ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.168.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 168/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. února 2016 o dovolání, které podal obviněný J. A. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2015, č. j. 12 To 293/2015-307, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 18/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 T 18/2014-287 , byl obviněný J. A. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
jako druh matky nezletilé poškozené K. B., dlouhodobě s nimi žijící ve společné domácnosti na adrese N.. l., J., a podílející se na výchově a výživě nezletilé K. B., ač věděl, že je jí méně než 15 let, tuto v přesně nezjištěné době od listopadu 2012 do června 2013, o víkendech asi ve 20 případech osahával na prsou pod tričkem a pod podprsenkou, a dále jí osahával v rozkroku pod riflemi a kalhotkami.
2. Obviněný byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 10. 2015, č. j. 12 To 293/2015-307, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Michala Šiguta dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l ) tr. ř.
5. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl (část IV.), že odvolací soud na základě svého hodnocení provedeného v usnesení ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 To 74/2015-244, dospěl k jinému skutkovému zjištění než soud prvního stupně. Má za to, že jiné hodnocení důkazů nemůže být ovšem důvodem k postupu podle §262 tr. ř. – odvolací soud nemůže nařídit, aby vrácená věc byla rozhodnuta v jiném složení senátu. Podotkl, že soud prvního stupně není vázán hodnocením důkazů odvolacím soudem a odebráním této věci příslušnému senátu bylo zasaženo do nezávislosti soudu a v daném směru poukázal na znění čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, jakož i čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny. Je přesvědčen, že pokud byla věc vrácena soudu prvního stupně, měl o ní nadále rozhodovat stejný senát.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil (část V.) poukazem na „nesprávné hmotněprávní posouzení“ a mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními spatřuje extrémní nesoulad. Připomenul předchozí snahu soudu prvního stupně, který obviněného dvěma rozsudky, a to ze dne 28. 4. 2014 a ze dne 15. 1. 2015 (přičemž ve druhém doplnil dokazování podle pokynu odvolacího soudu) obžaloby zprostil, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o jeho vině, předmětná rozhodnutí náležitě odůvodnil, důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení a respektoval přitom základní zásady trestněprávní a ústavněprávní.
7. Obviněný poukázal na čl. 40 odst. 2 Listiny a připomenul, že rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 T 18/2014-287, byl vydán v rozporu se zásadou in dubio pro reo , neboť velkou váhu nesprávně jako soud odvolací přikládal znaleckému posudku stran věrohodnosti poškozené a její schopnosti zapamatovat si prožitý děj. Jako nepřímý důkaz nemůže vést k jeho odsouzení. Zmínil rovněž postoj poškozené, která při hlavním líčení sama uvedla, že se vytýkaného jednání ve vztahu k ní nedopustil a pokud z některé její předcházející výpovědi vyplynul opak, lhala, a to na nátlak ostatních členů rodiny. Bylo tedy dle jeho názoru provedeným dokazováním potvrzeno, že se tohoto jednání nedopustil.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2015, č. j. 12 To 293/2015-307, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 T 18/2014-287 a dále usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 To 74/2015-244 podle §265k tr. ř. zrušil a Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se ke dni rozhodování dovolacího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu, v tom, aby o podaném dovolání rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen , ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Citovaný dovolací důvod obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem může jít také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně).
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
17. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
A) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
20. Dovolatel naplnění tohoto dovolacího důvodu shledává v nedůvodné aplikaci ustanovení §262 tr. ř. odvolacím soudem, když zdůrazňuje, že odlišné hodnocení důkazů nemůže být důvodem k odnětí a přikázání věci k rozhodnutí jinému senátu. Tato obecně správná premisa však nenachází svého uplatnění v posuzované věci, neboť důvod pro odnětí věci senátu soudu prvního stupně podle obviněným zmiňovaného rozhodnutí nespočívá v tom, že by tento odlišně hodnotil důkazy a ve smyslu vlastního hodnocení zavazoval ke stejnému hodnocení soud nalézací, nýbrž v tom, že tomuto soud opakovaně vytkl nedodržení požadavků plynoucích pro něj z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
21. Je skutečností, že původně ve věci rozhodujícím senátem (ve složení JUDr. Alena Langová – předsedkyně, Slavěna Ruferová a MVDr. Blažena Schmidtová – přísedící) byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. opakovaně obžaloby pro zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku zproštěn (rozsudky ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 T 18/2014-152, a ze dne 15. 1. 2015, č. j. 2 T 18/2014-225), avšak podle hodnocení odvolacího soudu k tomuto došlo v důsledku nesplnění požadavků, které zákon v souvislosti s rozhodováním soudu o vině obviněného na ve věci rozhodující orgán klade.
22. Již v usnesení ze dne 13. 8. 2014, č. j. 12 To 188/2014-181, krajský soud poukázal na to, že odvoláním státního zástupce napadené rozhodnutí nemůže obstát, neboť soud prvního stupně jednak nepostupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. (v daném směru hodnotil rozhodnutí nalézacího soudu za předčasně vydané), jednak provedené důkazy nehodnotil v souladu s požadavkem §2 odst. 6 tr. ř. Zdůraznil specifičnost věci (handicapovaná poškozená žijící v nepříznivém rodinném prostředí), která z důvodu postoje obviněného popírajícího spáchání trestného činu klade zvýšené požadavky na hodnocení důkazů soudem a vyžaduje (z důvodů dvou skupin důkazů, z nichž jedna svědčí ve prospěch a druhá naopak v neprospěch obviněného) provedení dalšího podrobnějšího dokazování.
23. Podle následujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 To 74/2015-244, soud prvního stupně sice splnil jeho pokyny stran uloženého rozsahu dokazování, avšak opětovně nevyhověl požadavkům §2 odst. 6 tr. ř., když dostatečně nevzal v úvahu důkazy, jež vyzněly v neprospěch obviněného, a naopak nedůvodně zvýraznil skutečnosti podružného rázu. K části důkazů (výpovědi nezletilé, znaleckému posudku, výpovědím specifikovaných svědků i listinným důkazům) přistoupil soud prvního stupně podle soudu odvolacího „bezdůvodně s nedůvěrou, přezíravě, zatímco nepřiměřenou závažnost přikládá důkazům méně zásadním a nepodstatným, ze kterých dovozuje nevinu obžalovaného“. Důvod k aplikaci §262 tr. ř. podle krajského soudu nastal proto, že soud prvního stupně „opětovně nevěnoval pozornost otázce řádného, úplného a pečlivého hodnocení důkazů“.
24. Pro posouzení důvodnosti tvrzení obviněného ohledně existence tohoto dovolacího důvodu je podstatné to zjištění, že důvod ke změně ve věci rozhodujícího senátu nebyl vyvolán tím, že by odvolací soud vyjádřil závazné stanovisko k hodnocení toho či onoho důkazu (odlišné od hodnocení důkazů soudem prvního stupně) a následně toto požadoval respektovat jiným senátem nalézacího soudu, ale že (byť to explicitně nevyjádřil) dospěl k závěru, že ve věci rozhodující senát není schopen věc rozhodnout zákonu odpovídajícím způsobem.
25. Aplikace ustanovení §262 tr. ř. sama o sobě nezakládá porušení práva obviněného garantovaného mu čl. 38 odst. 1 Listiny. Ústavní imperativ, kdy nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, který představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem daných procesních pravidel tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy, nelze zaměňovat s nesouladným postojem ohledně výsledku řízení. Nově jmenovaný senát soudu prvního stupně nezaložil rozpor s právem na zákonného soudce, naopak měl vyřešit pochybnosti o tom, zda nalézací soud byl způsobilý posoudit věc v souladu se zákonnými ustanoveními, a to nestranně a objektivně (srov. např. usnesení ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 3362/13).
26. Pokud odvolací soud řádně a logicky odůvodní, proč postupoval v souladu s §262 tr. ř. když aplikoval ustanovení, které umožnilo, aby věc byla rozhodnuta jiným soudcem. To se podle zjištění soudu dovolacího stalo. Ostatně nelze nezmínit, že ze stejných důvodů již dovolatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 To 74/2015-244, napadl ústavní stížností, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1683/15, (nikoli sp. zn. III. ÚS 1685/15, jak v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení uvedl odvolací soud) tak, že ji odmítl. Ústavní soud shledal nepřípadnou námitku stěžovatele, že odvolací soud instanční cestou „vnucuje“ nižšímu soudu vlastní hodnocení důkazů. Do hodnocení důkazů podle jeho zjištění odvolací soud napadeným rozhodnutím ústavně neudržitelným způsobem nezasáhl.
27. Z těchto důvodů neshledal Nejvyšší soud tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. důvodným.
B) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku, jíž by brojil vůči nesprávnosti hmotně právní subsumpce zjištěného skutkového stavu věci (skutku popsaného v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně) pod příslušné ustanovení tr. zákoníku (skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužívání podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Existenci tohoto dovolacího důvodu založil na námitce extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy ( „pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu věci dosahují velmi vysoké intenzity“ ) , který má svoji příčinu v tom, že soudy upřednostnily nepřímý důkaz v podobě znaleckého posudku.
29. S takovým hodnocením věci se dovolací soud neztotožňuje. O takový rozpor by se ve smyslu jeho výkladu totiž jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
30. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Soudy obou stupňů odsuzující výrok založily na svědecké výpovědi samotné poškozené K. B., která byla podpořena jednak výpověďmi svědkyň F. B. a E. B. a současně má i oporu v závěrech znaleckého posudku z oboru zdravotnictví se specializací dětská klinická psychologie zpracovaném PhDr. Karlem Noskem, který mimo jiné neshledal žádné sklony poškozené ke konfabulaci, a to v jakémkoli směru. Přitom je třeba uvést, že tyto důkazy byly provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, přičemž připomenout lze i to, že výpověď poškozené z přípravného řízení provedl jako důkaz i soud druhého stupně v rámci veřejného zasedání o odvolání.
31. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového a procesního charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněného hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
C) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
32. K naplnění tohoto dovolacího důvodu, který byl obviněným uplatněn ve variantě spočívající v nedůvodnosti zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z důvodu vad, které zakládají dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř., by mohlo dojít pouze tehdy, byla-li by tato tvrzení odvolatele důvodná. S ohledem na výše uvedené je třeba dojít k tomu, že ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nebyl dovolatelem uplatněn důvodně.
33. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. února 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu