ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.518.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 518/2019-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2019 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 68 To 344/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 99/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Obviněný M. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 2 T 99/2018, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč, který se skládá ze 100 denních sazeb ve výši 250 Kč za jednu denní sazbu. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 68 To 344/2018, podle §256 tr. ř. zamítl.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V dovolání namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by jeho schopnost řídit bezpečně motorové vozidlo byla zcela vyloučena. Podle dovolatele nebyla naplněna ani subjektivní stránka přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v době, kdy u něj byla provedena silniční kontrola, byl přesvědčen, že se nenachází pod vlivem návykové látky. V této souvislosti sice přiznal, že marihuanu občasně užívá, nicméně ji užil minimálně s odstupem 48 hodin před předmětnou jízdou, v den silniční kontroly se však pod vlivem marihuany subjektivně necítil. Dále poukázal na nejednotný přístup odborné veřejnosti, neboť ani odborníci se nedokáží shodnout na působení návykových látek, které je velice individuální. Vzhledem k tomu, že ani zasahující příslušníci Policie ČR jej nezastavili kvůli stylu jeho jízdy a nezdál se jim pod vlivem návykové látky, rovněž známky užití návykové látky neregistroval lékař, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 68 To 344/2018, a aby podle §265m tr. ř. jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělil, že obviněný v podaném dovolání rekapituluje průběh trestního stíhání a opakuje námitky, které již uplatnil v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002. Rovněž tak konstatoval, že dle jeho přesvědčení nemohou námitky obviněného, byť mají směřovat proti subjektivní a objektivní stránce přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, naplnit dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což dokládá na výhradách ke znaleckému posudku MUDr. Navrátila. V další části státní zástupce rozvedl nejen znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, ale zmínil také rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 23/2011 Sb. rozh. tr., a poukázal na vymezení pojmu „stavu vylučujícího způsobilost“ , ustanovení zákona o silničním provozu, stejně jako nařízení vlády ke stanovení limitních hodnot návykových látek. Rovněž tak zmínil některá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby konstatoval, že u obviněného zjištěná přítomnost návykové látky [delta 9-tetrahydrocannabinolu (9-THC)] 15x převýšila limitní hodnotu pro 9-THC vymezenou v nařízení vlády č. 41/2014 Sb., při jehož dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě v případě, že odvolání obviněného bylo zamítnuto]. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
8. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
III.
Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu a na základě podaného dovolání předně shledal, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení v rámci své obhajoby. Tyto byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tedy o opakování obhajoby, jak rovněž uvedl státní zástupce, se kterou se již musely vypořádat soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí [viz body 4-11, k hodnocení důkazů pak zejména body 12, 13 rozsudku soudu prvního stupně; body 9-12 usnesení odvolacího soudu]. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
11. Z obsahu dovolacích námitek vyplývá, že jimi obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti je nutno konstatovat, že takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod, byť obviněný v dovolání poukázal na hmotně právní termíny, jako je subjektivní a objektivní stránka trestného činu. Je však potřebné uvést, že tyto pojmy jsou, jak již bylo shora zmíněno, obviněným vázány na jejich prokázání, přičemž s hodnotícími závěry soudů nižších stupňů, které jejich naplnění konstatovaly, nesouhlasí.
12. V kontextu shora uvedených informací zcela nad rámec své přezkumné činnosti Nejvyšší soud považuje za vhodné se vyjádřit k námitkám obviněného, které se týkají jak objektivní, tak subjektivní stránky předmětného trestného činu, a důvodům, pro které tyto námitky bylo nutno označit za námitky nenaplňující uplatněný dovolací důvod.
13. Podle skutkových zjištění (stručně Nejvyšším soudem níže uvedených) byl obviněný při silniční kontrole policejní hlídkou podroben testu přístrojem Drugwippe 5S ke zjištění vlivu návykových látek, přičemž byla zjištěna látka THC a z následného odběru biologického materiálu byla v krevním séru zjištěna přítomnost THC, kdy koncentrace této látky byla stanovena na 30,2 ng/ml. Jednání obviněného tak bylo soudem prvního stupně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
14. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
15. Jak správně ve svém dovolání podotkl obviněný, pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. Nejvyšší soud dále doplňuje, že k naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu rozh. č. 54/1968 a rozh. č. 23/2011Sb. rozh. tr.). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
16. Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to THC, kterážto látka je zařazena mezi psychotropní látky v příloze 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
17. Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost ve stavu vylučujícím způsobilost. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz rozh. 23/2011 Sb. rozh. tr.) - srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
18. V souvislosti s předmětnou trestní věcí musí Nejvyšší soud ovšem konstatovat, že soud prvního stupně výše popsaný postup - posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, dodržel, když nechal vypracovat dva znalecké posudky. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie zpracovaný doc. RNDr. Petrem Ondrou, CSc. konstatoval nález THC v krevním séru obviněného v koncentraci 30,2 ng/ml.
19. V návaznosti na shora uvedené zjištění a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Teprve na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2011). Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro stanovení, zda byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je nutno přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který učiní závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
20. Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie tak de facto slouží jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie. Potřeba zpracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie tak byla v projednávané věci dána konkrétními okolnostmi, které byly při jejím projednávání zjištěny. Z posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce MUDr. Bohumila Navrátila vyplývá, že koncentrace THC byla u obviněného zjištěna ve výši 30,2 ng/ml, což je množství natolik vysoké, že lze důvodně usuzovat, že způsobilost obviněného bezpečně ovládat motorové vozidlo byla vyloučena. Znalec dále uvedl, že THC má účinky na centrální nervovou soustavu, kdy v souvislosti s řízením motorových vozidel jsou v rámci epidemiologických studií pozorovány jevy jako je prodloužení reakčního času, porušení jemných automatizmů, neadekvátní reakce na vjemy z okraje zorného pole atd. Nebezpečí, které tedy řízení motorového vozidla pod vlivem THC představuje, je značně vysoké. Ve vztahu k hraničnímu množství potřebnému pro vyloučení způsobilosti bezpečně řídit motorové vozidlo znalec uvedl, že za takové množství je považována koncentrace 2 ng/ml, nicméně odborníci se přiklánějí k hodnotě koncentrace 10 ng/ml, s tím, že takováto koncentrace již jednoznačně vylučuje způsobilost bezpečně řídit vozidlo.
21. Nejvyšší soud se tak neztotožňuje s námitkami obviněného vztahujícími se k nedostatečnému prokázání vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo. Vyjma již akcentovaného správného postupu soudu prvního stupně stran prokazování výše zmíněné skutečnosti Nejvyšší soud dále doplňuje, že naměřená hladina THC byla u obviněného minimálně třikrát vyšší než širokou odbornou veřejností stanovená hranice, u které již nelze pochybovat o ovlivnění stran způsobilosti řídit motorové vozidlo. Odkazuje-li obviněný v tomto směru na usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 560/2018, tento k tomu připomíná, že v uvedeném případě se jednalo o zjištěnou koncentraci THC 4,7 ng/ml, tedy o koncentraci hraniční, která je pod již zmiňovanou hranici 10 ng/ml, a tedy i mnohonásobně pod hranicí 30,2 ng/ml, která byla naměřena obviněnému. V takovém případě tak nelze mít pochyby, že schopnost obviněného řídit vozidlo byla objektivně významně narušena, což je ostatně i konstatováno v předmětném znaleckém posudku. Na uvedeném nic nezmění ani fakt, že obviněný, jak v průběhu silniční kontroly, tak při následné prohlídce lékařem nejevil známky ovlivnění návykovou látkou, neboť jak bylo ostatně rovněž konstatováno ve zmiňovaném znaleckém posudku, ačkoliv se v některých případech a zejména u uživatelů pravidelných, může zdát, že nejsou návykovou látkou ovlivněni, objektivně tomu tak je, jak tomu nepochybně bylo také v konkrétním případě.
22. Ve vztahu k druhé obviněným uvedené námitce, a sice k absenci subjektivní stránky Nejvyšší soud na základě informací uvedených shora zdůrazňuje, že se jedná o námitku obsahově nespadající pod uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud poukazuje na to, že pocit obviněného o subjektivní schopnosti řídit motorové vozidlo mohl pramenit z jeho zkušeností z užívání této látky [sám uváděl i 10x do roka]. Další podstatnou skutečností je i to, že obviněný tento časový horizont požití marihuany změnil, což pak již jen svědčí o tendenčnosti jeho výpovědi, která může být vedena snahou vyvinit se. Obviněný rovněž sám uvedl, že si byl vědom skutečnosti, že THC může v těle zůstávat v řádu dní, kdy si tuto skutečnost údajně vyhledal na internetu. I přes tuto skutečnost se obviněný rozhodl řídit motorové vozidlo, a to, ačkoliv si byl vědom nejen možného delšího působení či ovlivnění jeho organismu látkou THC, ale zejména za situace, kdy, jak sám tvrdí, si není vědom, kolik marihuany vykouřil, popř. požil ve formě koláčků.
23. Ke skutečnostem shora uvedeným lze dodat, že obviněný po předchozím užití [uvádí sice několik šluků a připustil i snězení koláčků s marihuanou] marihuany, aniž se přesvědčil, zda touto látkou je či není stále ovlivněn nad přípustnou míru, z vlastního rozhodnutí usedl do motorového vozidla a toto řídil. Tedy jinými slovy řečeno, vozidlo řídil v situaci, kdy si byl vědom požití návykové látky a nemohl se opodstatněně spoléhat na to, že již není touto látkou ovlivněn natolik, že je schopen řídit vozidlo bezpečně a s jistotou. O příčetnosti a rozumném uvažování obviněného nevznikly v průběhu řízení jakékoli pochybnosti a lze tak konstatovat, že v dané situaci si musel být vědom toho, že vozidlo může řídit ve stavu, kdy s ohledem na výši návykové látky v krvi může ohrozit ostatní účastníky silničního provozu, případně majetkové hodnoty. Jednání obviněného proto bylo správně kvalifikováno jako spáchané v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kdy obviněný věděl, že může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, a pro případ, že je způsobí, s tím musel být srozuměn.
24. V souladu s výše uvedenými skutečnostmi musí Nejvyšší soud k námitkám, kterými obviněný zpochybňuje rozsah dokazování a hodnocení důkazů, byť prostřednictvím hmotně právních pojmů uvést, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jejich výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3).
25. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 5. 2019
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu