ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.860.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 860/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. srpna 2012 o dovolání obviněného H. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 4 To 130/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 194/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 4 To 130/2012 . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 4 To 130/2012, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2012, č. j. 3 T 194/2011-130, kterým byl obviněný H. Ch. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby se stanoví na částku 300,- Kč, tedy celkem 30 000,- Kč, když podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest v trvání tří měsíců a dále mu byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. 4 To 130/2012, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný argumentuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je mj. nepřezkoumatelné, jelikož v rozhodnutí není reagováno na důvody podaného odvolání. Podle mínění obviněného je dovolací důvod dán tím, že výrok rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny znaky přečinu příživnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. V případě, že soud hodlá uznat obviněného vinným tímto trestným činem, je třeba podle obviněného zohledňovat různé okolnosti, neboť ne každé napadení, byť k němu dojde veřejně nebo na místě veřejně přístupném, bude nutno vždy považovat za výtržnost ve smyslu ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku a poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu. Obviněný je toho názoru, že v popisu skutku nejsou uvedeny skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že byl zmíněný trestný čin spáchán, když ani odůvodnění tyto znaky nekonstatuje. Dále zmiňuje také dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mu byl podle jeho mínění uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a to trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, když tento druh trestu má být ukládán v souvislosti s činností (bezprostřední, přímou), která je zakazována. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby dovoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc přikázána soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření zdůrazňuje, že vzhledem k místu a době spáchání činu nelze pochybovat o tom, že se jednalo svou povahou o výtržnické jednání narušující veřejný pořádek způsobem překračujícím meze přestupkového jednání, a proto je třeba námitky obviněného v této části odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky směřující proti trestu zákazu činnosti, pak vyjádřil souhlas s uplatněnou námitkou obviněného, neboť se podle mínění státního zástupce jedná o nepřípustný extenzivní výklad ustanovení §73 tr. zákoníku, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Po skutkové stránce mělo jednání obviněného spočívat v tom, že „v době kolem 15.40 hod. dne 12. 7. 2011 na ulici K. v B. (před bránou výjezdu z areálu pojišťovny KOOPERATIVA), v emočním rozrušení vyvolaném předchozí vzájemnou hádkou s poškozenou S. K., která zaparkovala svůj automobil nevhodně a neohleduplně před výjezdem ze shora uvedeného areálu, rozbil úderem pěstí pravé ruky skleněnou vyhřívanou výplň pátých zadních dveří jejího osobního motorového vozidla značky Ford Focus C –Max DM 2, barvy modré metalízy, čímž způsobil poškozené S. K. škodu nejméně ve výši 9.171,- Kč“.
Z podaného dovolání je zřejmé, že toto směřuje proti výroku o vině trestným činem výtržnictví a výroku o trestu zákazu činnosti. Vzhledem k námitce obviněného, že popis skutku, kterým byl mj. uznán vinným také trestným činem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zák., nevykazuje znaky trestného činu, bylo možno tuto námitku označit za právně relevantní a při posuzování její důvodnosti Nejvyšší soud shledal, že z důvodů níže uvedených lze výhradě obviněného přisvědčit. Na tomto místě musí Nejvyšší soud předně uvést, že soud prvního stupně pečlivě přistupoval k hodnocení důkazů, které měly vztah k trestnému činu poškození cizí věci. Podrobně od str. 3 do str. 7 svého rozsudku rozvádí jednotlivé důkazy a tyto důkazy také hodnotí, uvádí, kterými skutečnostmi je např. vyvrácena obhajoba obviněného, které pasáže z výpovědi poškozené a svědků považuje za bezpředmětné apod. Přestože dovolání nebylo podáno proti výroku o vině trestným činem poškození cizí věci, musí Nejvyšší soud konstatovat, že k otázce viny u tohoto jednání přistupoval Městský soud v Brně pečlivě a důsledně ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a také jeho hodnocení odpovídá ustanovení §125 tr. ř. Obdobně pečlivě si však již nepočínal při posuzování jednání obviněného podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Na tomto místě lze shrnout, že jeho hodnocení celého výtržnického jednání se soustředilo do konstatování, že „narušil zájem společnosti na ochraně majetku cizích osob a klidném občanském soužití“ a v popisu skutku ve vyjádření, že „v době kolem 15.40 hod. dne 12. 7. 2011 na ulici K. v B. (před bránou výjezdu z areálu pojišťovny KOOPERATIVA), v emocionálním rozrušení vyvolaném předchozí vzájemnou hádkou s poškozenou“.
Trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, „kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob ..“ Městský soud v Brně dospěl k závěru, že shora popsané jednání vykazuje znaky trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, když se uvedeného jednání dopustil na místě veřejnosti přístupném. Nejvyšší soud považuje za potřebné upozornit již na tu skutečnost, která se objevila ve skutkovém zjištění soudu prvního stupně, že k jednání mělo dojít „před branou výjezdu z areálu pojišťovny“ a dále, že k tomuto jednání obviněného došlo „v emocionálním rozrušení vyvolaném předchozí vzájemnou hádkou s poškozenou“ - tato skutečnost je však soudem prvního stupně spíše vázána k rozbití výplně pátých zadních dveří obviněným, než k vyjádření jednání obviněného ve vztahu k trestnému činu výtržnictví. V této souvislosti tedy nelze akceptovat závěr státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, že znaky trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku byly naplněny. Vznikají zde pochybnosti, které nebyly soudem prvního stupně ve vztahu k §358 odst. 1 tr. zákoníku odstraněny (již vůbec nebylo na výtky obhajoby reagováno Krajským soudem v Brně, který pouze všeobecně odkázal na přesné, jasné a přesvědčivé skutkové a právní závěry soudu prvního stupně), přitom samo skutkové zjištění uvádí, že se mohlo jednat o výjezd z pojišťovny, tudíž se naskýtá otázka frekventovanosti a sledovatelnosti z ulice, která je také zmiňována, dále skutkové zjištění hovoří o vzájemné hádce mezi obviněným a poškozenou, nikoli tedy o výtržnosti na místě veřejnosti přístupném. Tuto posledně uvedenou okolnost musí Nejvyšší soud zmínit s ohledem na předmět ochrany trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, který chrání klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek . Zpravidla jsou výtržnictvím ohroženy i další zájmy, zejména zdraví lidí, cizí majetek, čest a důstojnost lidí apod. (tzv. sekundární objekt trestného činu). Zde pak je potřebné zmínit, že „každé fyzické napadení občana, i když se jej pachatel dopustil veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, nemusí vždy naplňovat skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví“ – viz rozh. č. 40/77 Sb. rozh. tr. (v předmětné trestní věci není z rozhodnutí zcela zřejmé, zda výtržnické jednání mělo spočívat ve slovním napadání poškozené – soud sám však uvádí vzájemnou hádku, či jiném jednání). Při posuzování činů výtržnické povahy je nutné z hlediska §358 zejména: a) uvážit intenzitu, rysy a průběh útoku (slovní či jiné, nebezpečnější projevy), b) posoudit okolnosti, za nichž byl čin spáchán (na pracovišti, na ulici, v restauraci, na shromáždění občanů, dále denní či noční doba, počet pachatelů), c) zjišťovat pohnutku činu (arogance vůči ostatním občanům, vyprovokování), d) zhodnotit následky (poranění osob, poškození věcí), e) zhodnotit osobu pachatele (dosavadní způsob života, povahové vlastnosti, kriminální minulost). Srovnej rozh. 4/1976 Sb. rozh. tr. Uvedené rozhodnutí je Nejvyšším soudem rovněž zmíněno záměrně, neboť soud prvního stupně na str. 6 svého rozsudku uvádí, že „formalismus Magistrátu města Brna, pokud poškozená předložila rozhodnutí o zastavení řízení - ohledně špatného parkování (tento závěr soudu prvního stupně Nejvyšší soud nezpochybňuje) však nijak nesnižuje odpovědnost poškozené za minimálně nevhodně zaparkované své vozidlo přímo proti výjezdu z areálu, kterým výrazně omezovala jedoucího z něj i do něj“, aniž by z této skutečnosti dovodil okolnosti významné ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval uvedenými skutečnostmi ve vztahu k trestnému činu podle §228 tr. zákoníku, tyto hodnotil a nepřistupoval sám k nim pouze formalisticky, nelze než tomuto soudu vytknout, že při posuzování jednání obviněného, které kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku se důsledně neřídil ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a jeho odůvodnění neodpovídá ve vztahu k tomuto trestnému činu §125 tr. řádu.
Na nedostatky rozhodnutí Městského soudu v Brně byl odvoláním obviněného upozorněn již soud odvolací, který však ve směru shora uvedených výhrad k rozhodnutí soudu prvního stupně nepřistupoval, což mělo za následek, že nedostál své přezkumné povinnosti ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., ve vztahu k vině obviněného trestným činem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (když k trestnému činu – přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku je hodnocení důkazů i vyjádření úvah soudu prvního stupně v jeho odůvodnění pečlivé a plně odpovídající znění §2 odst. 6 tr. ř. a §125 tr. ř.).
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2012 sp. zn. 4 To 130/2012, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, byť poukázal na některá pochybení soudu prvního stupně, která mohl a měl soud druhého stupně, pokud by postupoval plně v intencích §254 tr. ř., odstranit. V rámci odvolacího řízení bude rovněž potřebné se zaměřit již na samotný výrok o odsouzení obviněného, neboť ani z toho není patrno, podle kterého zákonného ustanovení byl trest ukládán (i toto pochybení zůstalo bez povšimnutí odvolacího soudu). V dalším řízení bude rovněž nezbytné, v případě, že bude obviněný uznán vinným, se zabývat otázkou, zda budou také dány podmínky stanovené zákonem pro uložení trestu zákazu činnosti v kontextu s konstantní judikaturou.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann