ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.427.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 427/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2005 o dovolání obviněného D. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2004, č. j. 12 To 491/2004-183, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 40/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2004, č. j. 12 To 491/2004-183, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného D. K., které podal proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 6. 2004, č. j. 2 T 40/2004-169. Citovaným rozsudkem byl obviněný D. K. uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. §250a odst. 1, 3 tr. zák., ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v pojišťovnictví na dobu dvou let.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 12 To 491/2004, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání obviněný poukazuje na to, že byl soudy odsouzen za trestný čin, aniž by bylo prokázáno jeho úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Podotýká, že nikdy neměl v úmyslu pojistný podvod spáchat a nepodílel se na skutkovém ději tak, jak jej obě rozhodnutí popisují, zejména úmyslně nedopsal smyšlený údaj o vybavení vozidla dvěma typy zabezpečovacího zařízení. Poukazuje na to, že jediným usvědčujícím důkazem se stala výpověď spoluobviněného J. B., avšak ani v případě výpovědi tohoto svědka soudy žádným důkazem neodstranily rozpory mezi výpověďmi spoluobviněných (K. a B.). Podle názoru obviněného neobstojí ani závěry soudů, že se obvinění znali. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba „rozsudky“ a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jičíně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť obviněným nebyl uplatněn důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K námitkám, které v podaném dovolání obviněný uplatnil je potřebné uvést, že těmito se velmi podrobně zabývaly jak okresní, tak i krajský soud, který na str. 3 – 5 svého usnesení (nikoli rozsudku, jak bylo několikrát v podaném dovolání uvedeno) rozvedl úvahy, které soudy vedly k závěru učiněnému ve skutkovém zjištění. Z rozhodnutí vyplývá, jakým způsobem soudy postupovaly při hodnocení důkazů a je z nich patrno, jak se vypořádaly např. s uplatněnou obhajobou, které důkazy tvrzení obviněných vyvracely apod. Uvedené skutečnosti uvádí Nejvyšší soud z toho důvodu, aby bylo zřejmé, že uplatněné námitky obviněného v dovolání jsou opakováním jeho obhajoby, se kterou se soudy vypořádaly a v odůvodnění svých rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání a mj. také v odvolacím řízení a které nebyly odvolacím soudem akceptovány, je nezbytné ve shodě s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvést, že primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Pro uvedený závěr Nejvyššího soudu svědčí argumentace obviněného, kdy tento uvádí, že „nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění, neměl nikdy v úmyslu spáchat pojistný podvod, od počátku popírá, že by chtěl přímého či nepřímého úmyslu spáchat pojistný podvod apod.“ Oproti tomuto tvrzení obviněného však stojí skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly na základě hodnocení důkazů (shora již odkázáno na §125 odst. 1 tr. ř.), přičemž soudy konstatovaly, že do předmětného návrhu smlouvy vyznačil smyšlený údaj, následně opatřil dálkový ovladač ke kompaktním alarmům a napsal text čestného prohlášení jménem spoluobviněného B. v tom směru, že vozidlo mělo zabezpečovací zařízení – alarm s blokací funkcí startování, přičemž šlo o nepravdivé údaje, jejichž prostřednictvím mělo být dosaženo výplaty pojistného plnění. V souvislosti s otázkou zavinění Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě je sice závěrem právním, ovšem tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. V předmětné věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění ve shodě s odůvodněním soudu odvolacího. Lze tedy uzavřít, že dovolání obviněného stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených dovolacích důvodů. Z argumentace obviněného je zřejmé, že změnou hodnocení důkazů se obviněný snažil docílit změny skutkového stavu a v důsledku těchto změn dosáhnout následně také změny v právním posouzení.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené musel Nejvyšší soud dovolání obviněného omítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann