ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.411.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 411/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2005 o dovolání obviněného Z. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 61 To 469/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 25/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 61 To 469/2004, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného Z. Š. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 37 T 25/2004. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §250a odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 8.000,- Kč. Podle §53 odst. 4 tr. zák. byly obviněnému povoleny splátky peněžitého trestu a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho týdne. Týmž rozsudkem byl obviněný a spoluobviněná I. S. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, sp. zn. 1 Zt 406/2004, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, č. j. 61 To 469/2004-205, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že \"soudy mylně aplikovaly některé normy trestního zákona, kdy nemůže být pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. pouze na základě toho, že nevyplnil část označenou Zápis o poškození vozidla a nechal zaznamenat likvidátorem pojišťovny do Zápisu poškození motorového vozidla poškození vozidla\". Dále poznamenává, že ze skutkových zjištění nelze dovodit závěr o jeho jednání v přímém, event. nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. a), b) tr. zák. Vzhledem k tomu, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy neuvedl nepravdivé údaje, hrubě zkreslené údaje, ani podstatné údaje nezamlčel a vzhledem k tomu, že je nedokázal posoudit, navrhl v závěrečném petitu, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon napadeného pravomocného rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že předmětné dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání je možno podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit nejprve otázku, zda obviněným uplatněné námitky naplňují dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, přestože nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností následně plyne, že Nejvyšší soud se v rámci dovolacího řízení nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a vzhledem k tomu, že není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou pak mít takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování, či nesprávné hodnocení důkazů. V souvislosti s otázkou zjištění skutkového stavu a následného právního posouzení skutku je vhodné uvést, že proces zjišťování skutkového stavu věci spadá do pravomoci soudu nalézacího, v jehož průběhu musí soud nejprve provést v souladu se zákonem důkazy potřebné pro své rozhodnutí, tyto důkazy pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je pak zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen \"Úmluva\") a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně skončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění, která jsou vyjádřena v popisu skutku (a rozvedena v odůvodnění), popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva. Vzhledem k argumentaci obviněného v uplatněném dovolání je třeba jeho námitku označit za právně relevantní.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem /§4 písm. a) tr. zák./, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn /§4 písm. b) tr. zák./.
Ze znění §250a odst. 1 tr. zák. je patrno, že jde o úmyslný trestný čin, u kterého se v případě zmíněného prvního odstavce nevyžaduje vznik škody.
Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, se kterým se ztotožnil také soud odvolací, že obviněný \"dne 30. 12. 2002 u Č. p., a. s., v P., K., odevzdal vyplněný formulář Oznámení vzniku škody na motorovém vozidle, k pojistné smlouvě č., ve kterém nevyplnil část označenou Zápis o poškození vozidla v kolonce Vyplňuje zákazník Název dílu - popis poškození, a dne 18. 2. 2003 nechal zaznamenat likvidátorem pojišťovny do Zápisu o poškození motorového vozidla, sloužícího takto jako jediný formulář o rozsahu poškození, i poškození chladiče, chladičové stěny, pravého předního podběhu a spodního krytu motoru, a tento zápis stvrdil svým podpisem, ačkoliv si musel být vědom, že k těmto poškozením nemohlo dojít při nehodě, které se účastnil jako řidič osobního motorového vozidla RZ, dne 21. 12. 2002 v ulici K B., v P., kdy z jeho zavinění se bočně střetl s osobním motorovým vozidlem Renault Clio RZ, majitele společnosti K. S., s. r. o., se sídlem K. H., O., řízeným I. S.
Ze skutkového zjištění, stejně jako odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a zejména pak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, č. j. 61 To 469/2004-205 (kde se soudy vypořádávají s námitkami obviněného a hodnotí důkazy - §2 odst. 6, §125 odst. 1 tr. ř.), vyplývá, že obviněný při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy č. uvedl nepravdivé údaje. Za tyto nepravdivé údaje považovaly soudy to, že nechal likvidátorem pojišťovny do zápisu o poškození motorového vozidla zanést i poškození chladiče, chladičové stěny, pravého předního podběhu a spodního krytu motoru, ačkoliv si musel být vědom, že k těmto poškozením nemohlo dojít při dopravní nehodě dne 21. 12. 2002, a tento doklad, sloužící jako jediný formulář o rozsahu poškození, jako správný podepsal.
V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného je potřebné uvést, že soudy vzaly za jednoznačně prokázanou, a to zejména na základě znaleckého posudku, skutečnost, kterou nepřímo připouští i obviněný, leč popírá své zavinění, že uplatněné poškození vozidla nemohlo být způsobeno v souvislosti s dopravní nehodou dne 21. 12. 2002, jejímž účastníkem byl obviněný. Úmysl obviněného soudy dovodily nejen z toho, že tento podepsal oba shora zmíněné dokumenty, a to zápis o poškození motorového vozidla dne 18. 2. 2003 - kde rozsah poškození jeho vozidla je podstatně rozšířen - oproti záznamu o malé dopravní nehodě ze dne 21. 12. 2002. S ohledem na charakter a místa poškození částí vozidla dovodily soudy, že je vyloučeno, aby obviněný o takovém poškození nevěděl. Vzhledem k tomu pak uzavřely, že není pochyb o tom, že jednal v úmyslu vylákat na pojišťovně náhradu za poškození svého vozidla. Uvedený závěr popsal na str. 6 - 8 svého rozsudku soud prvního stupně a s jeho závěry se ztotožnil soud odvolací, který přesvědčivě odůvodnil na str. 3 - 4 svého usnesení, v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které skutečnosti byly vzaty soudy za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů a jak se vypořádaly s obhajobou obviněného. S uvedenými závěry se Nejvyšší soud ztotožnil.
Nad rámec shora uvedeného je vhodné uvést, že obviněný v dovolání argumentuje tím, že z popisu skutku není zřejmé, že by naplnil skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., neboť při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy neuvedl nepravdivé údaje nebo hrubě zkreslené údaje, ani podstatné údaje nezamlčel, neboť to nedokázal posoudit a očekával posouzení od odborníka - likvidátora, přičemž se soudy nevypořádaly s tím, co jsou to podstatné údaje. Již shora bylo uvedeno, že obviněný byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., neboť při uplatňování nároku z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje.
Ve vztahu k uvedenému lze závěrem uvést, že obviněný uplatnil pojistné plnění z pojistné smlouvy č., tudíž ve smyslu zákona (§250a odst. 1 tr. zák.) při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje (soudy nehovoří o hrubě zkreslených údajích nebo o zamlčení podstatných údajů - což bylo podstatné si také při podaném dovolání uvědomit). Za nepravdivé se pak považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu. Soudy v trestní věci obviněného dospěly ke skutkovému zjištění, že obviněným byly potvrzeny jako pravdivé - skutečnému stavu neodpovídající, údaje ohledně poškození jeho vozidla (chladiče, chladičové stěny, pravého předního podběhu a spodního krytu motoru).
S ohledem na skutečnosti shora uvedené musel Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel Nejvyšší soud věc obviněného meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř. S ohledem na způsob rozhodnutí (odmítnutí dovolání), stal se návrh obviněného na odklad výkonu rozhodnutí bezpředmětným; přitom je však potřebné podotknout, že podle §265h odst. 3 tr. ř. (na které obviněný poukazuje) navrhuje předseda senátu soudu prvního stupně Nejvyššímu soudu, aby odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann