ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.828.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 828/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce M. K., proti žalované I. S., zastoupené advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 17/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2003, č. j. 19 Co 150/2002-246, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. ledna 2002, č. j. 6 C 17/99-184, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k objektu bydlení č. p. 228 na stavební parcele č. 296, ke stavební parcele č. 296 a pozemkové parcele č. 1517/2 v obci a kat. území T., zapsaným u Katastrálního úřadu v Ú. n. O. na LV č. 60. Pod bodem II. výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených v bodě I. určil žalobce, kterému pod bodem III. uložil, aby žalované na vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví zaplatil 75 000,- Kč. Pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 5. února 2002, č. j. 6 C 17/99-188, soud prvního stupně pod bodem I. výroku uložil žalované, aby žalobci zaplatila 1 280,10 Kč, a pod bodem II. zamítl žalobu, aby žalovaná žalobci zaplatila dalších 43 399,90 Kč.
Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v Ú. n. O. jsou účastníci zapsáni jako podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí – žalobce v rozsahu 5/6 a žalovaná 1/6. Soud prvního stupně po zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem přikázal tyto do výlučného vlastnictví žalobce. Při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalované vyšel z částky 450 000,- Kč, kterou navrhovala žalovaná a kterou soud považoval za odpovídající momentálnímu stavu na trhu s nemovitostmi. V rámci tzv. vypořádání v širším slova smyslu uplatnil žalobce 22. 1. 2001 z titulu investic do předmětného domu částku 268 077,30 Kč. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou se soud prvního stupně postavil na stanovisko, že nepromlčená zůstala částka 7 680,90 Kč, z níž soud uložil žalované, aby žalobci zaplatila jednu šestinu, tj. 1 280,10 Kč. Pokud žalobce požadoval po žalované z titulu investic další částku 43 399,90 Kč, byla žaloba zamítnuta.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. září 2003, č. j. 19 Co 150/2002-246, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. potvrdil. Ve výroku pod bodem III. a ve výroku pod body I. a II. doplňujícího rozsudku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobci, aby žalované zaplatil na vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví částku 65 386,90. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Důvodnou shledal námitku žalobce, že by se při stanovení vypořádacího podílu mělo vycházet z částky 400 000,- Kč. Přiměřená náhrada za spoluvlastnický podíl žalované tak činí 66 667,- Kč. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně ohledně investic vynaložených žalobcem. Proto od částky 66 667,- Kč odečetl částku 1 280,90 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci z titulu jím vynaložených investic.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovoláním výslovně napadla jen výroky, jimiž došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovila nesouhlas cenou nemovitostí, z níž při rozhodování vycházel odvolací soud. Názor ing. K. by měl být posuzován jako jeden z důkazů, zejména když tento znalec v písemném vyhotovení znaleckého posudku cenu stanovil částkou 420 000,- až 450 000,- Kč. Žalované je známo, že nemovitosti v dané oblasti se prodávají za podstatně vyšší ceny. Její požadavek na výplatu částky 75 000,- Kč není ani v současné době přehnaný, naopak se jeví jako velmi přijatelný. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, namítala, že nelze říci, že by oba účastníci byli ve věci zčásti úspěšní. Je přesvědčena o tom, že ve sporu byla úspěšná ona. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže částka, o níž rozhodl odvolací soud jedním výrokem, představuje vyčíslení více samostatných nároků, zkoumá se přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí ve vztahu ke každému z nároku odděleně. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor“), pod C 2236, Svazek 27.
Soud prvního stupně uložil žalobci, aby žalované zaplatil částku 75 000,- Kč, představující přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalované v rozsahu ideální 1/6. Odvolací soud při rozhodování vycházel z přiměřené náhrady v částce 66 667,- Kč. Žalovaná dovoláním napadla rozsudek odvolacího soudu ohledně částky 8 333,- Kč, která představuje rozdíl mezi výší přiměřené náhrady přiznané soudem prvního stupně a výší přiměřené náhrady, z níž vycházel odvolací soud a od níž odečetl částku 1 280,90, o které soud prvního stupně rozhodl shora označeným doplňujícím rozsudkem a ohledně které žalovaná rozsudek odvolacího soudu výslovně nenapadla. Nepřiznáním částky 8 333,- žalované odvolacím soudem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o částce 8 333,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč, je dovolání žalované z hlediska ustanovení §237 odst. 2 písm. a) OSŘ nepřípustné.
V dané věci směřuje dovolání také do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru pod C 264, Svazek 3).
Přípustnost dovolání tak nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné v Souboru pod C 1189, Svazek 17.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Dovolací soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaná nebyla úspěšná a žalobci náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2004
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu