ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.110.2019:39
sp. zn. 9 Azs 110/2019 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Y. Z.,
zast. Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Veronské nám. 590, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 3. 2018, č. j. OAM-1017/ZA-ZA12-ZA16-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2019, č. j. 1 Az 24/2018 -
79,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 29. 3. 2018, č. j. OAM-1017/ZA-ZA12-ZA16-2017, neudělilo žalobci mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“), který ji zamítl napadeným rozsudkem ze dne 5. 3. 2019. Shledal, že v rámci
správního řízení nedošlo k žádným procesním pochybením, a poukázal na to, žalobce má obavu
z povolání do armády, ale vojenská povinnost není azylově relevantním důvodem. K jeho
námitkám doručeným soudu dne 5. 11. 2018 nemohl přihlédnout, neboť byly podány
až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, resp. pro vymezení žalobních bodů.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] V ní uvedl, že městský soud věc posoudil v rozporu s právní úpravou, zejména v rozporu
se zákonem o azylu. Upozornil zejména na to, že v žalobě požádal o ustanovení zástupce
pro řízení a tuto jeho žádost městský soud usnesením ze dne 30. 7. 2018, č. j. 1 Az 24/2018 - 30,
zamítl. Nejvyšší správní soud toto zamítnutí potvrdil v rozsudku ze dne 19. 9. 2018,
č. j. 2 As 280/2018 - 14. Usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. 1 Az 24/2018 - 51, jej pak městský
soud vyzval, ať doplní podstatné náležitosti své žaloby ve lhůtě podle §32 odst. 1 zákona o azylu.
Dne 19. 10. 2018 toto usnesení městského soudu převzal a dne 1. 11. 2018 odeslal doplnění
žaloby soudu, což prokazuje i podací lístek. Domnívá se proto, že své další námitky odeslal
městskému soudu včas a ten se jimi měl zabývat. Dále uvedl, že má reálné obavy z opuštění
České republiky a že mu na Ukrajině hrozí nebezpečí, neboť tam zuří občanská válka.
[5] Závěrem požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu,
poukázal na to, že stěžovatel o mezinárodní ochranu požádal až po třech letech legálního pobytu
v České republice a jeho cílem bylo prodloužit si pobyt v České republice. Stěžovatel v žádosti
neuvedl žádné azylově relevantní skutečnosti. Jeho strach z možného návratu do vlasti pramení
zejména z obav povolání do armády, ale vojenská povinnost není důvodem pro udělení azylu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Usnesením ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 Azs 110/2019 - 25, NSS zamítl stěžovatelovu žádost
o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť nijak nedoložil svá tvrzení o příjmech a výdajích.
Stěžovatel následně doložil plnou moc, kterou udělil advokátu Mgr. Andreji Perepečenovi, čímž
naplnil podmínku povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti.
[9] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany,
zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení
přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž
interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně
vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní
pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační
námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[11] Hlavní stěžovatelovou námitkou bylo tvrzení, že jeho další žalobní námitky doručené
městskému soudu dne 5. 11. 2018 byly podány včas a soud se jimi měl zabývat.
[12] Uvedení žalobních bodů je jednou z náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.
Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37
odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Podle §35 odst. 10 (dříve odst. 9) s. ř. s. [p]ožádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo
o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
[13] Otázkou náležitostí žalobních bodů se NSS zabýval ve své judikatuře již několikrát;
naposled se k této otázce vyslovil rozšířený senát v rozsudku ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, ve kterém potvrdil závěry dřívější judikatury
a uvedl, že „žalobce musí ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba
byla projednatelná (§71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.). Pokud žalobní bod neuplatní vůbec, nebo až po lhůtě pro
podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.“ Tyto závěry vztáhl rozšířený senát
v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 - 72, i na náležitosti žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, u kterých je kratší lhůta k podání žaloby.
[14] Mezi účastníky není sporné, že stěžovateli bylo dne 26. 4. 2018 doručeno rozhodnutí
žalovaného a dne 9. 5. 2018 podal žalobu společně se žádostí o ustanovení zástupce. Sporné
rovněž není, jak poukázal i městský soud, že se z důvodu podané žádosti o ustanovení zástupce
patnáctidenní lhůta k doplnění žalobních bodů podle §35 odst. 10 s. ř. s. stavěla, a to až do dne
právní moci usnesení městského soudu, kterým žádost o ustanovení zástupce zamítl. Jak vyplývá
ze soudního spisu, usnesení ze dne 30. 7. 2018, č. j. 1 Az 24/2018 - 30, kterým městský soud
zamítl žádost o ustanovení zástupce, bylo stěžovateli doručeno dne 2. 8. 2018 (doručenka
na č. l. 30 soudního spisu). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou NSS
rozsudkem ze dne 19. 9. 2018, č. j. 2 As 280/2018 - 14, zamítl. Následně vyzval městský soud
stěžovatele usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. 1 Az 24/2018 - 51, aby ve lhůtě podle §32
odst. 1 zákona o azylu rozvedl důvody podání žaloby a doložil též důkazy, a v odůvodnění
usnesení mu vysvětlil, že je nutné žalobu doplnit ve lhůtě 15 dnů od doručení napadeného
rozhodnutí. Toto usnesení mu bylo doručeno dne 19. 10. 2018 (doručenka na č. l. 51 soudního
spisu). Doplnění žaloby stěžovatel odeslal dne 1. 11. 2018 a městskému soudu bylo doručeno dne
5. 11. 2018.
[15] Z patnáctidenní lhůty pro podání žaloby a případné rozšíření žalobních bodů tedy před
podáním žaloby mezi 26. 4. 2018 a 9. 5. 2018 uplynulo 13 dní, následně došlo ke stavení lhůty
a znovu začala lhůta běžet až ode dne doručení usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení
zástupce, tedy od 2. 8. 2018, a proto uplynula dne 4. 8. 2018. Skutečnost, že proti usnesení
o neustanovení zástupce podal stěžovatel ještě kasační stížnost, neměla vliv na právní moc tohoto
usnesení, a tedy ani na běh lhůty k doplnění žaloby. Městský soud jej sice ještě dne 16. 10. 2018
chybně vyzval k doplnění žaloby, ten však kvůli objektivně uplynuté lhůtě mohl v této době
pouze pokračovat v rozvíjení již uvedených žalobních bodů a nemohl uvádět nové. I kdyby NSS
přehlédl, že lhůta již uplynula, a zohlednil by usnesení s výzvou o doplnění žaloby, stejně by
doplnění žaloby zaslané dne 1. 11. 2018 bylo opožděné, neboť ze lhůty by již ke dni vydání
usnesení zbývaly pouze dva dny.
[16] Stěžovateli lze přisvědčit v tom směru, že postup městského soudu není logický,
a to ze dvou důvodů. Prvním z nich je posouzení, zda žaloba obsahuje všechny podstatné
náležitosti k meritornímu přezkoumání. Městský soud sice stěžovatele v usnesení ze dne
16. 10. 2018 informoval, že jeho podání chybí podstatné náležitosti žaloby, a poučil ho,
že v případě neodstranění těchto nedostatků žalobu odmítne, ale následně žalobu meritorně
posoudil a zamítl ji, ačkoliv uvedl, že k doplnění žaloby ze dne 1. 11. 2018 již nemůže přihlížet.
NSS pokládá žalobu samotnou za přezkoumatelnou, je z ní zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá
a z jakých důvodů, a je v ní uveden i petit. Městský soud tedy neměl přistoupit k vydání usnesení
ze dne 16. 10. 2018 s výzvou k doplnění žaloby. Druhým nedostatkem postupu městského soudu
je otázka počítání patnáctidenní lhůty k vymezení žalobních bodů ve vztahu k neustanovení
zástupce. Jak bylo vyloženo výše, v době vydání usnesení vyzývajícího k doplnění žaloby dne
16. 10. 2018 již lhůta marně uplynula. NSS není zřejmé, jak dospěl městský soud k závěru,
že usnesení o neustanovení zástupce nabylo právní moci až doručením rozsudku o kasační
stížnosti proti tomuto neustanovení, když podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a podle §55 odst. 5 ve spojení s §54
odst. 5 s. ř. s. je usnesení v právní moci doručením účastníkům. Městský soud tedy pochybil, když
dne 16. 10. 2018 vyzval stěžovatele k doplnění žaloby ve lhůtě podle §32 odst. 1 zákona o azylu,
neboť v době vydání jeho usnesení tato lhůta již dávno uplynula.
[17] I přes tato pochybení a nelogické kroky městského soudu však nelze než konstatovat,
že lhůta k rozšiřování žalobních bodů uplynula několik měsíců předtím, než stěžovatel poslal
soudu svoje doplnění žaloby, a městský soud tedy (i když na základě chybné argumentace) dospěl
ke správnému závěru, že se jím nemůže zabývat. Žalobu stěžovatele nakonec meritorně
přezkoumal, a proto jeho jednání ve výsledku nelze hodnotit jako nezákonné.
[18] Nad rámec kritiky nepřihlédnutí k doplnění žaloby stěžovatel v kasační stížnosti jen velmi
obecně uvedl, že má reálnou obavu z opuštění České republiky a že mu na Ukrajině hrozí vážné
nebezpečí, neboť tam zuří občanská válka. Jelikož se jedná o obecné tvrzení, které stěžovatel
ničím nepodložil ani nekonkretizoval, nezbývá než odkázat na judikaturu NSS ke konfliktu
na Ukrajině. NSS dospěl k závěru, že se jedná o konflikt pouze ve východní části Ukrajiny, jehož
intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 7. 2017, č. j. 9 Azs 101/2017 - 41, ze dne 17. 5. 2017, č. j. 7 Azs 110/2017 - 18,
či ze dne 3. 6. 2016, č. j. 5 Azs 135/2015 - 39). I branná povinnost je sama o sobě zcela
legitimním požadavkem státu kladeným na jeho občany (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, nebo usnesení ze dne 4. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 113/2015 - 30). Již z tohoto důvodu nemůže odmítání nástupu vojenské služby samo
o sobě představovat důvod pro udělení azylu, a to zejména není-li spojeno s reálně projeveným
politickým přesvědčením nebo náboženským vyznáním. Tyto závěry soud setrvale zaujímá
i ve vztahu k aktuálnímu konfliktu na Ukrajině (viz např. usnesení ze dne 20. 4. 2016,
č. j. 2 Azs 67/2016 - 24, či ze dne 25. 5. 2017, č. j. 10 Azs 79/2017 - 32).
[19] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura NSS tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na námitky uvedené v kasační stížnosti a NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a
odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[20] NSS nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku, neboť tato
kasační stížnost má podle §32 odst. 2 ve spojení s §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek
ze zákona.
IV. Náklady řízení
[21] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu