ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.2.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 2/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2006 o dovolání, které podal obviněný L. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 11 To 275/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 2 T 2/2004, byl obviněný L. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„1) v průběhu let 1997 až 2000 v okrese P. vylákal pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., okres P., v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od M. S., nar., finanční částky v celkové výši 130.000,- Kč,
2) v průběhu měsíce října 1997 v P. vylákal pod různými záminkami) v souvislosti s projektem zahájení provozu stáčírny v pivovaru D. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od S. B., nar. částky v celkové výši 80.000,- Kč,
3) dne 4. 11. 1997 v P. vylákal pod záminkou zaplacení zálohy na objekt pivovaru D. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od S. B., nar., částku v celkové výši 7000.000,- Kč tím způsobem, že částky nechal poškozeným zaslat na údajné účty společnosti Ch., ačkoli věděl, že tyto účty náleží společnosti D. a soukromé osobě L. L., který v jednání vystupoval jako právní zástupce obviněného,
4) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 1997 a počátkem roku 1998 v P. vylákal pod různými záminkami v souvislosti s projektem zahájení provozu stáčírny v pivovaru D. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od J. Z., nar. částky v celkové výši 80.000,- Kč,
5) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 1997 až 1998 v P. vylákal pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., okres P. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od F. H., nar., částku ve výši 40.000,- Kč,
6) v přesně nezjištěné dny od ledna 1998 do 12. 11. 1999 v P. vylákal pod různými záminkami v souvislosti s projektem zahájení provozu stáčírny v pivovaru D. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od S. B., nar., částky v celkové výši 500.000,- Kč,
7) v přesně nezjištěný den v průběhu roku 1998 v P. vylákal pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., okres P. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Z. P., nar., částku v celkové výši 20.000,- Kč,
8) v přesně nezjištěný den v srpnu roku 1998 v P. vylákal pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., okres P. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Z. P., nar., částku v celkové výši 115.000,- Kč,
9) v přesně nezjištěný den v říjnu roku 1998 v P. vylákal pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., okres P. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Z. P., nar., částku ve výši 82.000,- Kč,
10) dne 10. 8. 1999 vylákal pod záminkou, že obdrží finanční prostředky od banky v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Ing. P. K., nar., částku ve výši 10.000,- Kč,
11) v přesně nezjištěný dne v prosinci roku 1999 v P. pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., a s tvrzením, že otec poškozeného s poskytnutím půjčky souhlasí, v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od J. B., nar., částku ve výši 10.000,- Kč,
12) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 1999 až poloviny roku 2001 vylákal pod různými záminkami v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od J. Z., nar., částky v celkové výši 30.000,- Kč,
13) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 1999 v P. vylákal pod různými záminkami v souvislosti s projektem zahájení provozu stáčírny v pivovaru D. a nákupu stáčecího stroje v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Z. P., nar., částku v celkové výši 70.000,- Kč,
14) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 2000 v Příbrami vylákal pod různými záminkami v souvislosti s projektem zahájení provozu stáčírny v pivovaru D. a nákupu stáčecího stroje v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od F. H., nar., částku v celkové výši 46.000,- Kč,
15) v přesně nezjištěný den v říjnu roku 2000 v P. vylákal pod záminkou projektu zahájení provozu stáčírny v pivovaru D., okres P. v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Z. P., nar., částku v celkové výši 50.000,- Kč,
16) v přesně nezjištěné dny v průběhu roku 2000 v P. vylákal pod různými záminkami v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od Z. P., nar., finanční částky v celkové výši 142.377,- Kč,
přičemž tímto jednáním vylákal částky v celkové výši 2.105.377,- Kč“
Za to byl obviněný L. J. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradu škody poškozeným Z. P. částku 479.377, Kč, M. S. částku 130.000,- Kč, F. H. částku 80.000,- Kč, J. B. částku 10.000,- Kč a J. Z. částku 110.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. H. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný L. J. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby „státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 1 Zt 280/2002, pro skutek - dílčí útok, spočívající v tom, že v přesně nezjištěný den v průběhu roku 1999 v P. vylákal v úmyslu získat pro sebe finanční hotovost a půjčené peníze nevrátit od F. H., nar., částku ve výši 40.000,- Kč“, čímž měl spáchat „dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem“
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný L. J., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 11 To 275/2005, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Praze podal obviněný L. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poukázal na to, že již v přípravném řízení předložil jednu z prvních verzí projektu realizace stáčírny pitné vody (v pivovaru D.), jenž byl podle požadavků finančních ústavů, které by měly zajistit jeho financování, postupně dopracováván. Některé verze tohoto projektu uváděly, že zpracovatelem je obchodní společnost D., s. r. o., jejímž jednatelem dovolatel podle svých slov v tu dobu podle obchodního zákoníku ve znění tehdy platném byl (ukončil sice výkon této funkce, avšak nedošlo k změně zápisu v osobě jednatele v obchodním rejstříku). Realizace projektu byla velmi komplikována uplatněním restitučního nároku paní K. C. M. a pana G. C. M. na objekt pivovaru, což se stalo až po vypracování původního podnikatelského záměru. Vznesení restitučních nároků představovalo hrozbu pro bankovní domy, které se poté zdráhaly poskytnout dovolateli úvěr, přestože vedl intenzivní jednání s právními zástupci obou větví rodiny C. M. V době, kdy došlo k půjčování peněz ze strany osob, jež v trestním řízení začaly vystupovat jako poškození, ještě nebyl restituční nárok na pivovar dořešen. V návaznosti na to dovolatel zdůraznil, že všechny osoby, které mu půjčovaly finanční prostředky na realizaci projektu stáčírny vody v pivovaru D., byly informovány o jeho privatizačním projektu a šlo o osoby značně zkušené v podnikání. Řada z nich si zároveň plánovala, jakým způsobem se na podnikání dovolatele bude podílet. Obchodní společnost D., s. r. o. uvažovala o tom, že by do objektu bývalého pivovaru přenesla některé aktivity týkající se distribuce stavebního materiálu. Dovolatel přitom kromě postupného vypracování projektu stáčírny pitné vody jednal s dalšími subjekty o zajištění provozu a odbytu. Tyto aktivity vyžadovaly krytí finančními prostředky, které dovolatel získával od fyzických osob, které až následně, když se mu nepodařilo projekt pro neposkytnutí úvěru uskutečnit, začaly v řízení vystupovat jako osoby poškozené. K tomu dovolatel dodal, že před nikým, kdo mu poskytl půjčku, nezamlčoval její účel, nikomu z poškozených neuváděl žádné záminky, proč si půjčky sjednává, nikoho ze zúčastněných neuváděl v omyl. Pokud by jeho projekt stáčírny pitné vody byl nereálný, nikdo by mu půjčku neposkytl. O úvěrování svého projektu jednal s řadou bankovních domů, od Č. d. z., jejímž členem se stal a vzhledem k tomu odpovídá i za její závazky, měl písemný příslib úvěru včetně období, kdy bude úvěr poskytnut. Přitom nikdy nikomu netvrdil, jak dovodil odvolací soud, že by získal úvěr od K. b., a. s., pobočka P. O zajištění úvěrového krytí jednal též s privátními investory.
V návaznosti na to dovolatel uvedl, že měl zpracovaný skutečný projekt, přičemž z výnosu realizace tohoto projektu měl v úmyslu vypůjčené finanční prostředky vrátit. Svým jednáním nemohl naplnit a ani nenaplnil skutkovou podstatu (subjektivní stránku) trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., neboť nikoho v omyl neuváděl, ničího omylu nevyužíval a nikomu žádné podstatné skutečnosti nezamlčel. Každému uváděl, jaký je momentální stav realizace jeho projektu. K tomu dodal, že teprve poté, kdy již bylo zřejmé, že žádný z bankovních domů mu úvěr neposkytne, a on byl nucen na realizaci uvedeného projektu rezignovat, byla na něho podávána trestní oznámení, z čehož je zřejmé, že trestní právo bylo osobami, které mu před tím dobrovolně a opakovaně půjčovaly peníze, zneužito. Prostředky trestní represe ovšem nemají sloužit k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04 dovolatel dovodil, že v tomto případě nejsou splněny všechny předpoklady vzniku trestně právní odpovědnosti, resp. nejsou zcela nezpochybnitelně zjištěny. Z provedeného dokazování není podle něho možno při dodržení pravidel racionálního uvažování dovodit závěr, že se dopustil těch jednání, jež mu klade za vinu skutková podstata rozsudku.
V další části dovolání dovolatel připomněl, že původní odsuzující rozsudek odvolací soud zrušil, aniž zavázal nalézací soud k provedení dalších důkazů, přičemž konstatoval, že úvahy soudu prvního stupně jsou nepodložené s tím, že obhajoba dovolatele, podle níž spoléhal na to, že úvěr dostane a bude mít dostatek prostředků, aby z realizace svého podnikatelského záměru půjčky splatil, nebyla provedenými důkazy vyvrácena a závěr soudu prvního stupně, že dovolatel lákal půjčky s vědomím, že nikdy nebude mít peníze k jejich splacení, neobstojí. Nalézací soud na základě zrušovacího usnesení provedl výslech svědků JUDr. L. a H. a učinil dotaz na K. b., a. s. P. Žádný z těchto důkazů podle dovolatele jeho obhajobu, že hodlal realizovat svůj podnikatelský záměr a jeho výnosem splatit zapůjčené finanční prostředky nevyvrací. Přesto soud prvního stupně potvrdil svůj původní rozsudek a odvolací soud jeho právní závěry, jež zůstaly beze změny, potvrdil.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 11 To 275/2005, jakož i rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 2 T 2/2004, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Příbrami k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Zejména podrobně vyložil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž s odkazem na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu konstatoval, že i Ústavní soud akcentuje, že cestou dovolání nelze napadat skutková zjištění soudů, ale pouze to, zda tato zjištění naplňují znaky trestného činu, a že uvedený dovolací důvod lze uplatnit jen ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudem a nikoli k jinému, tj. změněnému, skutkovému stavu. S ohledem na tyto závěry nemohou výhrady prezentované v dovolání obviněného L. J. naplňovat hmotně právní povahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jmenovaný dovolatel oproti skutkovému stavu, který nejdříve zjistil nalézací soud a následně verifikoval soud odvolací a jenž se opíral o konstatování, že obviněný v průběhu let 1997 až 2000 pod různými nepravdivými záminkami v souvislosti s projektem zahájení provozu stáčírny v objektu pivovaru v D., o němž musel vědět, že k jeho realizaci nemůže dojít, v úmyslu získat finanční hotovost a peníze nevrátit, celkem v šestnácti případech vylákal od poškozených celkovou částku ve výši 2.105.377,- Kč, staví vlastní verzi průběhu skutkového děje založenou na tvrzení, že nikoho z poškozených neuváděl v omyl, neboť poškozené pravdivě informoval o stavu zmíněného projektu, o jehož konečné realizaci byl přesvědčen, přičemž z jeho výnosů chtěl splácet vypůjčené finanční prostředky. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi vykonanými skutkovými závěry a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, nýbrž se v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřípustně domáhá zjištění jiného skutkového stavu. Výše parafrázované dovolací námitky by mohly mít z hlediska tohoto dovolacího důvodu význam pouze v případě, pokud by byl učiněn závěr o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů obou stupňů a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Za této situace státní zástupce konstatoval, že obviněný napadenému rozsudku jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., což umožňuje navrhnout, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Státní zástupce přitom upozornil na to, že podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jež lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný L. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění (viz tvrzení, že z provedeného dokazování není podle něho možno při dodržení pravidel racionálního uvažování dovodit závěr, že se dopustil těch jednání, jež mu klade za vinu skutková podstata rozsudku), přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci (založenou, jak na to výstižně poukázal státní zástupce, na tvrzení, že nikoho z poškozených neuváděl v omyl, neboť poškozené pravdivě informoval o stavu zmíněného projektu, o jehož konečné realizaci byl přesvědčen, přičemž z jeho výnosů chtěl splácet vypůjčené finanční prostředky). Nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Teprve sekundárně, a to z uvedených skutkových (procesních) výhrad a na základě vlastních skutkových závěrů vyvozuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obiter dictum lze konstatovat, že soudy obou stupňů věnovaly hodnocení provedených důkazů dostatečnou pozornost a jejich postup v tomto směru (vyložený v jejich rozhodnutích způsobem odpovídajícím ustanovení §125 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř.) vyhovuje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění, jež na tomto základě učinily, proto nejsou s provedeným dokazováním v nesouladu. Vadným pak není ani právní posouzení těchto skutkových zjištění jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. V souvislosti s tím je třeba konstatovat, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím, potvrzených soudem odvolacím, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý