ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.132.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 132/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. února 2005 o dovolání obviněného Z. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2004, č. j. 10 To 247/2004-205, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 183/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2004, č. j. 10 To 247/2004-205, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. 3. 2004, č. j. 1 T 183/2003-186. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák. byl obviněnému uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §37a tr. zák. zrušen v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 9. 2003, č. j. 1 T 118/2003-87, výrok o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se obviněný dopustil skutkem uvedeným v bodě II., celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že rozhodnutím odvolacího soudu byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, přičemž v řízení tomuto usnesení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání konstatoval, že k dílčímu útoku pod bodem I/3 výroku o vině, stejně jako k útoku pod bodem I/1 výroku o vině (v části týkající se vystavení objednávky na scanner a monitor u firmy H. I., s. r. o.) se doznal, dodal však, že se nedopustil podvodu při odběru pevných disků a pamětí u společnosti S. C., s. r. o., a odběru spotřebního materiálu pro výpočetní techniku od společnosti H. I., s. r. o., tak, jak skutek popsán pod body I/1 a I/4 výroku o vině. Tvrdí, že v těchto případech bylo zboží odebráno pro potřeby společnosti H. – R., a. s. (tedy pro zaměstnavatele, u něhož byl zaměstnán), z této transakce tudíž nemohl mít žádný prospěch. Pokud jde o dílčí útok pod bodem I/1 výroku o vině popisuje, jak ve skutečnosti instalace součástek proběhla. V této souvislosti zdůraznil, že nefunkčnost počítače podle jeho názoru nebyla způsobena vadnými součástkami, nýbrž byla spjata s potřebou instalovat operační systém. Domnívá se proto, že mu nebylo prokázáno, že by se dopustil podvodného jednání. Pokud jde o dílčí útoky pod bodem I/1 a I/4 výroku o vině, obviněný se hájí tím, že předmětný spotřební materiál byl vhodný pouze pro použití ve výpočetní technice společnosti H. – R., a. s., protože jej pro svoji potřebu nikterak použít nemohl. Má za to, že jiné důkazy jej z podvodného jednání nijak neusvědčují, proto v tomto směru pokládá dokazování za neúplné. Vycházeje z předpokladu, že zmíněné věci zůstaly v dispozici jeho zaměstnavatele, dospěl k závěru, že skutková podstata trestného činu podvodu nemohla být jeho jednáním naplněna. Protože napadené usnesení (jakož i rozsudek soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci, v závěrečném petitu navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2004, č. j. 10 To 247/2004-205, a „svým rozhodnutím jej uznal vinným trestným činem podvodu pouze ohledně monitoru a scanneru uvedeného pod bodem I/1 usnesení krajského soudu a počítačové sestavy uvedené pod bodem I/3 tohoto usnesení a v návaznosti na to nově rozhodl také o uložení přiměřeného trestu a náhradě škody, popř. aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to z důvodu uvedeného ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.“
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel brojí výlučně proti hodnocení důkazů soudy, tvrdí-li, že se trestné činnosti dopustil ve výrazně menším rozsahu, a tím se domáhá podstatné změny skutkového základu napadaných soudních rozhodnutí. Námitky tohoto druhu se však obsahově nekryjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s žádným jiným dovolacím důvodem, tedy ani s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný napadá kvalitu přezkumné činnosti odvolacího soudu, přičemž je zřejmé, že primární jeho pochybení spatřuje výlučně v tom, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Dodal, že dovolatel v tomto směru neuvedl žádnou argumentaci, ze které by vyplývalo, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad předpokládanou ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ jiného rozhodnutí vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Vedle již zmíněných rozhodnutí Ústavního soudu je rovněž k předmětné otázce nutno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, v němž tento soud uvedl, že „Nejvyšší soud jako soud dovolací není už samotným vymezením dovolacích důvodů již uváděným ustanovením trestního řádu povolán k plnému soudnímu přezkumu rozsudků nižších soudů činných v trestním řízení. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§265a odst. 1 trestního řádu) ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Neodůvodněný nebo pouze neurčitou argumentací podepřený poukaz na nesprávné právní posouzení musí mít Nejvyšší soud možnost odmítnout. Je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 trestního řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 trestního řádu).“
I když obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba konstatovat (byť má obviněný za to, že svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu podvodu nenaplnil), že uplatněné námitky z rámce tohoto dovolacího důvodu vybočují. Je totiž zřejmé, že těžiště svých námitek spatřuje v samotném skutkovém zjištění soudu, a teprve s ohledem na tuto skutečnost se domáhá jiné právní kvalifikace skutku. Ačkoliv tedy obviněný v části svého jednání neshledává zákonné znaky trestného činu podvodu, činí tak pouze formálně, tedy toliko s odkazem na to, že dokazování není úplné nebo že závěry soudů (pokud se jedná o hodnocení důkazů) nejsou správné. Takovéto námitky se však s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekryjí. Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit, že pokud obviněný zpochybňuje závěr soudů o své vině pod body I/2, I/1 a I/4, otázkou, zda zboží, které objednal, bylo určeno pro potřeby firmy, byly tyto jeho námitky jednoznačně vyvráceny. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (str. 7) vyplývá, které skutečnosti soud vzal v této souvislosti za prokázané a o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Zvláště je třeba se zmínit o tom, že v případě firmy S. C., s. r. o., je ve spise na čl. 33 založeno uznání závazku ze dne 13. 3. 2003, v němž obviněný prohlásil, že odebrané zboží použil pro vlastní potřebu; nelze též přehlédnout, že k úhradě závazků vůči společnosti H. I., s. r. o. se obviněný též zavázal, a to uznáním dluhu ze dne 17. 3. 2003 (čl. 96). Tvrdí-li obviněný, že předmětný spotřební materiál zůstal v dispozici jeho zaměstnavatele, je zřejmé, že provedeným dokazováním byl zjištěn opak. Na tyto skutečnosti považoval Nejvyšší soud za důvodné poukázat, neboť z nich je patrno jak se soudy vypořádaly s uplatněnou obhajobou obviněného, hodnotily důkazy a k jakým skutkovým závěrům dospěly. Uplatněné námitky obviněného směřují pak ke změně zjištěného skutkového stavu a ve svém důsledku prokazují pouhou formálnost odkazu na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť snahou obviněného bylo docílit změny skutkového stavu, který by odpovídal jeho představám, a to např. hodnocením důkazů v souladu s jeho představami apod. Uvedená argumentace však dovolací důvod nenaplňuje.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Ohledně odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo postupováno podle §265i odst. 2 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann