ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1550.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1550/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2006 o dovolání obviněné M. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2005, sp. zn. 5 To 211/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 154/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná M. L. podala prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2005, sp. zn. 5 To 211/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto mimo jiné i její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. ledna 2005, sp. zn. 4 T 154/2004, kterým byla (společně se spoluobviněným M. D..) uznána vinnou ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. trestnými činy týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru totiž rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože nebyl proveden důkaz, který mohl mít zásadní vliv na hmotně právní kvalifikaci projednávaného skutku. Zdůrazňuje, že při zjišťování okolností, jež jsou významné pro závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu, nelze přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale je třeba vycházet ze všech konkrétních okolností, za nichž byl čin spáchán, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska, včetně doznání pachatele, jestliže existuje. Má za to, že subjektivní stránku v případě neexistence doznání pachatele lze dokazovat pouze nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Vytýká oběma soudům neúplnost provedeného dokazování, pokud zamítly návrh obhajoby na provedení důkazu znaleckým posudkem, který měl určit, zda nezletilý D. trpí specifickou chorobou zvýšené lámavosti kostí, jež mohla být příčinou četných zlomenin jeho končetin. Je přesvědčena, že mělo být postaveno na jisto, zda nezletilý D. uvedenou genetickou anomálií netrpí, a poukazuje na to, že dosud přibraní znalci nejsou specialisty v oboru genetiky. V petitu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 5 To 211/2005, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 4 T 154/2004, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolatelka staví námitku nesprávného právního posouzení skutku na tvrzení, že nebyl opatřen a proveden důkaz, který by popřípadě mohl vést k odchylnému skutkovému závěru, pokud jde o příčinu mnohačetných vážných poranění skeletu jejího syna D., jak jsou popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nejde tedy o námitku právní, nýbrž o námitku skutkovou, která deklarovanému dovolacímu důvodu nekonvenuje a nenaplňuje ani jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud především zkoumal, zda dovolání obviněné M. L. je přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. přípustné a podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala obviněná prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelkou uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že z pohledu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže uvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví), jež mohou být pak podrobněji rozvedena, popř. doplněna v odůvodnění soudního rozhodnutí.
Dále je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatelka totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku toho, že dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu. Konkrétně vytýká, že soudy neopatřily a neprovedly důkaz znaleckým posudkem z oboru genetiky, na jehož podkladě mohlo být objasněno, zda poškozený D. trpí zvýšenou lámavostí kostí, či nikoliv. Na základě toho pak dovozuje, že nebylo prokázáno, že spáchala posuzovanou trestnou činnost způsobem zjištěným soudy v dotčených rozhodnutích. Ani v nejmenším tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými oběma soudy a jimi použitou právní kvalifikací skutku (a nevytýká ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností). Dovolatelka v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá de facto správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím, a potvrzených též soudem odvolacím. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů, rozsah soudy provedeného dokazování a učiněná skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř.
Na základě obsahu spisu je přitom třeba zdůraznit, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a na podkladě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněné. Nejvyšší soud v tomto směru nehledal důvodu k jakýmkoli výtkám na jejich adresu, přičemž v podrobnostech lze odkázat na pečlivé a obsáhlé odůvodnění rozhodnutí obou soudů ( srov. zejména str. 7 a 8 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a str. 6 až 8 napadeného usnesení). Soudy poukázaly na rozsah a povahu zranění zjištěných na těle tříměsíčního dítěte (tj. poškozeného D. D.) a přesvědčivě dovodily, že je naprosto vyloučeno, aby tato zranění si poškozený způsobil sám, resp. aby vznikla v důsledku namítaného onemocnění poškozeného (tzv. zvýšené lomivosti kostí). S ohledem na závěry znaleckého zkoumání zjištěných zranění poškozeného, jakož i obsah lékařských zpráv o jeho hospitalizaci a následném pobytu v kojeneckém ústavu, kdy nebyly zjištěny žádné známky tvrzené zvýšené lomivosti kostí, nelze soudům vytýkat, že neshledaly důvodu k opatření znaleckého posudku z oboru genetiky.
V posuzované věci se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík