ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.1381.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 1381/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2005 o dovoláních podaných obviněnými P. J. a J. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 2 To 486/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 174/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 4 T 174/2004, byli obvinění P. J. a J. G. spolu s obviněným P. H. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 25. 8. 2004 v době kolem 21.45 hod. v P.-Ž., vyhledali Z. N. v místě jeho bydliště, před domem mu sdělili, že si jdou pro peníze v částce 150.000,- Kč, které má dlužit R. B., že pokud jim předá částku ve výši 50.000,- Kč, tak mu zbytek odpustí, a když Z. N. popřel existenci dluhu, tak mu začali vyhrožovat tím, že mají vymáhací agenturu, že vědí, kde pracuje jeho manželka, že má malého syna, a v případě nezaplacení mu může vyhořet dům nebo vybouchnout granát, a že mají známé U., kteří si to s ním vyřídí, nechtěli, aby o věci informoval další osoby či P.ČR, poté z místa odjeli s tím, že se spojí telefonicky, to skutečně udělali dne 26. 8. 2004 v 9.35 hod., kdy mu řekli, aby finanční částku ve výši 50.000,- Kč přinesl v 11.00 hod. dne 26. 8. 2004 pod hodiny naproti bývalému hotelu G. v P. a pokud nepřijde, že bude hrůza, ve stanovenou dobu se Z. N. na místo skutečně dostavil a dostavil se sem i P. H., P. J. a J. G. a všichni tři byli na místě zajištěni příslušníky P. ČR.“ Za tento trestný čin byli obvinění P. J. i J. G. podle §235 odst. 2 tr. zák. odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. je soud pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali všichni obvinění, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 2 To 486/2005, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 6. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali obvinění P. J. a J. G. následně dovolání.
Obviněný P. J. napadl dovoláním výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatněným důvodem byl dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s poukazem na to, že v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění dovolání pak namítl, že soud druhého stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že výsledek dokazování provedeného u hlavního líčení soudu prvního stupně nenasvědčuje tomu, že by jeho jednání mohlo být posuzováno jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel na to, že soud prvního stupně sice uzavřel, že poškozeného pod pohrůžkou násilí nutil něco konat, avšak tento jeho závěr ve skutečnosti nemá oporu v provedeném dokazování, konkrétně ve výpovědích svědků H. a N., jenž zároveň ve věci vystupuje jako poškozený. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že za těchto okolností skutková podstata výše uvedeného trestného činu vůbec naplněna nebyla, tzn. že se trestného činu nedopustil. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2005, č. j. 2 To 486/2005-140, zrušil.
Obviněný J. G. dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek (odvolání), a v tomto rozsahu zároveň napadl rozsudek soudu prvního stupně ve všech dovolatele se týkajících výrocích. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku napadeným rozhodnutím vytkl, že byla vydána na základě nesprávných skutkových zjištění, což mělo logicky za následek i nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel zdůraznil, že soudy nevyvodily patřičné procesní závěry z toho, že jediným přímým důkazem vůči němu byla svědecká výpověď poškozeného N., která je však podle dovolatele nejasná a nekonkrétní. Poškozený si navíc často protiřečí a ani jeho osobu nelze považovat za příliš důvěryhodnou. Dovolatel pak poukázal na existemci skutečností, jež podle jeho názoru svědčí o možném účelovém zkreslování výpovědi svědka N. s úmyslem poškodit svědka B. a především dosáhnout toho, aby se nesnažil v budoucnu svoji pohledávku vymáhat.
Dovolatel dále in eventum poukázal na to, že i za předpokladu, že by jednání ostatních spoluobviněných bylo možno kvalifikovat jako trestný čin vydírání, z provedených důkazů nijak nevyplývá, že by došlo k zorganizování či naplánování inkriminovaného činu. Poněvadž současně ani z výpovědi poškozeného nebylo zjištěno, že by se přímo dovolatel vůči němu dopouštěl nějakých výhrůžek, slovních útoků (a podobně), nelze podle názoru dovolatele z pouhého přihlížení jednání jiných osob činit závěr o jeho spolupachatelství. To by z hlediska subjektivní stránky trestného činu totiž vyžadovalo, aby dovolatel jednal ve společném úmyslu, tzn. že by musel být přinejmenším srozuměn s jednáním ostatních spoluobviněných. Poněvadž jednání dovolatele znaky spolupachatelství zjevně nevykazuje - když se jinak na skutku sám nepodílel žádným, ani dílčím jednáním a na místě domluveného předávání peněz nebyl přítomen – je podle něj zřejmé, že napadeným rozhodnutím lze důvodně vytknout, že jsou založena na nesprávném hmotně právním posouzení dovolatelova jednání.
S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, „aby dovolací soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně též vadné řízení mu předcházející a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud dojde dovolací soud k závěru, že je možno rozhodnout dle §265m tr. ř. rozsudkem, nechť je dovolatel zproštěn obžaloby ve smyslu §226 písm. a) či písm. b) tr. ř.“
Obviněný své dovolání doplnil též návrhem, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu České republiky odklad, případně přerušení výkonu trestu, a dále vlastním podáním ze dne 24. 10. 2005 označeným jako připojení k dovolání podanému právním zástupcem.
K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve vyložil obsah hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vyslovil názor, že v jeho rámci lze připustit i výjimečný zásah do skutkových zjištění soudu, ovšem jedině při tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který však v posuzované věci dovodit nelze. Podle státního zástupce byl v případě obviněných (dovolatelů) skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i správně posouzen po právní stránce. Bylo totiž nezvratně zjištěno, že to byli všichni tři obvinění, tj. J. G., P. J. a P. H., jež se na spáchání posuzované trestné činnosti aktivně podíleli, a to formou nejméně dvěma osobami ve smyslu ustanovení §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Státní zástupce zdůraznil, že skutkové závěry soudů vycházejí nejen z výpovědi poškozeného N. (která v žádném případě není nejasná ani nekonkrétní), nýbrž i z výpovědí M. H. a npor. P.ČR P. T. Učiněná skutková zjištění tedy mají oporu v provedených důkazech.
Své vyjádření k dovoláním obviněných státní zástupce shrnul tak, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. uplatnili dovolatelé pouze formálně, neboť jimi uplatněné námitky obsahově stojí mimo rámec uvedených dovolacích důvodů. Za tohoto stavu navrhl, aby dovolací soud obě podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obvinění P. J. a J. G. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Pokud jde o vlastní podání, jímž obviněný J. G. nad rámec dovolání vypracovaného obhájcem dovolání doplnil, nebylo k němu možno s ohledem na ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. přihlížet.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřují proti rozhodnutí, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu by v posuzovaném případě bylo možno úspěšně uplatnit pouze za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami obsahově předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku odkazují.
V projednávaném případě však dovolatelé nenamítli rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřeli výlučně o námitky vůči způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, když podle dovolatelů reálně existující skutkový stav věci (tzn. z obsahu dokazování skutečně vyplývající a pro ně podstatně příznivější) závěr o jejich vině nedovoloval. S takto namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem věci pak dovolatelé spojovali výtky vůči právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
Z rozhodnutí odvolacího soudu (str. 2, 3) a z rozsudku soudu prvního stupně (výrok a str. 3-5) však vyplývá, že oba soudy v případě inkriminovaného skutku vycházely z odlišných skutkových zjištění, která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v §134 odst. 2 a §125 odst. 1 tr. ř. náležitě vyložena a odůvodněna, než jaká měly podle dovolatelů učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku.
Poněvadž dovolatelé v projednávané věci poukázali v podstatě na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhali především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnili na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jejich námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a z výše uvedených důvodů je nelze podřadit ani pod ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, je nutno vzít v úvahu, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, I. ÚS 764/04, str. 4).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněných P. J. a J. G. dospěl k závěru, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poněvadž předseda senátu soudu prvního stupně ve věci dovolatele J. G. nepodal podle §265h odst. 3 tr. ř. návrh na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí a dovolací soud současně neshledal důvody pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř., nebylo zapotřebí o odkladu (přerušení) výkonu trestu rozhodovat samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler