ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1060.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1060/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. září 2005 o dovolání obviněných S. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. a M. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 12 To 21/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 130/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2004, č. j. 6 T 130/2004 - 809, byli obvinění S. S., M. V. a P. N. uznáni vinnými spolupachatelstvím k trestnému činu krádeže podle §9 odst. 2 k §247 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustili tím, že „z podnětu obviněného V. po předchozí dohodě obv. V. s obv. S. a s obv. N. o době a způsobu odcizení, dne 10. března 2003 kolem 20.00 hod. v M. B. v areálu Š. A., a. s., společně odcizili ze skladu v hale M-2 8 palet v hodnotě 65 776,- Kč a 48 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 81 kW a 16 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 66 kW v hodnotě nejméně 11 524 416,- Kč, 1 zdvihák s hákem v hodnotě 2 880,- Kč a 1 přípravek k přenášení motorů v hodnotě 360,- Kč, a to tak, že za přítomnosti všech obviněných obv. N. předměty pomocí vysokozdvižného vozíku naložil na obv. S. přistavené nákladní vozidlo zn. SCANIA SPZ s návěsem SPZ, se kterým obv. S. poté vyjel z areálu závodu, přičemž na místě setkání s obv. V. na silnici I/38 u obce Č. byl zadržen orgány Policie ČR, a tímto jednáním způsobil Š. A., a. s., M. B. se sídlem M. B., Tř. V. K., škodu v celkové výši nejméně 11 593 432,- Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněnému S. S. uložen podle §247 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Tytéž tresty byly uloženy také obviněnému P. N. Spoluobviněnému M. V. byl podle §247 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a pro jeho výkon byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Také tomuto obviněnému byl uložen za použití §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Odvolání, která v neprospěch obviněných S. S., P. N. a M. V. podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze stejně jako odvolání, která podali proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 6 T 130/2004, obvinění S. S. a M. V., byla usnesením Vrchního soudu v Praze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 12 To 21/2005, jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, č. j. 12 To 21/2005 – 872 podali dovolání obvinění S. S. a M. V. prostřednictvím svých obhájců. Obviněný M. V. v podaném dovolání odkázal na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který podal prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když oprávněnost použitého dovolacího důvodu spatřuje v tom, že v důsledku nesprávné aplikace ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. bylo jeho odvolání jako nedůvodné zamítnuto. Obviněný poukazuje na to, že správně mělo být aplikováno na trestnou činnost, kterou byl uznán vinným, ustanovení §89 odst. 12 věta druhá tr. zák., neboť bylo zjištěno, že nikdy nebyla Š. A. a. s. stanovena cena na prodej odcizených motorů, které sloužily pouze k montáži do nově vznikajících vozidel. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žádný typ motoru, které byly odcizeny, nebyl nikde na území ČR prodán a není stanovena cena v ceníku, mělo být postupováno podle §89 odst. 12 věta druhá tr. zák. Již vůbec nebylo podle jeho mínění pro základ výpočtu způsobené škody možno použít cenu části – polomotoru, když ani v tomto případě nebyl prodej doložen. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný S. S. poukázal ve svém dovolání rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný S. S. obsáhleji popisuje situaci, která předcházela vydání dovoláním napadeného rozhodnutí. Rovněž on poukazuje na nesprávnou aplikaci ustanovení §89 odst. 12 věta druhá tr. zák., která byla soudy použita na základě právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1248/2004. V podaném dovolání mj. uvedl, že „původní rozsudek Krajského soudu v Praze a usnesení Vrchního v Praze bylo napadeno dovoláním státního zástupce a na základě tohoto dovolání pak Nejvyšší soud ČR vydal usnesení čj. 6 Tdo 1248/2004 ze dne 25. 11. 2004, jímž zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a rozhodnutí na něj obsahově navazující. Zároveň Nejvyšší soud konstatoval, že za daného důkazního stavu, kdy ani jeden z kompletních motorů nebyl prodán v daném místě a čase, nelze při stanovení výše škody vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává“. S ohledem na shora uvedené měl podle názoru obviněného Nejvyšší soud potvrdit právní závěr Krajského soudu v Praze, že v daném případě nelze aplikovat §89 odst. 12 věta první tr. zák. Následně však podle obviněného Nejvyšší soud zaujal stanovisko, které je v přímém rozporu se zákonem, a to že bylo možno vycházet z ceny tzv. polomotorů. V souvislosti s tímto názorem pak odkazuje na to, že jednáním obviněných nebyl odcizen žádný polomotor, a proto považuje za zákonu odporující, byla-li výše způsobené škody odvozena od věci, která se nestala předmětem útoku. V dalších částech vyjadřuje názor, že bylo postupováno v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Závěrem podaného dovolání Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil usnesení soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 6 T 130/2004, a krajskému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. S ohledem na obsah dovolání a možnost uložení jiného trestu odnětí svobody požádal o přerušení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněných zrekapituloval dosavadní průběh trestního stíhání a mj. poukázal na to, že pokud dovolací soud již v této věci dříve zaujal právní názor ke způsobu stanovení výše škody, je tento právní názor ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. závazný také pro orgány, kterým byla věc po zrušení vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí. Odkazuje i na to, že nedojde-li k žádným změnám v relevantních skutkových či právních okolnostech, je dříve vysloveným právním názorem vázán také sám dovolací soud. Nadto státní zástupce konstatoval, že Nejvyšší soud nevyslovil právní názor tak kategoricky, jak se snaží tvrdit v dovolání obviněný S. S., neboť z usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že výši škody lze stanovit v minimální výši násobkem ceny polomotorů, aniž by však tento způsob stanovení výše škody označil za jediný možný způsob určení výše škody. V další části pak odkázal na podrobné úvahy rozvedené v dovolání podaném v neprospěch obviněných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, nejvyšší státní zástupkyní. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).“
Pokud jde o podaná dovolání, lze shrnout, že oba obvinění se shodně zaměřili na problematiku ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. – výši způsobené škody, kdy vyjádřili svůj názor, že soudy měly postupovat podle §89 odst. 12 věty druhé tr. zák., neboť bylo prokázáno, že žádný typ motoru, který odcizili, nebyl na území České republiky prodán, a pokud jde o cenu polomotorů, které byly vzaty za základ pro stanovení výše škody, žádný polomotor neodcizili. Právě hledisko aplikace jednotlivých vět §89 odst. 12 tr. zák. je třeba označit za právně relevantní námitku naplňující obviněnými uplatněný dovolací důvod. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. u obviněného V. lze uvést, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl namítán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž byla zvolena druhá varianta §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Argumentace obviněného spočívající v tom, že odvolání bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné, je předpokladem pro následné použití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť právě zákon (trestní řád §265b odst. 1 písm. l) uvádí – „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (obviněný uplatnil písm. g). Je tedy zřejmé, že odvolací soud neodmítl či zamítl odvolání obviněných z procesních důvodů [varianta první §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], ale po přezkoumání věci podle §254 tr. ř. odvolání zamítl.
V těchto souvislostech je nejprve potřebné zmínit předchozí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1248/2004, aby bylo zřejmé, že skutečnosti zmiňované obviněným S. S. v podaném dovolání neodpovídají realitě, jak mj. zmiňuje také státní zástupce. V rámci objektivity mělo být tedy také obhajobou konstatováno, že pokud Nejvyšší soud ve shora uvedeném usnesení zmiňoval, že byly obviněnými odcizeny dokompletované motory, tj. motory ve stavu, jak byly odcizeny, a nebyl žádný takový motor v prodejně Š. A., a. s. v M. B. prodán, nejednalo se o závěr Nejvyššího soudu, jak ve svém dovolání uvádí tento obviněný, ale o Nejvyšším soudem konstatovaný závěr z rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním nejvyšší státní zástupkyně (viz str. 5 usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1248/2004). S ohledem na dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných, po zjištění vady v hmotném právu, mohl tehdy Nejvyšší soud odkázat na celou řadu skutečností (důkazů, které sice byly soudy provedeny), avšak soudy své hodnotící úvahy ve svých rozhodnutích nevyjádřily způsobem požadovaným ustanoveními §125 odst. 1, event. 134 tr. ř. Tyto skutečnosti měly pak za následek, že důkazy byly hodnoceny nikoli komplexně ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., ale pouze z pohledu uplatněné obhajoby. Při takovém pohledu – hodnocení důkazů - zůstalo zcela mimo pozornost krajského soudu a následně i soudu odvolacího několikeré vyjádření znalce Ing. H. (ať již vyslýchaného jako znalce či plynoucí ze znaleckého posudku), že prodejní cena v maloobchodě, tj. u prodejců dílů a vozidel Škoda, stanovena směrnou cenou od dodavatele byla 348.600,90 Kč (č. l. 474 spisu). Z výpovědi tohoto znalce, ale i nepřímo dalších důkazů (svědka Ing. H.) vyplynulo, proč nemají prodejci tyto motory na skladě – pro jejich vysokou pořizovací hodnotu, a jsou tudíž pro ně mrtvým kapitálem. Znalec rovněž uvedl, že na základě zájmu zákazníka jsou prodejci schopni do 24 hodin motory poskytnout. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že za uvedenou cenu bylo možno motory, které se staly předmětem útoku v době spáchání činu v místě dodat a nakoupit.
Po zrušení původního usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003, vrátil Nejvyšší soud věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, neboť závěr soudů o „aplikaci kritéria nákladů účelně vynaložených na obstarání stejné nebo podobné věci za současného stavu s ohledem na skutečnosti vyplývající z trestního spisu považoval bez bližší argumentace za předčasný, zvýhodňující obviněné“ – je potřebné opětovně zmínit, že dovolání bylo původně podáno nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných. V souvislosti s vrácením věci k novému projednání a rozhodnutí poukázal dovolací soud na celou řadu skutečností, které nebyly v rámci hodnocení důkazů zmíněny, a které v kontextu s dalšími důkazy, které byly rovněž provedeny, vytvářely dle názoru Nejvyššího soudu jiný náhled na výklad ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. V tomto případě nezazněl ze strany Nejvyššího soudu ani závazný právní názor, který soudy nižších stupňů citují, neboť Nejvyšší soud konstatoval, že „za stavu, kdy firma L. A., a. s. uvádí, že se polomotory běžně prodávají a cena jednoho polomotoru, který je součástí kompletního motoru, které byly poškozenému odcizeny, činí 180.069,- Kč, nebylo vyloučeno stanovit celkovou výši škody v její minimální výši, tj. uvedenou částku násobit počtem odcizených polomotorů“. Uvedená formulace tedy soudům nižších stupňů umožňovala vzhledem k dovolání podanému nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných, použití §89 odst. 12 věty první tr. zák., s případně zjištěnou škodou vyšší, než by byla škoda stanovena s ohledem na cenu polomotoru. Soud prvního i druhého stupně však pouze odkázal na tzv. závazný právní názor, byť takto závěry Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1248/2004, formulovány nebyly. Ostatně také státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněných konstatoval, že „právní názor Nejvyššího soudu nebyl vysloven tak kategoricky, jak tvrdí dovolatel“.
Znovu je třeba tedy zdůraznit, že obvinění nebrojí v podaném dovolání proti skutkovým zjištěním, tj. popisu skutku, ale proti nesprávné aplikaci §89 odst. 12 tr. zák., kdy podle jejich mínění mělo být použito znění věty druhé §89 odst. 12 tr. zák. nikoli věty první, jak učinily soudy. Zde musí Nejvyšší soud odkázat na znění §89 odst. 12 tr. zák., podle kterého se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. V souvislosti se shora uvedeným ustanovením je možno také zmínit rozhodnutí č. 39/2002 Sb. rozh. trest., které uvádí, že ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, a to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.
Ze znaleckého posudku je zřejmé, že motory, které byly odcizeny, mají stanovenou prodejní cenu 348.600,90 Kč (viz např. č. l. 474, 519). Z výpovědi znalce vyplývá, že odcizené kompletní motory jsou schopny okamžité zástavby do nových vozidel v prvoprodukci a skládají se z polomotoru (tj. motoru střed či jinak motoru short) a dalších asi 115 položek, přičemž některá položka je zastoupena až pěti díly. Ze zprávy na č.l. 481 je pak patrno, že polomotory se běžně prodávají za částku 180.069,- Kč včetně DPH. Pokud tedy obvinění odcizili kompletní motory, museli logicky odcizit polomotor včetně dalších položek, tudíž podle názoru Nejvyššího soudu nelze akceptovat názor vyslovený obviněným S., že pokud neodcizil žádný polomotor, nevidí důvod proto, aby výše škody byla stanovována podle zcela jiné věci, než která byla předmětem útoku. Ze spisu je rovněž patrno, z jakých dílů se předmětné motory sestavují (č. l. 420 – 423). Tuto skutečnost je třeba uvést proto, aby bylo zřejmé, že pokud se kompletní motor kompletuje mj. z polomotoru a minimálně sacího potrubí, výfukového potrubí a alternátoru (za tyto položky je běžná prodejní cena včetně DPH 22 298,- Kč – viz č. l. 482), cena samostatného vstřikovacího čerpadla činí 85.941,30,- Kč (č. l. 70), tak odcizením jen těchto položek, by škoda jednotlivých věcí (v místě činu obvykle prodejných – viz cena shora), ze kterých se kompletní motory obviněnými odcizené skládají, přesáhla na žádost soudu znalcem vypočtenou cenu motoru stanovenou nákladovou alternativou.
Vzhledem k tomu, že motory, které se staly předmětem útoku, jsou prodejné za částku 348.600,90 Kč, nelze bez dalšího odmítnout pro stanovení výše škody ustanovení věty první §89 odst. 12 tr. zák. s odkazem na to, že žádný takový motor nebyl prodán, když je patrno, že v případě zájmu bude za uvedenou částku do 24 hodin dodán. (ve vztahu k uvedenému nelze nezmínit přiléhavou argumentaci Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, že nelze akceptovat snahy o aplikaci ustanovení §89 odst. 12 věty druhé tr. zák. s odkazem na to, že obvyklou prodejní cenu lze stanovit pouze v případě, že určitá věc je v době a místě činu běžně prodávána. Dle takové argumentace, by však nebylo možno cenu stanovit ani v případě, že pachatel odcizí zcela nový výrobek právě uváděný na trh, který je již vyroben, skladován a vystaven i se svojí „krámskou“ cenou k prodeji, dříve než však byl prodán, byl odcizen). Podstatné z toho tedy je, že samostatný motor lze normálně v případě zájmu zakoupit. Uvedené okolnosti tedy svědčí pro aplikaci věty první §89 odst. 12 tr. zák. Pro správnost použití tohoto ustanovení svědčí i skutečnost, že kompletní motor (odcizený obviněnými) tvoří asi tři čtvrtiny ceny celého nového automobilu (viz výpověď svědka H.). Může tedy stěží obstát námitka o nutnosti použití pro zjištění výše škody ustanovení §89 odst. 12 věta druhá tr. zák., kdy by cena jednoho takto odcizeného kompletního motoru měla činit 55.445,11,- Kč resp. 54.602,02,- Kč (což by nedosahovalo obecně ceny ani jedné třetiny nového vozidla), když ve zprávě na č. l. 73 (kromě již shora uvedených částek k jednotlivým položkám) je uváděna cena S. motoru částkou 97.513,80- Kč, resp. 95.256,50- Kč. Všechny uvedené skutečnosti vedou k závěru, že pro výpočet škody je v daném případě nutno použití znění věty první §89 odst. 12 tr. zák., neboť použití pouze nákladového hlediska soudem prvního a druhého stupně v jejich rozhodnutích zrušených usnesením Nejvyššího soudu k dovolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněných, nevycházelo důsledně ze shromážděných a provedených důkazů.
Soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil také soud odvolací, ve svém skutkovém zjištění dospěl k závěru, že škoda způsobená obviněnými byla nejméně 11.593.432,- Kč. S uvedeným závěrem se Nejvyšší soud rovněž ztotožňuje, byť již shora rozvedl, že s ohledem na skutečnosti, na které poukázal ve svém předchozím usnesení, nebylo vyloučeno (nikoli však kategoricky stanoveno) stanovit celkovou výši škody v této její minimální výši. Tím, že se soudy spokojily s konstatováním obecné prodejnosti polomotorů jako nepochybně základní a nejdůležitější součásti odcizených kompletních motorů, dospěly k výši škody, kterou uvedly ve výroku svého rozhodnutí (krajský soud), přičemž stranou jejich zájmu zůstalo, že k předmětným polomotorům jsou dokompletovány další díly, což by nepochybně změnilo – zvýšilo způsobenou škodu. Dovolání však bylo podáno pouze obviněnými, a tudíž je nutno respektovat zákaz reformace in peius vyjádřený v §265p odst. 1, §265s odst. 2 tr. ř.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti bylo dovolání obviněných odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Své rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněných meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle §265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud o přerušení výkonu rozhodnutí nerozhodoval (u obv. S.), neboť k tomu je třeba, aby ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. návrh na přerušení výkonu rozhodnutí Nejvyššímu soudu předložil předseda senátu soudu prvního stupně, což však tento neučinil (současně je třeba odkázat i na způsob vyřízení dovolání obviněného).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann