ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.604.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 604/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 5. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 6 To 420/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 106/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 10. 2017, č. j. 81 T 106/2017-72, byla věc obviněného M. F. podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupena Magistrátu města Frýdku-Místku, neboť skutek, pro který byl stíhán, není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek.
Projednávaný skutek měl spočívat v podstatě v tom, že obviněný dne 30. 3. 2017 kolem 7:48 hod. řídil motorové vozidlo ovlivněn omamnou a psychotropní látkou v obci Z., okres F.-M., kdy v důsledku překročení nejvyšší dovolené rychlosti byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 3 ng/ml THC, přičemž se jednalo o stav vylučující způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 12. 2017, č. j. 6 To 420/2017-81, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. Uvedl, že na rozdíl od alkoholických nápojů, není pro jiné návykové látky stanovena konkrétní hranice, od které se již skutek pokládá za trestný čin a k posouzení ovlivnění je proto potřeba znalecký posudek. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který byl v této věci vypracován, byla v krvi obviněného zjištěna hladina 3 ng/ml THC. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie pak vyplynulo, že byl obviněný v době jízdy ve stavu akutního ovlivnění. Ačkoli podle posudku nedošlo k ovlivnění jeho pohybové koordinace, byly z objektivního hlediska narušeny jeho schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace v silničním provozu a koordinovat tak své jednání. Obviněný tak byl podle posudku ve stavu vylučujícím způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný o 50% překročil hladinu THC v krvi, kterou stanovuje nařízení vlády č. 41/2014. Protože navzdory závěrům znaleckých posudků rozhodl soud prvního stupně, že se nejednalo o trestný čin a postoupil věc k přestupkovému řízení, přičemž soud druhého stupně toto rozhodnutí potvrdil, dostaly se podle nejvyššího státního zástupce jejich právní závěry do extrémního rozporu s provedenými důkazy. K postoupení věci jinému orgánu tedy došlo, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, čímž soudy zatížily svá rozhodnutí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce vyjádřil a nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a svoji obhajobu. Soudy obou stupňů svůj postup řádně popsaly a logicky a přesvědčivě odůvodnily a nelze tedy shledat extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Podle obviněného je znalecký posudek MUDr. Milana Karase nedostatečný a nesprávný. Všechny ostatní důkazy svědčí o tom, že jeho způsobilost řídit motorové vozidlo nebyla vyloučena. Poukázal na nařízení vlády č. 41/2014 Sb., které stanovuje hranici THC v krvi pro přestupek na 2 ng/ml, přičemž jemu bylo naměřeno 3 ng/ml. Zdůraznil, že policisté, ani lékař, který ho vyšetřil, na něm nezaznamenali žádné známky ovlivnění návykovou látkou. Motorové vozidlo řídil více než 48 hodin po požití koláčků s marihuanou a ten den ujel bez nehody asi 160 km.
Závěrem svého vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl postupem podle §265j tr. ř., neboť není důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn v případech, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Námitku nejvyššího státního zástupce, že soudy nižších stupňů nesprávně rozhodly o postoupení věci k přestupkovému řízení, aniž by k tomu byly splněny podmínky, lze podřadit pod tento dovolací důvod. Nejvyšší státní zástupce namítl, že obviněný nebyl v době, kdy řídil motorové vozidlo, k této činnosti způsobilým s ohledem na obsah THC v krvi.
Nejprve je nutno připomenout, jak uvedl i sám nejvyšší státní zástupce v dovolání, že neexistuje žádná konkrétní hladina THC, od které již nelze považovat účastníka silničního provozu za způsobilého výkonu určité činnosti. Při posuzování, zda byly naplněny znaky přečinu podle §274 tr. zákoníku, je proto třeba vždy vycházet z konkrétních okolností, stavu a chování obviněného a ze znaleckého posudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 8 Tdo 449/2010). Z okolností v tomto konkrétním případě vyplynulo, že obviněný nejevil známky ovlivnění návykovou látkou. Ze záznamů o podaném vysvětlení policistů Tomáše Píska a Bc. Rostislava Ježe, kteří zastavili vozidlo obviněného, vyplývá, že obviněný se choval slušně, s policisty spolupracoval, ovládal se a jeho pohyby byly koordinované. Jediná známka možného ovlivnění návykovou látkou byla pomalejší reakce zorniček. Rovněž z protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření provedeného lékařem je zcela zjevné, že obviněný nejevil žádné známky ovlivnění. Je namístě rovněž zdůraznit, že hladina THC byla v krvi obviněného naměřena ve výši 3 ng/ml, což je blízko minimální limitní hladiny, při jejímž dosažení se řidič považuje za ovlivněného návykovou látkou, která činí 2 ng/ml (nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou). Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Milana Karase, podle kterého byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, tedy není jediným a výlučným důkazem stran schopností obviněného k výkonu činnosti. Závěry tohoto znaleckého posudku přitom stojí osamoceně proti ostatním důkazům, které způsobilost obviněného k výkonu činnosti zjevně nevyloučily. Z lékařského hlediska je toxickou koncentrací této látky hladina 10 ng/ml v krvi, což je hranice, nad kterou již dochází k podstatnému negativnímu ovlivnění řidičských schopností a jedná se o stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla (viz soudní praxí obecně akceptovaný ústavní znalecký posudek Psychiatrické nemocnice Bohnice vypracovaný ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, který stanovil konkrétní hranici, při níž je u průměrné osoby vyloučena způsobilost k řízení motorového vozidla v případě jejího ovlivnění THC). Přestože se jedná o znalecký závěr učiněný v jiné trestní věci, je Nejvyšší soud přesvědčen, při absenci jiných závěrů tohoto druhu, že je možno tuto hodnotu vztáhnout i na trestní věc obviněného. Pokud je limitní hodnota představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a vyloučením schopnosti pachatele řídit motorové vozidlo v případě THC 10 ng/ml, je koncentrace 3 ng/ml jen nepatrně nad dolní hranicí, kdy se řidič teprve považuje za ovlivněného návykovou látkou podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává a poukazuje na podobnost věci, že z chování obviněného v této věci ani obviněného stíhaného ve věci Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014 při kontrole policií, nebyly zjištěny takové příznaky požití návykové látky jako je tomu zpravidla u požití alkoholu. Nelze tedy dospět k závěru, že by způsobilost obviněného byla zcela vyloučena tak, aby s ohledem na okolnosti případu naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle §274 tr. zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 979/2015). Na základě těchto okolností se proto Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které správně rozhodly o postoupení věci k řízení o přestupku, a námitku nejvyššího státního zástupce shledal zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky nejvyššího státního zástupce proti hodnocení důkazů soudu prvního stupně a z něj vycházejících skutkových zjištění nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti argumentoval tzv. extrémním nesouladem mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že námitka extrémního nesouladu, příp. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces v souladu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Tato práva však chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této slabší procesní strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla stanovena na jejich ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 486/2017). Nejvyšší soud dále připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Výjimečně sice může Nejvyšší soud přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale podle judikatury Ústavního soudu tak může učinit toliko v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí nejvyššímu státnímu zástupci, nýbrž pouze obviněnému. Na základě uvedeného by tedy Nejvyšší soud ani nemohl z podnětu námitky extrémního nesouladu nejvyšším státním zástupcem v projednávaném případě zasáhnout do skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., a jeho námitky se míjí s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jeho dovolání shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.