ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.58.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 58/2021-2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2021 o dovolání obviněné S. V. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 To 37/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné S. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 4 T 3/2019, byla obviněná S. V. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pod bodem 1) zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v souběhu s přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné M. H. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Plzeň, na náhradě škody částku 481 781 Kč, a to včetně úroku z prodlení. Rovněž společně a nerozdílně jim byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena i povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, k rukám opatrovníka P. B., částku 451 905 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podaly odvolání obě obviněné, státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni a prostřednictvím svého zmocněnce poškozená nezletilá AAAAA. Obviněné svá odvolání zaměřily do všech výroků, které se jich týkaly, státní zástupkyně brojila v neprospěch obou obviněných, a to proti výroku o trestu uloženém spoluobviněné M. H., proti výroku, jímž byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené AAAAA částku 451 905 Kč, a rovněž proti výroku, jímž byla tato poškozená podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené AAAAA směřovalo do výroku, jímž byla jmenovaná podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 To 37/2020, byl podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání spoluobviněné M. H., státní zástupkyně a nezletilé AAAAA částečně zrušen, a to ve výroku o vině pod bodem 3) a ve výroku o trestu uloženém spoluobviněné, jakož i v celém výroku o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že spoluobviněná byla zproštěna obžaloby pro skutek, jímž byla napadeným rozsudkem uznána vinným. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Plzeň, se svým nárokem na náhradu škody uplatněným vůči spoluobviněné M. H. a podle §229 odst. 1 tr. ř. i se svým nárokem na náhradu škody uplatněným vůči obviněné S. V. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné S. V. uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu v penězích ve výši 451 905 Kč. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy uplatněným vůči spoluobviněné M. H. a podle §229 odst. 2 tr. ř. i se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatněným vůči obviněné S. V. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněné S. V. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněná S. V. dopustila zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [ad 1)] a zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v souběhu s přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)] tím, že:
1) v době od 4. 9. 2017 do 17. 9. 2017 v Plzni na adrese XY, případně na dalších dosud přesně neustanovených místech, udeřila s nezletilou AAAAA, nar. XY, o tvrdou rovnou podložku, a to tak, že tento úder zasáhl i hlavu nezletilé, kdy v důsledku tohoto jejího jednání u nezletilé došlo dle znaleckého posudku k ložiskovému krvácení o velikosti 22 x 11 x 10 mm v oblasti kůry a podkorové bílé hmoty v horní části čelního laloku mozku vlevo, ke vzniku drobných ložisek krvácení na povrchu čelních a týlních laloků oboustranně a dále při dolním okraji mozečkového červa s krevním výronem malého množství krve pod tvrdou plenu mozkovou a otokem a krevním výronem do měkkých pokrývek lebečních vlevo na přechodu temenní a spánkové krajiny s drobnou oděrkou na povrchu, kdy toto poranění si vyžádalo hospitalizaci ve FN XY v době od 17. 9. 2017 do 27. 9. 2017, během které byla prováděna konzervativní léčba,
2) v době od 5. 1. 2018 do 13. 3. 2018 v Plzni na adrese XY, případně v místě bydliště pěstounky M. H., nar. XY, v Plzni na adrese XY, případně na dalších blíže nezjištěných místech, a to v době, kdy jí přes rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 Nc 3646/2017-236 pěstounka M. H., nar. XY, předala děti BBBBB (pseudonym), nar. XY, a AAAAA, nar. XY, opakovaně velkou intenzitou mlátila s nezletilou AAAAA, nar. XY, o tvrdou rovnou podložku, dále s ní opakovaně intenzivně třásla (tzv. baby shake syndrom), kdy tímto svým jednáním nezletilé AAAAA způsobila dle znaleckého posudku a lékařských zpráv z FN XY lineární zlomeninu (fisuru) šupiny kosti týlní vlevo od střední čáry s mírným otokem v přilehlých měkkých pokrývkách lebečních, vznik ložiska zřetelného krvácení v měkkých plenách či v oblasti povrchových oblastí kůry mozkové na přechodu týlní a temenní krajiny, charakteru drobného ložiskového subarachnoidálního krevního výronu či kontuze mozku, vícečetné drobné mikrohemorrhagie v měkkých plenách mozkových, především pak v zadní jámě lebeční, masivní oboustranný subdurální hygrom šíře až 14,5 mm se známkami nitrolební hypertenze a s rozestupem lebečních švů, edém mozku, krvácení v sítnici a před sítnicí očí a vícečetné drobné krevní výrony různého stáří po těle a na obličeji, kdy toto poranění si vyžádalo akutní lékařský zákrok s vitální indikací, s následnou hospitalizací v době od 13. 3. 2018 do 16. 4. 2018, kdy po většinu doby hospitalizace byla nezletilá AAAAA, nar. XY, plně odkázána na podporu přístrojů, byla v bezprostředním ohrožení života a dle znaleckého posudku u jmenované došlo v důsledku výše popsaného poranění k pravostrannému ochrnutí končetin, k poruše zraku a vymizení polykacího reflexu, přičemž další vývoj je odhadován velmi negativně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 To 37/2020, podala obviněná S. V. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytkla porušení práva na spravedlivý proces a tzv. extrémní rozpor.
5. Podle obviněné závěry soudů nižších stupňů nemají oporu v provedeném dokazování. Nalézací soud vycházel z nepřímých důkazů, jež její vinu neprokazují. Odvolací soud argumentoval tím, že je jedinou osobou, jež se mohla úmyslných násilných útoků vůči nezletilé dopustit. Oba soudy vycházely z hypotetických úvah a ignorovaly pravidlo in dubio pro reo . Přitom jsou to orgány činné v trestním řízení, které musí bez důvodných pochybností prokázat vinu. Není povinností obviněné, aby prokazovala svou nevinu. Nelze jí dávat k tíži, že neoznačila žádnou osobu, která mohla její dceři ublížit. K ničemu takovému v její přítomnosti nedošlo a nedisponuje důkazy, aby někoho obviňovala. Brojila proti závěru, že je usvědčována mimo jiné záznamem telekomunikačního provozu. V daném případě nelze vycházet ani ze svědeckých výpovědí, jež jsou místy neurčité, nepřesné a založené na domněnkách a na informacích z doslechu. Navíc nelze vyloučit snahu svědků vypovídat ve prospěch původně spoluobviněné M. H. a otce nezletilé BBBBB, neboť se jedná o svědky, kteří mají vazby k otci a obviněnou nemají rádi. Dostatečným důkazem nemůže být ani konstatování jejího údajného nezájmu o nezletilou. Ke skutku pod bodem 1) obviněná uvedla, že podle znaleckého posudku mohlo být zranění způsobeno pádem a úderem o tvrdou podložku či mohlo vzniknout v důsledku nedbalostního jednání při manipulaci s nezletilou. Nebylo vyvráceno, že tou osobou, co mohla s nezletilou takto manipulovat, byl BBBBB či že to byl on, kdo nezletilé zranění způsobil úmyslným jednáním. Co se týče skutku pod bodem 2), obviněná akcentovala, že v době, kdy došlo k v pořadí druhému zranění, byla nezletilá částečně v náhradní péči a částečně v péči původně spoluobviněné M. H. Pokud jde o třetí zranění, z provedených důkazů nevyplývá, že by v rozhodné době pečovala o nezletilou výhradně ona. Navíc podle znalce nelze ani u tohoto zranění vyloučit, že vzniklo pádem, úderem hlavou o podložku či překážku, třesením se současným úderem o podložku či překážku; i znalec připustil, že nemuselo jít o úmyslné jednání. Obviněná uzavřela, že vyjma jí samotné, spoluobviněné a M. H. pečovaly o nezletilou, třebaže krátkodobě, i další osoby, jako např. svědkyně J. P., její partner D. R. a svědek V. V. Konstatovala nicméně, že nepovažuje za reálné, že by se někdo z těchto osob přiznal, byť k nedbalostní manipulaci s nezletilou, jejímž výsledkem by mohlo být zranění. Podle jejího názoru se soudy s možností, že by zranění nezletilé mohl zavinit a způsobit i někdo další, nevypořádaly.
6. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2, tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 8 To 37/2020, zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k niž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, eventuálně aby Nejvyšší soud sám rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že ji zprostí obžaloby podle §226 písm. a), event. písm. c) tr. ř.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněné po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání uvedla, že dovolatelka uplatnila argumentaci známou z její dosavadní obhajoby i z jejího odvolání. Přitom ze svého jednání byla usvědčena především závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – soudní lékařství, podle něhož zranění poškozené mohla být způsobena pouze jinou osobou, která k poškozené měla přístup. Tou byla pouze obviněná, která jediná také vykazuje sklony k impulzivnímu jednání, agresi a sníženou schopnost sebeovládání. Námitkami obviněné se dostatečně podrobně zabýval již odvolací soud, jehož závěry jsou plně logické a lze na ně pouze odkázat. Kromě toho se dovolací argumentace zabývá výlučně otázkami skutkovými a soudům obviněná vytýká způsob hodnocení důkazů. Přitom důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá vady v aplikaci hmotného práva. Výhrady uplatněné dovolatelkou tak nelze mít za důvodné.
8. Proto státní zástupkyně navrhla podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné S. V. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
13. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 31 – 34, body 174. – 189. rozsudku nalézacího soudu, str. 7 – 8, body 20. – 23. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
14. Dovolací soud nicméně přesto konstatuje, že námitky obviněné, prostřednictvím kterých brojí proti legitimitě přesvědčení soudů o řetězci nepřímých důkazů, jež v souhrnu umožňují učinit závěr o vině, nemohou obstát. Obviněná, stručně vyjádřeno, namítala extrémní rozpor skutkových zjištění soudů nižších stupňů s obsahem provedených důkazů, z nichž (jsou-li toliko důkazy nepřímými) podle jejího přesvědčení spolehlivě nelze uzavřít, že se jednání způsobujícího specifikovaná velmi závažná poranění poškozené dopustila právě ona. S takovým závěrem se však ztotožnit nelze. V prvé řadě nutno ve shodě s odvolacím soudem zdůraznit, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, obě zranění, jež nezletilá AAAAA utrpěla – jak to, k němuž došlo v září 2017 [ad skutek pod bodem 1)], tak to, k němuž došlo v období od 5. 1. do 13. 3. 2018 a jež na ní zanechalo trvalé následky [ad skutek pod bodem 2)] – mohla být způsobena výhradně násilným jednáním ze strany další osoby. Ačkoliv znalec v případě skutku pod bodem 1) připustil v obecné rovině i možnost vzniku poranění pádem (nárazem hlavy nezletilé na tvrdou podložku), nezletilá si takové zranění, resp. pád na hlavu, logicky nemohla způsobit sama, přičemž znalec vyloučil, že by je mohl zavinit sourozenec nezletilé, t. č. roční chlapec. Je tak s ohledem na samotnou povahu zranění poškozené a mechanismus jejich vzniku vyloučeno, že by snad tato zranění mohla být způsobena náhodně a že by unikla pozornosti osob, které se měly podle námitek obviněné více či méně často a intenzivně na péči o poškozenou podílet. Stejně tak je třeba uzavřít, že tato poranění s ohledem na intenzitu opakovaně (podle vyjádření znalce celkem třikrát) užitého násilí jen ztěží mohla způsobit osoba od obviněné odlišná, či různé jiné osoby nezávisle na sobě postupně. Je nezbytné upozornit, že to byla obviněná, kdo měl nezletilou AAAAA, svou dceru, ve své výhradní péči [ad skutek pod bodem 1)] či kdo si ji do své péče i navzdory rozhodnutí opatrovnického soudu odebíral [ad skutek pod bodem 2)]. Osobnostní profil obviněné podávající se ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, ve spojení se svědeckými výpověďmi osob, jež byly v rozhodné době s obviněnou v kontaktu a jež bezprostředně vnímaly chování obviněné vůči nezletilé AAAAA či které na nezletilé pozorovaly známky špatného zacházení, pak jen uzavírají onen dovolatelkou rozporovaný řetězec nepřímých důkazů prokazující vinu. Podle označeného znaleckého posudku jsou v případě obviněné splněna kritéria pro smíšenou poruchu osobnosti, obviněná je ženou impulsivní, se sníženým prahem pro uvolnění agrese, ve stresu se výrazně snižuje její schopnost sebeovládání. Její intelektová výkonnost je nevyvážená, dominující rysy jsou dissociální a tyto jsou kombinovány s emoční nestabilitou – výše uvedenou impulsivitou. Obviněná netrpí pocity viny, její svědomí je dysfunkční, je osobou výbušnou, má sklony nejen k agresi impulsivně vzplanuté, nýbrž i k agresi chladné. Jeví se jako nekultivovaná, simplexně uvažující, velice vznětlivá, obhroublá. Její osobnosti by odpovídalo afektem podmíněné jednání vyvěrající z frustrace nad diskomfortem způsobovaným náročností péče o dítě kojeneckého věku. Uvedená charakteristika obviněné koresponduje s tím, jak obviněná působila na své okolí. Svědkyně S. F., ošetřující lékařka obou dětí obviněné, jak nezletilého BBBBB, tak nezletilé AAAAA, hovořila o zlostných až agresivních reakcích obviněné na upozornění svědkyně, že nezletilý BBBBB má na sobě neobvyklá poranění. Zmiňovala podrážděnost obviněné a sprostý a dehonestující způsob, jakým se o dětské klinice a tamních lékařkách obviněná vyjadřovala. Všechny tyto nestandardní a nepřiměřené projevy přitom měly vždy návaznost na dotaz lékařky, jak došlo ke konkrétnímu zranění nezletilého. Sama svědkyně, jež se nespokojila s tvrzeními obviněné o kuriózních a nepravděpodobných mechanismech úrazů nezletilého a neignorovala laxní postoj obviněné k doporučeným vyšetřením nezletilého, kontaktovala na základě svého podezření o špatném zacházení s nezletilým příslušný sociální odbor. Svědkyně J. N., dcera původně spoluobviněné M. H. a sestra otce nezletilé AAAAA, uvedla, že se s obviněnou nestýkala, neboť na ni nepůsobila dobře. Svědkyně M. R., matka obviněné, byť neví, kdo mohl nezletilé poškozené zranění způsobit, připustila, že své dceři moc nevěří, protože hodně lže (tento poznatek nakonec vyplývá též z dalšího důkazu – záznamu telekomunikačního provozu a tzv. prostorového odposlechu). Svědek D. R., bývalý manžel M. R., který obviněnou od jejích šesti let vychovával jako náhradní otec, registroval neobvyklá zranění, jež na sobě nezletilá poškozená měla, a hovořil o podezřelých vysvětleních ze strany obviněné, jak k viditelným poraněním došlo (úderem psího ocasu, oblékáním svetru, úderem bratra - nezletilého BBBBB apod.). Z výpovědi svědka vyplynulo, že obviněná měla k nezletilé poškozené chladný vztah, nejevila o ni příliš velký zájem, nebrala ohled na její biologické potřeby a zabývala se výhradně sama sebou a svými zálibami (kouření, mobilní telefon). Byl to svědek a jeho přítelkyně, kdo se o nezletilou staral v době, kdy u nich byly nezletilá s obviněnou na návštěvě. Svědkyně J. P., přítelkyně svědka D. R., potvrdila, že si všimla neobvyklých poranění nezletilé, i ona od obviněné dostala nevěrohodná vysvětlení o mechanismech jejich vzniku. Také zaznamenala chladný vztah obviněné vůči nezletilé, její nezájem o nezletilou a preferenci vlastních potřeb (kouření, mobilní telefon). Rovněž svědkyně uvedla, že byla nucena z důvodu nezájmu obviněné o nezletilou této zajistit v případě jejich návštěvy nezbytnou péči.
15. Ze shora naznačeného je tedy zjevné, že argumentace obviněné, že zranění nezletilé mohl způsobit i někdo jiný, je v rozporu se závěry podávajícími se z provedených důkazů. Navíc nelze přehlédnout, že jak M. H., babička nezletilé, tak M. H., otec nezletilé, tj. ti, kteří byli s nezletilou v bezprostředním (denním) kontaktu, jsou podle výpovědí svědků (E. V., R. H., L. K., H. T., V. K., J. D.) osobami ve srovnání s obviněnou povahově dobrými, projevujícími o nezletilou poškozenou upřímný zájem, poskytujícími jí potřebnou péči, majícími o ni opravdovou starost a nelibě snášejícími fatální následky krutého zacházení na jejím zdraví (příznivý osobnostní profil M. H. ostatně vyplývá i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie). Podle některých z nich (V. K., J. D.) M. H. i M. H. v soukromí vyjádřili přesvědčení, že obviněná je pachatelkou stíhaného jednání.
16. Komplex shora uvedených důkazních poznatků v jejich vzájemných souvislostech dostatečně přesvědčivým způsobem odůvodňuje závěry soudů nižších stupňů o vině obviněné. Její dovolací námitky skutkového charakteru je třeba vyhodnotit jako ryze účelové, posuzující sumu nepřímých důkazů izolovaně a nezohledňující souvislosti mezi nimi. Přitom právě tyto důkazní souvislosti vedou k plně důvodnému závěru o vyloučení možnosti připustit pachatelství osoby odlišné od obviněné. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněné. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku označeného zločinu a usvědčují z jeho spáchání obviněnou. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo) , neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
17. Protože dovolatelka svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založila na polemice se skutkovými zjištěními soudu, dovolací soud se posouzením skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval.
18. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 2. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth