ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.267.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 267/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. dubna 2009 o dovolání obviněného R. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 6 To 218/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 148/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 3 T 148/2007, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a byl podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 6 To 218/2008, z podnětu odvolání podaného obviněným proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 10. 6. 2006 v 11:12 hodin v P., v ulici N. D. nahlásil na linku 158, že v době od 17:30 hodin dne 9. 6. 2006 do 11:00 hodin dne 10. 6. 2006 mu měl neznámý pachatel blíže nezjištěným motorovým vozidlem v P., na křižovatce ulic N. D. a V Z., poškodit osobní motorové vozidlo Peugeot 307, modré metalízy, ačkoliv ze závěrů znaleckého posudku z oboru dopravy vyplývá, že poškození vozidla muselo vznikat postupně, s ohledem na způsob parkování vozidla je technicky nepřijatelné poškození spodní příčky a chladiče vody, k vlastnímu poškození levého předního plastového nadkolí (podběhu) muselo dojít již dříve, přičemž vozidlo po poškození bylo dále provozované, a taktéž je technicky nepřijatelné, aby poškození mohlo vzniknout jiným vozidlem, posléze jako jednatel společnosti C. CZ, s. r. o., která je uživatelem předmětného vozidla, uplatnil u P.K., a. s., tyto skutečnosti jako pojistnou událost.
Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §250a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest 20.000,- Kč, a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. O nároku na náhradu škody rozhodl odvolací soud tak, že P. K., a. s., se sídlem P., podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím obhájce JUDr. P. V. podal dovolání, které opřel o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval v tom, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily způsob, jakým obviněný rozsah škody nahlásil. Namítl, že nenahlásil veškerá poškození, která byla na předmětném vozidle zjištěna, a nahlášení pojistné události popsal obviněný tak, že vůz přivezl do pojišťovny, tam si ho jeden pán a jeho pomocník prohlédli a vyfotografovali. Pak si vypsali do svých dokladů, co je třeba opravit a obviněnému sdělili, že má dát vůz do servisu. Po opravě obviněný vozidlo převzal. Poukázal na to, že vozidlo bylo prohlédnuto celkem třikrát, přičemž on sám byl přítomen pouze první prohlídce dne 3. 7. 2006, při které bylo zapsáno poškození levého předního blatníku, pravého nárazníku, levých předních dveří, levých zadních dveří, levého zadního blatníku, zadního nárazníku - oprava laku, lišty vlevo prvých předních a prvých zadních dveří, levý zadní postranní blikač, levé zadní plastové nadkolí, levá přední lišta nárazníku. Při dalších prohlídkách již přítomen nebyl, a proto ani neuplatnil žádná další poškození. Veškerá komunikace o opravě těchto dalších poškození pak probíhala pouze mezi pojišťovnou a servisem. Podle obviněného i z výpovědi V. K. plyne, že neuváděl poškození v takovém rozsahu, v jakém byla později zjištěna. V dovolání zpochybnil správnost závěrů znalce Ing. S. K., který znalecký posudek vypracovával pouze na základě fotodokumentace, z níž však podle obviněného nelze zjistit, zda na laku v místě poškození nejsou stopy od jiného vozidla. Jeho závěry o tom, že výška stop na předmětném vozidle neodpovídá výši nárazníků jiného motorového vozidla, označil za neprůkazné a nepřezkoumatelné. Dovolatel odkázal rovněž i na zprávu P. K., a. s., z níž plyne, že i za situace, kdy by k poškození vozidla došlo neopatrnou jízdou obviněného, a nedošlo-li by k porušení povinnosti pojištěného podle všeobecných pojistných podmínek, byla by pojišťovnou vyplacena oprávněné osobě totožná částka. S ohledem na to, že neuvedl žádné nepravdivé údaje a nic podstatného nezamlčel, nemohlo dojít k naplnění trestného činu, jímž byl uznán vinným, navíc za situace, kdy by pojišťovna uhradila celou škodu i v případě, že by k nehodě došlo jeho neopatrnou jízdou. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §265k tr. ř. zrušil, a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, a aby Nejvyšší soud ještě před rozhodnutím podle §265o tr. ř. odložil výkon peněžitého trestu.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že námitky obviněného, jež v rámci svého dovolání vznesl, nikterak nesouvisejí s právním posouzením jeho skutku, ale z převažující části přímo vycházejí z jiných, než jemu přisouzených skutkových okolností anebo je zpochybňují poukazem na vadné hodnocení provedeného dokazování. Dovolání označila za irelevantní, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují, a tedy nejsou způsobilé k projednání, a to ani z výjimečného důvodu, který je podmíněn extrémním rozporem mezi vykonanými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení. Podle státní zástupkyně je ze skutkových okolností zcela zřejmé, že obviněný se daného trestného činu dopustil. Skutku, jak je v rozsudku soudu druhého stupně popsán, odpovídá i právní kvalifikace podle §250a odst. 1 tr. zák. Protože námitky obviněného na označený, ale ani jiný dovolací důvod nedopadají, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu dovolání plyne, že obviněný nesprávné právní posouzení skutku shledal v tom, že soudy chybně zjistily způsob nahlášení pojistné události, přičemž nabídl vlastní verzi skutkového děje, podle níž žádné nepravdivé údaje P. K., a. s. neuvedl, a ani nic nezamlčel. Současně se vyjádřil i k jednotlivým ve věci provedeným důkazům, kdy na jedné straně zdůraznil význam výpovědi svědka V. K., a na straně druhé zpochybnil správnost závěrů znaleckého posudku Ing. S. K., znalce z oboru dopravy, který se vyjádřil k technické přijatelnosti poškození uvedeného vozidla. V návaznosti na takto vznesenou argumentaci pak dospěl k tomu, že jeho vina nebyla prokázána.
Tyto výhrady Nejvyšší soud nepovažoval za korespondující s označením důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný své dovolání vystavěl na nesouhlasu s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy, a až na základě zpochybnění správnosti soudem provedených důkazů, a prostřednictvím vlastní interpretace skutkového děje, brojil proti právní kvalifikaci skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. S ohledem na to, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku, jíž by bylo možno pod jím zvolený dovolací důvod podřadit, nemohl dovolací soud dané dovolání věcně přezkoumat.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Nevyšší soud považuje za vhodné pro úplnost a nad rámec podaného dovolání poznamenat, že neshledal zjevné rozpory mezi tím, jak byl popsaný skutek na základě vyhodnocených důkazů zjištěn a tím, jak byl právně posouzen. Odvolací soud proto nepochybil, pokud na základě ve věci provedených důkazů, a to zejména výpovědi policistů České republiky P. B., R. S. a vypracovaného znaleckého posudku, shledal, že v daném případě je nutno v jednání obviněného spatřovat trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., neboť z výše citovaných důkazů jednoznačně vyplynulo, že ani k poškozením, která obviněný sám v rámci uplatnění pojistné události nahlásil, nemohlo dojít způsobem a na místě, jak dovolatel prezentoval. Pochybení neshledal Nejvyšší soud ani v tom, pokud soud druhého stupně skutečnost, že by k pojistnému plnění došlo i v případě, kdyby dopravní nehodu a následné poškození vozidla zavinil svou neopatrnou jízdou sám obviněný, vyhodnotil tak, že pro absenci škodného následku v podobě způsobené škody, uznal obviněného vinným trestným činem podle §250a odst. 1 tr. zák. Odvolací soud tedy čin obviněného po právní stránce v souladu se zákonem řádně posoudil, přičemž své právní závěry dostatečně vysvětlil způsobem, který dává potřebný podklad o správnosti použité právní kvalifikace.
Na základě všech těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil argumenty, které na označený důvod nedopadají a nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Se zřetelem na tento způsob rozhodnutí nebyly splněny podmínky proto, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odkládal výkon rozhodnutí, jak v dovolání též obviněný požadoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová