ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.353.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 353/2018-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 9 To 50/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 15/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 T 15/2015-1621, byl obviněný uznán vinným zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, alinea 1, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti ve statutárních orgánech obchodních společností na čtyři roky (zjevně myšleno výkonu funkce ve statutárních orgánech, když tento výrok byl pouze zopakován ze zrušeného odsouzení ve sbíhající se trestní věci). Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 7. 2015, sp. zn. 8 T 107/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a obviněnému byla uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozenému M. P. 15 mil. Kč.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených zločinů dopustil v podstatě tím, že v úmyslu sebe nebo blíže nezjištěné osoby obohatit, vydávajíc se za O. U., na schůzce se zprostředkovatelem společnosti Business Money, a. s., zastoupené J. S., tomuto předložil výpis z katastru nemovitostí, a to pozemků ve vlastnictví O. U., prokázal se padělaným občanským průkazem O. U. a tvrdil, že je majitelem těchto pozemků, následně se dne 14. 4. 2014 zúčastnil schůzky, při níž uzavřel s poškozeným M. P. smlouvu o zápůjčce částky 15 450 000 Kč, kdy finanční částka ve výši 15 000 000 Kč (zapůjčená částka po odečtení provize 450 000 Kč pro zprostředkovatele J. S.) byla dne 17. 4. 2014 zaslána na bankovní účet, který jako své bankovní spojení uvedl obviněný. Po sepsání smlouvy o zápůjčce podepsal téhož dne smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví O. U., tato zástavní smlouva byla dne 15. 4. 2014 předložena Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu s návrhem na vklad zástavního práva na nemovitosti, jejichž celková hodnota činila 73 977 280 Kč, ale ke vkladu zástavního práva nedošlo. Z bankovního účtu uvedeného obviněným všechny takto získané finanční prostředky byly dále zaslány na účty společností REXLIGHT, s. r. o., Yver Trading, ltd., a V. S., a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 15 000 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. 9 To 50/2017-1824, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že řízení před soudem prvního stupně trpělo značnými vadami, především ve způsobu hodnocení důkazů. Zdůraznil, že částka nejméně 2 570 942,28 Kč byla „podle znalosti obhajoby“ zajištěna policií a o tuto částku, která bude vrácena poškozenému, by měla být snížena náhrada škody. Rovněž, při vědomí, že tato námitka je mimo uplatněný dovolací důvod, soudům vytkl pochybení stran dokazování a z něj vycházejících skutkových zjištění. Uvedl, že soudy skutkový stav nezjistily nade vší pochybnost, nebylo ani dostatečně prokázáno, zda skutek spáchal on nebo třetí osoba, přičemž poukázal zejména na výsledky rekognice, kdy jej poznalo jen minimum osob a také na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který vyloučil, že by on vyhotovil sporné podpisy. Byl tak neprávem odsouzen za trestnou činnost, kterou nespáchal.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že dovolací argumentaci obviněného stran skutkových zjištění nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, neboť obviněný pouze vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů. Ve věci neexistuje extrémní rozpor, který by odůvodnil zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu. Soud prvního stupně podle státního zástupce řádně a podrobně vyložil, na podkladě kterých usvědčujících důkazů považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou. Zbývající námitky obviněného směřující proti výroku o náhradě škody jsou námitkami mimo uplatněný dovolací důvod, neboť se nejedná o námitky stran nesprávného právního posouzení.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z charakteru dovolacích námitek obviněného je však zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu. Takto koncipované námitky proto nemohou na základě uvedeného obsahově naplnit uplatněný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Ani námitky obviněného stran nesprávnosti výroku podle §228 odst. 1 tr. ř. nemohou tento dovolací důvod naplnit, neboť námitky proti výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. lze pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit pouze pokud se jimi vytýká porušení hmotného práva, jímž se řídí režim náhrady škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 7 Tdo 587/2004). Obiter dictum lze dodat, že i když byla v mezidobí vrácena poškozenému ve vztahu k rozsahu celkové škody vcelku zanedbatelná částka, tato skutečnost bude zohledněna v rámci výkonu rozhodnutí a nedojde k duplicitnímu plnění závazku.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a soud druhého stupně se ztotožnil s jeho skutkovými závěry. Své úvahy soudy obou stupňů ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. řádně rozvedly v odůvodněních svých rozhodnutí a pro stručnost na ně lze odkázat, neboť s tam uvedenými závěry se ztotožnil i Nejvyšší soud. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní rozpor a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. S namítanými výsledky rekognice in natura a závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, se již soud prvního stupně přesvědčivě vypořádal na str. 33 až 35 rozsudku, přičemž správně poukázal také na kontrolu podoby osoby U. s fotografií na předloženém občanském průkazu u notáře. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani výslovně nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Námitky obviněného proti hodnocení důkazů provedenému soudy obou stupňů, stejně jako skutkové námitky proti výroku podle §228 tr. ř., se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.