ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.700.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 700/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 8. června 2005 dovolání obviněného M. T. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2004, sp. zn. 6 To 451/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 62/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. srpna 2004, sp. zn. 2 T 62/2004, byl obviněný M. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit s. p. Č. p., obvod P.-z., se sídlem P., K. částku ve výši 37.000,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení od 30. dubna 2004 do zaplacení.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2004, sp. zn. 6 To 451/2004, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. výše citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 pouze ve výroku o náhradě škody zrušen a podle §259 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. T. uložena povinnost zaplatit s. p. Č. p., odštěpný závod S. Č., P. v. , P.-N.M., škodu ve výši 10.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. května 2004 do zaplacení.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel v zásadě zopakoval námitky uplatněné již v odvolacím řízení. Podrobně se zabývá výpovědí utajeného svědka F. N., poukazuje na její rozporuplnost a vytýká soudům, že nepřihlédly k původní výpovědi tohoto svědka, která se v základních bodech rozchází s jeho dalšími výpověďmi učiněnými u soudu. Má za to, že při posuzování věrohodnosti tohoto svědka mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že byl v minulosti odsouzen vojenským soudem. Zamítnutí jeho žádosti o prověření morálního a majetkového profilu tohoto svědka hodnotí jako nelogické. Namítá, že soud také neprovedl rekonstrukci na místě činu a nebyl odebrán materiál potřebný k zajištění DNA, který by vyloučil jeho přítomnost na zkoumaném místě. V petitu dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu, případně aby zrušil napadená rozhodnutí a přikázal soudu prvního stupně, aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání jako celek nevyhovuje deklarovanému dovolacímu důvodu. Dovolatel nepředložil žádný argument, který by obsahoval tvrzení, že soudem zjištěný, a ve výroku rozsudku popsaný skutkový stav věci je v rozporu se soudem zvolenou právní kvalifikací, jež je právě výrazem hmotně právního posouzení skutku. Jeho výhrady se týkají pouze procesních postupů soudů, míří cestou zpochybňování správnosti provedení a hodnocení důkazů soudem proti skutkovým zjištěním, nenaplňují tvrzený dovolací důvod a nenaplňují ani jiný zákonem definovaný dovolací důvod. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných na základě postupu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 73/03, II. ÚS 578/04). V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Námitky dovolatele v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti rozsahu vykonaného dokazování a proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, se kterými se ztotožnil v napadeném rozhodnutí i odvolací soud. Obviněný konkrétně vytýkal soudům, že neprovedly důkaz rekonstrukcí na místě činu, nezajistily odběr materiálu k zajištění DNA a nepřihlédly k původní výpovědi utajeného svědka, jakož i k tomu, že svědek byl v minulosti trestán vojenským soudem. Pochybení v právním posouzení je tedy obviněným vyvozováno pouze z nesprávnosti, či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudy, dovolatel však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Dovolatelem vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci a teprve v důsledku takto odlišně zjištěného skutkového stavu se dovolává nesprávného právního posouzení věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík