ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.241.2015:20
sp. zn. Nao 241/2015 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a
soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: Mgr. Aleš Sabol,
předseda Obvodního soudu pro Prahu 2, Francouzská 808/19, proti kárně obviněnému:
JUDr. O. H., o návrhu na zahájení kárného řízení, o vyloučení soudce Nejvyššího správního
soudu Mgr. Radovana Havelce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp.
zn. 11 Kss 3/2015,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec není
vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 11 Kss 3/2015.
Odůvodnění:
Dne 15. 7. 2015 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh na zahájení kárného
řízení proti soudci Obvodního soudu pro Prahu 2, JUDr. O. H. Věc byla dle rozvrhu práce
přidělena kárnému senátu č. 11, jemuž předsedá Mgr. Radovan Havelec.
Po seznámení s obsahem spisu předložil předsedající soudce uvedeného senátu
příslušného k projednání a rozhodnutí věci Mgr. Radovan Havelec předsedovi zdejšího soudu
spis k posouzení, zda neexistují důvody pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování
v předmětné věci podle §8 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
Mgr. Havelec uvedl, že jej s kárným navrhovatelem – předsedou Obvodního soudu
pro Prahu 2, Mgr. Alešem Sabolem, pojí kolegiálně – přátelské vztahy. Tykají si, několikrát ročně
spolu přednáší na Justiční akademii a několikrát ročně si telefonují. Bližší vazby (například
návštěvy, setkávání se mimo pracovní aktivity, apod.) mezi nimi nejsou. Mgr. Havelec také uvedl,
že osobně se necítí být jakkoli podjatý a uvedené vazby nepovažuje za natolik intenzivní,
aby mohly vyvolávat pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Předseda Nejvyššího správního soudu podle §8 odst. 3 s. ř. s. předložil posouzení otázky
podjatosti jinému senátu zdejšího soudu.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Mgr. Radovan Havelec postupoval v daném
případě podle §8 odst. 3 věty první s. ř. s., podle něhož „[s]oudce, který zjistí důvod své podjatosti,
oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu“.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování otázky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním případě. Jak se k této otázce
vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda
(s ohledem na okolnosti případu) lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Existence
podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této
otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním
pochybnostem soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela
nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce. Vždy je nutné pamatovat na to,
že institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř
demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem
podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu
v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
Nejvyšší správní soud v souladu s výše uvedenými závěry judikatury při posuzování
otázky podjatosti zkoumal, zda lze mít na základě objektivní úvahy za to, že soudce
Mgr. Radovan Havelec by mohl být v dané věci podjatý. Vhodné je připomenout, že podnětem
celého šetření bylo subjektivně vyjádřené hledisko tohoto soudce. Nejvyšší správní soud
má za to, že u Mgr. Radovana Havelce neexistují pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Mgr. Havelec se vyjádřil, že s kárným navrhovatelem udržují kolegiálně – přátelský vztah.
Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 22. 1. 2014, č. j. Nao 9/2014 - 31, uvedl,
že „[z] psychologického hlediska lze označit vztah skutečného přátelství za velmi silnou
(jednu z nejsilnějších) motivaci určitého apriorně zaměřeného jednání. Takový abstraktní
závěr jistě platí také v nyní posuzované věci, avšak k dispozici není žádný důkaz o skutečné
povaze nebo intenzitě přátelského vztahu mezi konkrétním soudcem a některými z dotčených
osob. Přestože se předmět řízení přímo dotýká osob, k nimž má soudce přátelský vztah, a měl
by v rámci řízení zvažovat, zda je poskytnutí informace o platových poměrech zásahem
do jejich práva na ochranu osobních údajů (jehož se intenzivně dovolávají), nebylo by možné
bez dalšího dovozovat pochybnosti o nezaujatém přístupu soudce k řešení případu. Pokud
by soudce toliko poukázal na to, že se s těmito lidmi zná, bylo by na pováženou jen z tohoto
důvodu ignorovat ničím nezpochybněné podřízení samotného soudce přísným kriteriím
soudcovského povolání (zejména §79 až §83 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění o soudech
a soudcích) a soudci apriorně přisuzovat zaujatý pohled na věc. Teprve při určité intenzitě
přátelského vztahu lze, nepochybně jen hypoteticky, zvažovat jeho psychologický dopad
i z hlediska zachování přirozené schopnosti nezaujatého řešení případu. Jinými slovy, když
právě to naznačuje sám soudce (…), lze z tohoto zodpovědného, byť subjektivně vyjádřeného,
postoje dovozovat i pochybnost v objektivním pohledu na věc. Ani tak nejde o žádnou jistotu,
jen pravděpodobnost v rozsahu, který vyjadřuje ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. a citovaná
judikatura.“
Ani kolegiální vztah z hlediska posuzování otázky podjatosti nemusí být zcela
bezproblémový. Nejvyšší správní soud například v usnesení ze dne 16. 7. 2008,
č. j. Nao 76/2008 - 92, uvedl, že „[…] samotná skutečnost existence pracovního vztahu
na jednom pracovišti v minulosti, a to ani ve vztahu podřízený - nadřízený, nemůže
bez dalších faktorů vést k pochybnostem o nestrannosti soudce. Pracovní kariéry soudců
ve správním soudnictví se pravidelně odvíjejí od pracovní minulosti např. ve sféře moci
výkonné, popřípadě často ve sféře akademické.“ Nejvyšší správní soud na druhou stranu
akcentoval význam vzájemných kolegiálních vztahů mezi soudci v usnesení ze dne 17. 6. 2015,
č. j. Nao 135/2015 - 59, v němž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999,
sp. zn. 2 Cdon 1558/96, podle kterého „[d]louhodobý kolegiální vztah soudce k účastníku
řízení, který působil dříve jako soudce na témže pracovišti, je skutečností způsobilou vyvolat
pochybnost o nepodjatosti soudce“. Kolegiální vztahy tedy mohou mít, obdobně jako přátelské
vztahy, různou intenzitu, přičemž při určité vyšší intenzitě vyvolávají pochybnosti o zachování
přirozené schopnosti soudce nezaujatého řešení případu.
V této věci však zdejší soud naznal, že kolegiálně – přátelský vztah soudce a kárného
navrhovatele nedosahuje takové povahy a intenzity, jež by byly s to vyvolávat pochybnosti
o nepodjatosti Mgr. Havelce. Jak sám Mgr. Havelec uvedl, s Mgr. Sabolem se stýká pouze
pracovně a to jenom několikrát v roce při společných přednáškách, žádné bližší přátelské vztahy
spolu neudržují, toliko si tykají. Pouze na základě těchto skutečností nelze pochybovat
o nepodjatosti Mgr. Havelce a tedy ani o jeho schopnosti nezávisle a nestranně v předmětné věci
rozhodnout.
Vzhledem k uvedenému rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že Mgr. Radovan Havelec
není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 11 Kss 3/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu