ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.164.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 164/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. února 2005 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. 12 To 348/2004-210, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 18/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. 12 To 348/2004-210, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného P. V. a poškozeného J. M. proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 3. 6. 2004, č. j. 1 T 18/2004-191. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestného činy byl obviněný podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Poškozený J. M. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem pro výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný „dne 29. 8. 2002 kolem 21.00 hodin v Ř. v R. před domem č., okres P., po vzájemné slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného J. M., tím způsobem, že ho opakovanými údery pěstí do obličeje srazil na zem, při pádu poškozený narazil hlavou o kamenný sloupek vrat a poté padl na levé koleno, přičemž dále kopal ležícího poškozeného do hrudníku ramen, pravého předloktí a lokte, čímž poškozený utrpěl zranění spočívající v poúrazové blokádě krční páteře s omezením hybnosti, otřesu mozku, pohmoždění levého ramenního kloubu, pohmoždění pravé paže, pohmoždění pravého předloktí s povrchními oděrkami a krevním výronem, podvrtnutí levého kolenního kloubu, pohmoždění obličeje s krevními výrony před levým ušním boltcem a v okolí levého oka, pohmoždění v oblasti kořene nosu s drobnou oděrkou a krevním výronem a pohmoždění v pravé čelnospánkové krajině s oděrkou a krevním výronem.“
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze obviněný napadl dovoláním. Jako dovolací důvod uvedl zákonný důvod dovolání vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podal jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Obviněný soudům vytkl, že dostatečně nepřihlédly k tomu, kdo mohl být iniciátorem výbušného napětí, když tato skutečnost měla být vzata v úvahu zejména při zjišťování skutkového stavu věci, a měla též význam v návaznosti na právní posouzení skutku. V této souvislosti měl soud podle obviněného zohlednit výpověď svědka H., který byl přímým svědkem agresivního verbálního napadení obviněného poškozeným necelý týden před zjišťovaným skutkem, stranou nelze ponechat podle názoru obviněného také výpověď svědkyně K., která zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka Ž. Namítl, že skutkové zjištění neodpovídá provedeným důkazům, neboť soudy vycházely jen z důkazů, které svědčily v jeho neprospěch. Jediným podkladem pro vypracování znaleckých posudků se tak de facto stala výpověď poškozeného. V dovolání obviněný brojí rovněž proti závěrům znaleckých posudků. Skutkový děj se podle jeho názoru odehrál jinak, přičemž poškozenému nemohla vzniknout popisovaná zranění. On sám byl poškozeným napaden a jeho útokům se pouze bránil. Je přesvědčen, že při rozhodování soudu prvního a druhého stupně došlo k porušení základní zásady „in dubio pro reo“ a správně měl být obžaloby zproštěn. „Tím došlo k porušení principu prokázání viny bez rozumných pochybností“, což ve svém důsledku vedlo podle obviněného k zásahu do jeho práva na osobní svobodu garantovaného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. 12 To 348/2004-210, a rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 3. 6. 2004, č. j. 1 T 18/2004-191, zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací argumentace obviněného svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu. Je totiž vybudováno výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na tomto základě si podle státní zástupkyně obviněný klade otázku, zda vůbec bylo prokázáno, že skutek, kterým byl uznán vinným, spáchal. Po obsahové stránce odůvodnění dovolání neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Z napadeného rozhodnutí je navíc zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění a nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad. V závěrečném petitu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Vedle již zmíněných rozhodnutí Ústavního soudu je rovněž k předmětné otázce nutno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, v němž tento soud uvedl, že „Nejvyšší soud jako soud dovolací není už samotným vymezením dovolacích důvodů již uváděným ustanovením trestního řádu povolán k plnému soudnímu přezkumu rozsudků nižších soudů činných v trestním řízení. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§265a odst. 1 trestního řádu) ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Neodůvodněný nebo pouze neurčitou argumentací podepřený poukaz na nesprávné právní posouzení musí mít Nejvyšší soud možnost odmítnout. Je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 trestního řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 trestního řádu).“
Ačkoliv obviněný napadá nesprávnou hmotně právní kvalifikaci skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. je zřejmé, že primárně pochybení shledává v nedostatcích skutkového zjištění. Nejvyšší soud v dovolání obviněného neshledal žádnou námitku právně relevantní povahy. Naopak, pokud obviněný namítá, že skutková zjištění neodpovídají realitě, že soud nepřihlédl k důkazům svědčícím v jeho prospěch, či vyjadřuje nesouhlas se závěry znaleckých posudků, je třeba uvést, že takové námitky jsou skutkové povahy, které nemohou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát. Protože výrok o vině není v rozporu s provedeným skutkovým zjištěním, je třeba zdůraznit, že Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení, jak už bylo ostatně shora konstatováno, hodnotit správnost a úplnost provedeného dokazování ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., příp. se zabývat hodnocením důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. nepřísluší. Zásah do skutkového zjištění lze připustit v rámci řízení o dovolání jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann