ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1621.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1621/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. listopadu 2016 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 7 To 182/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 1 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 7 To 182/2016-389, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 3. 2016, č. j. 1 T 6/2016-367, kterým byl J. H. (dále jen obviněný, příp. dovolatel) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1, 2 výroku rozsudku) a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dva roky a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 2. 2016, č. j. 2 T 54/2015-79, kterým byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. pro skutek kvalifikovaný jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.
2. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 7 To 182/2016-389, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje na to, že „obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení, když provedeným dokazováním nebylo ani v jednom z obou případů prokázáno, že by jednání dovolatele mělo naplňovat znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely z neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu a rozhodovaly za situace, kdy tvrzené protiprávní jednání dovolatele nebylo jednoznačně prokázáno“. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil ve výroku o vině a o trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na charakter námitek se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje také obligatorní náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05).
5. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
6. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
7. Předně je nezbytné uvést, že z podaného dovolání není zřejmá žádná námitka, která by měla hmotně právní základ, jak vyžaduje dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g). Obviněný se sice uvedeného dovolacího důvodu dovolává, ale jeho argumentace spočívá v tom, že „…nebylo ani v jednom z obou případů prokázáno, že by jednání dovolatele mělo naplňovat znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a soudy vycházely z neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu a rozhodovaly za situace, kdy konkrétní tvrzené protiprávní jednání dovolatele nebylo jednoznačně prokázáno“ .
8. Pravou podstatou dovolání obviněného je tedy neztotožnění se se zjištěným skutkovým stavem na základě soudy provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů. Je jím tedy ve své podstatě vytýkáno, že nebyly provedeny všechny důkazy, a že provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny. V souvislosti s touto argumentací obviněného poukazuje Nejvyšší soud na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde zmíněný soud rozvádí důkazy, na základě kterých dospěl k závěru o vině obviněného jednáním popsaným pod bodem 1) – viz str. 4 rozsudku, stejně jako v případě jednání popsaným pod bodem 2) - viz str. 5-6. Obsahově shodné námitky byly obviněným rovněž uplatněny již v řízení před soudem druhého stupně, který na ně reagoval v odůvodnění svého usnesení na straně 3 (ve vztahu k bodu 1) a ve vztahu k bodu 2) na straně 3-4. S hodnotícími závěry soudu prvního i druhého stupně se Nejvyšší soud ztotožňuje, neboť plně odpovídají znění §2 odst. 6 tr. ř. a jejich odůvodnění znění §125 tr. ř., resp. §134 tr. ř. Přitom je nutno podotknout, že uvedená rozhodnutí odpovídají požadavku náležitého odůvodnění (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3).
9. S ohledem na charakter námitek, které byly v dovolání obviněným uplatněny a s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. Vzhledem k tomu, že se Nejvyšší soud ztotožnil s argumentací soudu druhého stupně, není potřebné se k těmto námitkám s ohledem na shora uvedené znovu vyjadřovat.
10. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zatíženo hmotně právní vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak takto učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu