené společnosti HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., na náhradu škody v adhezním řízení nebránila žádná zákonná překážka.
Nejvyšší státní zástupce pokračoval, že pokud soud prvého stupně vyslovil vinu obviněné ohledně skutku popsaného v bodě 1) rozsudku a odvolací soud se s tímto názorem ztotožnil, pak lze v této návaznosti v souladu s judikaturním řešením dané problematiky současně konstatovat, že obviněná, jako jediná jednatelka společnosti GASTRO, s. r. o., postupovala v rozporu s ustanovením §135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 5, 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodního zákoníku“) a tedy bez dodržení své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a že je tak dána její odpovědnost za takto způsobenou škodu z titulu jejího zákonného ručení.
Argumentaci odvolacího soudu, že v trestním řízení proti obviněné nelze poškozené společnosti přiznat nárok na náhradu škody, neboť by při zohlednění pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 20 Cm 41/2009, existovaly dva exekuční tituly zavazující dva různé subjekty ohledně plnění téhož nároku, je podle přesvědčení dovolatele (s odkazem na ustanovení předpisů soukromého práva) třeba odmítnout.
Prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace tak oběma soudům vytkl, že o nároku poškozené obchodní společnosti mělo být rozhodnuto za podmínek §228 odst. 1 tr. ř., neboť ve vydání takového rozhodnutí nebránila zákonná překážka ve smyslu §44 odst. 3 tr. ř. Takto vytýkané pochybení při adhezním způsobu rozhodování nespočívá toliko na nesprávné aplikaci procesní normy, ale má svůj hmotně právní podklad v nesprávnosti posouzení odpovědnosti jednatele za závazky jím zastupované obchodní společnosti z titulu jeho zákonného ručení.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ve veřejném zasedání (v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř.)
1) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil
- usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 5 To 70/2014, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově,
- z podnětu odvolání této státní zástupkyně i tomu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 25 T 124/2011, ve výroku, kterým se poškozená obchodní společnost HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., se sídlem Ctiborova 1194, Chomutov, IC: 61329631, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních;
- případná rozhodnutí na zrušené části napadeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2) dále postupoval podle §265m odst. 2 tr. ř. a s přiměřeným použitím ustanovení §265 tr. ř. sám rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. tak, že se obviněné B. H. ukládá, aby poškozené obchodní společnosti HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., se sídlem Ctiborova 1194, Chomutov, IČ: 61329631 uhradila způsobenou škodu ve výši 455.357 Kč.
Nejvyšší státní zástupce pak vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Obviněná prostřednictvím své obhájkyně pouze vyslovila v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud shledal, že v rámci předmětných důvodů dovolání byly námitky ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ), g) tr. ř. obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce uplatněny relevantně, neboť vytýkané pochybení při adhezním způsobu rozhodování má svůj hmotně právní podklad v nesprávnosti posouzení odpovědnosti jednatele za závazky jím zastupované obchodní společnosti z titulu jeho zákonného ručení.
Vzhledem k tomu, že nebyly dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené části shora citovaných rozhodnutí, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Podle §44 odst. 3 tr. ř. nelze návrh podle §43 odst. 3 tr. ř. podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2009, č. j. 20 Cm 41/2009-43, byla obchodní společnost GASTRO s. r. o. (žalovaný) zavázána k povinnosti uhradit poškozené obchodní společnosti HOFMANN-CONSULTING, s. r. o. (žalobce) částku 455.357 Kč spolu s v rozsudku specifikovaným příslušenstvím a náhradě nákladů daného řízení v celkové výši 74.518,90 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 2 2010.
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 2236, plyne, že v období spáchání skutku popsaného pod bodem 1) ve výroku rozsudku soudu prvého stupně byla jedinou jednatelkou společnosti GASTRO s. r. o. (nyní GASTRO s. r. o., v likvidaci) obviněná B. H., roz. Š. Ve funkci jediné jednatelky byla konkrétně v období od 18. 5. 2005 do 8. 1. 2009. V období od 2. 11. 2006 do 9. 1. 2009 byla také jedinou společnicí jmenované obchodní společnosti, tedy o velikosti obchodního podílu 100 %. Počínaje dnem 9. 1. 2009 byl jediným společníkem L. B. (na něhož obviněná převedla svůj 100 % obchodní podíl), který se také stal jediným jednatelem jmenované společnosti. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2013, č. j. 72 Cm 56/2011-10, byla obchodní společnost GASTRO s. r. o. zrušena a nařízena její likvidace. Z citovaného usnesení lze dovodit, že od převodu obchodního podílu a změny společníka na základě rozhodnutí valné hromady dne 8. 1. 2008 společnost do sbírky listin obchodního rejstříku nezakládá příslušné listiny a po dobu dvou let nevykonává žádnou činnost. Z citovaného usnesení, jakož i výpisu obchodního rejstříku, rovněž vyplývá, že obchodní podíl současného jediného společníka jednatele společnosti, L. B., byl postižen exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice ze dne 26. 10. 2010, č. j. 124 EX 7243/08-34, a to na základě usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 12 Nc 4031/2008-8 ze dne 27. 6. 2008.
Jak bylo zjištěno v daném řízení (a jak je popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí soudu prvního stupně a podrobněji rozvedeno zvláště v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně), obviněná, jako jediná jednatelka společnosti GASTRO, s. r. o., nechala prostřednictvím svého manžela J. H. objednat od poškozené obchodní společnosti gastronomické zboží v hodnotě 455.357 Kč, ačkoli již v době objednání zboží věděla, že svému závazku nedostojí a kupní cenu neuhradí. Podle závěru vyjádřeného v právní větě rozsudku soudu prvého stupně popsaným činem [uvedením jiného (společnosti HOFMANN – CONSULTING, s. r. o.) v omyl] ke škodě cizího majetku sebe obohatila a tímto činem způsobila škodu nikoli malou. Podle trestního práva tak byla jejím jednáním naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z hlediska práva obchodního současně svým jednáním přímo způsobila, že obchodní společnost GASTRO, s. r. o. (jejíž byla v posuzované době jedinou jednatelkou a nadto jedinou společnicí) nesplnila (a ani nebyla schopna splnit) smluvní závazek stanovený na základě jednotlivých objednávek gastronomického vybavení (žalobcem/poškozeným byly v rámci civilního řízení doloženy jednotlivé objednávky ze dnů 22. 8. 2008 a 1. 9. 2008, faktury ze dnů 17. 9. 2008, 12. 9. 2008, 22. 8. 2008 a dodací listy ze dnů 17. 9. 2008, 12. 9. 2008 a 26. 8. 2008, upomínky žalobce/poškozeného, žádost žalované o splátkový kalendář ze dne 27. 10. 2008 a stanovisko k žádosti o splátkový kalendář ze dne 14. 11. 2008), kdy osobně coby jediná jednatelka – statutární orgán dané obchodní společnosti – dala přímý pokyn k jeho objednání (její jméno je také uvedeno na jednotlivých dokumentech spolu s firmou obchodní společnosti). Zavinila tak, že této obchodní společnosti byla Krajským soudem v Ústí nad Labem pro nesplnění smluvní povinnosti uložena povinnost k úhradě shora uvedené částky (spolu s příslušenstvím a náklady řízení). Soudy nižších stupňů zjištěné skutečnosti, a to že obchodní společnost GASTRO s. r. o. nebyla v rozhodné (ani následující době) schopna plnit své závazky, což následně (nedlouho po popsaném činu) zjevně vedlo k převodu obchodního podílu obviněné na osobu (L. B.) zcela nekompetentní, podnikatelsky nezkušenou, bez jakéhokoli podnikatelského záměru, bez jakéhokoli seznámení s účetními doklady a závazky jmenované společnosti (jak explicitně vyjádřil odvolací soud: „není proto překvapením, že společnost po převodu obchodního podílu na nového společníka již nevykazovala naprosto žádnou činnost, své splatné závazky neuhradila a v současné době je v likvidaci“ ), je totiž třeba hodnotit i v kontextu (stručně shrnutého) zjištění odvolacího soudu o záměrném usměrňování (ze strany obviněné) finančních toků mimo účet společnosti a o naprosto nestandardním nakládání s finančními prostředky (v podrobnostech viz str. 9 - 11 odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně). Za popsaného stavu věci, při komplexním posouzení všech zjištěných relevantních skutečností, je zřejmé, že obviněná (jako jediná jednatelka) postupovala v rozporu s ustanovením §135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 5 obchodního zákoníku, tedy rovněž bez dodržení své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, přičemž též se zřetelem k tomu, že obchodní společnost GASTRO s. r. o. (nyní v likvidaci) byla postižena platební neschopností, neměla a nemá ani dostatek prostředků k tomu, aby uhradila škodu vzniklou zaviněným protiprávním jednáním obviněné, lze s ohledem na §135 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s §194 odst. 5, 6 obchodního zákoníku vyslovit závěr, že je dána odpovědnost obviněné za způsobenou škodu z titulu jejího zákonného ručení (je zákonným ručitelem za závazky jmenované obchodní společnosti).
Adhezní řízení plní v rámci trestního řízení specifickou úlohu – trestní soud v něm činí posouzení škody podle předpisů civilního práva hmotného. Je institutem, prostřednictvím nějž mohou osoby poškozené trestnou činností pachatele dosáhnout náhrady škody přímo v řízení trestním, aniž by musely samostatně paralelně či následně vést proti pachateli, respektive škůdci ještě další samostatné civilní řízení o náhradu dané škody. Bylo by v rozporu se zásadou procesní ekonomie, pokud by za situace, kdy je v rámci trestního řízení zjištěna osoba škůdce a splněny podmínky odpovědnosti za škodu, musel poškozený opětovně uplatňovat proti pachateli svůj nárok a opětovně před soudem v civilním řízení prokazovat skutečnosti, které již byly dokázány v trestním řízení. To vyplývá z ustanovení §228 odst. 1 tr. ř., podle kterého, jsou-li splněny zákonem dané podmínky, je soud v trestním řízení povinen uložit obviněnému povinnost k náhradě škody. Výše citovaná ustanovení §43 odst. 3 a §44 odst. 3 tr. ř. stanoví možnost uplatnění nároku poškozeného v adhezním řízení v návaznosti na charakter a stav tohoto nároku ve sféře práva civilního, zejména s ohledem na zásadu překážky věci rozhodnuté (rei iudicatae). Nelze však podle nich postupovat mechanicky bez zřetele na právní povahu nároku popřípadě nároků podle práva civilního.
V posuzovaném případě bylo nutno nárok uplatněný v adhezním řízení posoudit rovněž z hlediska práva obchodního. S ohledem na výše uvedené měla poškozená obchodní společnost podle obchodního zákoníku proti obviněné a zároveň jednatelce obchodní společnosti ručící podle §135 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s §194 odst. 5 , 6 obchodního zákoníku za závazky společnosti, nárok na náhradu škody z titulu věřitele vůči ručiteli. Návrh, aby trestní soud uložil obviněné povinnost nahradit tuto škodu, by nebylo možno podat v případě, bylo-li by o nároku, který má poškozená společnost, podle §135 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s §194 odst. 5 , 6 obchodního zákoníku proti společnosti GASTRO s. r. o. (nyní v likvidaci), z titulu jejího postavení ručitele rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném příslušném řízení. V posuzované věci však o takovém nároku rozhodnuto nebylo. Rozsudkem, na který poukazují soudy nižších stupňů, bylo rozhodnuto o nároku věřitele (poškozené společnosti) proti přímému dlužníkovi (GASTRO s. r. o.), nikoli však o nároku věřitele proti ručiteli (obviněné). Právo poškozené podat návrh podle §44 odst. 3 tr. ř. proti pachateli trestného činu tak nebylo uvedeným rozsudkem dotčeno.
V opačném případě by totiž docházelo k toleranci stavu, kdy přímý viník (zde jediná jednatelka a jediná společnice) přesouvá svou odpovědnost na jiný subjekt odpovědný nikoli na základě principu viny, ale na principu objektivní odpovědnosti, jejímž účelem je ochrana poškozeného, a nikoli sejmutí odpovědnosti z viníka. Takový stav je nutno kategoricky odmítnout. Nejenže by znamenal nezákonné omezení ochrany věřitele, ale zejména by se příčil obecnému vnímání institutu odpovědnosti za škodu (k posuzované problematice viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 72/2007, publikované pod č. 1088 v sešitě 45 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Argumentaci odvolacího soudu, že v trestním řízení proti obviněné B. H. nelze poškozené společnosti přiznat nárok na náhradu škody, neboť by při zohlednění pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 20 Cm 41/2009, existovaly dva exekuční tituly zavazující dva různé subjekty ohledně plnění téhož nároku, je tak třeba odmítnout, neboť pomíjí zásadní okolnost, tj. jejich vzájemnou provázanost odvíjející se od právního institutu ručení.
Soukromé právo takovou situaci v rámci obchodněprávních vztahů upravuje v §324 odst. 1 obchodního zákoníku (podobně i obecná občanskoprávní úprava v §1908 odst. 1 občanského zákoníku), podle kterého závazek zaniká, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Lhostejno tedy, zda ke splnění závazku došlo ze strany přímého dlužníka či ručitele. Za uvedeného stavu by tak ze zákona došlo k zániku platebního závazku obviněné B. H., vyplývajícího z adhezního výroku trestního rozsudku podle §228 odst. 1 tr. ř. Současně by došlo i k zániku povinnosti obchodní společnosti GASTRO, s. r. o., kterou obviněná z titulu svého jednatelského postavení v rozhodné době zastupovala a které byla uložena platební povinnost pravomocným rozsudečným výrokem, vydaným ve věci Krajského soudu v Ústí nad Labem vedené pod sp. zn. 20 Cm 41/2009. Oba tyto závazky jsou totiž, jak již výše uvedeno, vzájemně provázány prostřednictvím právního institutu ručení.
Nad výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud pouze na okraj doplňuje, že pokud by i přes uvedený způsob zániku souvisejících závazkových vztahů došlo k duplicitnímu plnění na podkladě již neexistujícího nároku oprávněného subjektu, pak je možno nárokovat vydání takto poskytnutého plnění z titulu bezdůvodného obohacení podle §2991 odst. 1 občanského zákoníku. Takovou situaci lze taktéž řešit v rámci sporného řízení před civilním soudem, resp. v té jeho fázi, která se týká vykonávacího řízení, neboť podle §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je povinný oprávněn podat návrh na zastavení vykonávacího řízení z důvodu zániku přiznaného práva.
V souladu s výše uvedeným a rovněž závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 4 Tz 72/2007 (publikovaném pod č. 1088 v sešitě 45 Souboru tr. rozh. Nejvyššího soudu) tak lze dovodit, že v přiznání nároku poškozené společnosti HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., na náhradu škody v adhezním řízení nebránila žádná zákonná překážka. Za takovou zákonnou překážkou postupu podle §228 odst. 1 tr. ř. nelze považovat pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2009, vydaný pod sp. zn. 20 Cm 41/2009, kterým bylo o nároku na plnění z kupních smluv uzavřených (na základě jednotlivých objednávek) mezi spol. HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., jako prodejcem, a spol. GASTRO, s. r. o., jako kupujícím rozhodnuto tak, že společnost GASTRO, s. r. o., je povinna uhradit dlužné plnění z kupních smluv v celkové výši 455.357 Kč.
Na základě shora rozvedených skutečností Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 5 To 70/2014, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 25 T 124/2011, a dále z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově zrušil i tomu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 25 T 124/2011, ve výroku, kterým byla poškozená obchodní společnost HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., se sídlem Ctiborova 1194, Chomutov, IČ: 61329631, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím ustanovení §265 tr. ř. podle §228 odst. 1 tr. ř. pak obviněné B. H. uložil, aby poškozené obchodní společnosti HOFMANN - CONSULTING, s. r. o., se sídlem Ctiborova 1194, Chomutov, IČ: 61329631, uhradila způsobenou škodu ve výši 455.357 Kč.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý