ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1344.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1344/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2005 o dovolání obviněného Ing. J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. dubna 2005, sp. zn. 6 To 6/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 15/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 6 To 6/2005, jímž bylo podle §256 zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 40 T 15/2000, a současně bylo rozhodnuto o odvolání poškozených. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný vyjádřil výhrady k závěrům odvolacího soudu, podle nichž neměl při zahájení realizace svého podnikatelského záměru k dispozici dostatek finančních prostředků, a proto mu tak muselo být od počátku zřejmé, že své závazky reálně splnit nemusí. Odvolacímu soudu vytkl, že se v tomto ohledu ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, aniž pro správnost svých tvrzení provedl nějaký důkaz, a naopak zamítl návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů (zejména výslech J. H.) k prokázání své skutečné finanční situace. Dále má dovolatel za to, že postupem odvolacího soudu, který zamítl jeho důkazní návrhy, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť teprve na základě rozsudku soudu prvního stupně se po skončení dokazování dozvěděl závěry soudu o své vině, avšak poté mu již nebylo umožněno uplatnit svou obhajobu. Soudy se rovněž nevypořádaly s formulací skutkové věty rozsudku tak, aby byla v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
Z vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že s argumentací obviněného Ing. J. P. se neztotožňuje a má za to, že odvolací soud nepochybil, pokud za situace, když bylo zjištěno, že jednání obviněného vedlo ke způsobení celkové škody vyšší než 10.000.000,- Kč, odmítl provést výslech J. H., který měl podle uplatněné obhajoby potvrdit, že do podnikání obviněného v průběhu let 1994 a 1995 jako tichý společník postupně vložil částku 1.500.000,- Kč, jelikož ani případné potvrzení této skutečnosti by nemohlo nic zvrátit na závěrech soudů, že obviněný s poškozenými stavebníky sjednával smlouvy v době, kdy nedisponoval finančními prostředky, jimiž měl stavby jednotlivých rodinných domů podle uzavřených smluv dotovat ze svých zdrojů, a tím je v tomto směru uváděl v omyl. Dovolání obviněného Ing. J. P. hodnotí jako zjevně neopodstatněné a navrhuje je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů, ale výlučně nesprávné hmotně právní posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tedy v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví), jež mohou být pak podrobněji rozvedena, popř. doplněna v odůvodnění soudního rozhodnutí.
Dále je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Námitky obviněného v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti rozsahu dokazování, tedy námitky proti správnosti skutkových zjištění. Dovolatel totiž namítl, že odvolací soud neumožnil provedení obhajobou navrhovaných důkazů, zejména důkaz výslechem svědka J. H., že dosud provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že obviněný si musel být vědom toho, že své závazky nesplní a že nesprávně byly hodnoceny skutečnosti, na jejichž podkladě soudy učinily závěr o neschopnosti obviněného splnit své sliby vůči poškozeným. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn oběma soudy, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci a teprve na základě změněného skutkového stavu dovozuje, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu stíhaného trestného činu. Přitom na základě obsahu spisu je třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti vyplývající z provedených důkazů a na základě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného. V podrobnostech lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí obou soudů. V posuzované věci se tedy nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
K námitce obviněného ohledně porušení ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je třeba uvést, že se jedná o výtku procesní povahy, nikoliv hmotně právní námitku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Navíc obviněný neuvádí v tomto směru žádné konkrétní výhrady a není tak zřejmé, v čem vytýkanou nesprávnost spatřuje. Jde o námitku uplatněnou toliko v obecné rovině, která je nepřezkoumatelná, a proto k ní nelze ani přihlížet.
Pokud jde o námitku obviněného, že mu v průběhu řízení nebylo umožněno uplatnit dostatečně svoji obhajobu, jde rovněž o námitku mimo dosah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom ze spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému bylo dne 18. 2. 1997 doručeno sdělení obvinění z trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a dne 26. 2. 2004 mu byla doručena obžaloba (jeho obhájci dne 25. 2. 2004), přičemž jejich obsahem jsou stejné podstatné skutkové okolnosti, jež jsou vyjádřeny v rozhodnutích soudů obou stupňů. Obviněný tak měl od počátku trestního řízení možnost dostatečně uplatnit svoji obhajobu.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík