ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.319.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 319/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2006 o dovolání obviněného P. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 11 To 382/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 250/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 4 T 250/2005, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 12. 5. 2005, kolem 20:45 hod. ve V. n. J., okres S., u benzínové čerpací stanice, společně s další osobou – spoluobviněným R. B., převzali od dosud nezjištěných osob pracovní zemní stroj zn. CAT – Caterpilar 428 v hodnotě 400.000,- Kč, odcizený krátce předtím ke škodě firmy S., v. o. s., J. n. N., ačkoliv věděli, že tento stroj byl získán krádeží a s tímto strojem jeli minimálně za účelem jeho přemístění směrem na R., když R. B. tento stroj řídil a obviněný P. V. jej doprovázel v jiném vozidle, přičemž při cestě byli zadrženi hlídkou Policie České republiky, které bylo předtím odcizení tohoto stroje oznámeno.
Odvolání obviněného P. V. bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 11 To 382/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku vytkl soudům porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. s tím, že o jeho vině nebylo rozhodnuto na podkladě důkazů provedených v souladu se zákonem a bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Nebylo tak možno učinit závěr, že dovolatel přebíral výše uvedený stroj, o němž věděl, že je „kradený“ a že tento stroj za této situace přemísťoval jinam. Nebyl dán podklad pro rozhodnutí o právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu podílnictví, zejména pokud jde o subjektivní stránku tohoto trestného činu. Konkrétně pak vytkl soudům, že v posuzované věci nesprávně vycházely z výpovědi spoluobviněného R. B., kterou tento učinil v přípravném řízení. Spoluobviněný R. B. se totiž k hlavnímu líčení nedostavil a soud nesprávně jeho výpověď z přípravného řízení k důkazu přečetl, čímž porušil ustanovení §207 odst. 2 tr. ř. a §211 tr. ř. Proto důkaz touto výpovědí spoluobviněného nebylo možno proti dovolateli použít a jedná se o absolutně neúčinný důkaz. Je tak nesprávný závěr, že jednání obviněného je trestným činem podílnictví ve smyslu §251 odst. 1 písm. a) tr. ř. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dovolatel rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, eventuálně jeho výkon přerušil.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že obviněný v podaném dovolání toliko zpochybňuje skutková zjištění soudů, nevytýká však vady v právním posouzení zjištěných skutkových okolností. V posuzované věci ani nenastala situace předvídaná nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04, neboť oba nižší soudy v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) odpovídajícím způsobem vyhodnotily důkazy provedené ve věci a dospěly ke správnému závěru o vině dovolatele. Přitom s ohledem na povahu odcizené věci je zřejmé, že obviněný si byl vědom její hodnoty a výše způsobené škody. Protože uplatněné dovolací námitky obviněného neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje další zákonem vyžadované náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že z pohledu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže uvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví), jež mohou být pak podrobněji rozvedena, popř. doplněna v odůvodnění soudního rozhodnutí.
Dále je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům obou stupňů vytýká pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného zhodnocení provedených důkazů, zejména pokud se jedná o výpověď spoluobviněného R. B., když navíc je podle dovolatele provedení tohoto důkazu v hlavním líčení neslučitelné s příslušnými ustanovením trestního řádu. V těchto pochybeních ostatně sám dovolatel spatřuje porušení některých procesních zásad trestního řízení, nikoliv však vady hmotně právní. Nenamítá tedy ve skutečnosti rozpor mezi ustálenými skutkovými závěry obou nižších soudů a jimi použitou právní kvalifikací (a ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností). Jeho tvrzení, že v posuzované věci neměl být uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. ř., včetně námitky ohledně nedostatku subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu, se tak opírá o zcela odlišný skutkový základ.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá de facto správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím a potvrzených též soudem odvolacím, tzn., že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Námitky, o něž je dovolání opíráno, proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Na základě obsahu spisu je pak nutno pro úplnost zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a na podkladě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného. Jen pro úplnost, ani postup okresního soudu při provádění důkazů, včetně namítaného čtení výpovědi spoluobviněného R. B., nevykazuje žádné procesní nedostatky. Oba soudy pečlivě vyhodnotily výpovědi obou obviněných a s ohledem na další důkazy objektivní povahy (zejména obsah záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu) vysvětlily, z jakých důvodů pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného P. V. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k jakýmkoli výtkám na jejich adresu, přičemž v podrobnostech lze odkázat na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí obou soudů. V posuzované věci se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
S ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání obviněného pak Nejvyšší soud neshledal ani důvodu k rozhodování o odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík