ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.247.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 247/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. března 2012 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 8 To 331/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 95 T 4/2011, byl obviněný K. V. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému také uložen trest zákazu činnosti, dozoru nad osobami mladšími 18 let, v trvání 5 let. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo uloženo také ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní.
Z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 8 To 331/2011, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zákona, trestným činem pohlavního zneužívání podle §243 tr. zákona a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl také uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu práce s mládeží mladší osmnácti let v trvání 10 let, a podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákona také ochranné sexuologické ústavní léčení.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť se domnívá, že konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti došlo k porušení jeho práv uvedených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Brně provedl dne 30. 8. 2011 veřejné zasedání o podaném odvolání v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se z tohoto jednání přípisem ze dne 25. 8. 2011 omluvil pro nepříznivý zdravotní stav znemožňující mu účast na tomto jednání, přičemž už dříve odvolal svým písemným podáním k soudu I. stupně svoji žádost, aby řízení bylo nadále vedeno v jeho nepřítomnosti. Na základě tohoto podání měl odvolací soud odročit jednání, a tím mu umožnit účast u veřejného zasedání, protože podle obviněného z obsahu předmětného podání vyplývá, že výslovně projevil svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání. Účast mu měla být umožněna tím spíše za situace, že se nezúčastnil jediného ve věci konaného hlavního líčení, a k obvinění a k obžalobě se vůbec nevyjadřoval.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Obviněný také požádal, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání, ve smyslu ustanovení §265o tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání, do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Obviněný pod tímto dovolacím důvodem uplatnil odpovídající námitku, že konáním veřejného zasedání odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti došlo k porušení jeho práv uvedených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně stanoveny nejsou. Otázku přítomnosti při veřejném zasedání upravuje obecně ustanovení §234 tr. řádu, přičemž účast státního zástupce, a v případech nutné obhajoby i obhájce, řeší speciálně pro řízení o odvolání ustanovení §263 odst. 2, 3 tr. řádu. Obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. řádu přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost jeho účasti při něm lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. řádu o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu, který stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002, ze dne 12. září 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002 a ze dne 11. června 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). V posuzovaném případě nebyl obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody, proto případná aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nepřicházela v úvahu.
Podmínky pro konání hlavního líčení a veřejného zasedání je nutno posuzovat odlišně. Pro přítomnost obviněného při veřejném zasedání nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro jeho účast na hlavním líčení (§202 tr. ř.). Toto ustanovení se pro veřejné zasedání neuplatní ani za použití §238 tr. ř., neboť ustanovení o hlavním líčení se přiměřeně použijí jen na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání, zatímco přítomnost osob u veřejného zasedání upravují odchylně od hlavního líčení zejména ustanovení §234 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. ledna 2007, sp. zn. 11 Tdo 1457/2006). Z uvedeného plyne, že zatímco v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem, a hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného natolik restriktivně vymezeny nejsou (srov. nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 542/2000).
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem se veřejného zasedání zúčastnit, a svou neúčast omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání se veřejného zasedání zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, uveřejněný pod č. 37/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud postupoval v souladu s těmito podmínkami pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, a proto jeho postupem nebylo v žádném směru porušeno právo obviněného na obhajobu specifikované především v čl. 37 a 38 Listiny základních práv a svobod. Obviněný byl o konání veřejného zasedání dne 30. 8. 2011 odvolacím soudem řádně a včas vyrozuměn dne 9. 8. 2011 (str. 336 p. v. spisu). Tím, že byl pouze vyrozumíván, dal odvolací soud najevo, že nepovažuje jeho účast za nutnou, neboť nemělo být, a nebylo prováděno žádné další dokazování, přičemž ani obviněný neměl žádné důkazní návrhy.
V dovolání obviněný uvádí, že přípisem ze dne 25. 8. 2011 svou účast na veřejném zasedání omluvil pro nepříznivý zdravotní stav a výslovně projevil svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání. Z uvedeného podání na č. l. 338 spisu však nevyplývá tvrzený výslovný projev vůle obviněného zúčastnit se veřejného zasedání, když v něm pouze uvádí, že se ze zdravotních důvodů nemůže účastnit jednání dne 30. 8. 2011 a do doby uzdravení se odmítá věcí zabývat. Tímto pouze omluvil svou neúčast na veřejném zasedání, avšak nelze dovodit, že by výslovně žádal, aby nebylo veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konáno. Právě naopak tím, že se odmítá věcí do svého stoprocentního uzdravení zabývat dal najevo, že po neurčitě dlouhou dobu o věc vůbec nemá zájem. Samotná pracovní neschopnost přitom ještě neznamená, že obviněný není schopen dostavit se k soudu a zúčastnit se veřejného zasedání, pokud by o to měl skutečný zájem. Na předmětném veřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2011 obhájce obviněného pouze předložil lékařskou zprávu k založení do spisu, přičemž neuvedl, že by obviněný výslovně žádal, aby nebylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Rovněž nevznesl žádnou námitku, když bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Odvolací soud proto neměl žádný podklad ze strany obviněného pro odročení veřejného zasedání. Vzhledem k tomu, že byla rovněž splněna zákonná podmínka pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného uvedená v §263 odst. 4 tr. ř., když obviněný v době konání veřejného zasedání nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, soud II. stupně postupoval v souladu s trestním řádem a nedopustil se v tomto ohledu žádného pochybení. Tato námitka je proto zjevně neopodstatněná. Na doplnění je nutno uvést, že v dané věci konané hlavní líčení (celkem 4 termíny konání hlavního líčení s vyloučením veřejnosti) u soudu I. stupně také probíhalo v nepřítomnosti obviněného, a to podle §202 odst. 4, 5 tr. ř., nakolik výslovně požádal o jednání v jeho nepřítomnosti, a proto i tady bylo postupováno v souladu se zákonem, což obviněný ani nezpochybňuje. Současně s uvedenou žádostí obviněný soudu I. stupně doručil své písemné vyjádření, a své vlastní charakteristiky k některým poškozeným, včetně vylíčení jeho vzájemných vztahů s nimi, což soud provedl jako důkaz, a znal tak názor obviněného na věc, ač tento odmítl od počátku trestního stíhání k věci vypovídat. Z písemných podání obviněného v průběhu celého trestního stíhání pouze vyplývá, že popírá trestnou činnost a podle jeho názoru se jedná o lži.
Na základě výše uvedeného, kdy Nejvyšší soud neshledal porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš